Víly, bohyně a ostatní bytosti

Pozemští - vtělení - andělé

19. září 2017 v 10:15 | Neri
V posledním magazínu jsem psala o andělích a o tom, co jsou tyto bytosti zač. Původně jsem chtěla další článek napsat o tom, jak je kontaktovat, ale faktem je, že o tom nemám příliš co napsat z vlastní zkušenosti. Pro mě bylo kontaktování mého anděla dost jednoduché a přirozené (a jsme v kontaktu dodnes), stačilo si v zásadě jen připustit, že to jde a "promluvit" na něj myšlenkami. Jenomže já slýchala jiné bytosti už předtím. Tím chci jen říct - netuším, jak pomoci někomu, kdo anděly neslyší, neví, co mu říkají, neměla jsem pro to velké překážky, které bych osobně překonala. Vím jen, že každý má svého strážného anděla a každý k němu může mluvit, i když ho neslyší. A on může mluvit zpátky k vám - třeba skrze znamení ve vnějším světě, automatické kreslení, psaní, vykládací karty, intuitivní pocity, ... hledejte, co je pro vás přirozené. Dnešní článek tedy nebude o kontaktování andělů, ale o tom, jestli jsou mezi námi nejen vtělené víly, ale i vtělení andělé a jak poznáte, jestli mezi ně patříte.

Vtělení andělé jsou, stejně jako je tomu u vtělených víl, andělské duše, které se rozhodly pro lidský život. Obvykle proto, aby pomáhaly lidem, pomáhaly lidstvu se posunout, vyspět. Také se mohou snažit lépe pochopit lidský život, na vlastní kůži. Psala jsem, že andělé nemají ego, jsou zcela nesobečtí a milující. To pochopitelně pro vtělené anděly platit nemůže. Nelze být člověkem - duše v lidském těle, žít v lidském světě - a nemít ego. Ego nás chrání, vyčleňuje naši osobnost, dává nám hranice, která vymezují nás oproti všemu kolem. Bez ega není žádné "já". A dovedete si představit člověka bez "já"? Přesto vtělení andělé mají mnoho charakteristik podobných andělům v jejich jemnohmotné podobě.


Ve své lidské existenci se cítí jiní, než ostatní, jaksi oddělení. Mají pro ostatní lidi pochopení a mají je rádi, ale jsou velmi citliví - hlavně mají citlivé nervy - a těžce snáší odmítnutí, urážky nebo násilí. Dokonce i násilí v televizi se vyhýbají, protože je dokáže hluboce zasáhnout. Co teprve zpravodajství o přírodních katastrofách, vraždách, ... Mohou občas pocítit smutek či dokonce hněv, když vidí, jak si lidé ubližují - navzájem i sami sobě tím, že se shazují, nemají se rádi, ... Táhne je to k pomáhajícícm profesím, mohou být psychology, doktory, zdravotními sestřičkami, pracovat v sociální péči se závislými, dětmi či lidmi v tíživé finanční situaci. Cítí se být povolání k pomoci lidstvu. Často jim dělá problémy si vytyčit hranice, jsou velmi empatičtí a problémy ostatních je zasahují do hloubi duše. Syndrom vyhoření ze snahy pořád všem pomáhat není nijak neobvyklý. Také se jim stává, že své potřeby odsouvají na druhou kolej, protože příliš žijí potřebami ostatních. Za partnery si často vybírají osoby, které potřebují "zachránit". Setrvávají v toxických, bolestivých vztazích, protože pořád věří, že svou láskou toho druhého změní.

Mívají příjemnou tvář, působí sympaticky a proto se jim se svými problémy svěřují kolikrát i úplně neznámí lidé. Docela běžná je také nadváha, která plní funkci ochranného obalu organismu. Mohou v jídle hledat útěchu, protože jsou zahlceni bolestmi ostatních, anebo mohou naopak jíst tak málo (díky nezdravému, přehnaně nesobeckému přesvědčení, že si to nezaslouží a že ostatní to jídlo potřebují více) a tím "nutit" svůj organismus k tomu, aby si dělal zásoby. Nadváha je často také náhradou hranic, které lidé nemají "v hlavě" - zkrátka ochranou před energiemi, které tak citlivě vnímají, ale neumí se vůči nim nijak energeticky "bránit", dočasně uzavřít.

Mohou se narodit do rodin, kde jsou různé závažné problémy - týrání, alkoholismus, psychiatrická choroba, ... mohou být málo milovaní a trpět nízkým sebevědomím. Zkrátka si před narozením vybírají těžké lekce, aby co nejlépe rozuměli lidem v podobně těžkých situacích a z první ruky věděli, jak je zvládnout. A stejně jako u vtělených elementálních bytostí většinou nehrozí, že by se tito vtělení andělé nějak chlubili svým původem. Může jim dlouho trvat, než se smíří s tím, že nejsou jako ostatní, že jsou jiní, že pochází z "nebes"... což je nedělá lepšími ani horšími než ostatní lidi, jen trochu odlišnými. Některým mohou být vzpomínky na nebe a kontakt s anděly (který je jim přirozený) útěchou, jiní projdou životem, aniž by zjistili, kdo jsou. Každá cesta je jiná.

Svět andělů jim ale bývá blízký, často je již od dětství/mládí zajímají věci mezi nebem a zemí, sbírají sošky andělů a někdy mohou díky své vnímavosti cítit i svá astrální křídla. Není pro ně těžké slyšet anděly, mohou mít talent pro astrální cestování, práci s energií, léčení, apod. Mají silnou intuici, křesťanskou (příp. jinou) víru, vnitřní sílu, jasné morální hodnoty. Považují pravidla a jejich dodržování za důležité a jen velmi málo a neradi lžou. Podvádění je jim trnem v oku. Snaží se vždy pomáhat, zastanou se slabších. Mohou se díky tomu dostat až do život ohrožující situace. A pokud se náhodou dostanou k penězům, většinou radši žijí skromně a rozdávají na charitu a účely, které jim připadají důležité.

Věří, že láska je to jediné a nejdůležitější - ať už je to láska k Bohu, bližnímu svému, přírodě nebo k sobě sama.

Víly a magie

2. května 2017 v 18:08 | Neri
Oficiálně je magie připisovaná hlavně mágům a čarodějnicím, ale jistě i z pohádek znáte různé příběhy o tom, jak víly svou kouzelnou mocí pomohly (či uškodily) lidem. Víla kmotřička v americké verzi pohádky o Popelce změní dýni v kočár, vykouzlí vozku, šaty a střevíčky,… Jinde je zmiňován bájný vílí prach a třeba v Petru Panovi je možné s tímto prachem létat. Víly jsou viděny jako stvoření, která svými kouzly pomáhají přírodě a zvířatům, ale také dětem a lidem, kteří potřebují pomoci. Ty ošklivější pověsti pak víly lehce démonizují a považují za škodolibá, zlá stvoření, bavící se na úkor smrtelníků. Všelijak jim škodí, berou děti a podstrčí za ně své. Samozřejmě také neopatrné smrtelníky, kteří vstoupí do vílího kruhu, utancují k smrti. Folklór hodně závisí na zemi, v Británii a Irsku je velké množství lepších či horších skřítčích a vílích stvoření a právě tam nejčastěji naleznete příběhy o jejich zlovolnosti.

Řekněme však, že víly používají magii k dobru. Dokáží svými myšlenkami ovlivňovat svět - víceméně okamžitě zhmotňovat - podobně jako by to mohli dokázat lidé, kdyby nebyli zablokovaní množstvím psychických překážek. Někdy jim tak plní přání víly, zatahají za nitky, aby vše proběhlo, jak má - třeba aby se dostali na školu, prodali dům dobrým lidem nebo našli veterináře pro svou kočičku, který k ní bude opravdu laskavý. Ne vždy mohou víly zasáhnout, nemohou zcela měnit běh věcí, které jsme si naplánovali jako duše, resp. nedokáží jednat proti naší vůli. Chceme-li něco, ale blokujeme si to, ani víly nemusí onen silný odpor překonat. Pokud však naše přitažlivost směřuje k tomu, co chceme, rády nám pomohou onu věc uskutečnit.


Další zajímavou věcí ohledně víl a magie je fakt, že existují skupiny čarodějů a čarodějek, kteří provozují magii více či méně ve spojení s říší víl a přírodou a přírodními bytostmi vůbec. Většina si pod pojmem přírodní magie dokáže představit šamanismus nebo druidismus, věděli jste však, že existují i dvě přírodní odvětví s podobnými tradicemi, jako má Wicca? Jednou z nich je Green (či Wild) Witchcraft - tedy zelená magie - zabývající se především uměním tradičních babek kořenářek, tedy bylinkařením, cykly přírody, zkrátka životem v souladu s Matkou zemí. Toto odvětví magie (tedy ona magie je jen jedna, ale lidé ji používají různými způsoby a za různými účely) lze dokonce považovat za předchůdce wiccanství. Mnoho moudrosti zelených čarodějek se předávalo z generace na generaci. Vyznavači zelené magie jsou ve spojení s přírodními bytostmi, resp. bytostmi čtyř živlů - skřítky (země), salamandry (oheň), rusalkami (voda) a sylfami (vzduch). Narozdíl od vyznavačů wiccanství se příliš nezabývají rituály, ale stejně jako oni uctívají Boha a Bohyni, představující ženský a mužský prvek.

Feri Witchcraft má své jméno odvozené přímo od víl (fae, fairy, faerie) a stojí za ním Victor a Cora Andersonovi. Jde o poměrně nový směr, vznikl v Americe 20. století, a nejspíš není dodnes příliš rozšířený. Od klasických magických učení se liší tím, že se nesoustředí na oslavy sabatů ani rituály, spíše zdůrazňuje duchovní rozvoj každého jedince a jeho jedinečnou cestu, která začíná v jeho srdci. Poznání má člověk najít sám v sobě, důraz je kladen na sebevyjádření a zkoumání vlastního nitra. Feri vychází z mnoha dalších učení, třeba ze zmíněného šamanismu a wiccanství, ale má své vlastní tradice. Typické je pro něj také silné spojení s říší víl, skřítků a dalších bytostí a snaha o život v rovnováze s přírodou. Jednou z odnoží Feri Witchcraft je tzv. Recklaiming, hnutí, které klade větší důraz na fyzický svět, ekologii a ochranu přírody. Jsou to tedy takoví "čarodějní ekoaktivisté".

Mimoto existuje také velšská odnož čarodějnictví, která vychází z tamějšího folklóru o vílách, druidismu a tradic Piktů a jmenuje se Welsh Faerie Witchcraft, či Dynion Mwin.

Informace o čarodějnických vílích tradicích byly čerpány převážně z knihy Goth: Magická stránka temné subkultury, autora Raven Digitalis.

Kdo jsou andělé a mohou padnout?

2. května 2017 v 18:07 | Neri
Je až neuvěřitelné, že zde doteď nemám jediný článek o andělech. Dříve tady takové články byly, ale v rámci přebudování blogu a mazání starých příspěvků (které jsem psala jako mladší a v mnoha ohledech už bych je dnes napsala jinak) byly odstraněny a pořád jsem je nenahradila. Někdy sama zapomínám, kolik "článků ve frontě" mám. Resp. témat. A ironicky na to nejvíc zapomínám, když nevím, co psát. O vílách, včetně vtělených víl, jsem psala již dříve. Dnes se podíváme na to, kdo jsou to andělé a jaké je jejich poslání. Původně jsem chtěla rozebrat také, jak je kontaktovat a vzpomenout i vtělené anděly, ale nakonec to nechám na další články, neboť by tento byl příliš dlouhý. Očekávejte tedy pokračování.

Andělé jsou jemnohmotné bytosti, to znamená, že nemají ve své pravé podobě fyzická těla, pouze pro většinu lidí pouhým okem neviditelní, inu, jemnohmotní. Stejně jako víly či zemřelé duše jsou andělé viditelní pouze některým jedincům, kteří se s touto schopností narodili nebo ji časem získali, třeba otevřením svého třetího oka. Samozřejmě je ale nemusíte vidět, abyste s nimi mohli komunikovat. Pokud už se zjevují, třeba i jen formou představy nebo obrázku automatické kresby, mohou vypadat v zásadě jakkoli. Jsou to bezpohlavní bytosti, tedy mohou vypadat jako muž nebo žena. Většinou si volí co nejpříjemnější podobu pro toho, komu se zjevují. Mohou mít velká, bílá, pernatá křídla anebo vypadat jako docela obyčejný člověk v bílé říze, příp. poněkud éterickém, volném, beztvarém oblečení. Často mají modré oči, blond vlasy a kulaté nebo srdcovité, milé tváře, ale to především proto, že si je tak představujeme a očekáváme to. Zajímavé je, že většinou má strážný anděl ženy podobu muže; a naopak. Nemusí to být pravidlem, ale zatím jsem se s tím takto setkala. I můj anděl, Kazmiel, se mi ukazuje v mužské podobě. Je tím typickým příkladem anděla s kudrnatými blonďatými vlasy, ačkoli nemívá křídla a jeho typický oděv jsou volné šedivé kalhoty a bílá tunika.

O andělech se říká, že nemají ego. Z lidského pohledu je ego tím, co nám dává vědomí vlastní existence, jedinečnosti a oddělenosti od všech ostatních, brání naši individualitu a snaží se nám (a naší osobnosti, dá se říct) zajistit zachování existence. Andělé se v několika věcech navzájem liší, nejsou tedy všichni zcela stejní jako přes kopírák a určité znaky osobnosti mají. Nemají ovšem na zřeteli vlastní potřeby, vlastně potřeby ani nemají. Andělé existují čistě proto, aby chránili lidi, pomáhali jim, vedli je. Nedokáží nenávidět, odsuzovat, mají pro lidi nepředstavitelné množství trpělivosti, soucitu, bezpodmínečně lidstvo milují.

Narozdíl od víl jsou spíše vážní, mají smysl pro řád a pravidla, někdy své svěřence pro jejich dobro napomínají, sice s úsměvem, ale poměrně neodbytně. Mají v sobě cosi rodičovského. Nemohou bez dovolení nijak zasahovat, neřkuli nás k něčemu nutit nebo manipulovat, to je jejich povaze velmi vzdálené - lidská svoboda volby je nedotknutelnou výsadou, zákonem a respektují ji. Přesto někdy pevně a nesmlouvavě udílí rady, když o ně člověk požádá, a pak jsou opravdu vážní. Přejí si pro nás to nejlepší, ale nedá se říct, že pokud je neposloucháme a dále se sabotujeme, tak cítí smutek. Cítí jen ten soucit a mají nekonečnou trpělivost s našimi chybami. Jsou tak chápaví, jak je to jen možné.

Nelze říct, že nemají vůbec smysl pro humor nebo zábavu. Dokáží se svými lidskými svěřenci lehce žertovat, i když se nejspíš nikdy nezačnou veselit s vílí nespoutaností. Mají holt určitou důstojnost :-) Drobné žertování jim nejspíš hlavně pomáhá lépe komunikovat s lidmi, resp., přiblížit se jim. Asi sami chápete, že se budete cítit lépe s bytostí, která dokáže pochopit vaši potřebu odlehčit situaci. Krom toho je už samotná energie andělů milující, chápavá a velmi uklidňující a většina lidí se cítí klidnější hned poté, co v duchu zavolají na pomoc svého strážného anděla.


Každý člověk má svého strážného anděla. Každý jeden bez rozdílu. Není nikdo, kdo by se narodil bez něj a není nikdo, kdo by jej mohl ztratit. Ať už mu naslouchají nebo ne, ať se chovají jakkoli "zle", andělé mají pro své svěřence stále pochopení. Vnímají jejich bolest a vše, co stálo za "nesprávnými" rozhodnutími a chápou je, neodsuzují. Někdy má jedinec najednou více strážných andělů, třeba v těžkém období přijde na pomoc další, ale většinou nezůstává napořád. Napořád zůstává ten jeden, hlavní, určený od narození. Vždy je při svém svěřenci, dohlíží na něj nepřetržitě, nikdy nikam neodchází. Dále pak existují archandělé, kteří dohlíží na lidstvo jako celek a pomáhají tomu, kdo je zrovna potřebuje nebo zavolá. Jejich jména jsou známá - Michael, Gabriel, Ariel,… Narozdíl od, řekněme, řádových strážných andělů, mají komplikovanější osobnost a snad i zárodek vlastní vůle, podobně jako lidé. Vychází to z jejich historie. Můžete se také ptát, jestli existují padlí andělé, jak se o nich píše v Bibli, případně fantastické literatuře. Padlí andělé s utrženými křídly, kteří provedli něco neslýchaného, třeba se zamilovali do člověka (což není tak úplně možné, neboť lidi sice milují, ale asexuálně, bezpodmínečně, bez jakékoli touhy - přecejen, nemají těla). Na tuhle otázku však neexistuje jednoduchá odpověď.

Tipy pro vtělené elementály

2. května 2017 v 18:07 | Neri
Všechny vtělené bytosti, duše, které nejsou tak úplně lidské, mají společný jeden celoživotní problém, který jim přináší velké trápení - chybí jim domov. Už jako malé děti mají pocit, že jsou tady špatně, nikam nezapadají, patří úplně jinam a chtějí se tam vrátit. Stýská se jim. Touha po domově může časem ustoupit do pozadí, protože neví, co s ní a tak se ji naučí ignorovat, ale čas od času mohou pocítit prázdnotu, únavu, třeba i deprese a neví proč. Jen jim něco chybí. Nejlépe se to dá poznat ve chvíli, kdy se znovu spojí se sebou a s něčím, co jim připomíná domov. Najednou se cítí tak lehce a sami sebou a velmi se jim uleví. Jako by konečně našli, co hledali, aniž by věděli, že to hledali. Svůj střed, vnitřní klid… a nepotřebovali meditace, jen se spojit s domovem. Připomenout si, kdo skutečně jsou. Na chvíli se oprostit od tíhy lidské existence.

Ať už víte, že patříte ke vtěleným přírodním bytostem - vílám, skřítkům, elfům, apod., nebo jen obdivujete jejich svět a chcete se mu více přiblížit, našla jsem několik tipů, které vám k tomu mohou pomoci a ulevit od stesku po domově nebo alespoň přinést do života trochu toho kouzla z jiných sfér.


1. Přijměte, kdo jste a nebojte se to vyjadřovat navenek skrze věci, kterými se obklopujete.
Všichni se tak trochu snažíme zapadnout a málokdo by asi měl tu odvahu chodit kolem a říkat lidem, že je víla/elf/skřítek. To ale neznamená, že se musí snažit ze všech sil nacpat do lidských kolonek i ve vlastní hlavě. Vím, že jsou lidé, kteří s tím nesouhlasí, tvrdí, že i pokud nějaké vtělené bytosti jsou, mají být smířené s tím, že jsou teď lidmi a na svůj původ zapomenout - a možná to pro někoho funguje a je s tím tak v pořádku. Přesto… sama vnímám, že když dlouho tuto svou stránku přehlížím a žiju jen čistě v lidském stavu vědomí a řeším jen materiální věci a snažím se být "normální" (alespoň tak normální, jako lidé, co se zabývají spiritualitou), něco se ve mně vyčerpá, rozbije, těžko to popsat. Ztrácím nadhled, dobrou náladu, vnitřní klid - kotvu. Často tak přežívám celé měsíce, než si uvědomím, že jsem se zamotala do "nižších energií" a snahy tady něco dokázat a zapomněla, kdo jsem a ztratila kontakt se sebou a s domovem. A to mě vysává. Takže pokud možno, přijměte, kdo jste a dovolte si to projevovat, alespoň v soukromí nebo mezi nejbližšími chápajícími přáteli.

Vtělení ochránci

20. prosince 2016 v 14:05 | Neri
Když jsem kdysi narazila na koncept vtělených bytostí/pozemských andělů, tak jsem kromě knihy Doreen Virtue narazila i na několik článků. Většina čerpala čistě z knihy a nic mi nepřinesla, ale v jednom z těch článků jsem se dočetla o skupině, která v knize nebyla. Tou skupinou byli ochránci. Pak jsem už na ten článek nikdy nenarazila a mrzelo mě to, protože jsem měla v dětství nejlepší kamarádku, která právě byla ochránce. Až teď, po letech, se mi povedlo náhodou najít na jednom webu onen článek o ochráncích zkopírovaný; a protože bych ráda, aby se ty informace dostaly zase k dalším lidem, budu jej s vámi sdílet také (a trochu okomentuji z vlastního pohledu).


Ochránci

Existují "lidé", kteří se mohou identifikovat se všemi skupinami a přesto nejsou Skokani. Jsou to inkarnovaní OCHRÁNCI všech skupin. Jejich úkol zde na Zemi je takový, že bezprostředně poznají jak Anděly, Elementály...tak i ostatní...a pak jim pomáhají a starají se o ně. Ztotožňují se se všemi pozemskými anděly (nepodařilo se mi zjistit, co mají společného s novými dušemi -> možná je to tím, že to není specifická říše, ale proces), ale pouze částečně. Např.: v těle elementála sídlí vtělený anděl s napojením na vesmírnou loď a s vnímáním podobným zasvěceným. Jejich dětství je shodné s dětstvím pozemských andělů: rodí se do dysfunkčních rodin, ale je zvláštní, že zjistí již v raném věku to, že jsou OCHRÁNCI. Je pravděpodobné, že k jejim nejbližším přátelům patří pozemští andělé. Také si pozemského anděla vyvolí jako svého životního partnera. Je to tím, že si vzájemně rozumí a jejich pouto je hlubší a duchovnější.

Cítí, že do jejich rodiny patří lidé, kterým pomáhají: Ať už jde o pozemské anděly nebo lidské bytosti. S tím souvisí i výběr povolání. Většinou pracují jako učitelé, ve sdělovacích prostředcích, jako spisovatelé, hudebníci... prostě všude, kde mohou svou energii předávat ostatním, starat se o ně... Jejich charakteristickou vlastností je to, že na první pohled poznají pozemského anděla. Po celý život jsou jejich ochránci. Dodávají jim motivaci, dobrou náladu i potřebnou energii. Dohlíží na ně při práci a andělé je často vyhledávají, protože potřebují cítit tu naději, která z ochránců vyzařuje.

Proč to tady víly opravdu nemají lehké

6. prosince 2016 v 12:45 | Neri
Dnes budu trochu navazovat na článek Víly mezi námi. Pokud jste jej nečetli a nevíte, oč jde (vtělené víly jsou pro vás nový pojem), doporučuji si jej nejprve přečíst a pak pokračovat ve čtení článku tohoto. Pokud na víly nevěříte nebo máte cokoli proti vtěleným vílám, ani dál nečtěte. Zbytečně se budete rozčilovat a pouštět do debat, na které nemám náladu a nejspíš se ani nezapojím. Pokud věříte na existenci víl mezi námi-vámi a zajímá vás více o nevýhodách vílího původu, pohodlně se usaďte. Přijdou informace, které jinde nenajdete.


1. Kde se tady víly berou

Lidé se běžně rodí do lidských těl proto, aby dál pokračovali ve vývoji své duše. Mají svobodnou vůli, mohou pozměnit svůj osud a také osud celé planety a spoluutváří svět kolem sebe. Lidé jsou tady prostě doma. Patří sem, proto se sem rodí. V naprostých začátcích byli trochu jiní, než jsou dnes. Dostali Zemi na starost, aby pečovali o její přírodu, zvířata, moudře žili... a cestou se to nějak zvrtlo. Bůh/Vesmír není moc zasahující entita. Nechává lidi aby si svůj osud řídili sami, jde spíše o jakéhosi pozorovatele. Nelze říct, že nezasahuje vůbec - je to složitější k vysvětlení, zkrátka jde o to, že reaguje na naše myšlenky, činy, v zásadě je to takový džin jak je řečeno i v Tajemství. Ale sám o sobě nedělá nic, jen reaguje. To lidé to zde řídí.

Ale existují i jiné bytosti, které mají zodpovědnost za jiné věci. Andělé hlídají lidi a víly hlídají přírodu. Jak je na tom příroda, a jak s "pokrokem" lidí jde z kopce i její zdraví, není neznámá věc. A to je důvod, proč jsou tady víly potřeba. Rodí se mezi lidi, aby na ně mohly přímo působit a většinou tak mají celý život jakýsi více či méně určitý pocit poslání. Mnohé pracují přímo se zvířaty, jako ekologové, apod., ale mohou se zaměřit přímo na lidi, pomáhat jim v rozvoji, protože - jak jsem již naznačila - na každém jednotlivci záleží osud planety a také, šťastný a vyspělý člověk nemá takovou potřebu ničit životní prostředí pro materiální bohatství. V zásadě je mnohem efektivnější měnit lidstvo samo než jen jeho vztah k přírodě. Ten se změní až dodatečně jako následek jiného rozvoje.

Myslíte, že je super být vílou? Malé holčičky o tom přece sní, jak by to bylo krásné... ano, možná, pokud by jako ona víla nemusely žít tady mezi lidmi. Protože on to obvykle není žádný med. Co znamená být duší víla? Znamená to být trochu jiný než ostatní, nechápet některé věci a jiné zase chápat lépe než ostatní. Prakticky pak máte lidské problémy a ještě pár vílích navíc. Není to vstupenka do světa VIP. Krom toho, jakých VIP? Ještě jsem nezažila, že by někdo uctíval vtělené víly nebo že by měly skupinky. Je jich tak málo, že se kolikrát s nikým svého druhu nesetkají. Naopak je tady dost nevýhod. Nevhodné prostředí, divná společnost, totální osamělost... a věřte tomu, že malé víly chtějí být jako ostatní děti, ale cítí, že nikdy nebudou. To poslední, co si o sobě myslí je, že jsou výjimečné. Připadají si špatné, nechtěné a divné. Často se to ani s věkem nezlepší. Divíte se tomu? Zajímá vás, proč je to zde pro víly tak těžké? Tak čtěte dál...


Vílí humor a hry

3. března 2015 v 22:44 | Neri

Pokud vás někdy zajímalo, jak vypadá vílí humor a jak se vlastně víly baví a hrají si doopravdy, pak bude vaše zvědavost tímto článkem uspokojena. Není pochyb o tom, že víly milují zábavu! Neustále se snaží lidem připomínat, že je třeba se bavit a hrát si. Když si hrajeme, jsme kreativní a veselí a cítíme se lépe, napadají nás nové věci a ještě si odpočineme. A to nutně potřebujeme úplně všichni! Víly to ví, a proto samy nijak nezaostávají. Vysloužily si pověst vtipálků, škodolibých šprýmařů a veselých uchechtaných bytostí… a tak trochu právem, ale nejsou kruté, jak tvrdí některé zlé jazyky a staré pověsti.

Vílí humor je škodolibý. Je zvláštní. A u některých (hlavně těch, co mají moc co dočinění s lidmi, přiznejme si to…) i přisprostlý a cynický. Věřte mi, mám partu pěti víl, která je zkažená lidmi (mnou). Víly rády ostatní pošťuchují, provokují, dělají si legraci ze slabostí a neúspěchů svých přátel a jsou těmi, kdo vypukne v hurónský smích, když někdo upadne. Znovu připomínám, nemyslí to zle. Musíte chápat, že z nepřátel si neutahují. Ignorují je, zlobí se na ně, ale nelaškují s nimi. To je ten rozdíl mezi tím, když někoho nemají rády a když rády mají, jen si utahují. A víly nemilují bezpodmínečně každého. Víly cítí zlobu vůči všem, kteří ubližují přírodě, jejich domovu.

K vílímu humoru patří i urážlivost. Víla napálená jinou vílou se nafoukne, urazí a dokáže chvíli hrát velmi dotčenou. Dlouho to nevydrží, nakonec se rozesměje, protože jen hraje. Ve skutečnosti se ani nezlobila. Jedna z nejčastějších vílích her je právě na vtipálka a uraženého. Uražený se snaží vydržet uražený co nejdéle, aby si ho ten druhý musel udobřovat… a pak už to nevydrží a vysměje se tomu druhému, že mu na to hraní uraženého skočil. To je vílí humor. Víly mají také tu úžasnou schopnost rozesmát se kdykoli čemukoli, což mezi lidmi už tak tolerované není. Pokud si víla vzpomene na něco vtipného nebo jí něco připadá vtipné, třeba výraz jiné víly nebo něco, co udělá člověk, zvíře, atd., prostě se rozesměje a nehledí na to, jak to vypadá. To by se od nich lidé také měli naučit. Smích léčí, že?

Vílí hry jsou hodně o kreativitě, napálení druhého, předstírání a pohybu. Víly se schází a předvádí různé věci, které někde viděly, hlavně u lidí a dělají si z toho legraci. Pak vymýšlí, jak napálit jiné víly. Také se prohánějí po okolí, tančí, vypráví příběhy (čím fantastičtější, tím lepší) a celkově se ve svém nezkaženém a veselém přístupu k životu podobají dětem, které mají velmi rády.

A nakonec menší ukázka vílího vtipkování:

První víla: Nemůžu uvěřit tomu, že jsi to tak popletla!
Druhá víla: Víš, co miluju? Jak mě umíš podpořit.
První víla: Stačí nebo mám ještě?
Druhá víla: To jde ještě víc?
První víla: Jo, třeba: Tak to se může stát jenom tobě! Hele a pomůžeš mi pak s něčím?
Druhá víla: Já? Neblbni, ještě bych to popletla.
První víla: No hlavně, že mi to umíš vrátit…
Druhá víla: Že? Stačí nebo mám ještě?

Bohyně evropské

3. ledna 2015 v 14:06 | Neri
Mezi lidmi přetrvalo dodnes povědomí o mnoha a mnoha bohyních. Popravdě je jich tolik, že to na jeden článek nevystačí, jejich přehled je tedy rozdělen na dvě části podle místa vzniku jejich kultu. Chcete-li kráčet cestou bohyní, musíte je samozřejmě nejprve poznat. Každá z nich by si zasloužila víc prostoru, žel toho se jaksi nedostává. Proto zde najdete pouze stručný přehled evropských bohyní s jejich základní charakteristikou, kapánkem historie a poselstvím, které ženám přináší. Doufám, že si zde každá najdete tu svou (či více svých) a budete mít chuť zapátrat o dalších informacích. Nemusíte patřit mezi pohany, nemusíte na ně věřit, bohyně vám přináší svá poselství i bez toho.

Řecko a Řím

Héra/Juno

Manželka samotného krále bohů, královna, která musela trpělivě snášet manželovy eskapády, ačkoli velmi žárlila a mnohým Diovým milenkám se mstila. Představuje královnu v každé ženě, mocnou a silnou, která si nenechá líbit příkoří. Je pro ni důležité společenské postavení a soudržnost rodiny a je milující, i když přísnou matkou. Její odvrácenou stranu představuje pomstychtivost a žárlivost.


Afrodita/Venuše

Bohyně lásky a krásy, paní potěšení, marnivosti a posvátného ženství. Zatímco Héra a Démétér jsou matky, Afrodita představuje ženu jako milenku. Byla známá svými četnými avantýrami, nebála se svádět a dopřávat si vše, co se jí zlíbilo. Proti své vůli byla provdána za nehezkého boha kovářství, nikdy mu nebyla věrná, svou roli manželky nijak nectila. Sňatek byl přece proti její vůli. Její odvrácená strana je tvrdohlavost, pýcha, marnivost, dětinskost a promiskuita. I přes množství negativ má své kladné stránky. Učí ženy, aby znaly svou hodnotu, byly spokojené se svým tělem a dopřávaly si potěšení a nezbytnou péči o sebe sama. Ukazuje, že každá žena má v sobě tu posvátnou milenku a moc svádět a získat kteréhokoli muže bude chtít. Tuto sílu používá jako přednost, ne něco, za co by se měla stydět. Její láska je povrchní, ale ne falešná. Rozdává lásku a teplo všude, kam přijde.




Bohyně exotické

3. ledna 2015 v 13:54 | Neri

Egypt


Hathor

Je jednou z nejvšestrannějších a nejoblíbenějších bohyní. Ve své době zastávala mnoho funkcí, byla patronkou žen, krásy a lásky, ale také vší zábavy, zpěvu, hudby a tance. Zároveň byla ženou boha Hora, kterému jednou pomohla, když byl zraněn strýcem a také ochránkyní faraonů. Říkalo se, že v podobě božské krávy všem budoucím králům dává pít. Byla ovšem i bohyní smrti. Jejím pomocníkem byl škaredý trpasličí bůh Bes, ochránce dětí. Jakožto univerzální bohyně pomáhá všem ženám bez rozdílu s nalézáním vlastní hodnoty, uvědomováním si své krásy, s nalezením lásky a pomáhá i v uměleckých oblastech, jejichž patronkou je.


Isis (Eset)

Pokud existuje bohyně milovanější a univerzálnější než Hathor, je to bezpochyby Isis. Matka jednoho z prvních faraonů, královna a moudrá čarodějka. Isis byla známa svými kouzelnými schopnostmi a inteligencí. Její lsti napálily mnohé bohy a přinesly výsledky, které považovala za nejmoudřejší. Byla také ochránkyní přírody, bohyní měsíce a ano, i smrti. V jednom z nejznámějších příběhů byl její manžel, bůh Osiris, zabit vlastním bratrem, roztrhán na kusy a roznesen po celé zemi. Isis jej milovala tak oddaně a vroucně, že nepřestala, dokud všechny jeho části nenalezla, pak je spojila a přivedla Osirise k životu (či spíše neživotu, stal se bohem mrtvých). Toto vše vypovídá mnoho o jejím čarodějném umění, manželské lásce a oddanosti a také léčitelských schopnostech.

Jak už bylo řečeno, Isis má mnoho rolí. Můžete ji zavolat na pomoc skomírajícímu manželství, k vyléčení těla, srdce i ducha, anebo pokud vám schází vyrovnanost a odvaha, především ve vůdčích pozicích. Isis připomíná, že v každé z nás je matka a manželka schopná velké lásky, čarodějka, která pomocí své lsti a intuice dokáže vyřešit mnohé problémy; moudrá paní smrti, která ví, že vše má svůj začátek a konec, nejen život, ale i všechny cykly v něm a vládkyně, mocná a silná, která ochraňuje ostatní a plní svůj božský úkol.


Bastet

Bastet, neboli Sachmet, je bohyní dvou tváří. Na jedné straně bohyně koček a ochránkyně domova, na druhé pomstychtivá, mocná a krvelačná válečnice, oko boha Rea. Tato lví bohyně byla stvořena původně jako nástroj pomsty lidem, kteří se odvrátili od svého nejvyššího boha, ale později se přeměnila v mírnou kočičí bohyni. Stejně jako ona má v sobě každá žena přítulnou kočičku i mocnou lvici, je ochránkyní domova, štěstí a lásky v něm a občas jej musí chránit i silou. Stačí vzpomenout na to, co se říká - Chrání to jak lvice svá mláďata.

Královna víl Aine

3. ledna 2015 v 13:51 | Neri

Kdysi možná nejvýznamnější bohyně Keltů, Jezerní paní, nyní jedna z tzv. vílích královen - to je Aine. Chceme-li se dozvědět více o této bohyni (či vílí královně) a jejím původu, musíme pátrat v irské a keltské mytologii. Podle ní byla Aine dcerou jednoho z Tuatha de Danaan (bytosti, uctívané jako bozi, které kdysi údajně obývaly irské území) a ženou boha moří. Není překvapením, že pověsti mají více verzí, které tyto příbuzenské vztahy různě upravují. Dle jiných zdrojů byla naopak pouze příbuznou boha moře.

Nejasné to bylo i s jejím nejznámějším synem, jediným, kterého nepočala z vlastní vůle. Jeden zdroj tvrdí, že byla znásilněna, jiný, že přinucena souhlasit se sňatkem, aby dostala zpátky svůj plášť. Jinak ale brala Aine roli bohyně lásky velice vážně a často si pro svou potěchu vybírala lidské muže, se kterými měla mnoho dětí, čímž si vysloužila pověst Leannan Sidhe, tzv. "vílí milenky". Její děti se staly novou rasou, vílo-lidskými kříženci. Co se s touto rasou stalo, už nikdo neví. Skoro se nabízí možnost, že nebyla dcerou Tuatha de Danaan, ale právě jejich matkou (ačkoli za tu je považována bohyně Dana). A copak ve světě víl a kouzel záleží na příbuzenských svazcích? Vlastně ne. Co je však podstatné:


Aine je bohyní mnoha tváří. Byla uctívaná jako bohyně slunce i bohyně měsíce, bohyně lásky, umění a krásy, bohyně přírody a úrody, léčitelství, bohyně prosperity, bohyně matka…


Jak tento výčet napovídá, byla vlastně univerzální bohyní (podobně jako egyptská Isis), která v případě nutnosti zastávala všechny potřebné role. Nejspíš proto je i dnes velmi často uctívaná novodobými pohany, především ženami, protože jako ochránkyně žen je známá také. Lze se na ni obrátit s žádostí o zlepšení manželství, ochranu životního prostředí, či odvahu k plnění vlastních snů. Nabádá nás k akci.

Jako vílí královna (či spíše matka všech elementálních bytostí) je ta pravá k zprostředkování kontaktu s říší víl a mnoho lidí se na ni obrací i za tímto účelem. Znalcům řecké mytologie hodně napoví, že Aine je vlastně spojením Artemis, Afrodity a Démétér. Všechny domény těchto třech bohyní ovládá i Aine. Z keltských bohyní je zase úzce spojována s Danou, Morrigan a Brigit.



Zariskuje a podnikněte kroky k získání toho, po čem celým srdcem toužíte.
Láska je ta nejmocnější magie a šíří světlo do celého světa.

Co se o vílách říká vs. skutečnost

3. ledna 2015 v 13:40 | Neri

Víly a jim podobné bytosti jsou mezi lidmi běžně považovány za kouzelné bytosti z pohádek a pověstí. Říká se o nich leccos, jak věci dobré, tak zlé.

Víly pohádkové

Taková klasická česká víla z pohádek je vysoká jako normální člověk a dost tak i vypadá. Má dlouhé vlasy (v nich věneček z květin) a jemné šaty, často bílé. Běhá po lese bosá, tančí při měsíčku, je dobrá a hodná, umí pár kouzel. Taktéž je nesmrtelná a obvykle žije "v houfu" dalších víl. Někdy mají vílí královnu. Existují různé pověry a pověsti o tom, co se s vílou stane, když se zamiluje do smrtelníka nebo chce žít mezi lidmi. Taková Malá mořská víla je přesným příkladem, ale lze se setkat i s pohádkami o vílách, které se vzdaly své nesmrtelnosti, když políbily člověka, vzal jim jejich šaty či závoj, apod. Pak tady máme bytosti zvané rusalky, které jsou naopak zlé a proradné a lidi topí podobně, jako vodníci. Bludičky zase, buď coby dívčiny nebo světýlka, svádějí chodce ze správné cesty a nechají ho zbloudit v noci v lese.



Víly mezi námi

7. září 2014 v 16:04 | Neri
Průkopnicí fenoménu vtělených bytostí je bezpochyby známá spisovatelka esoterické literatury Doreen Virtue. Právě její kniha Pozemští andělé (Synergie, 2004) odstartovala vlnu nadšení pro toto téma. Pokud na to už dřív někdo pomyslel, neodvážil se to vyslovit nahlas, a najednou tady byla Doreen, která ve své knize tvrdila, že mezi námi skutečně žijí víly, andělé a mimozemšťané, jejich duše se vtělují do lidských těl a plní zde na Zemi své poslání - pomáhají lidem a přírodě. Všichni, kteří měli pocit, že nezapadají do světa kolem sebe, že se víc zajímají o přírodu než o ostatní lidské bytosti a spoustu věcí nechápou, se najednou začali nacházet. Konečně tady byl někdo, kdo řekl, že jejich pocity nejsou hloupé a nemístné, ale naopak oprávněné vzhledem k jejich původů. Mnohým se ulevilo. Jiní, naopak, začali toto poznání využívat, ač na něj neměli právo. Není zase tak těžké si namluvit, že jste andělem, i když nejste. Někteří začali tvrdit: Jsem anděl a mám na tohle právo! Jsem lepší než ty, hloupý člověk! Těch je ale jen minimum a jejich výkřiky do tmy jasně ukazují, že s anděly mají pramálo společného. Jak sama Doreen ve své knize píše:


Lidé, kteří jsou anděly, můj záměr okamžitě pochopí. Zatímco ti ostatní jej nejenže nepochopí, ale dokonce mohou mít proti mé knize z hlediska svého materiálního založení námitky.


Co tedy ty skutečné cizí duše? Co se dělo a dodnes děje s nimi? V některém z dalších čísel časopisu možná rozvedu více i tematiku andělů, ale dnes se zaměřím hlavně na vtělené víly a okrajově i na jim podobné přírodní bytosti. Jak poznáte skutečnou vílu? Co víc, jak poznáte, že jste jednou z nich? Podotýkám, že toto není otázka jen pro ženy, jsou i muži, kteří mají vílí duši (bohužel pojem "vílák" zní krajně divně, takže raději používám termín elf anebo skřítek, i když je to trochu něco jiného). Bez ohledu na test v samotné knize, který nemá zcela přesnou vypovídací hodnotu, můžete poznat, že do této skupiny patříte, pokud to tak skutečně je. Asi se to nedá lépe říct, než že to poznáte v srdci. Někdy to i pár let trvá, ale nakonec se s tím smíříte. Nejen, že na vás budou sedět všechny charakteristiky patřící vaší skupině duší, ale také k nim dokážete přidat další věci, co už se v knize nepíší. Budete mít schopnosti, třeba odlišné od ostatních z vaší skupiny duší, ale nějaké mít budete. To je třeba jedna z těch věcí, kterou v knize nenajdete. Také je pravděpodobné, že pokud skutečně jste jiní, než vaši vrstevníci, zažili jste od nich už tolik odmítání, že vás ani nenapadne běžet do světa a všem vykládat, že jste elf/víla. Naopak, necháte si to pro sebe jako docela střežené tajemství. Vy už totiž víte, jaké to bylo, když jste objímali strom a načapali vás spolužáci a vysmáli se vám. Nebo jaký jste měli vztek, když někdo před vámi nakopl psa a vy jste ho toužili zbít do krve, i když jste jinak mírumilovní. Víte, jaké to je, být ten divný a zároveň oblíbený bavič. Víte své. A možná jste i trochu zahořkli. Přesto, věřím, že někde tam hluboko ve vás stále ještě zbývá naděje. Já ji mám.


Existují znaky společné pro všechny vtělené bytosti. Je to třeba pocit vyděděnosti ze společnosti.
Ať už ostatní říkají nebo dělají cokoli, jsou chvíle (a docela často, hlavně v dětství je to pro vás ještě nové a bolestivé), kdy máte pocit, že vám nerozumí a nikdy vás chápat ani nebudou.

Jak je to s komunikací s jemnohmotnými bytostmi?

24. června 2011 v 19:18 | Tammy
Alue dneska zveřejnila toto video a ačkoli jsou věci, ve kterých s ní nesouhlasím, v tomto videu žádné takové nejsou. Takže jsem se rozhodla ho směle rozšířit dál. Podívejte se, některým to možná dodá odpovědi na otázky, co je už dlouho trápí :)


 
 

Reklama