Příroda a ekologie

Dlužíte Zemi, splaťte svůj dluh

2. května 2017 v 18:07 | Neri
Na konec magazínu chci ještě jednou apelovat na vás, čtenáře, abyste se zamysleli nad tím, jak se chováte ke své zemské planetě, která vám poskytuje vše, co potřebujete k přežití. Jak se chováte ke zvířatům, rostlinám? Třídíte odpad? Podporujete ekologičtější řešení nebo chodíte s klapkami na očích a je vám to jedno? Žijeme v ekologickém dluhu, který každým rokem narůstá a je jen otázkou času, než nás přeroste. Můžete si říkat, že je to problém příštích generací, ale není. Je to problém nás, právě nás, kteří tady a teď žijeme. To my rozhodujeme, jak tohle dopadne. Naši potomci už jen těžko napraví škody, které vznikaly desítky let.

Popřemýšlejte nad tím, co všechno vám Země dává. Nad vodou, kterou pijete. Jídlem, které jíte. Nad vzduchem, který dýcháte. Až příště půjdete ven, zhluboka se nadechněte a pomyslete na to, jaký je to dar, že můžete ten čistý vzduch dýchat. Je jaro, tak se dívejte kolem, na tu nádheru - kvetoucí stromy a keře, vůně trávy, cvrlikání ptáčků. Teď je nejvhodnější chvíle ocenit dary přírody. Až zase budete venku na zahradě u svého domu, u chaty, na procházce přírodou nebo se třeba někde koupat, možná si i užívat prázdniny u moře, pamatujte, že nic z toho není samozřejmostí. To vše nám Země dává, to vše si bereme - a co jí dáváme na oplátku?



Zkuste tento měsíc začít s jednou, jedinou věcí, kterou byste prospěli planetě a chovali se ekologičtěji - třídit odpad, dávat přednost biopotravinám, šetřit s vodou nebo energií, méně jezdit autem, přestat chemicky hnojit zahrádku… a třeba i poskytnout finanční dar organizacím, které ekologická řešení hledají za vás. Možná alespoň vysvětlit dětem (a bohužel i dospělým), že nemají odhazovat odpadky na zem. Pokud každý z nás udělá alespoň jednu malou věc, nebude to marné, pomůže to. Minimálně to pomůže cítit větší zodpovědnost za náš domov a chovat se k němu ohleduplněji.

To Země je naším domovem. Bez ní jsme ztracení. Vraťme se domů.

Nejlepší přítel člověka

3. března 2015 v 22:41 | Neri

Nejen pes, ale i jiná zvířata jsou tady pro lidi jako přátelé, mlčenliví společníci. Ta domácí jsou ovšem na lidech také závislá a proto je nutné pečlivě zvážit všechna pro a proti, než si některé přineseme domů. V každé příručce o konkrétním druhu zvířete je (z dobrých důvodů) seznam všeho, co je třeba vzít v úvahu, např. kolik času zabere péče o něj, jestli potřebuje blízký kontakt s chovatelem nebo má další speciální nároky. Nejspíš není nutné rozvádět do podrobností každý druh domácího mazlíčka, a jaké má výhody a nevýhody. Většinou, když si někdo chce mazlíčka pořídit, už má určitou představu o tom jakého. Nikdo by si neměl pořídit zvíře bez toho, aby věděl, co ho čeká a převzal veškerou zodpovědnost za to, jak se s tím popasuje. Bude mít přece na starost živého tvora!

A tak ano, logicky, nepořizujte si zvířata, pokud nejste schopni být zodpovědní a pečovatelští a nemáte k nim citový vztah silnější než je lenost. A o to jde při výběru především. Vybírejte dle rozumu, ale hlavně podle srdce. Vyberte si zvíře, které je vám sympatické. Nejen rasu, ale i jedince. Každé zvíře je jiné. Jsou jedinci agresivní, společenští, líní, hraví a aktivní, zkrátka, všehochuť. Nejen u psů a velkých zvířat, ale i u hlodavců, ptáků a rybiček. Stejně, jako si vybíráte partnera, vyberte si zvíře. Vyberte si takové, do kterého se zamilujete, protože to je nejlepší předpoklad pro to, abyste se o něj postarali.

Nepořizujte si psa jen na hlídání domu, není to věc, je to jedinečná osobnost. Vyžaduje lásku a péči úplně stejně, jako každý jiný tvor. A to stačí, tento článek může být krátký, protože to podstatné už bylo řečeno. Zvíře je osobnost, živý tvor a potřebuje lásku! A to je vše, co potřebujete vědět.

Potěšení z přirozené zahrady

3. března 2015 v 22:38 | Neri
Máme tady začátek jara, dobu, kdy se začínají vysévat semínka pro předpěstování sadby a vysazovat sazeničky do skleníků a pařenišť. Brzy se oteplí a na záhonech se objeví první rostlinky. Už jsme se bavili o tom, jak by měla vypadat zahrádka, kde víly rády pobývají, ale neřekli jsme si, jak začít takovou zahrádku budovat a to třeba i od nuly. Určitě se najde mnoho zahrádkářských magazínů a chytrých knih, které s tím milerády poradí, ale třeba už se v nich nedozvíte, že existují i jiné než klasické metody pěstování rostlin. Mohli jste někdy slyšet o hydroponii, pěstování v roztoku, které se využívá s úspěchem třeba u palem nebo řezaných květin, což je metoda poněkud složitá a nepřirozená. A nám jde především o přirozenost, že? Proto bude tento článek především o permakultuře a ekologickém pěstování rostlin.

Je asi všem jasné, že když se řekne ekologické pěstování, znamená to absenci všech chemických hnojiv, postřiků a podobných přípravků, ale je v tom mnohem více. Ekologický pěstitel se snaží při svém zahradničení co nejlépe kopírovat podmínky, které příroda vytváří sama. Všimněte si, že příroda sama od sebe nevytvoří monokulturní (= skládající se z rostlin pouze jedné plodiny, třeba kukuřice) pole nebo trávník, ale vše v přírodě funguje v symbióze, dohromady. Na louce roste a žije nepřeberné množství organismů, které se navzájem regulují, doplňují a spolupracují. Stejná rozmanitost by měla ideálně fungovat i na zahrádce, kde místo toho máme jeden záhon s mrkví a všechno ostatní bez milosti vytrháváme. Pak je nutné vytrhávat, protože jinak nám plevel mrkev udusí a také je nutné zalévat, protože nezakrytá půda snadno vyschne. Někteří toto řeší mulčováním, což je o něco chytřejší (vždyť i spadané listí je přirozený mulč), ale pořád to lze zlepšit. Proto vznikly dvě ekologické metody pěstování nazývané polykultura a permakultura.

Polykultura je opak monokultury a spočívá v tom, že na jednom záhonu roste pohromadě více druhů rostlin, které se vzájemně vhodně doplňují. A pokud se ptáte, jak takový začátečník pozná, co zkombinovat, říkám: Nebojte se, v příslušné literatuře na to existují tabulky, ale nejlépe je si vše vyzkoušet a ověřit na vlastní pěst, což může zabrat pár sezón, ovšem čím více do toho proniknete, tím méně času budete trávit nudným trháním plevele a tím hezčí a plnější záhonek budete mít. Je to vlastně docela kreativní pěstitelská práce, a pokud máte rádi experimenty, bude vás to bavit. V principu to funguje tak, že na záhon zasadíte jednu hlavní plodinu, která má nejdelší dobu růstu, a tu pak doplníte plodinami dalšími, které rostou krátkou dobu a méně vyčerpávají živiny v půdě.

Každá rostlina má své benefity. Jedna obohacuje půdu o dusík či fosfor, jiná přitahuje užitečný hmyz, další zakrývá holou půdu a předchází vysychání, ale vždy je třeba myslet na to, že existují i nevhodné kombinace. Není dobré vedle sebe dávat rostliny trpící na stejné choroby a škůdce, tím se riziko násobí. Smíchat, ale rozumně a promyšleně. A navíc jsou dva způsoby - buď dáte vedle sebe řádky, nebo rostliny rozhodíte volně na záhon úplně pospolu. Já zkoušela druhý způsob na záhonu, kam jsem se dostala jednou za pár měsíců a údržba byla tímpádem minimální, měla jsem pohromadě hrášek, měsíček, špenát a kopr a všechno rostlo, hrášek pokryl záhon a zastínil plevel, zbytek zeleniny se "prodral" mezi ním a fungovalo to docela dobře, na první pokus. Každopádně, pokud vás toto téma zaujalo a chcete se o něm dozvědět víc, silně doporučuji knihu Česká biozahrada od Radomila Hradila a kol.

Pak tady máme pojem "permakultura". Permanentní je synonymem trvalého, a pokud vám tento název evokuje, že budeme pěstovat trvalky, tak jste jej pochopili správně. Permakulturní pěstování se celé zakládá na minimální údržbě a maximální přirozenosti, což znamená, že musíme mít velkou trpělivost, oželet pár svých oblíbených plodin a najít využití pro nové, které by nás dříve nenapadlo konzumovat. Pěstují se hlavně ovocné stromy a keře, dále pak trvalkové louky (zkuste třeba pampeliškový med), bylinky a je možné pěstovat i rostliny jednoleté či dvouleté, ale s tím, že je necháme vytvořit semena a množit se přirozeně, tedy bez zásahu zvenčí a každoročního vysazování nanovo. V permakulturní zahradě se nachází výhradně jedlé rostliny. I plot je tvořený ovocnými keři. V záhoně nenajdete žádné túje ani růže (jedině šípkové keře), nic, o co by bylo třeba se starat. A pokud potřebujete pro své potěšení okrasné květiny, pak takové, co rostou i bez lidského přičinění - právě ty pampelišky, kopretiny, zvonečky… A jelikož se taková zahrádka ničím neošetřuje a ani trávník se příliš neseká, je to ideální místo pro víly a všechny přírodu-milující lidské tvory, kteří odmítají podporovat eroze a vyčerpávání půdy v důsledku monokultur.

Přejí Vánoce zvířátkům?

3. prosince 2014 v 11:11 | Neri

"Zabij bobra, zachráníš strom! Zabij člověka, zachráníš strom i bobra."

Na úvod možná až příliš extrémistický výrok, ale když se nad tím zamyslíte, je v tom velká pravda. Je neoddiskutovatelným faktem, že příroda bez člověka je schopná žít naprosto skvěle, dokonce ještě v lepším stavu než jak to je teď (se všemi těmi násilnými zásahy, ničením přírodních zdrojů a vykořisťováním), zatímco člověk bez přírody nepřežije. Ano, před Vánoci se nikomu nechce uvažovat nad důsledky moderního životního stylu, ale tím ony nezmizí. A právě my, kteří se zajímáme o přírodní bytosti, jako jsou víly a o pohanství, které je náboženstvím v souladu s přírodou, jsme těmi, kteří na tohle musí myslet, když už nikdo jiný. Není vlastně možné slavit Vánoce pohansky a vůbec se nezamyslet nad tím, jestli jsou naše oslavy v souladu s naší vírou a s přírodou a jejími bytostmi.

Nenutím nikoho k vegetariánství a nikdy jsem to nedělala, ale existují období roku, kdy by bylo docela vhodné. Vždycky mě iritovaly stánky s kapry, obzvlášť ty, kde majitel bez okolků vytáhne kapra z kádě a zabije před očima kolemjdoucích, jako by to bylo zcela v pořádku a normální. Nemluvě o tom, že si rodiny kupují kapříka domů, nechají děti, aby se na něj koukaly, a pak ho zabijí, jako by to bylo zcela v pořádku a normální. Takhle děti učíme neúctě ke zvířatům, navíc v době, kdy máme všeho takový dostatek a hojnost, že opravdu nemusíme zabíjet, abychom přežili. Když už to maso potřebujete, lze si ho koupit v obchodě a obejít se bez těch sadistických rituálů okolo. Všimněte si, že většina dětí se s kapříkem skamarádí a lituje ho. To je pravý lidský cit neotupený léty zabíjení, cit, o který je obíráte. Začíná to u kaprů a může klidně pokračovat dál. Jste svým dětem vzorem.



Jsem za to, aby se kapři na Vánoce nejedli. Měla by být nějaká rovnováha, a když už maso, tak různé, ne aby se na Vánoce vyzabíjel jen jeden druh. A nejlepší je samozřejmě (právě na Vánoce!) myslet na soucit a obejít se bez masa úplně. Alespoň ten jeden týden. Ostatně, co mají zvířata z Vánoc? Do lesů jim lezou lidé, kteří (a někdy i na černo) kácejí stromky na Vánoce, stromky, které roky rostou a pak zbytečně pár dní stojí v koutě nastrojené, uvadnou a vyhodí se. Jako by tady byl takový přebytek kyslíku. V zimě je už tak dost těžké shánět potravu bez všeho toho narušování klidu okolo.

Celkově jsou Vánoce asi nejvíce materialistickým obdobím. Prodává se a nakupuje ve velkém, každý potřebuje pořídit nějaké dárky svým blízkým. Což znamená zvýšenou výrobu. Což znamená větší využívání přírodních zdrojů a také plýtvání s nimi… kolik věcí se neprodá ani se slevou a vyhazuje? Plýtvání, v tom je dnešní člověk mistrem. Tak už víte, proč Vánoce zvířátkům nepřejí?

Dopis víl lidem

25. května 2012 v 14:22 | Tammy
Milí lidé,

je na čase, abyste si vyslechli nás, kteří se staráme o tuto zemi, i když nás většina z vás nevidí, ani nevěří v naši existenci. Jsme tady a vidíme vše, co děláte. Vám, nejvyšším bytostem, byla dána moc dohlížet nad tímto světem, zvelebovat ho, starat se o něj a vládnout mu s moudrostí, která od vás byla očekávána. Kdysi dávno jste tento úkol plnili. Časem ale vaše touhy zvítězily nad moudrostí a začali jste svůj domov bezohledně ničit, abyste z něj vytěžili co nejvíce. Země vám vždy dala vše, co jste potřebovali, ale vám to nestačilo. Jak jen jsme mohli bojovat proti nenasytnosti těch, kteří nás měli chránit? Zvířata měla být vašimi společníky, působit vám radost a když už byla později lovena, vždy jen tak, jak to bylo v přírodě běžné mezi zvířaty samotnými. Dostali jste psy a kočky, kteří vás považovali za svou rodinu a byli neustále s vámi. A zase vám to nestačilo. Zneužili jste jejich důvěry... a kam to došlo? Nyní žije mnoho zvířat v neustálém utrpení, jsou odtržení od své domoviny a za celý život nevidí víc než mříže klecí a místo trávy zalité sluncem požívají stejně mrtvou potravu, jakou nutíte sobě. Přesto se na vás zvířata nemohou zlobit, nebyla k tomu uzpůsobena. Nikdo z celé přírody nebyl, ale i tak známe strach a smutek a nezbývá nám, než se podřídit a snažit se k vám alespoň promluvit s nadějí, že se začnete chovat lépe.

Myslíte si, že když budete bezohledně ničit bohaté přírodní zdroje a sami sebe navzájem, tak vám to přinese štěstí? Nepřinese. Jste součástí této planety stejně, jako všechno ostatní a když chřadne ona, budete chřadnout také. Vše nedobré, co jste vykonali, se vám vrátí zpátky, ač tomu možná zatím nevěříte. Znečištěný vzduch dýcháte vy. Špinavou vodu pijete vy. Chemikáliemi, kterými zamořujete zemi a potravu pro všechny bytosti, ničíte i svá těla. Cokoli uděláte Zemi uškodí i vám. A nejen to, všechny přírodní katastrofy, těžké nemoci a neštěstí jste si způsobili sami svou nezodpovědností. Vesmír nechtěl, abyste trpěli, to jste si vybrali vy sami. Ač jsme věřili ve vaši moudrost a sílu, pořád má tato planeta pojistky, které vám mají dát vědět, že jdete špatným směrem. Nechceme vám vyhrožovat, jen potřebujete slyšet pravdu.

Žádné jiné bytosti nedokáží tuto situaci změnit, vše je jen na vás. Ani sto víl nesvede svými myšlenkami tolik, jako jeden člověk. Několik z nás jsme poslali k vám, žijí v lidských tělech a snaží se pomáhat, jak jen to jde. Ale to nestačí. Je třeba, aby začali na změně pracovat lidé. Každý z vás je bohem, každý jednotlivec, dospělý i dítě, je zodpovědný za planetu na které žije. Je zbytečné se vymlouvat, protože tento fakt nelze nijak vyvrátit. Můžete jej pouze nadále ignorovat a nést následky. Toto všechno vám říkáme proto, že ve vás stále máme hlubokou důvěru a věříme v to, že se na Zemi vrátí ztracená harmonie. Sníme o společnosti, ve které lidé pečují o zvířata, rosltiny i své duše a příroda jim naoplátku poskytuje vše dobré, zdravé a potřebné, přesně tak, jak je to přirozené. Víme, že je to možné.

Je toho ještě tolik, co je potřeba říct, například upozornit na to, že stejně zle jako k přírodě se chováte k sobě navzájem a že vaše svoboda je ve vašich rukou stejně, jako vaše zdraví a spokojenost. To už ale ve svých srdcích víte, jen si musíte vzpomenout. Máte obrovskou moc, věřte tomu. My budeme nadále věřit ve vás. Nezklamte nás, prosím.


Za všechny víly, dryády, elfy, skřítky i další jemnohmotné bytosti,
stejně tak za přírodu, zvířata, rostliny, řeky i kameny a vše ostatní na Zemi -
Neri, Severka, Naren, Tija, Maja, Taniel a další.


Sdílet pouze v plném znění a se zdrojem, prosím.

 
 

Reklama