Pohanství a druidismus

Beltaine

30. dubna 2017 v 13:23 | Neri
Všechno nejlepší k dnešnímu svátku, mé milé čarodějnice!

Původně jsem chtěla nové číslo magazínu vydat už v dubnu, ale nenadálý spisovatelský blok vedl k tomu, že jeho vydání bylo poněkud odloženo a vyjde 2. května. Jelikož by tak článek o Beltainu byl poněkud opožděn, rozhodla jsem se jej vydat už dnes. Právě dnes je totiž přelom dubna a května a k tomuto dni patří pohanský svátek/čarodějnický sabat Beltaine. Tak pokud jsou vám pohanské zvyky blízké, zkuste si užít trochu té magické atmosféry jednoho z prastarých svátků. Proč? Protože v dnešní době ztrácíme spojení s přírodou, svými předky a vůbec oním pocitem "posvátnosti", který býval spojený s někdejšími rituály. Někdo tento pocit hledá na křesťanských mších, někdo jej zažívá jednou ročně o Vánocích. Pohané, na druhou stranu, mohou dodržovat oslavy všech svých svátků a užít si přítomnosti kouzla častěji.

Tento svátek býval dobou veselí, oslav, zapalování ohně a také lásky (z toho nejspíše vychází dnešní 1. máj). Vítal se příchod jara a léta, konec období temna. Venku všechno začíná růst, je vhodná doba pro praktikování magie a početí dětí. Kdysi se prý na Beltaine pořádaly oslavy v přírodě, kde si na jeden den všichni symbolicky "sundávali snubní prsteny", nosili masky a milovali se všichni se všemi, resp. s kýmkoli chtěli, a děti narozené v tento den byly děti Beltainu a starala se o ně celá vesnice společně, neboť neměly jasného otce. Takové děti byly považovány za požehnání. Je však otázkou, nakolik jsou tyto zkazky pravdivé a nakolik jen výplodem bujné fantazie moderního člověka :-)

Dnes se zapaluje oheň a pálí se v něm čarodějnice, což trochu zavádí inkvizičními procesy, nicméně dříve spalovaná figura představovala ve slovanských zemích bohyni Morenu, vládkyni zimy, tmy a smrti, a pálena byla symbolicky proto, aby zima definitivně odešla a vládu převzala bohyně léta, např. slovanská Lada nebo keltská Rhiannon.


Pokud si chcete přečíst obsáhlejší článek o tomto svátku, doporučuji třeba tento.

Já se už jen krátce pozastavím nad tím, jak můžete tento svátek slavit i sami doma, pokud po tom toužíte (samozřejmě ideální je, pokud můžete pozvat přátele někam ven, udělat si oheň, skákat přes něj, tancovat a zpívat, pít pivo či medovinu a opékat špekáčky, ale… ne každý má to štěstí, že je obklopen podobně "postiženými" lidmi :-D).

Pokud můžete jít třeba na zahradu a udělat si malý táboráček, určitě to udělejte, pokud ne, zapalte si doma alespoň pár svíček, neb bez ohně by to nebyl pořádný Beltain. Praktikujete-li čarodějnictví, můžete zkusit očistné rituály, příp. magii lásky - ale pozor!, čarováním ovlivňovat něčí vůli je špatné a tento akt většinou nevyjde, pouze se vám vrátí (karma) v něčem třikrát horším. Magie lásky je tedy užitečná pouze tehdy, když si nechcete přitáhnout konkrétní osobu, ale třeba jen partnera, kterého ještě neznáte. Můžete si sepsat třeba seznam vlastností, které si u partnera přejete, představovat si, jaký by byl a jak by vám s ním bylo, srolovat pak seznam do ruličky a třeba zapečetit voskem a uložit na bezpečné místo. Jednou, až potkáte lásku svého života, můžete vosk zlomit a podívat se, jestli je opravdu takový, jak jste si přáli :-) Také můžete popsat nějaký špatný zvyk nebo nepříjemnou situaci, které byste se chtěli zbavit - či naopak přání ke splnění - a tento papírek spálit.

A určitě si udělejte nějaké dobré jídlo, nalijte oblíbený nápoj, pusťte si hudbu (třeba rovnou nějakou pohanskou, skupiny jako je, Faun, Dead Can Dance, v magazínu zmíněná Oonagh, Asonance,…) a zatančete si. Čarodějnickým zvykem je také vyzdobit svůj oltář v barvách svátku (např. zelená) a obléknout si "speciální obřadní oděv". Ale jak se do oslav pustíte je jen na vás. Hlavně si to užijte :-)

Propojení s přírodou

3. března 2015 v 22:46 | Neri
Pokud laškujete s druidismem anebo máte prostě a jen rádi přírodu, jistě jste už přemýšleli nad tím, jestli a jak je možné s ní získat silnější propojení. Už kdysi zde na blogu byla série o přírodní magii, která se ovšem zabývala spíše věcmi, jako jsou živly a kontakt s přírodou, žádná zaklínadla ani rituály. A v tomto duchu bude i tento článek.

První a nejtěžší otázkou je: Kde začít? Odpověď se přímo nabízí - vyjít ven do přírody. Nejlepší je najít si místo, kde vás nikdo nebude rušit, čím přirozenější, divočejší a opuštěnější, tím lepší. Netvrdím, že není možné se spojit s přírodou i na betonu, ale je to (hlavně pro začátečníky a ty, co nemají velké přirozené nadání) těžší. Ideální je najít si lesní zákoutí a posadit se tam. Až bude trochu tepleji, ovšem, ono soustředění příliš nepomáhá klepat se zimou.

Dalším problémem, který může nastat, je vůbec ujasnit si, co čekáte, co chcete zažít, co je vaším cílem, protože - spojení s přírodou, co to vlastně je? Co je to příroda? To je velmi rozsáhlý pojem. Příroda je země, vzduch, voda a oheň a je to éter, duše, je to všechno živé okolo, od brouků, přes rostliny až po zvířata, jsou-li nějaká poblíž. Většinou to znamená propojit se se vším kolem, cítit vítr, cítit energie, vědomí živočichů a rostlin. Druid ví, o co jde, ostatní si mohou jen domýšlet, dokud to nezažili. Je to pocit, kterému je třeba se odevzdat, nepronásledovat ho, jinak uteče. Něco, co nelze dost dobře popsat slovy. A když se naučíte zažívat ten pocit, přijmout ve vší své plnosti a rozmanitosti co se vám nabízí, tak po čase, až si přivyknete, dokážete zajít ještě dál a soustředit se třeba jen na jednu věc, pár věcí. Anebo to udělejte naopak, zkuste se soustředit na jednu věc a pak své vědomí rozšiřovat. Uvidíte, co vám půjde jednodušeji. Hrajte si, veškerá podobná cvičení je lepší brát jako hru, příliš se tím netrápit a experimentovat.

Pak můžete časem zjistit, že dokážete komunikovat s jednotlivými částmi ekosystému kolem sebe, vnímat společenství brouků a jak vzájemně spolupracují, dokonce ucítit, jak je vše propojeno se vším. Vy s přírodou, příroda s vámi, vše v přírodě mezi sebou. A jelikož z přírody jsme vzešli a je vším, co nás obklopuje, možná zjistíte, že jste tam venku v lese zjistili o životě a vesmíru a jeho principech mnohem víc než v deseti duchovních knihách. A to už stojí zato. Příroda je skvělá učitelka. Kolik mudrců našlo své osvícení někde o samotě tam venku? Mnoho. Slyšeli jste o nich. Ale nenechte to, aby to svázalo vaši pozornost. Vaším cílem není stát se slavnými. Vy se chcete spojit s přírodou. A když se to podaří… objevíte poklad větší, než je sláva.

Proč slavit Vánoce pohansky?

3. prosince 2014 v 11:57 | Neri
Vánoce jsou dnes považovány za křesťanský svátek, ale nebylo tomu tak vždy. Jejich základy vznikly už v dávných dobách a byly jimi pohanské oslavy zimního slunovratu. Všechny ty klasické věci, které nám s Vánoci dnes pojí, se přidružily až během pozdějších staletí. Málokdo si asi dokáže představit Vánoce bez dárků, stromečku, kapra a televizních pohádek, ale jak křesťanství ustupuje do pozadí a moderní doba do popředí, stále více lidí si Vánoce upravuje po svém. Nesetkáme se tak už tolik s Vánoci našich babiček, které dodržovaly všemožné zvyky, počínaje řetězem kolem stolu, přes několik tradičních chodů u večeře až po půlnoční mši.

Žijeme v moderní svobodné době a každá rodina si Vánoce upravuje podle sebe. Už je zcela běžné, že se k večeři jí místo kapra třeba řízek, husa nebo nějaké vegetariánské jídlo. Někdo jezdí na hory. Někteří třeba nemají ani ten stromeček. A Ježíšek? Starší si prostě dárky kupují mezi sebou zcela otevřeně sami, v obchodech probíhá vánoční horečka už od října a Vánoce se více než svátky klidu a rodinné pohody stávají konzumní honbou za co největším počtem dárků a druhů cukroví a hlavně, ať se je čím v lednu v práci nebo škole pochlubit. Slyšela jsem i o takových, co pořádají Vánoce zásadně až po novoročních výprodejích. Ano, pořád existuje spousta rodičů, která vykládá svým dětem pohádky, pouští koledy a staví jesličky, ale v mnoha případech jde jen o takovou přetvářku, snahu dodržovat zvyky náboženství, které tady mají sice tradici, ale už nám nic neříkají.

Nebudu se prát za moderní podobu Vánoc, kde se úspěšnost měří počtem iPhonů pod stromečkem, ani nehodlám oslavovat "staré dobré křesťanské časy". Schvaluji snahu lidí dát se vlastní cestou a vytvořit takové Vánoce, které si všichni užijí. A ačkoli "ať žije originalita!", přecejen tento díl Vílího magazínu přinese různé rady a tipy jak si udělat Vánoce víc po svém a po pohansku a pojmout to úplně nově. Můžete se inspirovat. Můžete je všechny zahodit a zasmát se tomu.

Mým cílem není prodat své rady, mým cílem je ukázat, že to může jít i jinak. Pomoci vám, čtenářům, abyste vymanili své myšlení ze zajetých kolejí zaprášených tradic a vytvořili si vlastní, osobité tradice, které budou blízké vašemu srdci, budou vám něco říkat a umožní vám prožít Vánoce po svém, pohodově, bez ohledu na společenské normy. Doufám, že si nakonec vezmete něco z původních tradic, něco z mých nápadů a přidáte něco svého a vznikne tak období roku, na které se budete skutečně a opravdově těšit.

Vánoce s pohanskými bohy

3. prosince 2014 v 11:22 | Neri
Z předchozích článků už byste měli vědět, co je to panteon, ale pro připomenutí: Panteon je soubor božstev určitého národa, kultury. Máme starořecký, staroegyptský, keltský, slovanský,… Jak to souvisí s Vánocemi, ptáte se? Pokud nejste pohan, pak nijak (ateisté se tímto článkem vůbec nemusí zabývat), ale pokud jste, jedná se o docela důležitou věc. Vánoce souvisí i s náboženstvím, o tom se není třeba hádat a proto pokud máte svou víru a svá božstva, směle je zakomponujte do svých oslav. A tady se právě dostáváme k panteonu - jaký je ten váš?


Egyptský panteon

Uctívání egyptských bohů se mezi pohany nazývá kemetismus a i v naší zemi, tak vzdálené Africe, má svou tradici. Přesto neexistují obecně nutná pravidla, každý své náboženství praktikuje po svém. Někdo uctívá přímo bohy, někdo spíše univerzální sílu, jejíž součástí jsou. Ať už tak či onak, každý kemetista nejlépe sám ví, jaké uctívání bohů je jeho srdci nejblíže. Tvrzením, že je u kemetistů obvyklé vlastnit sošku svého hlavního božstva a nosit ankh či jiný egyptský symbol, nelze šlápnout vedle. Otázkou je, jak je možné skloubit čistě evropské vánoční tradice s uctíváním bohů natolik exotických? Pochopitelně to jde, na úkor tradičnosti svátků.

Tak třeba, egyptský rok končil pravděpodobně jindy než rok dle současného kalendáře, proto se nedá říct, že můžeme slavit ve stejnou dobu a být jako staří Egypťané. Navzdory tomu, přihlédneme-li k faktu, že prostě žijeme v jiném pásmu a většina znalostí z té doby je ztracená, můžete klidně slavit konec egyptského roku na Vánoce. Konec jejich roku byl spojován s narozením božstev Isis, Osirise, Setha a Neftet (a ještě prvního Hora, o kterém je méně zmínek, nicméně dětí bylo 5 a tímpádem i 5 dní oslav, které šly mimo - nebyly součástí žádného roku, ani nového ani starého). Byla to božstva velmi oblíbená, proto se nelze divit, že oslavy byly opravdu bujaré. A tak ano, můžete spojit Vánoce s oslavou narození této pětice bohů, pustit si místo koled egyptsky inspirovanou hudbu, nachystat tabuli s fíky a datlemi a vychutnat si Vánoce po svém, po egyptsku.


Řecké a římské oslavy zimního slunovratu

Pro antické oslavy si dovoluji použít citaci: "Na 17. prosinec ve starověkém Římě připadal významný svátek Saturnálií. Postupem času se jeho oslava protahovala na několik dní, takže v pozdějších dobách víceméně přecházel v oslavu zimního slunovratu. Byla to doba všeobecného veselí a jisté míry tolerované společenské nekázně, vzájemných návštěv a obdarovávání, zkrátka všech věcí, na něž se jindy nedostávalo času. Běžný život Města se zastavil a Římané se symbolicky vraceli do dávného zlatého věku lidstva pod vládou Saturna, kdy všichni lidé žili ne nepodobni bohům: bezstarostně, jako sobě rovní, v míru a hojnosti." (Zdroj: http://spqr.cz/content/io-saturnalia)

Tato ukázka mluví za vše, všimněte si především zvýrazněných částí a pak pochybujte, že Vánoce nemají kořeny i v této části světa. Chcete-li prožít Vánoce po římském způsobu, dočtěte si zbytek článku a inspirace budete mít víc než dost.
Řecké oslavy zimního slunovratu se lišily podle oblastí (jistě dobře víte, že tehdy měli městské státy, Řecko nebylo jednotné). Většinou byly spojovány s bohem Poseidonem, ale existují zmínky i o zasvěcení tohoto období Afroditě nebo Démétér a Dionýsovi. V zásadě ale byly velmi podobné římským Saturnáliím.


Slovanští bohové

Lze předpokládat, že zvyky starých Slovanů budou ze všech nejpodobnější zvykům, které se ještě donedávna udržovaly a udržují v naší zemi. Sami jistě dovedete rozlišit, jaké zvyky jsou čistě křesťanské (nebo alespoň jimi ovlivněné) a které se dochovaly ve své původní podobě. A pro zajímavost je zde odkaz na zpěvník menší zpěvníček slovanských koled: http://rodnavira.cz/category/kultura/hudba/


Tradice wicca

Pro wiccany se Vánoce kryjí se svátkem jménem Jule, který bývá oslavován kolem 22. prosince. Opět si vypůjčím slova jednoho z wiccanů: "Yule je časem největší temnoty, kdy je den nejkratší a zdá se, že noc trvá celou věčnost. O půlnoci letního slunovratu se pak rodí mladý Bůh slunce, který je příslibem návratu léta a světla na zemskou pláň. Dítě je zlatým darem Velké Bohyně tomuto světu, který by bez Slunce nemohl existovat a všechen život by zanikl. Tento její dar si dodnes připomínáme starým zvykem vzájemného obdarovávání. Svět je nyní zachráněn před temnotou. A i když následující dva týdny budou ještě plné nejtemnější tmy, naše dítě příslibů a nových začátků je na světě a pohanské děti nemusí mít strach o nadcházející jaro, protože mladý Bůh jednoho dne zesílí, dospěje a zalije zemi svým zlatým svitem.

Čas zimního slunovratu je zároveň časem radovánek, které mají zahnat strach z temnoty, ve které se všichni ocitáme. Tma zahání všechny duše ke světlu a teplu rodinného krbu. A my hledáme své blízké, ať už z rodiny, z covenu nebo z řad našich nejbližších přátel, abychom se navzájem těšili ze své přítomnosti a jeden druhému pomohli překonat období nejdelších stínů. Proto se společně radujeme, oslavujeme narození Boha, dáváme si dárky a jeden druhého činíme šťastným. Tančíme, pijeme víno a medovinu, blázníme a smějeme se, neboť tma je všude kolem nás a stíny, ty se přece vždycky bály smíchu." (Zdroj: http://wicca.cz/clanky/koloroku.htm#Yule)


Pohanství

2. listopadu 2014 v 12:41 | Neri

Samotné slovo pohan či pohanství si velká část civilizovaného světa spojuje s bezvěrcem, ačkoli k tomuto významu má pohanství velmi daleko. Toto označení vzniklo za dob křesťanství a křesťané jím označovali všechny, kteří vyznávali jiné náboženství, než křesťanské. A protože jiná náboženství neuznávali, pohanství se na čas dostalo na úroveň ateismu. Ne tak dnes. Tzv. novopohané (tedy moderní vyznavači a pokračovatelé pohanství) jsou většinou polyteisté (věří ve víc bohů), ale dá se říct, že co pohan, to názor.

Někteří opravdu navazují na staré tradice a uctívají bohy starověkých pohanských kultů. Např. bohy staroegyptské, starořecké, římské, keltské, staroslověnské, atd. Tito lidé se často zajímají i o historii národa, jemuž určitý panteon (=soubor božstev uctívaných jedním národem) patřil, oživují staré tradice a svátky a celkově se cítí s onou zemí nebo jejími bohy spřízněni. Představte si typického kemetistu (uctívače egyptských bohů) jak slaví svátek Hathor, oblečeného do svého "kostýmu" ušitého dle představy o odívání starého Egypta, ozdobeného šperkem s kobrou a kadidlem v ruce před sochou Hathor. Tak by mohl vypadat ortodoxní (=oddaný a důsledný ve víře) kněz pohanského boha (bohů). Ne všichni jsou takoví. Další pohané nejsou až tak ortodoxní a bohy berou spíše jako ochranné duchy, přátele, ke kterým přistupují s úctou a láskou, ale ne ponížeností. A ne každý pohan uctívá určitý panteon. Někteří věří pouze v přírodní síly a duchy nebo Bohyni a Boha, mužskou a ženskou energii, zkrátka v něco vyššího, co není křesťanský Bůh. Vyznejte se pak v tom.

Přesto je pravděpodobné, že právě tato volnost výkladu přivádí k pohanství stále více lidí. Neexistují žádná pevně daná pravidla, žádné bible, nařízení nebo zákoníky. Každý může svou víru pojmout po svém, utvořit si ji tak, jak mu vyhovuje. Děsivé pro křesťana, který potřebuje mít vše řečeno v bibli, aby nemusel přemýšlet, ale úžasné pro svobodomyslnou lidskou bytost s vlastními názory. Chcete-li se stát pohanem, nepotřebujete nic, kromě víry. Nikdo vás nemůže nutit dělat to či ono nebo jinak omezovat. Vše je na vás.

O počtu dnešních pohanů si lze udělat lepší obrázek třeba z výsledků posledního sčítání lidu (ačkoli nás v počtu překonali buddhisté, islámisté a dokonce i Jedi!). Ne každý zatrhl svou víru, ale dost takových pohanů se našlo. Z části i díky kampani vyzývající: "Přihlaste se k pohanství!" Takže ano, nejste a nebudete v tom sami, pokud tuto víru přijmete za svou. Nejen v zahraničí, ale i v Česku máme organizace sdružující pohany, druidy, wiccany a další. Jsou jimi např.:





Nasavrky

2. listopadu 2014 v 12:34 | Neri

Samhain

4. října 2014 v 23:54 | Neri
Noc z 31. října na 1. listopadu je tradičním datem pro jeden ze starých keltských svátků, či čarodějnických sabatů, Samhain. Právě tento sabat se stal předlohou pro Halloween. Dodnes mají oba tyto svátky mnoho společných znaků. Krom dne konání je to především víra, že v tento den je hranice mezi světem mrtvých a živých nejtenčí. Duchové vycházejí do ulic mezi smrtelníky, a proto se lidé převlékají do roztodivných masek, aby je ony nadpřirozené bytosti považovaly za jedny z nich. Koledování už je věcí modernější, stejně tak jako Dušičky, které nejsou ničím jiným, než křesťanskou verzí Samhainu (není tajemstvím, že katolická církev mnoho starých svátků převzala a upravila dle obrazu svého, protože je nedokázala zcela vymýtit).

Původně se na Samhain slavil začátek keltského roku a, stejně jako to bylo s ostatními sabaty, šlo o svátek oslavující přírodu, od římských dob především sklizeň. Ke stolu se prostíralo i pro zemřelé příbuzné a ze starších dob pochází i zvyk vykrajovat dýni a dávat do ní světýlko, aby tvořila majáček pro bloudící duchy a přivedla ty správné domů k bývalé rodině. Také se pálily figuríny z hadrů, představující strasti minulého roku. Bylo to vhodné období k magii a věštění. Začínaly přípravy na zimu.

V dnešní době hypermarketů a celoroční práce si jen těžko dokážeme představit, jak naši předkové žili a proč byl Samhain právě tím nejdůležitějším dnem v roce. Už neděláme zásoby na zimu, nevyprávíme si příběhy u krbu a nechodíme kilometry v závějích, jen abychom došli k dalšímu domu ve vesnici. Samozřejmě existují odlehlá místa, kde se tak žije dodnes, ale moderní západní civilizace toto nezná. Věda se stala tou bohyní matkou, která říká, co je a není možné, ale i přesto tam někde uvnitř má každý z nás odkaz dob minulých a cítí, že příroda je jeho skutečným domovem. Možná tomu hlasu nenasloucháte, ale někde tam je. A možná, když se zkusíte alespoň v tento den na ten hlas naladit, konečně ho i uslyšíte.
 
 

Reklama