Být více upřímný?

2. května 2018 v 16:34 | Neri |  Sebeláska
Pokud můj blog sledujete už nějakou dobu, určitě víte, že nesnáším lhaní, přetvářku a neupřímnost. Možná nejdůležitější životní hodnotou je pro mě autenticita (násleovaná svobodou - být sám sebou, dělat, co chci, jít kam chci, být s kým chci - dokud to jinému neškodí, jistěže). Pokud to nevíte, právě jsem to řekla :-) Pomáhám lidem najít styl oblékání, který je autentický a hodí se k jejich povaze, ale autenticitu se u sebe snažím rozvíjet i v mnoha jiných životních oblastech. Vlastně ve všech. Kdekoli to jde. Být sám sebou je to nejlepší, čím člověk může být a za tím si stojím. Ne vždy to však je lehké. Většina z nás byla od dětství učena pravému opaku - a vyžaduje to někdy značné úsilí se vrátit k sobě, překonat ty staré zvyky. Tentokrát proto, že si můžeme zvolit, co je pro nás důležité a jací chceme být, bez ohledu na to, co si myslí rodiče či okolí. Jako děti jsme na výběr příliš neměli.

Čím déle se snažím být upřímná a autentická, tím víc jsem přesvědčená, že je to velmi efektivní cesta seberozvoje. Že to vlastně platí na všechno a projeví se ve všech oblastech. Sebepřijetí, sebejistota, sebeláska... to všechno lze začít tím, že se začnete snažit být upřímní. Žít život, jaký opravdu chcete, být, kým opravdu jste, řídit se svými hodnotami... upřímnost vás k tomu donutí. Jak?


Když chcete být za všech okolností upřímní, pak musíte...
  • zjistit jací jste - pokud to nevíte a tvrdíte, že jste jiní, než jste, v podstatě lžete (sobě i jiným)
  • přijmout, jací jste a být ochotní to přiznat i ostatním a na nic si nehrát
  • dělat jen věci, za kterými si stojíte, za které se nestydíte - nemůžete se vymluvit, nemůžete lhát, musíte si stát za svými činy i slovy, není se kam schovat
  • přestat se stydět za své chyby - jinak nikdy nebudete mít odvahu přiznat, že je děláte - a všichni je děláme
  • být odvážní - protože často není snadné říct pravdu a máte strach z následků, třeba, že vás někdo odmítne
  • být zodpovědní - jakmile něco slíbíte a nesplníte, za jakou výmluvu se chcete schovat, když nemůžete lhát?
  • lépe komunikovat - sdělovat pravdu vždy, ale ohleduplně na místo používání "milosrdných lží"
  • naučit se říkat NE - místo vymýšlení výmluv, místo lhaní, prostě umět říct, že něco udělat nebo říct NEchcete
  • víc přemýšlet nad tím, kdy je a není dobré mlčet - vyjádřit svůj názor, ale nenutit jej, mluvit, když někdo raní vaše city, ale nepřehánět to s nevyžádanou kritikou (pomůže člověku nebo našemu vztahu, když se ozvu?)
  • udělat ve svém životě mnoho změn, např. být jen s lidmi, se kterými vážně chcete být a před kterými se nemusíte přetvařovat, dělat práci, která vás baví (řekli byste upřímně šéfovi, že tam chodíte jen kvůli platu? asi ne), věnovat se koníčkům, které vás vážně naplňují... dělat věci pro sebe, ne kvůli druhým, aby vás brali
  • každý den riskovat - odmítnutí, že někoho urazíte i dobře míněnými slovy, atd.
  • přijmout a komunikovat své emoce a potřeby - i když jsou "iracionální" a máte pocit, že byste je cítit/mít neměli
  • být zranitelní - přiznat, že občas něco nevíte, pokazíte, že nejste dokonalí...

Pravdou je, že čím déle se budete snažit žít v upřímnosti, tím více si začnete všímat toho, že to kromě výzev přináší i mnoho benefitů. Věřte nebo ne, mnoho lidí vás bude mít radši. Budou rádi, že vždycky ví, jak na tom s vámi jsou. Že když požádají o váš názor či radu, tak odpovíte jak nejpravdivěji umíte. Co víc, stanete se tím hlasem, který mluví za všechny, kteří se bojí promluvit. Pokud budete sdílet své pocity a potřeby, často se stane, že nebudete jediní, kdo se tak v oné situaci cítí, kdo má pochybnosti, kdo se bojí, komu něco nejde, kdo udělal pár chyb... a ostatní vám budou vděční, že to někdo řekl za ně, že nejsou divní, nejsou v tom sami - přecejen, tohle už dělám roky na tomto blogu a díky za ty hezké reakce, co jsem dostala :-) Vždy bylo mým cílem být zde upřímná hlavně proto, aby ostatní viděli, že v tom nejsou sami. Že pro ostatní, i když se tak mohou tvářit, není sebeorzvoj žádnou cestou růžovým sadem, nejsou pořád šťastní a odpuštějící a chápaví. Já nejsem. Myslím, že nikdo není. Ale nemusíte si psát blog, abyste byli tím hlasem. Někdy stačí být v kolektivu v práci/třídě/na nějaké akci tím prvním, kdo řekne, že je unavený. A druzí se pak nebudou bát to přiznat taky. Zkrátka být tím vzorem.

Protože když jste autentičtí, pomáháte i ostatním k tomu, aby byli autentičtí a víc sami sebou. Ukazujete, že je to ok, že je to možné, že to nebolí až tolik, jak si dříve mysleli. Osvobozujete ostatní tím, že osvobodíte sebe - a to stojí zato, ne?

Možná, že je pro mě upřímnost a autenticita dost důležitá a je to moje silná stránka (lidé si toho občas všímají a říkají mi to), ale i já mám svoje rezervy a pořád na tom pracuji. Je pro mě obzvlášť těžké být upřímná ve vztazích ohledně toho, co cítím a co chci a potřebuji. Občas ten strach překonám a řeknu to, ale pořád si připadám, jako bych se teprve učila chodit. Pořád se stydím za to, co cítím. Za to, co potřebuji. Pořád se bojím, že moje pocity budou na někoho "příliš", že když dám najevo náklonnost nebo žárlivost nebo strach, tak utečou a ta představa bolí. Jakkoli se snažím být upřímná, tohle pořád často držím v sobě. Hlavní problém je v tom, že často tyhle pocity či potřeby naráží na dvě věci: 1. jsou v rozporu s tím, co si myslím, že bych měla, abych byla "lásky-hodná" bytost; 2. jsou v rozporu s tím, co si o sobě myslím

Mozek má rád bezpečí, stabilitu, nerad mění názory. Obzvlášť nerad mění názor na své . A tak kdykoli narazíme na něco, co je dle nás subjektivně negativní a v rozporu s tím, co si o sobě myslíme (já nejsem majetnický a žárlivý člověk, nemůžu přece cítít žárlivost... já jsem nezávislá, nemůže se mi přece stýskat... já jsem emancipovaná žena, přece nemůžu mít touhu zůstat v domácnosti s dětmi, to kdyby někdo věděl, že chci, co by si o mně pomyslel...). Nemůžeme změnit, co chceme či cítíme, ale můžeme to potlačit, ignorovat. Je to snazší a krátkodobě(!) méně bolestivé, než měnit svůj náhled na sebe a ještě přiznat okolí, že jsme jiní, než jsme tvrdili/mysleli/dávali najevo. Chceme-li být autentičtí, musíme se však naučit smířit s těmi změnami. S tím, že máme právo se mýlit, být jiní, než jsme byli, cítit něco, co jsme mysleli, že necítíme. A to není snadné, vůbec ne. Ale je to důležité, protože si kvůli své hrdosti a tvrdohlavosti jinak odpíráme naplnění potřeb, které máme a tímpádem třeba i své štěstí a život, jaký upřímně chceme. Chceme to tak, ať se nám to líbí nebo ne, ať to popírá, co si o sobě myslíme, je to tak. Je třeba se s tím smířit, ne to ignorovat. Nakonec možná totiž ani tak nezáleží na tom, jestli jsme "stabilní" a stejní, jací jsme dřív byli. Záleží jen na tom, jestli jsme šťastní. K tomu být šťastný však není potřebné se nikdy neměnit - naopak. Změna je občas nutná.

A tak se na tom snažím pracovat. Snažím se to změnit. Snažím se být sama sebou naplno, i když mě projevovat emoce děsí a mám to asociované jako něco, co si prostě nesmím dovolit, na co nikdo není zvědavý a nikdo to nesnese. Možná máte problémy s něčím jiným, možná čelíte stejnému problému. Mnoho žen se ostatně učí svoje potřeby uspokojovat manipulací a svůj vztek "vyjadřovat" pasivní agresí. Není to nic, za co by se měl člověk stydět. Nikdo nás to neučil jinak, neměli jsme obvykle ty správné vzory. Ale můžeme se pokusit to změnit. Může to jít ztuha, ale může se to podařit. A myslím, že zrovna tohle stojí zato. Je to přecejen velký krok k sebepřijetí a sebelásce. Jakmile se naučím své potřeby a pocity přijmout, nestydět se za ně a vyjádřit je, třeba zjistím, že ani ostatní na ně nereagují tak hrozně, jak jsem myslela. Uvidíme. Zatím se jen pokouším.

Ale když se podívám nahoru na ten seznam, věřím, že změna možná je. Spoustu věcí jsem dříve také neuměla, lhala jsem a vymlouvala se jako všichni ostatní a povedlo se mi v tom hodně posunout. Kdo ví, třeba budu za pár let stejně přirozeně sdělovat i svoje potřeby tak, jako dnes umím přebírat zodpovědnost za své činy, chyby a nedostatky :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama