Zahoďte provizoria a přijměte to, co opravdu chcete!

27. února 2018 v 11:11 | Neri |  Sebeláska
Jsou v životě chvíle, kdy si něco moc přejeme a znalí Zákona přitažlivosti si to také vizualizujeme, snažíme se to získat, podnikáme vhodné kroky, padáme a zvedáme se a říkáme si... tak ono to pořád nepřichází. Možná to nemá být. Možná si to nezasloužím. Může se stát, že vám do života přijde něco podobného. Není to přesně tak, jak jsme chtěli. Nemá to splněné všechny vlastnosti, ale je to lepší než to (nic), co jsme měli. Tak si říkáme - možná mi tohle stačí, možná bych to měl/a přijmout, alespoň prozatím, než přijde něco lepšího... jenomže ono nic lepšího nepřijde. A víte proč? Protože jste se rozhodli, že si nezasloužíte to "top", ale že vám "stačí" něco méně. Jinými slovy, že si vlastně nezaloužíte to, co opravdu chcete. Nevěříte, že byste to mohli mít v plné verzi, tak se spokojíte s demoverzí. A jelikož dostaneme jen tolik, kolik si myslíme, že si zasloužíme - tak je to všechno a pořád jsme nespokojení. Ale to není chyba nějaké vyšší moci, je to jen naše chyba. To my rozhodli, že tohle je vše, co můžeme dostat - tak to tak je.

Myslím, že je to jeden z kroků - jeden z testů - kterými si musíte projít, jakmile se dostanete na určitou úroveň sebelásky, víry v sebe, apod. Ze začátku, když si ještě nic moc nezasloužíte, do vašeho života ty chtěné věci chodí po málu. V zásadě si ani nedovolíte chtít něco moc velkého, tolik si nevěříte, že opravdu jste šťastní, když si přejete něco malého a ono to opravdu přijde. Postupně, po krůčcích, si dovolujete stále víc a víc. Potká vás jedna životní rána, druhá životní rána, opustí vás ti nejbližší a naučíte se spoléhat jen sami na sebe. Naučíte se stavět sebe na první místo, ostatní až potom. Už jste přišli o všechno a přežili jste to, takže se tolik nebojíte. Už umíte říct "NE" a umíte říct občas i to "ANO" a už víte, co chcete a jste si jisti, že to taky můžete dostat. Minimálně věříte, že tady je ta šance. Opravdu si vysníte, co si přejete. Sen, který máte už roky a připadal vám nedosažitelný, je najednou na dosah. A tak seberete odvahu a jdete za ním. Jenže...

To pravé, stoprocentní, pořád nějak nepřichází. Připadá vám to jako špatný vtip. Třeba hledáte práci, kterou jste si vysnili nebo dům nebo vztah nebo příležitost jet někam do zahraničí či si splnit jiný sen. Hledáte příležitosti toho přání dosáhnout a oproti tomu, jak to bylo kdysi (když jste si nevěřili a nic si nezasloužili), nabídky chodí. A na papíře vypadají skvěle. Kdokoli jiný by po nich skočil a byl by spokojený - nebo si to alespoň říkáte. Jenomže jakkoli skvěle ta nabídka zní a vypadá, vy prostě cítíte, že tomu něco chybí, že to ještě není "ono". A tak pochybujete o sobě a o tom, jestli nejste moc nároční, jestli se vám vůbec může přání splnit do puntíku, jestli se vaše intuice nemýlí a tohle je to, co máte dostat, a víc nedostanete. Je to takový test. Vesmír to na vás zkouší, ptá se: Vystačíš si s tímhle nebo to myslíš vážně? Vážně věříš, že si zasloužíš, co chceš? A to vy, ne vesmír, rozhodujete o tom, co si zasloužíte.

Dejme tomu, že si hledáte práci. Projíždíte nabídky a říkáte si: Tohle je moc daleko. Tohle je moc malý plat. Tohle by mě nebavilo. Tady bych musela dodržovat dress-code, který nechci. Ani jedno není přijatelné... A tak hledáte dál. Najednou se vynoří nabídka, která vypadá prostě skvěle. Dobrá lokalita, dobrý plat, nějaké ty benefity, náplň práce by mohla být lepší, ale třeba by vás to bavilo. Tak si řeknete: Neměl/a bych to vzít, co ještě víc chci? Co víc myslím, že dostanu? Nejsem hlupák, když to odmítám? Ale máte z té práce špatný pocit. Jdete na pohovor a nějak jsou vám lidé nesympatičtí. Kancelář je stísněná a jste tam čtyři a vy chcete soukromí. Jsou to drobnosti, ale jste z nich otrávení. Říkáte si: Tohle má být ono? To nechci...

Nebo hledáte vztah. Jdete na pár schůzek. Najdete někoho, kdo splňuje všechny vaše rozumové představy. Je inteligentní, hezký, máte společné zájmy, společnou představu o skvělém životě, společné názory, vše vypadá dokonale, jenže... nějak tomu chybí jiskra. Netěšíte se na něj/ni, nejste nadšení, nebaví vás to. A tak si říkáte: Co je to se mnou? Proč ho/ji nechci? Vždyť vypadá dokonale... Třeba není ta jiskra až tak důležitá, třeba to přijde časem, třeba... Vždyť nechci být pořád sám/sama, třeba mám moc vysoké nároky, třeba se romantika přeceňuje, třeba to takhle má prostě být.


Věřte, že kdykoli řeknete "ANO" takovému provizoriu, kdykoli se smíříte s tím, že dostanete méně, než chcete, než si zasloužíte, říkáte zároveň "NE" tomu pravému, co na vás někde čeká. Nejspíš je to zrovna za rohem a vynoří se to ve chvíli, kdy opravdu odmítnete všechna ta provizoria, kdy zahodíte své rozumové představy o tom, že tohle by vám mělo správně stačit a čekáte, než narazíte na něco, co vám tak nějak "klikne" a zapadne a pošle pocit "To je ONO!!". Kdykoli jste netrpěliví a spokojíte se s málem hned, místo toho, abyste počkali na víc, říkáte tím, že vlastně vaše úplná spokojenost není důležitá, že vlastně až tolik netrváte na tom se mít dobře a mít vše jak to chcete, rezignujete vlastně na svůj sen a místo, které pro jeho splnění ve svém životě máte, zacpete něčím nedostatečným. A tak pro to skutečné nezbude prostor. Takže pokud chcete opravdu to, co chcete, pokud to chcete dostat na 100% (a já vím, že ano), odmítejte vše, co stoprocentní není. Možná vám to bude připadat nerozumné, nevděčné, možná si řeknete, že víc už nebude... na tom nezáleží. To činy se počítají. A pokdu prokážete, že jste odhodlaní dostat přesně to pravé, co si přejete, úplně a zcela, tak ono to přijde. Nakonec, za odměnu, za složený test vytrvalosti, trpělivosti a hlavně sebe-lásky a sebe-úcty a vědomí, že si zasloužíte vše, co chcete - nakonec to pravé přijde. A možná jinak nebo odjinud, než jste čekali.

Jistě, že budete v průběhu toho procesu hodněkrát zklamaná, otrávení, budete pochybovat a budete se bát a budete mít chuť to vzdát a se vším seknout. Jsou to jen testy. Projděte jimi. Buďte se svými emocemi, dovolte si je cítit. Dejte si pár dní volno, dělejte, co cítíte, že potřebujete a co je správné. A ža se z toho vylížete, jděte dál, zkoušejte to dál. Ukažte, že to myslíte vážně. Stejně jsou ty emoce, strachy a zaklamání hlavně čistěním starých vzorců, které už žít nechcete.

A pokud něco chcete a nemáte pro to v životě místo, třeba chcete lepší vztah a už jeden máte, nezbude vám, než buď ten vztah vylepšit anebo, když to nepůjde, jej opustit. Dokud si nedovolíte zariskovat, že nebudete mít nic, ve víře, že si zasloužíte všechno, ono to všechno nepřijde. Teprve když jste ochotni radši nemít nic než mít něco nedostatečného, teprve tehdy přijde všechno. A vy budete vědět, že tentokrát už není nad čím přemýšlet a rádi tomu řeknete "ANO!!". Možná to nebude "rozumově" dokonalé, ale pocitově si budete jisti, že zrovna toto zrovna teď potřebujete. Věřte sobě a své intuici a nesmiřujte se s něčím nepřijatelným, nedostatečným nebo nedokonalým. Zasloužíte si víc. Myslete na to.



(Jako vždy, tohle je něco, co mě potkalo i v mém životě, lekce, kterou si právě procházím a sama jsem si musela tváří v tvář "skvělým" nabídkám znovu uvědomit, že moje intuice je nejdůležitější, že se nemůžu smiřovat s něčím míň, že je mi vlastně dobře i takto a ničemu by nepomohlo, kdybych do života přijala něco nedostatečného. Nemám to zapotřebí. A radši risknu, že nebude nic, než se spokojit s tím, co mě nenaplňuje. Je to snad poprvé, kdy mě tahle lekce potkala tak otevřeně a kdy jsem si vážně musela říct, že na tohle přece neskočím. Momentálně se ve mně nějak ukotvuje to rozhodnutí říct "NE", i když je to jen na základě pocitů, ne rozumu, říkat, co opravdu cítím a myslím si; a stavět na první místo sebe, bez ohledu na to, jestli to někomu - nechtěně - ublíží. Ale věřím, že je to jen krok na cestě k cíli a že to pravé brzy přijde. Cítím, že jsem na správné cestě a přece už dávno vím, že moje intuice se nemýlí.)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 27. února 2018 v 11:45 | Reagovat

Tak takový článek jsem si právě potřebovala přečíst.

2 Nielian Nielian | Web | 27. února 2018 v 11:57 | Reagovat

:) To zní dobře :)

3 Vénya Vénya | 28. února 2018 v 7:13 | Reagovat

[1]: Nápodobně, ale na tomhle blogu to tak mám v 90% případů. :)
Je to naprostá pravda, tedy alespoň podle mých zkušeností, a ty zkoušky od vesmíru jsou mnohdy dost "záludné" v tom,že přináší dost podobné věci, které chceš, ale které ještě nejsou to "ono" zároveň ke tvému někdy již dost nedočkavému rozpoložení...

4 Nerisa Nerisa | 28. února 2018 v 12:29 | Reagovat

Ráda jsem pomohla :-) Asi holt funguju někdy jako ten prostředník, který ostatním dává "znamení" a posílá to, co potřebují slyšet. Anebo jdeme podobnou rychlostí podobnou cestou, přecejen, píšu aktuálně a ze života :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama