Celistvost

2. ledna 2018 v 11:11 | Neri |  Sebeláska
Mnoho lidí, kteří jdou spirituální cestou, jdou za nějakým cílem. Chápete, není to procházka, je to cesta. Cesta vede k cíli. Jste-li na cestě k babičce, na konci cesty stojí babiččin dům. Život je vlastně taky cesta, ale její cílem je smrt, něco, za čím moc radostně nejdeme, ale stejně se tomu nevyhneme. Co je cílem duchovní cesty? Někdo by řekl - osvícení. Nirvána. Dokonalost. Povznesení do vyšší (5D) dimenze. Zbavit se všech lidských potřeb a pout k tomuto světu. Ha, ha, ha. Vážně, pokud je vaším cílem se oprostit od lidské existence a povznést se nevím kam, možná bych doporučila spíše sebevraždu než cestu spirituální. Ano, je to poněkud kruté, černý humor a tak, ale... podívejte, pokud myslíte, že cílem je oprostit se od lidské existence a potřeb, stejně do toho svého cíle nedojdete. Protože to cílem není.

"Ah ano, dobrá, když jsi tak chytrá, řekni nám, co tedy je cílem spirituální cesty, ha? Co si myslíš, že to je, to se pobavím, to si poslechnu, jak může někdo tvrdit, že cílem není osvícení a Nirvána..."

Máte to v nadpisu článku. Cílem duchovní cesty je WHOLENESS, tedy česky to lze asi přeložit jako celistvost, ačkoli to slovo není tak krásné a všeobsahující jako jeho anglický protějšek. Cílem je stát se celým, celistvým. Nikoli doplnit si zvnějšku to, co chybí, ale najít v sobě to, co už tam je, jen to bylo ignorováno, nepřijato, odsouváno ve prospěch něčeho jiného. Jedním ze zákonů vesmírů je zákon přitažlivosti. Dalším zákonem je zákon duality. Vše má své nahoře a dole, plus i mínus, uvnitř i vně, ženský a mužský princip, dobro a zlo, ... není nic, co by existovalo samo o sobě. Vše se vymezuje tím, že to má protiklad. Bez světla nepoznáte, co je tma; a naopak.

Vtipné je, že jsem tu celistvost i na čas zažila. Přesně vím, jaký je to pocit. Před několika lety, to bylo tehdy, prosinec 2012, jak se řešilo to převibrování... nevím, jestli to byla náhoda nebo ne, ale na asi měsíc jsem se dostala do změněného stavu vědomí, kdy jsem poprvé v životě měla pocit, že jsem celá a nic mi nechybí, kdy jsem byla neustále bezdůvodně šťastná a věci, co mě dřív štvaly, jako by už nebyly důležité. Jak to přišlo tak to časem i odešlo. Bylo to jako taková "demoverze osvícení", haha. Na čas, když jsem byla v depresích, jsem se tam chtěla vrátit. Nešlo to. A teď... vlastně mi to ani nechybí. Bylo to hezké, to ano, z části to bylo ale i divné, protože jsem přestala chápat lidi kolem sebe a jejich pozemské problémy. Připadaly mi hrozně přízemní :-)

"Jak uvnitř, tak vně; jak nahoře, tak i dole. Pochop to a budeš šťasten." - Thovt, egyptský bůh vědění

(Mimochodem, Thovt je obecně zajímavá postava, je spojován se Smaragdovou deskou a v mytologii je strážcem veškerého vědění. Jeden egyptský princ se mu prý pokusil to vědění ukrást, porozuměl věcem, o kterých se mu ani nesnilo a bylo to víc, než mohl smrtelník unést, protože takové vědění patřilo jen bohům. Možná to bylo tak trochu i o tom, že i kdyby člověk chtěl, nemůže vše vědět hned a porozumět hned všemu, musí si k tomu dojít svým životem a zkušenostmi. Víly mi vždy odmítaly říkat některé věci, na které jsem se ptala, s tím, že mi to nesmí prozradit a musím na to přijít sama. To jen tak mimo záznam.)

Když už jsem u té desky, pobavil mě rozbor textu na jednom webu, kde se spekulovalo nad tím, jestli se v textu pojednává o nějaké prahmotě, částicích, ze kterých je tvořeno všechno, nějakém chemickém něčem... ne.

"Je to síla, síla všech sil, neboť přemůže všechny jemné věci a pronikne všemi věcmi pevnými."

To je láska, žádná částice. A tím myslím tu bezpodmínečnou lásku, světlo, "boží vědomí", jak to kdo chce nazvat. A láska je cestou k osvícenéí. V prvé řadě láska k sobě, ke všemu v sobě, i k tomu, co teď odmítáme, co nechceme, co se nám nelíbí. Láska je to vše přijmout a milovat to, nehodnotit jako dobré a špatné, prostě to je a je to tak v pořádku. Na určité úrovni je stejně všechno jedno, tedy, teoreticky, když dokážete 100% milovat sebe, dokážete úplně stejně milovat vše ostatní. Hrozný ezo-kec, ale něco na tom bude. Tím se teď však netrapte :-)


Pokud chcete jít tou spirituální cestou a dojít na její konec, tedy k celistvosti, tedy k tomu být kompletní, celí, najít v sobě a přijmout všechny své části, své stíny, které jste skrývali i sami před sebou... snažit se o oproštění se od lidské existence a všech potřeb je ironicky to nejhloupější, co můžete dělat. To své tolik chtěné osvícení tím oddalujete, ne naopak. Protože hádejte co, pokud odmítáte svou lidskou část, svoje tělo, svoje potřeby, svoje touhy, nestáváte se celistvými, naopak. Oddělujete - a držíte od sebe oddělené - své části a tím se celistvosti vzdalujete. Odmítnout a přijmout jsou taky opaky. Jenomže odmítání vás nikdy k celistvosti nedovede. Alespoň dokud odmítáte cokoli, co je VY. Můžete odmítnout pracovní nabídku, kterou nechcete. Nebo dar. Nebo cokoli. Ale odmítat sebe? To ke štěstí nepovede. A dokud budete myslet, že štěstí je zbavit se čehokoli z vás a vymazat to z existence, tak hádejte co? Budete bojovat zrovna proti té věci, kterou chcete. Ačkoli, možná ji vlastně nechcete. Pokud to, co chcete, je zbavit se bolesti, zbavit se potřeb, zbavit se čehokoli... spirituální cesta k tomu nevede. Cesta popírání tam vede. Ale ta zas nevede k tomu osvícení.

Zkrátím to.

Co je osvícení? Osvícení je celistvost. Co je celistvost? Přijmout naprosto vše, co v sobě máte. Mít se s tím vším rád.

Celistvost = přijmout


... své fyzické tělo i svou duši - přikládat stejnou hodnotu péči o tělo jako péči o svůj duchovní rozvoj, přikládat stejnou hodnotu svým přízemným fyzickým potřebám, jako svým vyšším potřebám lásky, sebevyjádření apod.

(a speciálně pro vtělené apod. - své lidské já i své "nelidské" - třeba vílí - já)

... svou sexualitu i svou nevinnost - naneštěstí, i když je sex vlastně všude, je to něco, co v sobě my lidé hodně potlačujeme a máme problém si ke své sexualitě - své zvířecí části - vybudovat zdravý vztah; nicméně člověk, který je ze své sexuality zděšený a cítí se špatný může pohrdat čistotou a nevinností úplně stejně, protože na něj působí falešně, naivně a nevyspěle

... své světlo i svou temnotu - svou lidskou, primitivní, temnou, agresivní, sexuální část, která vás teď možná děsí, své pocity lásky, štěstí, sounáležitosti, svou touhu pomáhat druhým, i když ji můžete považovat za slabost a zranitelnost, i když se můžete bát, že když si dovolíte cítit radost, bude vám hůř, když odejde

... svou minulost i svou přítomnost - cokoli jste udělali, je to v pořádku a cokoli se děje teď, je to, jak má být

... své pasivní, ženské kvality i své aktivní, mužské kvality - umět čekat a umět se i rozhodnout, vážit si mužů i žen

... své srdce i svůj rozum - umět využívat oboje, nepovažovat jedno z nich za hodnotnější

... své negativní i pozitivní pocity - přijmout nenávist stejně jako lásku, strach stejně jako odvahu

... svou sílu i svou zranitelnost - umět se za sebe postavit a umět se otevřít a odevzdat

... hojnost majetku i hojnost lásky, zdraví či vědění - odmítat fyzické radosti a materiální věci není cesta k osvícení, pokud něco chcete a nedovolíte si to chtít, je to naopak zase cesta od sebe, do odmítání

... a jak by řekl Jung, přijmout svůj stín i svou personu - stín je to vše, co jsme se naučili, že je špatné a nevhodné, vše, co jsme vytěsnili do nevědomí a odráží se nám to jen skrze zrcadlení nebo si to projektujeme do jiných lidí, jsou to věci, které nechceme - ne vždy jsou špatné, někdo mohl vytěsnit klidně i radost, kreativitu nebo láskyplnost, protože byla v dětství "potrestána"... ale stín je obvykle to, co je především nutné přijmout - a to, co se během spirituální cesty dostává na povrch a stává se z nevědomého vědomým. Člověk, který si je vědom všeho v sobě, pak může být skutečně autentický. A vy víte, jak je pro mě autenticita důležitá. Je to můj "cíl" :-)

Cílem je celistvost. Nemohu vám říct, jak jí dosáhnout, každý z nás v sobě odmítá jiné věci. Většinou na to ale přijdete sami, věci se vynořují jedna po druhé a pokud vám na sobě nebo na jiných něco leze na nervy, pravděpodobně je to něco, co potřebujete přijmout a zpracovat :-) Vzpomeňte si, co vás aktuálně v životě nejvíc štve. Vždycky se něco najde!

A nakonec - celistvost je také přijmout vaši aktuální situaci, aktuální já, aktuální pocity. Nezáleží na tom, že tam ještě nejste. Jste dokonalí takoví, jací jste právě teď. Semínko je stejně důležité a stejně dokonalé, jako květina. Už jen potenciál a co z něj může vyrůst mu dává cenu. Ostatně, hlavně my ženy se často zamilujeme do potenciálu muže spíše, než do něj. Dovolte si milovat i sebe a svůj potenciál, i když se třeba ještě nenaplnil.

Přijměte, že tam ještě nejste; přiznat si, kde jsem, je ostatně jediný možný výchozí bod každé cesty. Bez aktuální pozice "tady stojíte" je vám každá mapa na houby ;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama