10 věcí, které miluji na mužích

16. ledna 2018 v 9:19 | Neri |  Mezilidské vztahy
Pořád se tak hezky mluví o tom posvátném ženství a o tom, jak jsou ženy úžasné a duchovně vyspělejší a jak se vrací ke kořenům a svému ženství... a to je skvělé a je to potřeba. Jen o těch "našich" mužích se zase až tak nemluví, jako by kolikrát byli ve stínu žen. A jistě, zřejmě to není jednoduché být mužem v dnešní době, kdy stará pravidla už tak úplně neplatí a nová ještě nevznikla. Ale to neznamená, že bychom muže měly přehlížet :-)

Často to může vypadat, že muže vlastně vůbec nemám ráda. Někdy to slýchám i od lidí v okolí, když jsem naštvaná a zklamaná a mám pak blbé řeči. Jasně, štvou mě. Štvou mě tím, když mě nechtějí, štvou mě, když mě chtějí, někdy mi vadí i když jen dýchají... ale no tak, dělám si legraci :-D Alespoň myslím. Přesto jsem v životě potkala muže, které jsem měla svým způsobem ráda, vážila si na nich různých věcí a neřekla bych, že jedno pohlaví je lepší než druhé. Vždy záleží na jednotlivci.

Uznávám, že muži to se mnou nemají lehké a je těžké se mi zavděčit. Očekávám od nich někdy příliš mnoho. Čekám, že budou silnější a odvážnější než já nebo alespoň přibližně stejně, že budou stát za svou pravdou, budou si jisti sami sebou a i když někdy udělají chyby a budou "slabí", vždy se budou snažit být lepší. Pokud vás to uklidní, stejně tvrdá jsem i sama na sebe.

Ale, jak název článku vypovídá, dnes chci psát hlavně o nich, o mužích, a o tom, co na nich opravdu miluji a proč jsou někdy naprosto skvělí (něco ve mně má chuť sem dodat srdíčko, ale odolám té dětinské touze :-D) a vyvrátit ty fámy, že jsem zlá feministka trpící misandrií. Tak jdeme na to:


1. Jsou sebejistí

To hlavní, co na mužích opravdu obdivuji je, když jsou sebejistí. Není snadné popsat, jak přesně se to projevuje, ale je to prostě poznat. Líbí se mi, když se muži nebojí nějak rozhodnout. Říct si o to, co chtějí a jít si za tím. Když ví, v čem jsou dobří a věnují se tomu. Když zkrátka umí říct, že jsou v něčem dobří, aniž by se tím půl hodiny chvástali (přiměřená skromnost). Nelitují toho, co udělali, protože znají své důvody. A nemusí se před nikým obhajovat ani nic vysvětlovat. Miluji, když se umí omluvit, pokud něco opravdu pokazí, aniž by z toho dělali obří věc a ponižovali se. Miluji, když umí převzít zodpovědnost za svůj život a své životní nezdary a neúspěchy neshazují na nikoho jiného - zkrátka se nevymlouvají. Miluji, když berou věci do svých rukou, nenechají si nic vnutit, ale ani nikomu jinému nic nenutí. Když si váží sami sebe, mají své hodnoty a jsou jim věrní. Když drží slovo. Když jsou odvážní. Zkrátka miluji ty věci, co tak nějak v mých očích dělají muže skutečným mužem :-)



2. Jsou otevřeně inteligentní

Když je žena inteligentní, často žije v pocitu, že by to měla skrývat nebo se za to pomalu omlouvat, protože muže, kteří nesplňují bod 1. její inteligence a případné tituly či vyšší plat ohrožují. Nicméně, když je inteligentní muž, moc se tím trápit nemusí. Když si je tím navíc jistý a nepotřebuje pět titulů a hloupou ženu, aby si to dokázal, tím líp. Každopádně se mi vždy líbili inteligentní muži. A třebas i když rozumí jiným oblastem než já. Mezi muži je spousta techniků, vědců a vynálezců, z části to tak vždy bylo proto, že ženám byla tato odvětví na dlouho uzavřena, z části to pro mnohé ženy možná není až tak lákavé (a nejen díky tomu, že je to pořád trochu nezvyklé, studovat jako žena techniku). Líbí se mi, jak jsou někteří muži inteligentní, vzdělaní, mají přehled, rozumí politice, matematice a nevím čemu všemu, s klidem mi dokáží, že mají pravdu a já ne a pěkně mě to naštve, ale nakonec, přecejen, je dobré vědět, že se mi vyrovnají ba jsou třeba i v některých věcech lepší a můžu jim svěřit složitou a hlubokou myšlenku a oni ji pochopí a ocení. To je hezké :-) Hledá-li muž ženu, může si najít takovou, která je chytrá; takovou, která je dobrá v domácnosti; takovou, která o sebe dbá a je ozdobou společnosti... no když si žena hledá muže, obvykle má na výběr z chytrého a/nebo fyzicky zdatného a šikovného, protože to jsou v 90% případů věci, které se od mužů očekávají a které si rozvíjí. A tak je nejspíš větší šance najít dobrého společníka pro konverzaci mezi muži - ačkoli je nemálo chytrých žen, často se ty opravdu chytré zaměří na rozvoj jiných věcí, než všeobecného rozhledu, protože si správně spočítají, že je to výhodnější...



3. Jsou přímí

My ženy máme sklony některé věci říkat jen tak napůl, záhadně, opisovat je nejrůznějšími eufemismy, vysvětlovat, nevysvětlovat, vynechávat a zkrátka občas komunikujeme trochu chaoticky. Muži jsou naproti tomu často obdivuhodně (a zároveň na zabití) přímí. Takže když od nich zazní něco jako "Jo, máš v tom větší zadek." Nevíme, jestli se smát nebo brečet. Když však dojde na "námluvy" nebo celkově rozhovory o tak trochu "nevhodných" tématech, je ta mužská přímost trochu skandální a hodně... zajímavá. Chápejte, já jsem žena, nemůžu říct, že z toho mám mokro v kalhotkách. Řekněme tedy jen, že se mi na mužích líbí, když klidně řeknou ženě, že je krásná, že je přitahuje, mohou ji přímo pozvat na rande, zeptat se jí, co se jí líbí... A klidně mluví o tom, co sami chtějí, nechtějí, co mají rádi a co nesnáší a je jim docela jedno, jestli svými názory a preferencemi někoho urazí. Někdy je to opravdu skandální, hlavně, když je to nečekané... ale i tak jsme rády a někdy jim to prostě závidíme (možná až na výjimky, kdy by muži nemuseli říkat vše, co si myslí, třeba když jsou o dvacet let starší a děsí nás, ehm). Také nemají až tak velké sklony k drbům a manipulaci - i muži si vyměňují drby a manipulují, přesto je to spíš součástí ženské kultury, všechno to drbání za zády. Muži si to řeknou do očí, dají si do držky a je jim zase fajn. Ženy jsou pasivně-agresivní a mstí se za zády. Ne všechny. Ale ty, co to nemají rády, mají často blíže k tomu mužskému uvažování nebo si rovnou nachází mužské přátele.

O to těžší je ale potom před námi udržet tajemství, protože zatímco my jsme v tom přebornice, muži obvykle značně selhávají, jelikož přímo lhát se jim nechce nebo to vypadá nepřesvědčivě... a když kličkují a okecávají, hned vidíme, že je tady něco podezřelého. Plus: Oni nikdy neví, co už víme, zatímco my často jen čekáme, kolik lží nám řeknou a jestli v tom vážně budou pokračovat anebo o naši důvěru přišli kompletně. Tímpádem tedy: Také mám ráda, když jsou muži nejen přímí, ale i upřímní - a nestydí se za pravdu, ať už je jakákoli. Alespoň ne před svými blízkými.



4. Milují ženy

Říkejte tomu třeba ženská ješitnost, ale mě opravdu fascinuje a těší, jak muži nás ženy zbožňují, obdivují a jak jsou z nás prostě hotoví. Koukají na ty naše zadečky, prsa, nohy a dlouhé vlasy, přemýšlí nad tím, jestli se nám líbí, jestli bychom je chtěly, baví se o nás s přáteli, nechápou nás a jsou námi posedlí. Není to svým způsobem krásné? Bručí a nadávají, jak jsme nevyzpytatelné, ale když se nějaká žena chová více jako muž, už je tolik nebere, připadá jim jako kámoš. Chtějí nás, protože jsme jiné. Navíc - a je to tak od přírody a všichni to podvědomě víme - jsou ženy těmi, kdo si vybírá, rozhoduje, s kým bude a pánové vědí, že se musí alespoň trochu snažit, aby si ty naše nožky mohli omotat kolem pasu takže... máme nad nimi tu moc. Užívejme si, že nás obdivují, ale nezneužívejme ji. Tenhle obdiv a zájem mužů je svým způsobem dar. Měly bychom si ho vážit - a netrestat je za něj jen proto, že nám někteří z nich také ublížili. Když si budeme navzájem vést účty, ani jedna strana nebude šťastná, naopak. Někdy, od některých, je mi ten zájem nepříjemný, přiznávám. Ale obecně mám na mužích ráda, že mají rádi ženy - a že se díky tomu (a jim) někdy cítím opravdu dobře :-) A ta láska není vždy jen "sexuální". Otcové milují a chrání své dcery, synové své matky, bratři své sestry. Dříve muži chodili do války, aby ochránili své ženy, sestry, dcery, matky a babičky. Dneska je ale nemilují o nic míň.



5. Mají jiná těla :-)

Stejně jako jsou muži fascinováni ženami, i my jsme (i když možná trochu jinak) fascinovány jimi a milujeme je. Nejen proto, že jsou ochranitelští, sebejistí, chytří, silní a nevím, co všechno... ale hlavně jsou prostě jiní a to je přitažlivé. Nemám nic proti lidem s jinou orientací, ale z tohoto úhlu pohledu asi nikdy nedokážu pochopit, jak je může vzrušovat stejné pohlaví. Přece moc dobře vím, jak vypadá žena, můžu si na ni kdykoli sáhnout - žiju v ženském těle. Nijak zvlášť mě nepřekvapuje. Zato to mužské, to je jiná. Vím, že dost žen považuje mužské tělo za (s prominutím) divné a hnusné, ale já mezi ně nepatřím. Miluji mužské tělo a líbí se mi, jak je jiné. Jinak postavené, pevné a tvrdé... obecně se ví o všech těch odlišnostech, jako je užší pánev, širší ramena, absence prsou, snazší budování svalové hmoty, jiná citlivost... samozřejmě, jiné pohlavní orgány :-) a mě baví tyhle odlišnosti poznávat a zkoumat tak nějak na vlastní kůži. Některé ženy možná nejvíc ze všeho milují čokoládu, podle mě nic nepřekoná sex a vůbec tisknout se k mužskému tělu. To je něco, na co pány opravdu potřebujeme a nic nám to nevynahradí. Ovšem, málem bych zapomněla... když nadejde čas a chceme to, je na mužích opravdu skvělé, že nám můžou udělat dítě :-p


6. Rádi řídí

Nevím, čím to je, ale zjistila jsem, že mi připadá sexy, když je chlap dobrý řidič. Nemusí se řítit nadsvětelnou rychlostí a řezat zatáčky, naopak se cítím bezpečněji, když jezdí opatrně, ale zkrátka se ráda nechávám vozit a užívám si, že se nemusím starat o tu hromadu blbostí, které řízení doprovází, jako jsou dopravní značky, pravidla, kdo kam a kdy bočí, údržba auta, tankování, apod. Jen si sednu a nechám muže, aby mě odvezl z bodu A do bodu B a je to svým způsobem moc příjemné. Navíc mužům sluší sebejistota a za volantem svého auta jí obvykle jen září. Občas taky trochu nadávají na ostatní řidiče a dopravní zácpy, ale je to vlastně docela roztomilé, takové... typicky mužské :-D Možná to spočívá v tom, že k mužům obecně tak nějak přirozeně patří, aby byli aktivní, šli přímo za svým cílem, měli kontrolu nad situací a svým životem - a co to lépe symbolizuje, než vůz, který je veze přesně tam, kam chtějí, jak rychle chtějí a po letech praxe se v tom cítí dobře už jen díky tomu, že ví, co dělají? Nedivím se, že muži auta milují. Mě auta až tak moc nezajímají. Ale oceňuji, že spousta mužů řídit umí, užívá si to a tak nějak u toho vypadá dobře :-)


7. Nosí těžké věci

Vím, že to není originální, ale které malé, křehké dívce by se nelíbilo, když jí nějaký cizí mladý muž gentlemansky nabídne, že jí její předimenzovanou cestovní tašku hodí do vlaku nebo snese ze schodů a tváři se u toho, že se ani nezapotil? Jistě, když já táhnu svou těžkou tašku, obvykle se u toho taky tvářím, že o nic nejde, i když pomalu umírám ALE kouzlo je přece právě v tom, že JÁ ji táhnout nemusím, že ano? o:-) Muži to navíc, narozdíl ode mě, dělají rádi. Většina z nich si ráda nenechá ujít příležitost prokázat, jací jsou siláci, ať už svaly mají nebo ne (a ne, já nikdy na svalovce moc nebyla). Navíc se tím taky trochu ukáže i charakter. Jistě, že nemusí pomáhat cizím holkám, ale já osobně miluju, když v sobě prostě mají zakořeněné to přesvědčení, že ženám mají pomáhat a chránit je a dělají to i když - a hlavně tehdy když! - z toho nic nemají, jen možná úsměv nebo slůvko díků. A to je šlechtí. Asi sem spadá i to, když nás nosí na rukou - doslova. Možná jsme okázalé pohoršené těmi filmy, kdy se muž naštve, hodí si ženskou přes rameno a někam s ní jde, ale tajně to milujeme xD



8. Umí se naštvat

Občas mám sklony tak trochu provokovat a zkoušet, jak daleko až můžu zajít. Když je chlap moc klidný, dloubu do něj a zkoumám, kolik vydrží. Není v tom žádná zlovůle... jen taková podvědomá potřeba zjistit, jestli je schopný se naštvat, bránit, stát si za svým anebo si nechá všechno líbit a neumí bránit ani sebe a tímpádem ani svou ženu... a žena chce muže, co ji dokáže bránit. Jsou tedy chvíle, kdy miluju, když se chlap naštve a řekne mi, ať toho nechám, že mu to vadí, že toho má právě dost... jeden pozná, kdy to myslí vážně a přestává sranda. Ne, není správné a ani tolerovatelné, když ženu uhodí nebo jí vymezí hranici nějak násilně. Opravdový chlap si umí zjednat respekt i bez toho, aby použil násilí. Přecejen, někdy stačí se naštvat a připomenout, že tu sílu má - aniž by ji použil (anebo ji použil tak, že to nevyvolá úhonu - chytit za ruce, přitisknout ke stěně, ...). A je skvělé, že muži tohle umí.


9. Jsou gentlemani (přiměřeně)

Podobně jako u sedmého bodu; mám ráda, když se muž chová alespoň trochu jako gentleman. Nemusí dodržovat všechna pravidla etikety, nestojím o to, aby vždy mluvil slušně a chodil kolem horké kaše a pomáhal mi do kabátu, ale pár základních bodů, jako - pustit ženu do dveří nebo je jí podržet, pomoci s něčím, přenechat jí místo k sezení (hlavně té svojí, vždycky žasnu, když do tramvaje nastoupí pár, žena má ještě tašku s nákupem a on si sedne a nechá jí s tou taškou stát - COŽE?!). Zkrátka se mi líbí, že si muži uvědomují svou úlohu a jsou s ní vlastně spokojení, chrání ženy, záleží jim na nich a na jejich pohodlí. Mají ohledy. Vyzvednou ženu, zaplatí za první společnou večeři, doprovodí ji domů, podrží jí deštník, vezmou jí tašku, ... Neříkám zbytečné sebeobětování se a ponižování, to vůbec ne, takových si nevážíme... ale vážím si mužů, kteří se chovají s úctou ke všem ženám, ať už je považují za dámy nebo ne, ať už je balí nebo ne; a přitom si umí udržet i úctu k sobě. To zaslouží poklonu. Osobně jsem spíše na přidrzlé typy, které se nebojí občas zaklít, ušpinit se nebo provést něco nevhodného, ne úúúplně uhlazené gentlemany (i když mě ohromí, když - třeba na nějaké společenské události - zjistím, že se muž chovat dle etikety umí, když chce), ale úctu vyžaduji ode všech. A milé ženy, nechat si pomoct nebo o sebe pečovat není slabost. Když vás muž pustí do dveří, nedává vám najevo, že vás považuje za slabou chudinku, co si neumí otevřít sama... prokazuje vám úctu. Tak se usmějte a nestěžujte si :-) Měly bychom v tom pány podporovat, ne naopak.


10. Umí se dobře obléknout, mají svůj styl

Je pravda, že tohle se mi líbí u všech, i u žen, ale u nich je častější, že o svůj zevnějšek dbají a o to víc mě vždy překvapí a potěší, když potkám muže, který má nějaký svůj styl, vypadá v něm dobře a ne tuctově jako ostatní. Je jedno, jaký ten styl je. Oceňuji kancelářské typy v košili, kalhotách a s (očividně) drahými hodinkami, dredaře ve volném oblečení z biobavlny, rockery v kožených bundách i extravagantnější typy, které se nebojí být samy sebou. Každopádně je tak trochu nefér, že to mají pánové obecně jednodušší. I když se o žádný styl nesnaží, stačí jim přirozeně hezký ksicht a zadek, obstojný účes, oblečení, které na nich nevisí a nevypadá, jako by je koupila bábi... a nemusí dělat už vůbec nic pro to, aby vypadali dobře. Max se občas i umýt, aby byli dobře cítit :-D Která žena nemiluje, když je její muž ráno rozcuchaný, rozespalý, jen v boxerkách a vypadá neodolatelně? Abych ale byla fér, myslím, že - ač tomu někdy nevěříme - muži nás milují takhle neupravené taky :-D


a nakonec... 11. Jsou v mnoha ohledech stejní jako ženy

Možná mi to nebudete věřit, ale i když se říká, že muži a ženy jsou pomalu jiný druh, nemyslím si, že je to pravda. V mnoha ohledech jsme víceméně stejní a nemá smysl tvrdohlavě lpět na svých předsudcích a názorech, které obvykle nejsou založené na pravdě. Říká se, že mužům jde jen o sex - já ale potkala mnoho mužů, kteří chtěli především vztah a byli opravdu a upřímně smutní a zdrcení z toho, že jsou sami - není to jen věc žen. Říká se, že muži myslí na sex pořád - možná ano, ale to neznamená, že by ho také dělali (s kýmkoli) a na ničem jiném jim nezáleží. Oni totiž mají také city :-) Říká se, že muži ženy nechápou a nezáleží jim na nich. Potkala jsem ale dost takových, kteří je chápat chtěli a klidně jsem s nimi mohla mluvit o tom, jaké my ženy jsme, co zažíváme, co máme rády a co nás sere. Zajímalo je to. V zásadě nikdy jsem se neobklopovala bezohlednými muži - jsou i takoví, stejně jako bezohledné ženy - ale já potkala spíš ty, co chtěli, abych byla spokojená. A popravdě, skoro každý muž chce mít vedle sebe spokojenou ženu a vyčítá si, když ji spokojenou udělat nedokáže. Samozřejmě, jak už jsem říkala, muži mají pocity a jsou také jen lidi. Také brečí a jsou smutní, když jim někdo zemře nebo je opustí přítelkyně. Také chtějí děti a záleží jim na nich. Také cítí bolest, když si nakopnou palec. Také umí být milí, něžní a starostliví. Není důvod z nich dělat jiný živočišný druh a doufám, že už chápete, že si zaslouží naši úctu stejně jako ženy, a že tu mou mají :-)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama