Také chcete mít vše pod kontrolou?

12. prosince 2017 v 11:35 | Neri |  Moudra ze života
Dlouho jsem vám nevyprávěla aktuální historky ze svého života, tak myslím, že to dnes trochu napravím.

Nemám úplně přehled o tom, kolik toho víte z mého posledního roku. Možná už jsem se někde zmiňovala, že jsem loni v září začala studovat vysokou školu v Brně - ekonomiku, bydlela jsem na kolejích (sama na pokoji) a pár měsíců předtím začala podnikat. To všechno mi život hodně zlepšilo, začala jsem v něm vidět tolik smyslu, jako nikdy předtím, a byla jsem opravdu šťastná. Jistě, byly chvíle, kdy jsem byla smutná, osamělá, atd., ale nespadla jsem do depresí nebo něčeho podobného. To, co jsem tou dobou nejvíc chtěla bylo, abych si to štěstí udržela, abych nadále měla svou svobodu, podnikání, soukromí, prostě, aby mi bylo dobře. Jenomže, jak to tak bývá, lidé mají jiné plány, než co s nimi má v úmyslu osud nebo, chcete-li, nějaká vyšší moc, Vesmír, Bůh.

Je také docela běžné, že máme mnohem větší důvěru v sebe sama než v to něco vyššího. Víme (nebo si myslíme), že se sebou samými máme jen ty nejlepší úmysly, zatímco si nemůžeme být jisti, že i tam nahoře nám přejí jen to dobré. A tak se držíme svých plánů a děsí nás, když jdou věci jinou cestou. Není snadné vidět v problémech, změnách a výzvách skryté požehnání. Ostatně, pokud se máte (tak jako tehdy já) lépe, než kdy předtím - umíte si vůbec představit ještě lepší život? Umíte si představit, že přijde za pár týdnů, aniž byste se o něj snažili? Mám velkou představivost a velké cíle, ale úplně jsem nečekala obrat, který nastal. V mnohém jsem se mu dost bránila a děsila jsem se ho, někdy mi však nezbylo nic jiného, než se tomu odevzdat, přestat bojovat a věci přijmout. A tak mi po pouhém jednom semestru nezbylo, než přijmout, že ani tuhle školu nedodělám (tak jako kdysi několik středních). Nebylo to jako dřív, že by se mi na škole nelíbilo, spíše jsem na ni neměla. Výběr oboru byl špatný, matematika těžká a já měsíc po začátku druhého semestru pochopila, že tento semestr už dost kreditů nenasbírám. Co teď? Chtěla jsem se věnovat podnikání, milovala svou svobodu a bydlení, představa, že skončím zpátky u rodičů a budu si hledat práci - to prostě nebylo něco, co jsem byla ochotná přijmout. A tak jsem udělala tu jedinou myslitelnou věc - podala přihlášky jinam a začala se učit na přijímačky. Abych to zkrátila, po dvoukolovém přijímacím řízení, testech a pohovoru, jsem se dostala na psychologii na filozofickou fakultu (samozřejmě opět v Brně, je to už teď přecejen můj domov).

Jak víte, psychologie mě už nějaký ten pátek zajímá, lidé mi často říkali, abych ji šla studovat, tak jsem to nakonec vzdala a poslechla. Zdá se, že jinou vysokou ani dělat nemůžu. Myslím, že už mi je prostě souzená. Krom toho mě baví, tak můžu si snad stěžovat? :-) Faktem však je, že jsem to neměla v úmyslu, sice jsem se učila - byla to koneckonců nejpříjemnější volba - ale není to sen, za kterým bych roky šla a vím, že jsou i takoví lidé, co zkouší přijímačky tři roky za sebou jen proto, že tam moc chtějí a nedostali se napoprvé. Kdybych se nedostala já, šla bych na záložní obor - lektorství angličtiny - kam mě vzali taky a znovu už to nezkoušela. Ale vzali mě. A já od začátku věděla, že jestli tam mám jít, tak mě vezmou. Přecejen, když mě tam nahoře tak chtějí mít, musí to taky zařídit :-) Je ironie, že v takových věcech funguje zákon přitažlivosti dokonale. Podáte přihlášku, učíte se, moc to nehrotíte, protože si říkáte - má-li to být, bude to. A ono to je. Kdyby to pro mě byla otázka života a smrti, nevím nevím, jestli by to vyšlo tak dobře. Určité puštění kontroly je prostě nutné. Někdy se však věci dějí, i když se o ně nesnažíte a i když tu kontrolu odmítáte pustit, stejně o ni přijdete.



Na začátku letošního roku (vážně už je to tak dlouho?!) jsem také začala krom šití poskytovat stylové poradenství a nakonec jsem také napsala e-book pro lidi, kteří to mají do Brna na konzultaci daleko, i když se mi původně nechtělo a říkala jsem si, že nemusím být jako všichni ti ostatní se svým "info podnikáním". Další cesta, na kterou mě život poslal, ačkoli to nebylo v plánu. Nakonec jsem dospěla k tomu, že se víc věnuji poradenství než šití samotnému a momentálně jsem šití pozastavila na neurčito, protože se chci věnovat jiným věcem, nějak se mi do něj nechce, tolik se mi nedaří a když už, tak budu šít radši chvíli jen pro sebe. Budu si to víc užívat, dám si na čas, nebudu jet na výkon atd. Navíc jsem si často vyčítala, že nestíhám navrhovat nové věci, nabídka je stará a omezená a já nějak nemám tu sílu a kreativitu s tím něco udělat. Pracuji tedy doteď, docela se mi daří, k tomu studuji psychologii a... bydlím. Bydlím, kde jsem vůbec bydlet nechtěla a je to jako takový další vtip shůry na téma "vím, že to takhle nechceš, ale bude to tak a bude to dobré".

Upřímně, po zkušenostech z internátu střední školy mě ze všeho nejvíc děsilo, že neseženu pokoj pro jednoho a zase budu bydlet s někým. Kdo-ví-kým. Musela jsem kvůli změně školy měnit i koleje a výběr kolejí druhé školy se zdál o dost horší, méně pokojů pro jednotlivce, více společných koupelen a dalších pro introverta příšerných věcí. Pokoje na fotkách vypadaly malé a stísněné, rozhodně ne tak pěkné jako ten, co jsem měla. Děsilo mě, že přijdu o svůj domov, místo, kde ráda bydlím. Nakonec se, jak to tak bývá, moje nejhorší obavy naplnily. K registraci pokojů jsem se kvůli technickým problémům dostala pozdě, zbylo jen pár volných míst v pokojích pro dva a jinak beznadějně plno. Co mi tedy zbývalo, vybrala jsem ty nejméně hrozné koleje co byly k dispozici a pokoj pro dva jsem vybírala podle jména již přihlášené budoucí spolubydlící. Jedno mi prostě bylo jaksi sympatické (intuice), tak jsem ten pokoj vzala, obrečela to a modlila se, aby to alespoň bylo k vydržení.

Celou dobu jsem prostě chtěla, aby to bylo po mém, chtěla jsem si vybrat pokoj, být na něm sama, nechtěla jsem svěřovat své budoucí štěstí do rukou náhodě, ale nebylo to k ničemu. Náhoda rozhodla. A nakonec... to není až tak špatné. Moje spolubydlící je fajn, občas se zasmějeme, nebývá tu nad míru a zatím nemáme důvod se hádat. Doufám, že to tak i zůstane. Pokoj jsme vyfasovaly nejhezčí a největší, co na buňce byl, dokonce s balkónem. Někdy jsem možná dokonce i ráda, že tady nejsem úplně sama. Je tu k zapůjčení žehlička, což na předchozích kolejích nebyla (při šití velmi užitečná věc) a připadá mi ironické, že - navzdory mému přání a plánům a tak vůbec - jsem dostala, co jsem "chtěla". Víceméně bydlím v bytě (koleje jsou předělaný panelák, takže jedna buňka je byt 3+1 s koupelnou, kuchyní a třemi pokoji po dvou lidech), mám k dispozici žehličku, vysavač, nemusím vídat protivnou kolejní, nejsem úplně sama, balkón je příjemný bonus. Obešla bych se bez toho, ale moje nebetyčná vděčnost za předchozí bydlení, školu a volno zřejmě vyústila v posun k ještě lepšímu. Aniž bych to měla v úmyslu nebo v plánu.

Krom toho teď chodím na břišní tance, zadarmo, coby povinný tělocvik. Vždycky mě ze sportu zajímalo jen tančení a líbí se mi gothic bellydance, který vychází z tribalu a právě klasického břišního tance, takže k němu mám teď trochu blíž. Jen tak ještě občas víc pustit kontrolu a užít si to, místo abych jen sledovala, jestli to dělám technicky dobře a "skvěle" :-) Nejvtipnější na celé věci je, že jsem nedávno zjistila, že právě naše lektorka tančí a vystupuje s gothic bellydance a má brněnskou taneční skupinu Erínye. Náhoda?

Pokud stále ještě nechápete, co jsem se snažila článkem říct, trochu to nakonec shrnu: Jsem typickým příkladem člověka, který chce mít vše pod kontrolou, vše po svém, chci vědět, jak se budou věci vyvíjet, kudy půjdou a kam dojdou a chci to ovládat a mít volant svého života v ruce. Přesto je spousta věcí, nad kterými kontrolu mít nejde. Věci, které se odebírají samy svým směrem, aniž bych vyvinula velké úsilí nebo aniž bych měla v úmyslu zařídit zrovna to, co se pak stane. Někdy jsou cesty života dost nevyzpytatelné a někdy je příšerně děsivé, nevědět, co se stane, myslet si, že bude hůř, že jste něco pokazili, že o to dobré přijdete. Ale to, že nemáte něco pod kontrolou nutně neznamená, že to dopadne špatně. Někdy je dobré kontrolu pustit a zjistit, co se stane. Někdy prostě dostanete přesně to, co jste chtěli, jen v jiné podobě, než jste to měli předtím nebo než jste to čekali. Někdy si skrze zdánlivé neštěstí polepšíte. Někdy je dobré důvěřovat, že dostanete jen to nejlepší, ačkoli to tak aktuálně zrovna nevypadá.

Takže dělejte, co umíte, poslouchejte intuici a nevyšilujte, když loďku strhne proud. Nakonec možná doplujete do hezčích míst, než kam jste původně mířili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nielian Nielian | Web | 12. prosince 2017 v 12:01 | Reagovat

Jako control freak jsem tento článek četla a musela se u toho držet stolu, jako když se člověk na horské dráze drží sedačky :D Člověk to chce po svém a ono ne a ne... Zdá se, že jsi ale došla do opravdu fajn bodu :) Což je skvělé a přeji Ti to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama