Persefona a sestup do podsvětí

28. listopadu 2017 v 10:16 | Neri |  Duchovní cesta
Příběhy mají velkou sílu. Ať už jsou to pohádky, mýty nebo skutečné historky lidí, dokáží přinést mnoho podnětů k zamyšlení a nejen k němu. Již jsem psala o tom, jaké významy se skrývají třeba ve tvorbě H. Ch. Andersena - dnes se podíváme na jeden starý řecký mýtus, který však není jen pohádkou, je symbolem pro skutečné věci, které v životě zažíváme.

Vezmu vás s sebou na sestup do podsvětí.


Předpokládám, že ten příběh znáte, ale možná za to může můj odvěký zájem o starověkou mytologii. Občas zapomínám, že ostatní nemají takový přehled. Někdy ani základní přehled. Shrnu tedy krátce, o co v onom mýtu jde:

Persefona (původně Koré) byla dcera starořecké bohyně přírody Deméter. Byla velmi závislá na své matce, víceméně bezstarostné dítě, mladá, nevinná, archetyp dívky-panny. Zalíbila se postaršímu bohu podsvětí Hádovi, který ji unesl do své říše, aby se stala jeho manželkou. V temnějších verzích pověsti ji znásilnil. Existují také zmínky o další bohyni (Hekaté), která byla svědkem únosu, ale nijak mu nebránila ani o tom nikomu neřekla. Persefona v podsvětí žít nechtěla, chyběla jí matka, příroda, květiny a denní světlo. Její matka Deméter také trpěla velkým žalem, bloudila po zemi a hledala svou dceru, zapřísahala bohy, aby jí Koré/Persefonu vrátili. Přestala se starat o přírodu a vše na zemi postupně uvadalo. Vládce bohů nakonec rozhodl, že takto to dál nejde a Hádes musí Deméter dceru vrátit. Hádes však oponoval tím, že Persefona v podsvětí snědla pár semínek granátového jablka a kdokoli v podsvětí cokoli pozřel, nemůže se vrátit. Nakonec došli k dohodě - část roku bude Persefona v podsvětí a část roku s matkou. Tak také vznikla roční období. Na jaře se Deméter připravuje a těší na příchod dcery, v létě je s ní a celá příroda kvete, na podzim a v zimě však zas opět truchlí a vše na čas ulehne ke spánku. V podsvětí je Persefona královnou - zasmušilou, éterickou, krotí temperament svého manžela a prosí jej, aby byl občas soucitnější k duším, které do podsvětí zavítají. Když slepý básník Orfeus přišel do podsvětí hledat svou zesnulou lásku, právě Persefona přesvědčila Háda, aby mu ji vrátil. Co by pro svou milovanou ženu neudělal...

Základním tématem mýtu však není, jak se může zdát, varování před muži s nekalými úmysly ani osvětlit vznik ročních období. Je to mýtus o proměně nevinné, naivní, závislé dívky v dospělou ženu, královnu, vědmu. Je to mýtus o přerodu člověka skrze setkání s jeho temnotou. Podsvětí symbolizuje podvědomí. Hádes symbolizuje temnotu v každém z nás. A dívka Koré, později královna Persefona, je čistou, nezkaženou duší, která však nemůže zůstat chráněna před životem a zodpovědností navěky. Jednou musí dospět. Nemůže se navždy schovávat za sukněmi matky.



Persefona je archetypem dívky, která vyspěla v ženu. Je moudrou královnou a vědmou, která si prošla temnotou a ovládla ji. Je srovnaná se svým stínem a pomáhá při "sestupu do podsvětí" i ostatním. Mýtus o Persefoně je příběhem o temné noci duše. O tom, co se stane, když se setkáme s tím nejhorším v nás. Není naším úkolem se nechat temnotou pohltit a zůstat v ní napořád. Máme z ní vyjít, zkušenější a silnější, znovu se vrátit ke světlu, ale nikdy nezapomenout, že nejsme jen světlo. Jsme obojí, světlo i tma a tuto svou dualitu musíme přijmout. I Persefona žije půl roku s matkou nahoře, na světle dne, a půl roku v podsvětí, kde vládne stínům. Není jen dívkou, která si hraje s květinami, není ale jen temnou bohyní, která radost nezná. To je další věc, co bychom se měli naučit. I když si projdeme temnotou, nakonec bychom měli dokázat znovu najít i radost a potěšení, jen bez růžových brýlí, iluzí a naivity.

Persefona také může představovat osobu, která původně byla na někom závislá. Neměla vlastní hranice, vlatsní názor, nevěděla, co od života chce, nechala se jím vláčet, mohla se snažit těšit ostatní, aniž by věděla, co sama chce. Anebo ani neměla žádnou vlastní zodpovědnost, nechala ostatní, aby ji chránili, starali se o ni a rozhodovali za ni - a také za ni nesly následky. Musí se naučit, jak mít vlastní hranice, převzít zodpovědnost za sebe a přestat být obětí. Její síla je v její intuici. Té se potřebuje naučit věřit, své intuici a sama sobě. Persefona, ač již dospělá, představuje především ženské kvality. Je dívkou, je královnou, je vědmou. Je nucena přestat létat v oblacích a být rozumnější, přesto její hlavní zbraní zůstávají právě intuice, pocity, napojení se na sebe i na druhé, ženská moudrost.

Pokud tedy, ať už vědomě či podvědomě, stále žijete v archetypu nevyzrálé dívky Koré a máte problémy se svými hranicemi, rolí oběti, přílišnou naivitou a nevinností, nakonec vás vaše duchovní cesta do toho podsvětí zavede. Nakonec budete muste dospět. Je to samozřejmě děsivé. Na druhou stranu je to potřebné. A po tom všem budete moudřejšími, silnějšími, samostatnějšími a budete také dobrými průvodci pro ostatní. Narozdíl od lidí, kteří si takovým přerodem neprojdou, se smíříte se svým stínem a přestanete se bát temnoty v sobě i jiných. Budete méně schopní ostatní soudit, méně vás toho překvapí a vyvede z míry, neboť se setkáte se vším - smrtí, sexualitou, bolestí, ... Zanechá to na vás stopy, které už nesmažete. Přesto vám to dá také dary. Nejlepší učitelé jsou nakonec vždycky ti, kteří si sami svými lekcemi prošli.

A pokud jste do podsvětí sestoupili nedávno a pořád ještě se motáte v temné noci duše, depresích, nemocech, bolestech, ... věřte, že nakonec i to přejde. Znovu přijde jaro a vy z toho podsvětí vyjdete silnější.

Samozřejmě jsou také lidé, kteří se v té fázi dívky zaseknou. Jsou věčně mladí, nezodpovědní, odmítají dospět (u muže archetyp chlapce - Petra Pana), usadit se - užívají si a nehledí na následky. Nedokáží se smířit se stárnutím. Neustále se však díky tomu motají v kruzích, nejsou schopni vstoupit do své plné síly, za cenu zachování bezstarostnosti dávají svůj osud do rukou druhých nebo náhody. Dokud nepochopí, že takový životní styl si nelze udržet věčně a že sami sebe připravují o mnoho dobra... anebo dokud je vnější okolnosti nedonutí k vývoji... budou setrvávat v pohodlném věčném dětství. Vtip je v tom, že když se takový člověk vrhne na cestu duchovní, zákon přitažlivosti atd., dříve či později ho snaha splnit si svá přání podstaví před jeho stíny, přesvědčení a staré vzorce. Nelze se tomu vyhnout.

"Úkolem Persefony je sjednotit její temné i světlé stránky - především díky tomu, že přijme svou vnitřní oběť, trpícího mučedníka, a přivede jej z temnoty nevědomí na světlo vědomí. Postaví se svému pocit bezmoci a setká se se svou bolestí - nikoli z pozice oběti, ale síly. Pochopí, že její silné světlo vrhá také dlouhý stín. Persefona se musí rozloučit se svým dětským já - přehnanou úslužností, závislostí, vznešenými ideály a rolí bezbranné dívenky. Nechá ji zemřít, zatímco se setkává s Hádem, svou temnotou, a najde v sobě vnitřní sílu, kterou už nyní nedává ostatním, ale vládne jí."


Samotný vztah Háda a Persefony může být také paralelou skutečného partnerského vztahu. Avšak narozdíl od mýtu, kde je Hádes oním "zlosynem", lze na takový vztah nahlížet jako na společnou cestu k transformaci. Nezralá žena potkává muže, který už svou temnotu zná a přijal a on ji vede k tomu, aby poznala a přijala sama sebe. Může jí pomáhat způsoby, které mohou zvenčí vypadat až krutě, ve skutečnosti však vše má dobré důvody. Ať už to dělá vědomě či nevědomě, muž představující Háda pomůže svými zkouškami Persefoně, aby našla svou sílu, přijala ji a stala se celistvou a silnou bohyní, která mu bude rovnocennou partnerkou. A také, naopak, pouze muž, který sám přijal svou sílu a temnotu je schopen "ustát" zralou Persefonu. Podobnost se vztahy dvojpaprsků čistě nenáhodná. Ač se na první pohled může zdát, že muž před svou ženou utíká, nutí ji tím vlastně k tomu, aby se postavila svým strachům, bezmoci, aby dospěla. Zatímco sám podstupuje obdobnou cestu. Je těžké si za něčím takovým představit lásku, s jakou to muž dělá, zvláště z pohledu dnešních vztahů - nicméně tento článek dynamiku vztahu Persefona-Hádes popisuje tak dokonale, že ji lze pochopit i z pohledu "obyčejného" člověka, rozumíte-li anglicky :-)

Dnes už existují také různé upravené verze mýtu, např. jsem narazila na jeden komiks, ve kterém Persefona vůbec nebyla nevinná dívenka... naopak to byla rebelující puberťačka, která měla plné zuby toho, jak ji matka přehnaně ochraňuje a utekla s Hádem do podsvětí schválně :-) Je vidět, jak se s dobou mění i příběhy. Dnes už není lákavé číst o bezbranných, unesených dívkách, naopak dostávají sílu, nezávislost a vládu nad svým osudem. Ostatně, ve starém Řecku ženy většinou žádnou moc nad svým osudem neměly a možná se to promítlo i do mytologie. Je jen přirozené, že moderní příběhy jsou ovlivněny zase současnou situací žen a společnosti vůbec. To však mýtu neubírá jeho původní význam. Ať už člověk čelí temnotě proto, že musí anebo proto, že se rozhodl, čeká ho stejně těžká cesta. Nakonec mu nezbude, než oplakat své staré, nevinné já a přijmout svou novou sílu a vše, co s transformací přichází.




Obrázky použité v článku nejsou mým vlastnictvím, jsou tvorbou umělce s přezdívkou sandara.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nielian Nielian | E-mail | Web | 29. listopadu 2017 v 13:39 | Reagovat

Narazila jsem někdy na názor: naivita je, když nevíš nic, a věříš v nejlepší. Nevinnost je, když víš vše, a pořád věříš v nejlepší. Pro mě je o tom návrat z podsvětí. Ale ne... nevěřím vždy. Třeba jednou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama