Disociativní porucha osobnosti vs naše vnitřní osobnosti - v čem je rozdíl?

31. října 2017 v 10:21 | Neri |  Psychologie
V článku My a naše osobnosti jsem řešila, že v zásadě každý člověk má v sobě několik různých osobností, které mají trochu odlišné vlastnosti, názory, náhled na život. Lidé, kteří už u sebe něco podobného vypozorovali, článek jistě pochopili tak, jak byl myšlen. Přecejen i klasická psychologie (Freud etc.) dělí osobnost na několik složek, např. id, ego, superego (zjednodušeně řečeno dětské já, dospělé já a rodičovské já); a tohle nikomu až tak divné nepřijde. Nicméně mé pojetí mohlo a bylo mi řečeno, že i působilo, dojmem, že to v hlavě nemám tak trochu v pořádku a trpím "rozdvojením osobnosti", tedy disociativní poruchou osobnosti. Chápu, že to tak někdo může brát, ale moc mě to netrápí, tak jsem to chtěla původně nechat být. Nicméně. Téma této poruchy osobnosti je natolik fascinující a zajímavé, že mi to nedalo a rozhodla jsem se s vámi sdílet něco více o této poruše a vypíchnout ty hlavní rozdíly mezi "zdravým" člověkem s více vnitřními osobnostmi a člověkem s disociativní poruchou osobnosti (anglická zkratka je DID a pro zjednodušení budu nadále používat ji).

Dodnes se někteří odborníci přou, jestli je DID skutečnou nemocí nebo to lidé jenom hrají a vlastně žádné samostatné osobnosti nemají. Pak tady také máme laickou veřejnost, která DID zdá hlavně z filmů a považuje ji za velmi nebezpečnou poruchu, při které mohou být jiné osobnosti velmi nebezpečné. Mnoho lidí si dodnes prostě představuje, že člověk s DID je takový Jekyll & Hyde. Tento fenomém je ale mnohem složitější a často může vypadat i mnohem méně zajímavý, než jak ho prezentují knihy a filmy. Člověk s DID je málokdy nebezpečný, naopak, většinou je spíš oběť.

Jak DID vzniká?
Odborníci tvrdí, že za vznikem DID nejčastěji stojí nějaká velmi traumatická událost v dětství. Člověk si tak v sobě vytvoří další osobnosti coby ochranný mechanismus. Např. se "ukryje" do jiné osobnosti, aby se oddělil od prožívání onoho traumatu, aby se s ním lépe vyrovnal, může mít další osobnost, která jej chrání, je silnější, schopnější se nějak poprat se situací (třeba zneužíváním), která se děje. Takové dítě si ani nemusí uvědomovat, že je s ním něco špatně - děti málokdy vědí, co je a co už není normální, proto je často tak snadné zneužívání a jiné věci ututlat. Dítě věří, že to je prostě běžné, že tak věci chodí - proč by si někde stěžovalo? Podobně si může myslet, že být více osob naráz je normální.


Jak se DID projevuje?
Jistě máme všichni určitou představu o tom, jak taková rozdvojená osobnost vypadá. Představíme si třeba dvě osoby, které se střídají v jednom těle, nejspíš také víte o výpadcích paměti. Jak si ale představit, co osoba s DID skutečně zažívá, když jste nikdy nebyli v její kůži? Není divu, že nám občas toto onemocnění může připadat značně nereálné. Nepředstavitelné. Ti lidé to musí hrát... nebo ne? Za mě osobně je těžké existenci DID popřít hlavně od doby, co jsem viděla videa jedné slečny s DID (Jess), která tedy také natáčí na youtube. Jistě, takových osob je tam víc, ale myslím, že svou situaci dokázala ze všech zachytit asi nejlépe. Rozdíly mezi jejími osobnostmi jsou tak markantní, že by musela být opravdu neuvěřitelná herečka - nemluvě o tom, že by musela být herečka 24/7, protože i její manžel a přátelé ostatní osobnosti znají a umí mezi nimi rozlišovat. Každá z těch osobností je prostě celistvá a kompletní sama o sobě, ne jen nějaký fragment.



Osobnosti člověka s DID mohou být dvě, tři, může jich být osm, možná neexistuje přesné konečné číslo. Každá z těch osobností může mít jiné pohlaví - tedy považovat sama sebe za muže nebo ženu, bez ohledu na to, jestli tělo, ve kterém pobývají, je mužské nebo ženské. Každá z osobností může mít určitou představu o tom, jak vypadá, jak by chtěla vypadat. Každá osobnost může mít jiný věk. Je docela běžné, že některé osobnosti jsou mladší a jiné starší než "hostitel" - původní osobnost. U Jess je navíc u každé osobnosti rozeznatelný jiný přízvuk a způsob mluvy, jiný typ písma, jiné dovednosti (např. jedna osobnost skvěle vaří, jiná hraje na kytaru nebo maluje, zatímco Jess sama to neumí), jiné zájmy, jiný náhled na sebe i svět kolem. Jiné povahové vlastnosti. Také mají jiné vztahy s lidmi kolem a mezi sebou navzájem.

Ano, mohou mezi sebou komunikovat, jeden druhého slyší v hlavě. Někdy. Jindy si nechávají vzkazy tak, jako byste nechali vzkaz spolubydlícími, když jdete ven. Výpadky paměti jsou reálné, opravdu jedna osobnost kolikrát netuší, co dělala jiná. Mohou se změnit kdykoli, stačí, když v televizi hraje oblíbený seriál jedné z osobností a ona se dostane "k vládě", aby se na něj mohla podívat. Ano, i během dost intimních situací se můžou osoby vyměnit. Ovládat to lze jen minimálně. Ne, žádná z osobností není svému okolí nebezpečná. A především - všechny se musí naučit spolu nějak vycházet a zvládat každodenní život, který prostě žijí, jak nejlépe umí.


Jaký je tedy rozdíl mezi DID a vnitřními osobnostmi každého z nás, které jsem zmiňovala ve svém článku?

Hlavní rozdíl je v tom, že osobnosti člověka s DID jsou samostatné, žijí vlastní život, jsou od sebe rozdílné ve velmi zásadních věcech, jako je sexuální orientace, pohlaví, věk - zatímco zdravý člověk má toto pro všechny osoby víceméně identické, navíc jeho osobnosti nejsou samostatné, jsou prostě pořád všechny najednou, jen se některá projevuje více a jiná méně.

Navenek je rozdíl mezi osobnostmi poměrně malý. Vy sami můžete vnímat, že se cítíte jinak, víc, jako některá z vašich vnitřních osobností, ale málokdy se začnete chovat nějak "neobvykle". Šance jsou, že lidé kolem vás vás znají už dávno ve všech podobách - alespoň v situacích, do kterých se dostáváte - a berou to jako vaše nálady, nikoli jako že jste někdo jiný.

Nemáte žádné výpadky paměti, vždy víte, kde jste byli a co se s vámi dělo (snad s výjimkou okna z opilosti ;-))

Osobnosti se mezi sebou prolínají - můžete mít pocit, že jste víc jako jedna či druhá, ale klidně jako část ze dvou zároveň. Přecejen, všechno jste vy. A zároveň nejste ani jedno. Když začnete svá vnitřní já vnímat, možná se začnete ptát, které z nich je nejvíc "vy" a zjistíte, že ani jedno, že jste spíš pozorovatel toho všeho. Jako host. Jenomže host u osoby s DID má vlastní celistvou osobnost. Kdežto vy jste všechny ty své a zároveň ani jedna. Možná to lze označit jako prožívání toho, že jste jen duše. A to ostatní je vaše lidské já, ego, které ale v naprosté úplnosti není to trvalé vy (duše), jen dočasné.

Jsou věci, ve kterých se vaše vnitřní já neshodnou, ale také jsou věci, ve kterých jsou úplně identická. Např. všechna vaše vnitřní já mohou být ženská, všechna stejného věku, ... což nemusí být vždy. Ale vždy budete mít dohromady jen jednu sexuální orientaci, jedno náboženské vyznání, jedny životní hodnoty, dá se říct. U člověka s DID je jedna osobnost klidně vegetarián a jiná ne. Dokonce může jedna nosit brýle, protože nevidí, zatímco jiná vidí. Což je myslím dokonalý důkaz toho, že nemoci souvisí s psychikou víc, než se zdá. Jinak není možné, aby se zakřivení oka změnilo během pár vteřin přechodu do jiné osobnosti, nemyslíte? Každopádně, vy jste bez ohledu na počet osobností vždy vegetarián anebo ne. Vidíte dobře nebo ne. Pro všechny osobnosti zároveň.

Ačkoli jedna vaše část může milovat klasickou hudbu a jiná popovou, jste to pořád vy, jedna osobnost, která poslouchá oba typy hudby. Jen můžete mít jednou náladu na tu a jindy na jinou, podle toho, co z vás je uvnitř zrovna dominantní. Můžete jinak reagovat na konflikt, jednou ustoupit, jindy se dát do boje. Můžete mít někdy chuť tančit a jindy se strašně stydět. Rozdíly jsou. A nejspíš není lehké pořádně hlavou uchopit, co je normální a co už ne. Nicméně, je normální být více osob zároveň a vědět, že vaše celková osobnost je jejich složením. Není už tak normální mít výpadek paměti a zjistit od přátel, že jste se choval/a jako někdo úplně jiný. Ale každopádně nemyslím, že lidé s DID jsou nějaká nebezpečná monstra, jak je mohou média prezentovat. Možná potřebují pomoc, možná se ale od nás "zdravých" až tolik neliší. Přecejen, všichni jsme někdy trpěli vnitřním dilematem, kdy jedna naše část chtěla jednu věc a jiná jinou. Pro ně se to samé odehrává na jiné úrovni, ale i tak jsme si v něčem podobní. Všichni nakonec musíme mezi svými já zjednat mír, abychom mohli dobře žít. Pro ně je to jen o malinko palčivější problém.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama