Duchovní naturalismus, aneb vraťme se na zem

13. června 2017 v 10:09 | Neri |  Duchovní cesta
Je zajímavé, že po většinu času narážím pouze na dva typy lidí. Jsou to: a) lidé, kteří považují vše nadpřirozené, mezi nebem a zemí, duchovno a podobné věci za vědecky neověřený nesmysl, který je pouze pro divné lidi a blázny; b) lidi, kteří jsou ti divní blázni, kteří žijí jen duchovnem, zcela ztrácí kritické myšlení a zavrhují materialistické věci. Vím, že existují světlé výjimky, ale málokdy je potkávám. Takže v zásadě jsem pro duchovní lidi moc přízemní, materialistická a racionální a pro ty ostatní jsem tak trochu (hodně) magor, když věřím na víly nebo reinkarnaci. Být věřící ve smyslu křesťanského náboženství je ovšem tolerované. Pokud je váš imaginární kamarád Bůh, je to ok, pokud je to anděl, víla nebo vícero bohů, jste blázen. Nutno dodat, že i když je to Bůh, tak s ním nesmíte mluvit. Pro ty, co neslyší, jsou slyšící magoři. Ale to je detail.

Podstatou tohoto článku je, že lidem chybí rovnováha mezi fyzickým a duchovním. Většinou se zaměřují jen na jedno a to druhé opomíjejí a nepřijímají. Buď lidé materialismu nebo lidé ducha, ale obojí se nenosí, protože tyto v zásadě protikladné skupiny nemohou přijmout osobu, co je "tak materialistická" nebo "tak praštěná". Ve skutečnosti jsou obě v něčem stejné. Mají strach. "Duchovní" se bojí svých pocitů, potřeb a lidské přízemnosti. Považují "ego" za špatné, tělo často za nečisté, potřeby za zvířecí a chtějí se nad vše povznést (protože se bojí, že je to ovládne, budou špatnými lidmi anebo jsou jejich emoce bolestivé a potřeby nenaplněné - a dle jejich názoru nenaplnitelné - tak je radši odmítnou, aby před onou bolestí utekli... je to snazší než měnit svůj život a náhled na svět a potřeby si plnit). Na druhou stranu lidé, kteří jsou v kontaktu se svými potřebami (a emocemi nebo myslí a logikou) odsuzují nadpřirozeno, protože mu nerozumí, nelze jej uchopit vědeckými důkazy a zpochybňuje myšlenky, kterými léta žili a se kterými byli vychováni. Bojí se, že budou za blázny, ztratí sami sebe a budou muset obětovat příjemnosti lidské existence, ať už je to nezdravé jídlo nebo přirozený lidský vztek. Abych to zkrátila, důvody mohou být ještě další a je na každém, aby si položil onu otázku: PROČ je pro mě duchovno tak důležité a chci být povznesený duchovní člověk? Proč se chci zbavit ega, potřeb, pocitů, ..., a být vyšší bytostí? Anebo - PROČ se tak bojím pustit do svého života i trochu duchovna, nadpřirozena, proč k tomu mám odpor? Čeho se bojím?

Musím přiznat, že mě obě tyto vyhraněné skupiny dokáží naštvat svým osobitým způsobem. Jedni zpochybňováním všeho, co řeknu, protože za tím nestojí vědecké důkazy a dalekosáhlý průzkum, který by mé intuitivní pocity jaksi podepřel a dal jim razítko (aby byly skutečné, protože to, co zažívám, bez razítka skutečné být nemůže). Druzí přezíravým odsouzením cílů, jako vydělávat peníze, mít hezký dům a pocitů, jako je vztek, žárlivost, smutek, ... které přece povznesené bytosti necítí, protože jsou špatné. Správný člověk totiž nežárlí a není smutný, je šťasten, když mu někdo zlomí srdce a je s někým jiným. Odpouští a nehněvá se a tak vůbec. Ne, vážně ne. Krom toho jsme přišli sem na Zemi, abychom prožívali lidskou existenci se všemi jejími vzlety a pády, s pocity a potřebami, problémy a radostí. Nebylo účelem se nad vše povznést a být stejně čistý a dokonalý jako nevtělená duše - kdyby ano, nebyl by důvod se vůbec vtělit. Ale samozřejmě si může někdo přezíravě myslet, že ze mě mluví mé ubohé ego, které se bojí, že zemře a snaží se uchránit svou existenci zuby nehty. Mít a udržovat si vlastní osobnost je totiž hřích. Říkám to pořád a řeknu to znovu. Musí tady být rovnováha.

Rovnováha mezi vírou a skepsí, mezi idealismem a realismem, mezi sněním a praktickým fungováním, mezi rozumem a srdcem, mezi "vznešenými" pocity, jako je láska a odpuštění a "nízkými" pudy - protože obojí je součástí lidské přirozenosti. Rovnováha mezi tělem a duchem. Není to náhoda, že Maslowova pyramida potřeb stojí na biologických potřebách a seberealizace je až nahoře. Nebo že stejným způsobem stoupají čakry od kořenové, nejnižší, až po korunní, nejvyšší. Dům potřebuje pevné základy a člověk potřebuje uspokojit své materiální potřeby, aby měl klid na jiné věci. Potřebuje spojení se svou lidskou přirozeností, snad až zvířecí, protože je jeho součástí a je nesmysl před tím zavírat oči a odmítat to. Ano, člověk se může ovládat a odpírat si, co potřebuje, ale uvnitř něj se bude hromadit bolest a neštěstí, které může překrývat úsměvem na povrchu, ale to onu bolest nedonutí zmizet. To chce čas a skutečnou pozornost. Jenomže my jsme populace běžců a utíkáme k jídlu, sexu a alkoholu stejně, jako k duchovnu a meditacím.

Výsledek obrázku pro maslowova pyramida
(Ano, existují lidé, kteří si především naplňují vyšší potřeby, aniž by byli plně spokojeni s těmi nižšími. Nejde o to, že nejde si naplnit nejprve ty horní a pak jít dolů - problém je spíš v tom, že bez pevných základů spodních potřeb člověk nebude šťastný ani, když rovnou přeskočí na seberealizaci. Může za sebou zanechat velké věci a pomoci mnoha lidem, ale sám bude mít za sebou život nešťastný a nenaplněný, protože opominul prázdnotu v jiných oblastech.)


A tak by to, jak jsem jednou trochu z legrace navrhla, chtělo takový duchovní naturalismus. Přiblížit se lidské přirozenosti, přírodě, materiálním potřebám, vytvořit rovnováhu mezi přízemním a vyšším, tělem a duchem, atd. A všímat si všeho, včetně toho nejméně pozitivního, krásného a vznešeného - tak jako literární naturalisté až s gustem popisovali stinné stránky života. Mám ráda psychologii, protože zkoumá lidské chování a docela úspěšně a přitom je přístupná i duchovním lidem (nakonec v mnoha ohledech potvrzuje to, co už si myslí) i těm ne-duchovním. Lze se snadno vykašlat na nějaký koncept karmy (který beztak slouží hlavně k tomu, aby člověk hodil zodpovědnost za svůj život na nějaké minulé já) a zamyslet se nad tím, jak jednoho utvořilo dětství a věci, které si vybral prožít v tomto životě. Psychologie vidí člověka jako vyšší bytost a zároveň jako pozemskou bytost, která má někdy stejné problémy a reakce, jako jakýkoli jiný savec. Její hlavní výhodou je, že si je ale může uvědomovat a znát jejich příčinu. Lidská duše je důležitá, ale tělo neméně, protože tělo je naší schránkou a odráží se na něm vše, co už je v duši a hlavě. Je našim úkolem se o tělo starat, ne jej zavrhovat jako něco podružného. Je dobré spojit psychologický, přízemnější pohled s určitou vírou a duchovnem. A pokud jste strávili roky snahou se povznést, zbavit potřeb, nebýt otroky těla a probudit v sobě soucit, odpuštění a nevímjaké vznešené vlastnosti, je na čase se zase vrátit na zem a spojit se přesně s tím, čemu se vyhýbáte. Najít v sobě své nejtemnější, nejpřirozenější pudy a pocity, všechen ten vztek, strach, touhu po majetku, bezpečí, odplatě, ... cokoli se tam skrývá. Tančit, běhat, užívat si, ... Být skeptičtější, více zkoumat. Žít také v těle, ne jen v duchu. A přestat stavět vzdušné zámky bez pořádných základů. Jak nahoře, tak i dole. Ne jen nahoře a dole prázdno. Myslete na to, nebo se vám ten zámeček jednou zhroutí.


(Je krásné využívat intuici a být spojen s duchovním světem, ale trpět přitom úzkostí, osamělostí a depresemi těžko zajistí naplněný život. Potřebujeme jídlo stejně, jako kvalitní mezilidské vztahy a peníze, které zajistí bezpečí. A potřebujeme cítit a přijímat sebe a své emoce, ať už jsou jakékoli. Odmítat to na věci nic nezmění.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vénya Vénya | 14. června 2017 v 12:10 | Reagovat

Ještě jsem nedočetla, ale už teď musím říct, že je to zase úplně téma, které je pro mě velice aktuální. Nechápu to, vždycky sem přijdu, a tady článek o tom, o čem zrovna přemýšlím :D

2 Vénya Vénya | 14. června 2017 v 12:15 | Reagovat

I po přečtení mám stejný názor. Díky za článek a ať se daří!

3 Dominika Dominika | Web | 14. června 2017 v 15:31 | Reagovat

To je opravdu na zamyšlení, díky....

4 Nerisa Nerisa | E-mail | Web | 14. června 2017 v 22:54 | Reagovat

[1]: Och, synchronizovaly jsme své karmické otisky a životní cesty a O_O ... haha, on to bude asi jen zákon přitažlivosti, na něco myslíš a sem ti to přijde, protože jsem takový malý posel vesmíru :D

5 Vénya Vénya | 16. června 2017 v 19:31 | Reagovat

[4]:
To bude ono :D. Možná od obojího trochu, a to nechci vypadat jako nějaká vlezdoprdelka, ale mám pocit, že hodně věcma, i co se ti staly a napsala jsi je sem, jsi mi podobná, resp. jsme si podobné. Taky jsi mi pomohla najít můj styl díky autencii, což zase rozproudilo pozitivní události v mém životě apod. Doufám, že  budeš psát dál, vždycky mi to tu zvedne náladu, ať už tu je článek o čemkoli :) ;-)

6 Nerisa Nerisa | E-mail | Web | 16. června 2017 v 23:19 | Reagovat

[5]: Ne, vlezdoprdelka fakt nejsi :-D Je normální, že se setkávají podobní lidé a tak. A neboj, zatím nemám v plánu přestat psát :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama