Červen 2017

Jak poznám, že se v životě opravdu někam posouvám a zákon přitažlivosti funguje?

27. června 2017 v 11:02 | Neri |  Duchovní cesta
Věčně píši o tom, jak se to nesmí se seberozvojem přehánět a musíme zůstat taky z části nohama na zemi; a pořád si za tím stojím. Přesto si myslím, že většina čtenářů se seberozvojem zabývá - ať už nějak hodně, až obsesivně, nebo jako jedním ze způsobů, jak si obohatit život. Přecejen, platí to oběma směry - není dobré zanedbávat fyzickou a materiální stránku existence, ale také není dobré zanedbávat svou duši a její potřeby. Důvod, proč píši tento článek, je prostý - mnoho z nás občas pochybuje, jestli má jejich seberozvoj nebo duchovní rozvoj vůbec nějaký efekt. Nacházíme spoustu metod, spoustu myšlenek, věcí, které zkoušíme - ale jak poznáme, že fungují? Jak poznáme, že zákon přitažlivosti pracuje pro nás a ne proti nám? Jak poznáme, že jsme se někam posunuli, duchovně rozvinuli, že všechna ta práce na sobě a snaha přinesla své ovoce?

Zas a znovu musím zdůraznit základní pravdu, že nejprve je třeba sám sebe přijmout a mít se rád - se všemi svými chybami, nedokonalostí, "špatností", slabostí, prostě se vším. Přijmout svou situaci, ať je jakkoli špatná a jakkoli ji chceme změnit. Pokaždé, když máme chuť něco transformovat, musíme si nejprve přiznat, kde jsme TEĎ. Chci krásný dům? Dobrá, to je budoucnost. Jaký dům mám teď? Možná nemám žádný. I to je třeba přijmout. Ok, teď jsem tady, nemám dům. Až s tím budete smířeni, můžete přistoupit k dalšímu kroku - chci krásný dům. Vtip je v tom, že dokud nepřijmete, co je, vynakladáte velké množství energie na stežování si, pocit odporu, zoufale toužíte po změně - a vše tohle blokuje příchod něčeho lepšího. Jakmile se uklidníte a jste ok s tím, co je, můžete začít čistě pozitivně snít o tom, co bude. To jsem ale trochu odbočila. Nevadí, navážu na to:

Možná už víte, co jsou vibrace. Mluví se o tom pořád, že všechno vibruje na určité úrovni, včetně nás, a do života si přitahujeme věci, které vibrují na stejné úrovni, jako my. Např., že když jsme na úrovni nedostatku, přitahujeme si nedostatek a lidi, kteří taky mají nedostatek a vše nám ho v životě odráží tak dlouho, dokud se neposuneme vibračně jinam - třeba na energii dostatku. Vibrační posun (nahoru, to je totiž naším záměrem) je však často velmi nenápadný. Dokud nás něco trápí a nechceme to, všímáme si toho hodně, ale jakmile se situace změní, problém vyřeší, ztratí naši pozornost a zabýváme se jiným, novým problémem. Tak se může zdát, že v životě pořád jen řešíme nějaké problémy a nic se vlastně nelepší. To ale nemusí být pravda. Pokud jdete touhle cestou, snažíte se zvednout své vibrace, vybudovat život dle svých představ, duchovně růst, apod., doporučuji si zavést deník a každý měsíc v určitý den provést zápis. Napište si, jak na tom jsou aktuálně všechny důležité oblasti vašeho života. Práce, peníze, zdraví, rodina, láska, bydlení, ... cokoli je pro vás podstatné. Pod to zapište třeba tři hlavní problémy, které vás teď trápí. Pak si napište, jak byste chtěli, aby každá z těch oblastí vypadala. A za měsíc to udělejte znovu. Pak se můžete kdykoli, až vás bude trápit, že neděláte pokroky, podívat na ty zápisy a porovnat, jestli se změna stala nebo ne :-) Myslím, že to bude mít překvapivé výsledky.

Na druhou stranu, pokud žádné takové zápisy nemáte, vždy existují způsoby, jak si ověřit, že se opravdu posouváte, jdete správně, zkrátka, vaše snahy mají nějaký výsledek. Vzpomeňte si, jaký byl váš život úplně na začátku, předtím, než jste se začali zabývat duchovnem, zákonem přitažlivosti, seberozvojem, psychologií, ... cokoli používáte k tomu, abyste měli lepší život. A pak se podívejte na seznam níže. Pokud jsou některé body z něj pravdivé - a dříve, před tím vším, pravdivé nebyly, je jasné, že jste se posunuli a jste na správné cestě. I přesto, že vše ještě není jak chcete, že vás potkávají nové problémy a překážky, i přesto už jste ušli kus cesty a udělali kus práce. Pochvalte se za to :-)



Tady je několik ukazatelů toho, že vaše vibrace jdou nahoru:


  1. Potkávají vás šťastné náhody víc, než kdy dřív. Najednou dojdete na zastávku a hned vám jede tramvaj. Spěcháte na vlak a nestíháte a on má zrovna zpoždění, takže ho stihnete. V obchodě narazíte na něco, co nutně potřebujete - je to už poslední kousek, ale čeká tam na vás. Potkáte nějakého člověka zrovna, když s ním potřebujete mluvit. Atd. V zásadě jsou to maličkosti, ale ukazují, že k sobě podvědomě přitahujete dobré věci, i když se nesnažíte.
  2. Synchronicity jsou vaší každodenní realitou. Šťastné "náhody" ve vašem životě se netýkají jen dopravy a podobných drobností. Pokud něco potřebujete, věci se samy seskládají tak, abyste to dostali - i bez větší snahy a vizualizace. Potřebujete někam jet a zavolá vám kamarád, který tam jede na pracovní cestu a nabídne vám, že vás vezme s sebou. Potkáte člověka, který má zrovna ty správné známosti pro rozvoj vašeho podnikání. Narazíte na skvělou nabídku práce nebo bydlení. Všude vídáte znamení - reklamy na věci či služby, které ale opravdu sháníte a potřebujete, věty, co vám nějak pomohou, poradí do života, ... je toho spoustu. Jednoduše, kdykoli něco chcete (a nic ve vás tomu nebrání), prostě se to nějak objeví.
  3. Posloucháte svou intuici a jste spokojeni se svými rozhodnutími. Většinou víte, jak se nějaká situace vyvine, kdy je čas zůstat, kdy odejít. Když vybíráte z více produktů nebo třeba míst, kam jít, spolehnete se na svou intuici a ona vás zavede někam, kde se budete mít dobře. Vždycky to funguje a víte, že se na svůj vnitřní pocit můžete spolehnout. Už jej rozeznáte od těch ostatních a víte, kdy mluví rozum a kdy vaše vyšší já.
  4. Věci jdou hladce. Když vás čeká nepříjemný rozhovor s šéfem, kolegou, partnerem, dětmi, doktory i úplně cizími lidmi, povede se vám trefit ten správný okamžik, takže se vše nějak vyřeší co nejlépe pro všechny zúčastněné. Zaměstnanec, kterého jste měli vyhodit, odchází sám. Partner je otevřený diskuzi, i když obvykle nebývá. Na úřadě narazíte na ochotnou paní, co vám vše pomůže vyřídit.
  5. Vyděláváte víc peněz, než dřív. Ať už to bylo nebo nebylo vaším cílem, do života vám přichází více peněz, více práce, která vás baví a klienti, kterým upřímně chcete pomoci. Máte pocit, že to, co děláte, má smysl. A také za to dostáváte na oplátku hezké peníze - nebo jiné dary, třeba pomoc na oplátku, nějaké drobnosti, ... to vše je ukazatelem toho, že se dostáváte víc do vibrace hojnosti. Také už se tolik nebojíte peníze dávat, protože věříte, že máte dost a že se vám vrátí. Máte k penězům úctu, nerozhazujete je bez rozmyslu, nezavrhujete je, ani na nich nelpíte jako Strýček skrblík. Více také zvažujete, jestli je dáváte na dobrou věc - nemusí to být nutně charita, ale chcete raději podpořit lokálního zemědělce místo zahraniční firmy nebo je zaplatit člověku, který se opravdu snaží svou práci dělat dobře. Umíte ostatní ocenit.
  6. Chováte se k sobě s větší láskou, než dřív. Mluvíte k sobě jemněji, už si nenadáváte, máte větší trpělivost, odpouštíte si své chyby, pečujete o své tělo, snažíte se dobře jíst a spát a nepřepínat své síly. Zastanete se sami sebe, když je to potřeba. Dáváte přednost asertivnímu jednání před pasivním (nebo agresivním).
  7. Máte pochopení pro ostatní i pro sebe. Už víte, že děláte chyby a nejste dokonalí a máte se i tak rádi. Stejně je to s ostatními. Možná jsou lidé, které ve svém životě nechcete a na tom není nic špatného. Ale také je váš vztah k lidem obecně spíše pozitivní, vidíte na nich to dobré, máte pochopení pro jejich pády a selhání, protože víte, že se vám to stává také a také je to v pořádku. Snažíte se na ostatní být milí, ne proto, aby vás měli rádi, ale protože máte pochopení. Usmějete se na prodavačku, protože víte, že je důležitá a bez ní byste si nemohli koupit své věci - neměl by vám je kdo namarkovat - a také, že to nejspíš není práce jejích snů. Úsměvy vás nic nestojí a nešetříte jimi.
  8. Nemáte potřebu ostatním nutit svůj názor, ale nebojíte se ozvat, když je to potřeba. Uvědomujete si, že každý má právo na svůj vlastní pohled na věc a každý má jinou cestu. Věříte svému úsudku dost na to, abyste si ho nemuseli potvrzovat přesvědčováním jiných. Argumentujete hlavně, když je to potřeba a když to podle vás poslouží "vyššímu dobru".
  9. Umíte odmítnout věci, které nechcete a přijmout věci, které chcete. Pomáháte z lásky k ostatním, ne z nutnosti, ne proto, aby vás nepřestali mít rádi. I když vám pořád může záležet na tom, co si o vás ostatní myslí, na prvním místě máte své dobro - a uděláte to nejlepší pro sebe, i když vás pak mohou ostatní "odsoudit". Většinou vás ale neodsoudí - ne, pokud sami sebe v duchu neodsuzujete vy.
  10. Pořád narážíte na příjemné lidi. Stalo se pro vás téměř samozřejmostí, že když musíte s někým jednat, je milý, příjemný, sympatický, rozumíte si a možná i zjistíte, že máte něco společného, nějak i navzájem pomůžete nebo se stanete přáteli. Jen tak, jako byste toho člověka dostali darem. A co víc, i ten člověk je rád, že se s vámi setkal, sympatie a pomoc jsou vzájemné, jako by se kouzlem setkaly dvě osoby na stejné vlně. Není to kouzlo, je to zákon přitažlivosti - pokud vy vibrujete na úrovni vzájemné pomoci a harmonie, potkáváte lidi, kteří to mají stejně.
  11. Ostatní vám častěji nabízí pomoc. Především pokud jste dříve měli ve zvyku vše zvládat sami a nevěřili lidem, nyní už se tolik nezdráháte přijmout pomoc, finance nebo dar. Dokážete se chytit nabídnuté ruky, nechat si pomoci s těžkou taškou, máte kolem sebe lidi, kteří tady jsou pro vás, vyslechnou vás, pomohou vám. Necítíte se sami. A také jste ochotnější než dřív pomáhat na oplátku ostatním.
  12. Vaše vztahy jsou láskyplné. Lidé kolem vás vám dávají mnoha různými způsoby najevo, že si vás váží, záleží jim na vás, snaží se vás potěšit a cítíte se ve svých vztazích bezpečně. Více lidem důvěřujete, jste si bližší, častěji vytváříte přátelství, která jsou hluboká a smysluplná. Jsou kolem vás lidi s podobným náhledem na život, také duchovněji zaměření, kteří na sobě pracují a snaží se světu něco přinést. Sdílíte své cesty, názory, konflikty nejsou časté a pomáhají vám lépe poznat sami sebe a růst. Cítíte se milovaní a snažíte se lásku sami dávat.
  13. Za mnoha událostmi vidíte skrytý záměr. Všímáte si, že vám okolí odráží něco ve vás. Víte, na co se zaměřit, aby se věci změnily. Už sami poznáte, kdy vám vaše tělo nebo emoce sdělují, co je špatně. Rozumíte jim. Když něco nevyjde, netrápí vás už to tak, jako dřív, protože věříte, že je to pro vaše dobro. A že si dokážete přitáhnout něco stejně dobrého nebo lepšího. Využíváte příležitostí, ale nebojíte se, že nepřijdou další, když nějakou minete. Věříte své schopnosti mít život dle svých představ. Když jste si přitáhli něco jednou, zvládnete to znova.
  14. Spoléháte víc na sebe než na rady ostatních lidí, i když je umíte vyhledat, když je to potřeba. Stejně tak nejdete slepě jen podle toho, co vám říkají andělé nebo karty. Jste zdravě skeptičtí.
  15. Když se podíváte do minulosti na to, jaký byl vás dřívější život, zjišťujete, že se mnohé oblasti vylepšily. Možná jste našli lepší místo k žití, máte více denní režim dle svých představ, máte věci, po kterých jste toužili. Možná jste si ani nevšimli, ale když se zamyslíte, věci opravdu jsou lepší. A možná už i vidíte, že ty vaše snahy měly smysl.


P. S. Pokud se vám stále neplní váš velký sen, jste z toho zoufalí a objevují se nové a nové překážky, místo chtěné věci, a máte dojem, že zákon přitažlivosti nefunguje, silně vám doporučuji si přečíst TENTO článek.

Vaše životní cesta podle čaker

20. června 2017 v 10:34 | Neri |  Duchovní cesta

Duchovní komunita někdy trochu připomíná uskupení vědců, akorát bez vědy. Má své "odborné termíny", své kurzy, akce, weby a literaturu. Věci, které zná skoro každý "nováček" a složitější koncepty, které sotva chápou mistři. Astrologie, numerologie, reiki, zákon přitažlivosti, afirmace, vizualizace, meditace, minulé životy, karma, čakry, ... Nechci být tím slepým nadšencem, který se vrhá do každé z těchto oblastí a celé dny žvatlá jen o karmických poutech, harmonizaci čaker a svém aktuálním horoskopu. Preferuji praktičtější využití spirituality než abych ji používala k tomu si "honit ego", třeba pomlouváním lidí, kteří ego mají... stejně jako já :-) Tak mě čakry nechávaly hodně dlouho chladnými, přece se nemusím vrhnout na každý spirituální koncept tam venku, jedno jak rozšířený. Nakonec jsem však byla několika "náhodami" (znameními) vedena k tomu, abych se jimi začala trochu zabývat. Nebudu vám vykládat, jak si je harmonizovat a otevřít a takové ty běžné věci, co se dočtete na spoustě jiných webů a v knihách, rozhodně se v tomto nepovažuji za odborníka. Chci sdílet pouze pár zajímavostí, na které jsem narazila.

Pro neznalé - co jsou vlastně čakry? Jednou ze základních, řekněme, spirituálních teorií je, že vše kolem nás je tvořeno energií. Někdo jí říká prána, v Hvězdných válkách by jí říkali síla :-) Tuto energii každý z nás využívá, nějak s ní nakládá, vydává ji a přijímá. No a 7 čaker jsou, zjednodušeně řečeno, taková ohniska energie v těle, určité uzly, kterými prochází, soustředí se v nich. Lze si to představit třeba jako potrubí, ve kterém jsou otvory, které lze více či méně otevřít nebo uzavřít. Když jsou otvory (čakry) otevřené, energie jimi volně proudí, když jsou zavřené, zasekne se a stagnuje a nemůže se projevit. V praxi jsou s každou čakrou ztotožňovány některé oblasti života, části těla, barvy, zvuky, apod. Např. krční čakra odpovídá za komunikaci, takže někdo s uzavřenou krční čakrou může mít problém se vyjadřovat, ozvat se, sdělit svůj názor, také zpívat, může trpět nemocemi, které souvisí s krkem. Energie čakrou volně neproudí a způsobuje to problémy v oblasti, která s čakrou souvisí.




Zajímavé je, že čakry lze v zásadě rozdělit na dvě skupiny. První tři (odspodu) - kořenová, sakrální a solar plexu - souvisí s materiálním světem, řekněme, pozemskou existencí, zatímco poslední tři (horní) - krční, třetího oka a korunní - zase s duchovním životem. Mnoho lidí v duchovní komunitě má skvěle rozvinuté ty tři horní, ale tři spodní naopak strádají. To se může projevovat jako nedostatek peněz, bezpečí a vůbec spojení se Zemí a lidskou existencí jako takovou. Lidé s horními otevřenými a dolními uzavřenými čakrami se soustředí na své životní poslání, duchovní růst, ale necítí se na Zemi příliš doma, chtějí se povznést, dostat se pryč od tělesných a jiných potřeb, nejsou v souladu se svou aktuální lidskou, přízemní a materialistickou existencí. Často je pro ně důležité, aby toto dorovnali, zaměřili se více na přízemnosti lidské existence a uznali, že i ony jsou důležitou součástí naplněného života. Čaker je však sedm, tak která chybí? Čakra srdce spojuje pozemské a duchovní. Je prostředníkem mezi těmito dvěma skupinami. Má významné postavení a málokdo ji má dostatečně otevřenou. Všichni se bojíme bolesti, zrady, všichni jsme trpěli, měli zlomené srdce, všichni někoho nesnášíme a kritizujeme. Je těžké žít život s otevřeným srdcem, resp. je těžké si to dovolit, protože se pak cítíme zranitelní a to nás děsí možná nejvíc ze všeho. Nic nebolí tak, jako rána do srdce.

Dnes chci ale hlavně probrat jednu věc, která mě zaujala - jak numerologie souvisí s čakrami a životní cestou člověka.

Duchovní naturalismus, aneb vraťme se na zem

13. června 2017 v 10:09 | Neri |  Duchovní cesta
Je zajímavé, že po většinu času narážím pouze na dva typy lidí. Jsou to: a) lidé, kteří považují vše nadpřirozené, mezi nebem a zemí, duchovno a podobné věci za vědecky neověřený nesmysl, který je pouze pro divné lidi a blázny; b) lidi, kteří jsou ti divní blázni, kteří žijí jen duchovnem, zcela ztrácí kritické myšlení a zavrhují materialistické věci. Vím, že existují světlé výjimky, ale málokdy je potkávám. Takže v zásadě jsem pro duchovní lidi moc přízemní, materialistická a racionální a pro ty ostatní jsem tak trochu (hodně) magor, když věřím na víly nebo reinkarnaci. Být věřící ve smyslu křesťanského náboženství je ovšem tolerované. Pokud je váš imaginární kamarád Bůh, je to ok, pokud je to anděl, víla nebo vícero bohů, jste blázen. Nutno dodat, že i když je to Bůh, tak s ním nesmíte mluvit. Pro ty, co neslyší, jsou slyšící magoři. Ale to je detail.

Podstatou tohoto článku je, že lidem chybí rovnováha mezi fyzickým a duchovním. Většinou se zaměřují jen na jedno a to druhé opomíjejí a nepřijímají. Buď lidé materialismu nebo lidé ducha, ale obojí se nenosí, protože tyto v zásadě protikladné skupiny nemohou přijmout osobu, co je "tak materialistická" nebo "tak praštěná". Ve skutečnosti jsou obě v něčem stejné. Mají strach. "Duchovní" se bojí svých pocitů, potřeb a lidské přízemnosti. Považují "ego" za špatné, tělo často za nečisté, potřeby za zvířecí a chtějí se nad vše povznést (protože se bojí, že je to ovládne, budou špatnými lidmi anebo jsou jejich emoce bolestivé a potřeby nenaplněné - a dle jejich názoru nenaplnitelné - tak je radši odmítnou, aby před onou bolestí utekli... je to snazší než měnit svůj život a náhled na svět a potřeby si plnit). Na druhou stranu lidé, kteří jsou v kontaktu se svými potřebami (a emocemi nebo myslí a logikou) odsuzují nadpřirozeno, protože mu nerozumí, nelze jej uchopit vědeckými důkazy a zpochybňuje myšlenky, kterými léta žili a se kterými byli vychováni. Bojí se, že budou za blázny, ztratí sami sebe a budou muset obětovat příjemnosti lidské existence, ať už je to nezdravé jídlo nebo přirozený lidský vztek. Abych to zkrátila, důvody mohou být ještě další a je na každém, aby si položil onu otázku: PROČ je pro mě duchovno tak důležité a chci být povznesený duchovní člověk? Proč se chci zbavit ega, potřeb, pocitů, ..., a být vyšší bytostí? Anebo - PROČ se tak bojím pustit do svého života i trochu duchovna, nadpřirozena, proč k tomu mám odpor? Čeho se bojím?

Musím přiznat, že mě obě tyto vyhraněné skupiny dokáží naštvat svým osobitým způsobem. Jedni zpochybňováním všeho, co řeknu, protože za tím nestojí vědecké důkazy a dalekosáhlý průzkum, který by mé intuitivní pocity jaksi podepřel a dal jim razítko (aby byly skutečné, protože to, co zažívám, bez razítka skutečné být nemůže). Druzí přezíravým odsouzením cílů, jako vydělávat peníze, mít hezký dům a pocitů, jako je vztek, žárlivost, smutek, ... které přece povznesené bytosti necítí, protože jsou špatné. Správný člověk totiž nežárlí a není smutný, je šťasten, když mu někdo zlomí srdce a je s někým jiným. Odpouští a nehněvá se a tak vůbec. Ne, vážně ne. Krom toho jsme přišli sem na Zemi, abychom prožívali lidskou existenci se všemi jejími vzlety a pády, s pocity a potřebami, problémy a radostí. Nebylo účelem se nad vše povznést a být stejně čistý a dokonalý jako nevtělená duše - kdyby ano, nebyl by důvod se vůbec vtělit. Ale samozřejmě si může někdo přezíravě myslet, že ze mě mluví mé ubohé ego, které se bojí, že zemře a snaží se uchránit svou existenci zuby nehty. Mít a udržovat si vlastní osobnost je totiž hřích. Říkám to pořád a řeknu to znovu. Musí tady být rovnováha.

Rovnováha mezi vírou a skepsí, mezi idealismem a realismem, mezi sněním a praktickým fungováním, mezi rozumem a srdcem, mezi "vznešenými" pocity, jako je láska a odpuštění a "nízkými" pudy - protože obojí je součástí lidské přirozenosti. Rovnováha mezi tělem a duchem. Není to náhoda, že Maslowova pyramida potřeb stojí na biologických potřebách a seberealizace je až nahoře. Nebo že stejným způsobem stoupají čakry od kořenové, nejnižší, až po korunní, nejvyšší. Dům potřebuje pevné základy a člověk potřebuje uspokojit své materiální potřeby, aby měl klid na jiné věci. Potřebuje spojení se svou lidskou přirozeností, snad až zvířecí, protože je jeho součástí a je nesmysl před tím zavírat oči a odmítat to. Ano, člověk se může ovládat a odpírat si, co potřebuje, ale uvnitř něj se bude hromadit bolest a neštěstí, které může překrývat úsměvem na povrchu, ale to onu bolest nedonutí zmizet. To chce čas a skutečnou pozornost. Jenomže my jsme populace běžců a utíkáme k jídlu, sexu a alkoholu stejně, jako k duchovnu a meditacím.

Výsledek obrázku pro maslowova pyramida
(Ano, existují lidé, kteří si především naplňují vyšší potřeby, aniž by byli plně spokojeni s těmi nižšími. Nejde o to, že nejde si naplnit nejprve ty horní a pak jít dolů - problém je spíš v tom, že bez pevných základů spodních potřeb člověk nebude šťastný ani, když rovnou přeskočí na seberealizaci. Může za sebou zanechat velké věci a pomoci mnoha lidem, ale sám bude mít za sebou život nešťastný a nenaplněný, protože opominul prázdnotu v jiných oblastech.)


A tak by to, jak jsem jednou trochu z legrace navrhla, chtělo takový duchovní naturalismus. Přiblížit se lidské přirozenosti, přírodě, materiálním potřebám, vytvořit rovnováhu mezi přízemním a vyšším, tělem a duchem, atd. A všímat si všeho, včetně toho nejméně pozitivního, krásného a vznešeného - tak jako literární naturalisté až s gustem popisovali stinné stránky života. Mám ráda psychologii, protože zkoumá lidské chování a docela úspěšně a přitom je přístupná i duchovním lidem (nakonec v mnoha ohledech potvrzuje to, co už si myslí) i těm ne-duchovním. Lze se snadno vykašlat na nějaký koncept karmy (který beztak slouží hlavně k tomu, aby člověk hodil zodpovědnost za svůj život na nějaké minulé já) a zamyslet se nad tím, jak jednoho utvořilo dětství a věci, které si vybral prožít v tomto životě. Psychologie vidí člověka jako vyšší bytost a zároveň jako pozemskou bytost, která má někdy stejné problémy a reakce, jako jakýkoli jiný savec. Její hlavní výhodou je, že si je ale může uvědomovat a znát jejich příčinu. Lidská duše je důležitá, ale tělo neméně, protože tělo je naší schránkou a odráží se na něm vše, co už je v duši a hlavě. Je našim úkolem se o tělo starat, ne jej zavrhovat jako něco podružného. Je dobré spojit psychologický, přízemnější pohled s určitou vírou a duchovnem. A pokud jste strávili roky snahou se povznést, zbavit potřeb, nebýt otroky těla a probudit v sobě soucit, odpuštění a nevímjaké vznešené vlastnosti, je na čase se zase vrátit na zem a spojit se přesně s tím, čemu se vyhýbáte. Najít v sobě své nejtemnější, nejpřirozenější pudy a pocity, všechen ten vztek, strach, touhu po majetku, bezpečí, odplatě, ... cokoli se tam skrývá. Tančit, běhat, užívat si, ... Být skeptičtější, více zkoumat. Žít také v těle, ne jen v duchu. A přestat stavět vzdušné zámky bez pořádných základů. Jak nahoře, tak i dole. Ne jen nahoře a dole prázdno. Myslete na to, nebo se vám ten zámeček jednou zhroutí.


(Je krásné využívat intuici a být spojen s duchovním světem, ale trpět přitom úzkostí, osamělostí a depresemi těžko zajistí naplněný život. Potřebujeme jídlo stejně, jako kvalitní mezilidské vztahy a peníze, které zajistí bezpečí. A potřebujeme cítit a přijímat sebe a své emoce, ať už jsou jakékoli. Odmítat to na věci nic nezmění.)

Perličky ze života filozofů (a psychologů)

6. června 2017 v 9:55 | Neri |  Psychologie
Na otázku "Jaká je vaše oblíbená kniha?" by asi málokdo odpověděl "dějepisná učebnice". Pro většinu lidí se nejedná o nejoblíbenější četbu pro dlouhé zimní večery. Naneštěstí si my, studenti, nemůžeme vždy vybírat to nejpříjemnější čtivo a tak se některým místo hory detektivek, románů a jiných napínavých příběhů na stole vrší knihy s nápisy "biologie" či "dějiny psychologie". Jeden by myslel, že lze jen stěží najít nudnější knihu, než bude právě taková dějepisná učebnice. Na druhou stranu, pokud si čtete o osobnostech, jakými byli filozofové a psychologové, může vás čekat nejedno překvapení. Možná jste o nich již něco slyšeli v hodinách středoškolských základů společenských věd, možná jen ty nudné popisy teorií a nic nebo jen málo z jejich života (naše učitelka tomu říkala "bulvárek"). Učebnice z mého stolu však zážitky ze života (v ní popisovaných) osobností nešetřila a jelikož byly některé příhody docela humorné, přináším vám přehled absurdních náhod, ironických zvratů a možná i nějaký ten doják. Vítejte v životě osobností, které utvářely dějiny lidského myšlení.

Začneme od začátku, ačkoli začátek se z pohledu dějin psychologie nachází někde v 17. a 18. století, tedy období racionalismu. Asi nejvýznamnějším představitelem tohoto období byl René Descartes. Tento muž se nevyhýbal milostným avantýrám a byl vášnivým hráčem. Než zasvětil život filozofii a "hledání pravdy" strávil mnoho let v armádě. Tenkrát, zdá se, nešlo o až tak nebezpečný podnik, neboť vyvázl docela nezraněn. Zdá se však, že býti učencem bylo to pravé, životu nebezpečné dobrodružství. Nesejmuli jej chladné zbraně, nýbrž rýmička a následný zápal plic, který si uhnal ve švýcarské, špatně vytopené knihovně, když vyučoval královnu Kristinu. Poučení zní - raději jděte do války než do knihovny, přežijete déle.

Francis Bacon, proslavený jako politik, filozof a ctižádostivý intrikán na anglickém dvoře, po dosažení svých politických cílů vedl poměrně divoký život. Nakonec byl usvědčen a zavřen za braní úplatků do slavného Toweru. I když byl nakonec propuštěn, na svou politickou kariéru už nenavázal a místo toho se uchýlil na venkov a psal filozofické spisy. Nakonec jej zabila prachobyčejná zvědavost. V zimě vyrazil s přítelem na vyjížďku a nenapadlo ho nic lepšího, než vyzkoušet, jestli lze sněhem konzervovat maso. Plnil mrtvé kuře ledem, nachladil se a ano... za několik dní zemřel. Odtud patrně pochází také mužská hrůza z rýmičky.

George Berkeley, rodák z Irska, byl profesorem, knězem a samozřejmě také filozofem. V mládí prý byl svědkem popravy, což jej natolik fascinovalo, že přemluvil přátele, aby jej pověsili a nechali ho se chvíli houpat - prý, aby věděl, jaký je to pro škrtícího se prožitek. Při tomto pokusu ztratil vědomí a málem zemřel, přesto se nakonec (bez dalších vylomenin) dožil 68 let. Jako jeden z mála filozofů té doby byl ženatý.

Máte někdy pocit, že je toho na vás v práci nebo škole příliš? David Hume byl studentem práv, ale měl ke svému studiu takový odpor, že s ním skončil a trávil veškerý čas čtením beletrie a filozofických spisů. Že se to s ničím nemá přehánět dokazuje fakt, že se v 18 letech ze všeho toho čtení (a možná i nedostatku slunečního světla) nervově zhroutil. Pak už jeho život ale ubíhal docela poklidně, věnoval se psaním přátelům, dokonce i vaření a zemřel v klidu a míru ve svém domě.

John Stuart Mill si svou intelektuální krizí a depresivní epizodou prošel o něco později, v 21 letech. Narozdíl od výše zmíněného Davida Hume však za přepínání jeho schopností nemohl on sám, ale jeho náročný otec. Tento chlapec se začal učit řecky už ve třech letech, v osmi latinsky, následně se věnoval několika odvětvím tehdejší vědy a v 11 letech napsal svou první odbornou práci (tehdy už plynule četl řecké klasiky v originále). Zkuste si představit, že byste ve druhé třídě dostali místo slabikáře Aristotela. Dříve nikdo neznal pojem "dětství". Ve 24 letech se John zamiloval do krásné a chytré vdané ženy, na kterou si počkal celých 20 let. Poté se s ní oženil a zřejmě na něj měla dobrý vliv, neboť začal lobovat za práva žen a zdůrazňovat, že by měla být manželství rovnocenná.

Julien Offray de la Mettrie doplatil, jako mnoho dalších, na svou zvědavost a oddanost vědě. V tomto případě lékařské. Na jednom večírku snědl lanýžovou paštiku připravenou na zkaženém tuku. Místo, aby vyhledal pomoc, snažil se (jako obvykle) využít svou nemoc k zjišťování jejího vlivu na organismus. O tom, že svůj stav tehdá trochu podcenil, svědčí i fakt, že nakonec zemřel na otravu. Filozofové byli zřejmě specialisty na prazvláštní úmrtí.