Návrat k sobě

2. května 2017 v 18:09 | Neri |  Duchovní cesta
Jestliže si svůj domov nosíme v sobě, ve své duši, ale přesto se necítíme doma a nějak jsme své kořeny ztratili - co se s tím dá dělat? Jak se vrátit domů, jak se vrátit k sobě? Zkuste takový malý trik, který jsem našla kdysi v jedné knize. Zastavte se, utište na moment myšlenky a položte si otázky: "Kdo jsem?" a "Co se tady děje?" Účelem není na tyto otázky odpovídat, jen si je položit a nechat otevřenou mysl. Nesnažte se hledat odpovědi. Snažte se jen cítit - přítomný okamžik, ono tady a teď, které vnímáme tak vzácně. Pravděpodobně ucítíte lehký odstup vůči situaci, jako byste ji viděli jinýma očima, než normálně. Jako byste možná byli někdo jiný, možná vyrovnanější.

Psychologové, kteří dělali pokusy s hypnózou, zjistili, že existuje tzv. vnitřní pozorovatel, část osobnosti nezávislá na vědomí. Možná víte, jak funguje hypnóza. Zhypnotizovaný jedinec dělá, co po něm hypnotizér chce (ale neudělal by něco, co se příčí jeho zásadám - i v takovém stavu vědomí, jako je hypnóza, zdá se existuje vnitřní regulační mechanismus). Může mu být řečeno, aby zapomněl celý průběh hypnózy a vzpomněl si na něj pouze při určitém znamení (slovu, gestu), případně aby při tomto gestu i po "probuzení" z hypnózy udělal předem domluvenou věc (např. otevřel okno). Přičemž člověk si není vědom toho, proč otevírá okno, tak vytvoří racionální vysvětlení, kterým si nutkání onu věc udělat zdůvodní (často to děláme i v běžném životě, když uděláme něco, z čeho nemáme dobrý pocit).

Zajímavé je, že i když je člověk pod vlivem hypnózy a později její průběh zapomene, jedna jeho část vědomí vnímá celou dobu a hypnotizér s ní může komunikovat. Této své části si zhypnotizovaný vůbec nemusí být vědom. Je to jedna ze záhad lidské mysli. A možná, jak by řekl člověk duchovně založený, je touto částí právě duše, která skrze člověka promlouvá, když je vědomí "mimo". Výše zmíněné cvičení může napomoci se s touto svou částí spojit. Vnímat to něco objektivního, nad věcí, co v nás zůstává, ať už nás životní drama vtahuje do svých spárů jakkoli silně.

Víte, jaká je vaše duše? Je lidská? Dokážete s ní komunikovat, třeba různými cvičeními intuice, naslouchání svému srdci? Jak často s ní přicházíte do kontaktu? A jak často naopak zapomínáte, že jste věčnou bytostí, která se dokáže povznést nad všechno lidské utrpení, která i po smrti těla pokračuje dál, zase a znovu? Duší, která je součástí vyššího vědomí a není od něj nikdy oddělená? A dokonce dokáže poznat i podobné duše, své spřízněné duše či dvojpaprsek, se kterými se cítíte doma a v bezpečí. Skrze tyto duše poznáváme sami sebe, protože když vidíme, jací jsou oni - nám podobní, naše duchovní rodina - více vidíme, jací jsme my sami. Jaká je naše duše. Náš domov. Ne vždy je možné se dostat do kontaktu s tak dobrými zrcadly, ale i když je nemáme, dokážeme se svou duší komunikovat a "vrátit se domů". Prvním krokem je třeba naslouchat svému srdci a tomu, co chce a nechce, co ho těší a zlobí - a přijmout to a zařídit se podle toho. Když víte, kdo nejste, víte, kdo jste. Když víte, co nechcete, víte, co chcete. A když víte, co chcete (A třeba i proč to chcete), poznáváte sami sebe. A když se poznáte… možná konečně zjistíte, jak sami se sebou také být, ne jen utíkat před svými chybami.

A vrátíte se domů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama