Kdo jsou andělé a mohou padnout?

2. května 2017 v 18:07 | Neri |  Víly, bohyně a ostatní bytosti
Je až neuvěřitelné, že zde doteď nemám jediný článek o andělech. Dříve tady takové články byly, ale v rámci přebudování blogu a mazání starých příspěvků (které jsem psala jako mladší a v mnoha ohledech už bych je dnes napsala jinak) byly odstraněny a pořád jsem je nenahradila. Někdy sama zapomínám, kolik "článků ve frontě" mám. Resp. témat. A ironicky na to nejvíc zapomínám, když nevím, co psát. O vílách, včetně vtělených víl, jsem psala již dříve. Dnes se podíváme na to, kdo jsou to andělé a jaké je jejich poslání. Původně jsem chtěla rozebrat také, jak je kontaktovat a vzpomenout i vtělené anděly, ale nakonec to nechám na další články, neboť by tento byl příliš dlouhý. Očekávejte tedy pokračování.

Andělé jsou jemnohmotné bytosti, to znamená, že nemají ve své pravé podobě fyzická těla, pouze pro většinu lidí pouhým okem neviditelní, inu, jemnohmotní. Stejně jako víly či zemřelé duše jsou andělé viditelní pouze některým jedincům, kteří se s touto schopností narodili nebo ji časem získali, třeba otevřením svého třetího oka. Samozřejmě je ale nemusíte vidět, abyste s nimi mohli komunikovat. Pokud už se zjevují, třeba i jen formou představy nebo obrázku automatické kresby, mohou vypadat v zásadě jakkoli. Jsou to bezpohlavní bytosti, tedy mohou vypadat jako muž nebo žena. Většinou si volí co nejpříjemnější podobu pro toho, komu se zjevují. Mohou mít velká, bílá, pernatá křídla anebo vypadat jako docela obyčejný člověk v bílé říze, příp. poněkud éterickém, volném, beztvarém oblečení. Často mají modré oči, blond vlasy a kulaté nebo srdcovité, milé tváře, ale to především proto, že si je tak představujeme a očekáváme to. Zajímavé je, že většinou má strážný anděl ženy podobu muže; a naopak. Nemusí to být pravidlem, ale zatím jsem se s tím takto setkala. I můj anděl, Kazmiel, se mi ukazuje v mužské podobě. Je tím typickým příkladem anděla s kudrnatými blonďatými vlasy, ačkoli nemívá křídla a jeho typický oděv jsou volné šedivé kalhoty a bílá tunika.

O andělech se říká, že nemají ego. Z lidského pohledu je ego tím, co nám dává vědomí vlastní existence, jedinečnosti a oddělenosti od všech ostatních, brání naši individualitu a snaží se nám (a naší osobnosti, dá se říct) zajistit zachování existence. Andělé se v několika věcech navzájem liší, nejsou tedy všichni zcela stejní jako přes kopírák a určité znaky osobnosti mají. Nemají ovšem na zřeteli vlastní potřeby, vlastně potřeby ani nemají. Andělé existují čistě proto, aby chránili lidi, pomáhali jim, vedli je. Nedokáží nenávidět, odsuzovat, mají pro lidi nepředstavitelné množství trpělivosti, soucitu, bezpodmínečně lidstvo milují.

Narozdíl od víl jsou spíše vážní, mají smysl pro řád a pravidla, někdy své svěřence pro jejich dobro napomínají, sice s úsměvem, ale poměrně neodbytně. Mají v sobě cosi rodičovského. Nemohou bez dovolení nijak zasahovat, neřkuli nás k něčemu nutit nebo manipulovat, to je jejich povaze velmi vzdálené - lidská svoboda volby je nedotknutelnou výsadou, zákonem a respektují ji. Přesto někdy pevně a nesmlouvavě udílí rady, když o ně člověk požádá, a pak jsou opravdu vážní. Přejí si pro nás to nejlepší, ale nedá se říct, že pokud je neposloucháme a dále se sabotujeme, tak cítí smutek. Cítí jen ten soucit a mají nekonečnou trpělivost s našimi chybami. Jsou tak chápaví, jak je to jen možné.

Nelze říct, že nemají vůbec smysl pro humor nebo zábavu. Dokáží se svými lidskými svěřenci lehce žertovat, i když se nejspíš nikdy nezačnou veselit s vílí nespoutaností. Mají holt určitou důstojnost :-) Drobné žertování jim nejspíš hlavně pomáhá lépe komunikovat s lidmi, resp., přiblížit se jim. Asi sami chápete, že se budete cítit lépe s bytostí, která dokáže pochopit vaši potřebu odlehčit situaci. Krom toho je už samotná energie andělů milující, chápavá a velmi uklidňující a většina lidí se cítí klidnější hned poté, co v duchu zavolají na pomoc svého strážného anděla.


Každý člověk má svého strážného anděla. Každý jeden bez rozdílu. Není nikdo, kdo by se narodil bez něj a není nikdo, kdo by jej mohl ztratit. Ať už mu naslouchají nebo ne, ať se chovají jakkoli "zle", andělé mají pro své svěřence stále pochopení. Vnímají jejich bolest a vše, co stálo za "nesprávnými" rozhodnutími a chápou je, neodsuzují. Někdy má jedinec najednou více strážných andělů, třeba v těžkém období přijde na pomoc další, ale většinou nezůstává napořád. Napořád zůstává ten jeden, hlavní, určený od narození. Vždy je při svém svěřenci, dohlíží na něj nepřetržitě, nikdy nikam neodchází. Dále pak existují archandělé, kteří dohlíží na lidstvo jako celek a pomáhají tomu, kdo je zrovna potřebuje nebo zavolá. Jejich jména jsou známá - Michael, Gabriel, Ariel,… Narozdíl od, řekněme, řádových strážných andělů, mají komplikovanější osobnost a snad i zárodek vlastní vůle, podobně jako lidé. Vychází to z jejich historie. Můžete se také ptát, jestli existují padlí andělé, jak se o nich píše v Bibli, případně fantastické literatuře. Padlí andělé s utrženými křídly, kteří provedli něco neslýchaného, třeba se zamilovali do člověka (což není tak úplně možné, neboť lidi sice milují, ale asexuálně, bezpodmínečně, bez jakékoli touhy - přecejen, nemají těla). Na tuhle otázku však neexistuje jednoduchá odpověď.


Bible jako taková v sobě má o historii lidstva a "nebe" (řekněme, vyšších entit) množství pravdivých informací. Jen ji nelze brát doslovně. Je tam mnoho věcí, které se reálně nestaly v podobě, jak jsou popsány - protože jde jen o symboly. Jsou to symbolické příběhy, z nichž něco je doslovné a něco jen obrazem, alegorií. Mytologie v sobě má také špetku pravdy, ale zahalenou pod spoustu vrstev pohádek a smyšlenek. Jednak proto, že už je to dávno a lidé si rádi své příběhy přibarvují, ale hlavně co se týče Bible si myslím, že byly věci upraveny schválně. Ať už to bylo proto, že měly být pochopitelné jen pro některé, "zasvěcené", nebo se záměrně snažili věci podat tak, aby to lidem bylo srozumitelnější. Spousta věcí o nehmotném světě kolem nás je lidskému myšlení tak vzdálená a nepochopitelná, že ji lze vysvětlit jen formou přirovnání. O tom, jak někteří lidé mnohoznačnost Bible využívali a vyložili si ji po svém, přičemž díky tomu napáchali hodně zla, snad ani mluvit nemusím. Pro pokřivenost toho všeho nemám Bibli, křesťanství a příbuzná náboženství vůbec ráda. Nicméně, mám-li být objektivní, špetka pravdy na některých příbězích je.

Nevím, jestli se pouštět do detailů zrovna, co se týče padlých andělů. Mám určité informace díky svému napojení na Zdroj (taková vesmírná knihovna, někdo by to nazval kolektivní nevědomí). Nicméně překládat to do lidského jazyka je někdy obtížné, už proto, že lidé věci chápou odlišně od toho, jak fungují z pohledu Universa. Hodně stručně to ale zkusím, i když tady možná riskuji "upálení"…

Asi budu muset nejprve trochu osvětlit věci kolem Boha, Ježíše a hříchu, protože to jsou hodně pokřivené koncepty. Pod tím, co se nazývá Bohem, si představte méně polidštěný koncept Universa, Vesmíru, zkrátka takovou neutrální entitu, která se rozvíjí a poznává sama sebe skrze to, že bytosti, jež jsou její součástí, rozvíjí samy sebe. Nemá skutečné ponětí o rozdílu mezi dobrem a zlem, nicméně má příčiny a následky a určitá pravidla. Minimálně v současnosti je hlavním zákonem zákon přitažlivosti, ale Universum nebylo vždycky v této podobě a s těmito zákony. Těžko si jej však můžete představit jako osobu, která trestá a odpouští a je mužského pohlaví. Tak to úplně nefunguje. Co se týče lásky "k Bohu", jelikož jsou všichni součástí, není to o tom milovat "Boha", ale sebe jako jeho součást. A vše, čím ubližujeme, se obrací proti nám. Ubližujeme jen sobě, protože na nejvyšší úrovni je všechno kolem nás my. To je sám o sobě koncept, který je nad lidské chápání, protože celá lidská existence je prožitkem oddělenosti. Schválně máme zábrany, abychom necítili to spojení se vším. Lidé, kteří se dají duchovní cestou, ale mohou mít čas od času prožitky spojení s celým světem.


Proto je těžké říct, že vznikl a existuje nějaký Satan, nějaké ultimátní zlo. Na druhou stranu nelze říct, že neexistuje. Samo to slovo je v dějinách lidstva natolik používané a uzákoněné, že už jen vlivem všech těch emocí a myšlenek, co se na něj navázalo, můžete cítit, jak je samo o sobě nepříjemné. Nejsem nábožensky založená, ale cítím tu negativitu v onom slově a nechtělo se mi jej příliš psát. Sečteno a podtrženo, lidé si sami tvoří své démony. Dokáží vyprodukovat negativní energii, ze které se stane samostatná entita. Tak to je. Žádné zlo nezávislé na lidech neexistuje. Všichni si jen volí, jestli budou ubližovat - sobě, ať už přímo nebo skrze vnější okolnosti - nebo ne. Nejsou čistě dobré a špatné věci, to my rozhodujeme, co je špatné. Není žádný hřích. Je jen naše pojetí situace. Pokud si něco vyčítáme, sami si za to ubližujeme. Pokud jednáme proti svému svědomí, své integritě, bolí nás to. My se trestáme, žádný Bůh. Nebo my jako Bůh. Vyberte si.

A co s těmi padlými anděly? Možná znáte ten příběh, jak Lucifer (neboli Světlonoš - všimněte si, vy citlivější, že slovo Lucifer je mnohem méně negativní, protože je původně jménem archanděla a s jeho pádem je spojené spíše to druhé slovo), nejkrásnější, nejdokonalejší, a nejmoudřejší z andělů začal být pyšný a myslet si, že je lepší než lidé, Ježíš, Bůh. Rozhodl se Boha svrhnout a přemluvil několik dalších andělů, aby se k němu připojili. Společně s Luciferem pak byli tito andělé - padlí andělé - poraženi a vyhnáni z nebe. Ti, kteří zůstali věrní, jsou archanděly dodnes a jména těch ostatních byla zavržena a zapomenuta, pouze Lucifer, jako odstrašující případ, zůstal znám. Psala jsem, že andělé nemají lidské vlastnosti, jsou bezpodmínečně milující a nemají ego. Jak je ale vidět, Lucifer ego mít musel. Měl naprosto lidské pocity a vlastnosti. Pýcha, touha po vzpouře, to všechno je světelným bytostem cizí. Přirozeně jsou spíše poslušné a dělají, co je jejich úkolem, aniž by si stěžovaly. Přináší jim to štěstí. Lucifer ale chtěl víc než jen být nástrojem. Tolik se podobal lidem, které zavrhoval. Jakkoli je tato bytost démonizována a Biblí rovnou určena k zavržení, z neutrálního pohledu někoho, kdo sám prožívá nástrahy lidské existence, ji lze chápat.

Kolikrát si může i člověk, který se považuje za soucitného a chápajícího říct, že mnoho lidí je hloupých, ubližují sami sobě, sobě navzájem, planetě,… S vyšší moudrostí prostě nelze nevidět, kolik věcí se tady děje špatně a bylo by lepší je napravit. Jenomže lidé se chybami učí. A nejen lidé, ale dokonce i Universum. Kolik křesťanů si někdy řeklo, že to tady Bůh vede špatně, když tolik dobrých lidí trpí? Mít více pýchy, mohli by si říct, že by to také dokázali zařídit líp. Člověk je nejvyšší bytostí, má svobodnou vůli, schopnost tvoření, je takovým "miláčkem toho nejvyššího". Vůbec není těžké na něj žárlit. Dát andělům moudrost, která překračuje lidskou, ale přesto svobodu volby a nechat je vidět lidské chyby, aniž by poznali, jaké to je být člověkem a prožívat jeho strachy, oddělenost a nedostatek moudrosti a nadhledu… zřejmě muselo vyústit v něco podobného, jako byl onen pád. Možná i proto dnes andělé nemají svobodnou vůli a místo toho jsou ztělesněním lásky. Tak plní úkol, který plnit mají a přitom jsou šťastní, bez touhy po vzpouře. A pokud má anděl plnit úkol, ke kterému potřebuje být lidem blíže a mít více lidských vlastností, bývá poslán právě do lidského těla, jako vtělený, aby spolu s vyšší moudrostí zažil také strasti lidské existence a chápal, jaké to je, být člověkem a poznal jejich motivace, proč chybují. Často jsou na sebe tito andělé velmi přísní, neboť vnímají, že by měli být lepší, dokázat se svou úrovní pochopení nedělat stejné chyby, jako ostatní… a vyčítají si, když se jim to nedaří. To už je ale příběh na jindy.


Může anděl padnout? Ne. Existují andělé, kteří padli - a Lucifer? Vlastně ano. Říct ale, že je nyní nějakým démonem a ztělesněním veškerého zla na zemi, je přílišné zjednodušení. Zlo a dobro jsou iluzí, stejně jako čas a dokonce i dějiny. Existuje tolik různých realit, časů,… je vůbec těžké najít jednu odpověď na všechny otázky. Stejně jako budoucnost má i minulost spíše možnosti, než jednu danou podobu. Další věc, co lidé těžko chápou. Možná tedy prochází řetězcem životů a učení, jako každý člověk, aby pochopil, co jako anděl nechápal. Možná je pouze symbolem pro příběh člověka jako takového. Člověka, který byl původně moudrým strážcem planety, ale pak začal být nenasytný, pyšný, vyvyšovat se nad ostatní stvoření, ničit Zemi a vykořisťovat ji - čímž sám sebe uvrhl do utrpení, kterým teď prochází a snaží se z něj vystoupit život za životem, vrátit se k moudrosti a lásce. Možná samo Universum takto "padlo", neb je-li vše propojené a jsou-li lidé jeho obrazem, a snaží se samo sebe poznat a rozvinout se, musí i ta jeho část, co padla, ten náš Lucifer, být jeho součástí. Jím. Možná pochopilo své chyby, a proto stvořilo bytosti, které bezpodmínečně milují - lidi, přírodu. Možná měli andělé kdysi svobodnou vůli a byla jim odebrána na základě této zkušenosti. Až na archanděly, kteří se prokázali jako dostatečně moudří a věrní i se svobodnou vůlí. V téhle části historie je pár zmatků, proměnných a dost bolesti. Ať už se stalo cokoli, možná je lepší to nechat prostě spát. Jen jsem chtěla poukázat na to, jak komplexní je celé tohle téma a že není na otázku padlých andělů tak snadné odpovědět.

Samozřejmě, že jakmile andělé získají lidské tělo a svobodnou vůli, mohou se od světla odklonit a začít páchat zlo, neboť už nejsou šťastní otroci bez vůle, už je nic nedrží. Je ale vysoce nepravděpodobné, že to udělají. Většinou v sobě mají tak hluboce zakořeněné směřování ke světlu a touhu po znovu-spojení, že nedokáží trvale zůstat v negativitě. Příliš si uvědomují, jak je pro ně takové jednání bolestivé. Víly a elementální bytosti to mají podobně. Mohou "zakopnout", ale málokdy "padnou". A jakmile jejich lidská existence skončí, vrací se zpátky k tomu, kým byli a jejich chyby jsou odpuštěny zároveň s tím, jak opět zmizí jejich svobodná vůle - neb ta je doménou lidí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama