Překážky na cestě za snem, aneb proč je nejtemněji před úsvitem

25. dubna 2017 v 9:56 | Neri |  Duchovní cesta
Všichni něco chceme. Někteří toužíme po lásce, někteří po materiálních věcech a někteří po dokonalosti a duchovním povznesení. Člověk vždy někam směřuje, vždy se snaží naplnit své potřeby. Způsobů, jak na to jít, je mnoho. Můžeme se jednoduše vydat cestou činu a začít provádět kroky, které by mohly vést ke splnění našich přání. Chceme se naučit malovat, tak si pořídíme barvy a výkresy a zkoušíme to. Obvykle se objeví první překážky, třeba nám to nejde nebo zjistíme, že nás to vlastně nebaví a nechceme to. To samé se ale může stát, když na to nejdeme nejprve přímou akcí, ale skrze zákon přitažlivosti - "duchovní techniky". Pozitivní myšlení. Tajemství. Vděčnost. Láska. Rozhodnutí.

Zákon přitažlivosti má ovšem onu odvrácenou stránku - musíme věřit, že je to možné, že si to zasloužíme, zkrátka musíme být svou přitažlivostí na úrovni "je to snadné, už jako bych to měl/a", jinak se to jen tak samo od sebe nestane. Představovat si, myslet na to a dokonce ani jednat v tom duchu nestačí. Kdybychom mohli mít ty vysněné věci snadno, už bychom je přece dávno měli. Stačilo by na to pomyslet. Jenomže to nestačí a nefunguje.

Někdy chybí akce, čekáme, že se věci stanou samy, aniž bychom museli vyjít z domu a své komfortní zóny. Jako v tom vtipu, kdy člověk prosí Boha o spásu, zatímco jeho ostrůvek pomalu zaplavuje voda… kolem plují dvě lodě a chtějí, aby nastoupil, ale on řekne, že ne, že věří, že ho zachrání Bůh… po smrti se ptá Boha, proč ho nezachránil - "Jak nezachránil? Poslal jsem ti přece dvě lodě!". Někdy si sami nejsme jisti, že to vysněné vážně chceme. První překážka, kterou dostanete, je otázka: Opravdu tohle chceš? A dokud se nerozhodnete, že ano, nepohnete se z místa. Cesta za snem nebývá procházkou růžovou zahradou a bez dostatečné motivace tu cestu nezvládneme. Obzvlášť, pokud předem víme, že to nebude jednoduché. Pokud nám něco připadá těžké, nepochybně v sobě máme mnoho překážek, které splnění onoho snu brání.

Možná ani nevěříme, že je to možné. Hlavní problém je v tom, že většina našich přesvědčení je podvědomá. Jsou to naučené vzorce, nad kterými nemáme kontrolu. Nestačí si říkat afirmace, nestačí ignorovat pochybnosti a negativní myšlenky a čekat, že zmizí a přebijeme je těmi pozitivními. Nestačí si věci představovat na to, aby se staly. To je pouze první krok. Jak tedy opravdu funguje "cesta za snem"? A jak ji úspěšně zvládnout a dojít do cíle?


1. Vědomé rozhodnutí
První fáze je tou, co známe z Tajemství. Rozhodneme se, že něco chceme. Začneme si představovat, jaké by to bylo. Mozek příliš nerozlišuje mezi živou fantazií a skutečností; jak víme třeba z pokusů, které dokazují, že tělo zapojuje svaly, i když si jen představujeme, že běžíme. V tomto okamžiku se dají věci do pohybu a může po vás být vyžadována určitá akce (formou znamení, nutkání něco udělat, apod.). Když ji nevykonáte, sami se rozhodujete, že splnění svého přání nepřijímáte. Ale když na něj budete myslet dále, dostanete další šance. Opět je na vás, jestli se jich chopíte. Pokud něco zkusíte udělat, stane se jedna z těchto tří věcí:

a) Přání se vám jednoduše splní, protože jste si jím jisti a nestojí mu v cestě žádné překážky. Většinou se to děje, když máme "malá" přání, třeba najít to pravé štěně pro nás, dát si pizzu, vidět známého,… jsou to věci, kterým věříme, protože se mohou stát "náhodou" i bez našeho přičinění. Že náhoda neexistuje, už je věc druhá. Ale těchto věcí je relativně snadné dosáhnout. Neobjeví se překážky, protože jim nic nepřekáží. Stačí provést nějakou akci a přijmout splněné přání.

b) Začnete pochybovat o tom, jestli onu věc opravdu chcete. Třeba jste si zkusili novou dovednost a najednou vás to až tak nebaví. Vidíte jiné možnosti, kterých se musíte pro svůj sen vzdát a vzdát se jich nechcete. Třeba vám dojde, že tohle vám štěstí nepřinese, jen jste si to mysleli. A to je ok, chybami se učíme. Můžete se kdykoli rozmyslet a chtít něco jiného, ale dokud si neujasníte, co opravdu chcete, nemůže to přijít. Musíte totiž opravdu chtít, abyste mohli na této cestě pokračovat. Protože pokud po B nenásleduje A, nakonec se vždycky stane C.

c) Přání se nesplní. Jste si jisti, že to chcete, minimálně vědomě ano. Místo očekáváného splnění přání ale dostáváte další a další překážky, vyplouvá na povrch nejistota, negativní myšlení, jste nervózní, že se vám přání nesplnilo… a věci jsou horší a horší a horší. Nejen, že jste nedostali, co jste chtěli, ale navíc se cítíte špatně, jste smutní, zklamaní. Máte chuť to vzdát a říkáte si, že se vám to přání splnit nemůže. To ale není pravda. Vaše cesta bude pouze delší, než jste si mysleli. V Tajemství už se nepíše o tom, co dělat, když nezafunguje bod první a kvůli tomu se lidé často zacyklí v potlačování negativity a ještě silnější snaze si věci přitáhnout pozitivním myšlením. Proč to nefunguje? Inu, nefunguje to proto, že problém přehlížíte místo, abyste ho řešili. A problémy, jak známo, málokdy mizí samy od sebe. Na neléčenou smrtelnou nemoc prostě umřete. Stejně tak duševní bolest není radno ignorovat.


2. Překážky
Chcete vědět, proč se vám přání nesplnilo? Je to snadné - stojíte tomu v cestě. Nemá smysl si to vyčítat nebo se za to týrat vinou, že si sami ničíte život, jen proto, že nejste dokonale duchovní a pozitivní vědomě i podvědomě. Za své podvědomí nemůžete, to se formovalo zkušenostmi už od raného dětství, v době, kdy jste nemohli nijak ovlivnit, co si do hlavy pustíte a co ne. Všechno, co jste zažívali, jste si nějak vyložili a udělali z toho realitu, ve které teď žijete. Dobrá zpráva je, že není neměnná. Špatná zpráva je, že změna není tak snadná jako prostě "začít myslet pozitivně".

To je nevýhoda, kterou mají lidé znalí Tajemství. Myslí si, že stačí pozitivně myslet a věci se stanou, a když ne, mysleli málo pozitivně. Nevidí, že buď dostanou, co chtěli, nebo dostanou NÁVOD, jak to získat. Ale musí se pak tím návodem řídit stejně, jako všichni, co pozitivně nemysleli a dali se cestou přímé akce. Přičemž samozřejmě museli mít víru, jinak by jim ta akce dlouho nevydržela. Jen nejsou zatíženi poznáním, že si něco záměrně přitahují. A často také nejsou zatížení sebe-nenávistí, sebe-odmítáním a pocitem viny a neschopnosti za to, že nedokáží svou myslí dokonale ovládat celý svůj život. Nedostatek sebe-lásky a sebe-přijetí je ostatně jednou z největších překážek na cestě za splněním každého většího cíle. Když se nemáme rádi, nedokážeme přijmout nic dobrého, co nám život přináší. Nebo jen ty menší věci. Je těžké se mít rádi, když si vyčítáme, že jsme neschopní. Důležité je ale vědět tuto věc: Když se vám vaše přání hned nesplní a místo něj se vynoří překážky, není to špatně. Neděláte to špatně, naopak, děláte to správně. Přitahujete si, co chcete. Dali jste se na cestu.

S každou pochybností, bolestí, psychickou i fyzickou ranou dostáváte ukazatele směru, kudy jít dál, aby se vám vaše přání splnilo. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale je to tak. Kdykoli o sobě pochybujete, znamená to, že se musíte naučit sebedůvěře. Kdykoli vám někdo řekne, že to nezvládnete, potřebujete uvěřit, že ano. Kdykoli se něco nepodaří, je to poučení pro příště. A jestli se teď splnění přání zdá nemožné, je to proto, že znamení vnímáte jako překážky, zatímco jsou návodem. Nemají vás odradit, naopak, mají vám pomoci vašeho snu dosáhnout. Zákon přitažlivosti vám nemohl dát, co jste chtěli, protože podvědomě tomu bráníte. Tak vám alespoň pomohl uvidět, co přesně vám brání, abyste to mohli vyřešit a svého snu dosáhnout. Protože to přece chcete. A to se vám také zákon přitažlivosti snaží dát. Jen možná jinou cestou, než jste očekávali.


3. Nejtemněji je před úsvitem
Čím více po něčem toužíte, čím silněji za tím jdete, tím více to obvykle bolí. Proč? Protože se všechny ty překážky a bloky vynořují rychleji, silněji, aby mohly být také rychleji vyčištěny. Proto mnoho dvojpaprsků trpí, když se snaží spojit. Na povrch vypluje ohromné množství "balastu", které se ohlašuje bolestí. Nebýt bolesti, tak to vše ignorujeme. Bolest nás nutí věci měnit a řešit. Je dobrou motivací a ukazatelem, co je "špatně". A jelikož velký sen má většinou hodně překážek na cestě za svým splněním, jejich překonání vyžaduje také hodně motivace a odhodlání. To je jeden z důvodů, proč některé dvojpaprsky radši utíkají do jiných vztahů a snaží se své překážky nevidět a jít jinudy. Nejsou dostatečně odhodlané projít si bolestí, radši by klid a pohodičku. Většinou stejně zjišťují, že utíkat se nedá věčně. Některé cesty totiž nelze opustit, jakmile jste se pro ně jednou rozhodli. Vždy proto buďte opatrní, co si přejete - a jestli jste ochotni nést i nevýhody své volby.

Nakonec, po všech překážkách, bolesti a dlouhé cestě přichází splnění snu. Teprve tehdy, když už jste překonali svá přesvědčení, drželi se "návodu" a pochopili, že si onu věc zasloužíte a už ji dokážete přijmout. Ať už jde o krásný vztah, dostatek peněz, cestování nebo vysněnou kariéru. Většinou máte těsně předtím pocit, že to nikdy nedokážete, že sotva vyřešíte jednu věc, objeví se další, možná ještě horší, možná ta samá v horší podobě. Máte dojem, že jsme se nikam neposunuli.

Proto je vždy nejtemněji před úsvitem. Všechna temnota vyplouvá na povrch, aby mohla být rozpuštěna a pak mohlo přijít světlo - které bylo celou dobu pod ní, jen ještě nebylo vidět. A proto také Tajemství nefunguje tak přímočaře, jak bychom si přáli. Protože nejprve musíme věci vyčistit, aby mohly zářit. Naše touha po světle nám jen ukáže, jak moc zakryté naše světélko je. Nerozsvítí ho za nás. To už musíme udělat my.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama