10 kroků k sebepřijetí

4. dubna 2017 v 9:54 | Neri |  Sebeláska
Promlouvám nyní k celé "duchovní a seberozvojové komunitě", když říkám toto: "Rozmohl se nám tady takový nešvar..." Kdyby to byla sprostá mluva nebo kradení podšálků, nebylo by to snad ještě tak hrozné, ale tento "nešvar" zásadně ubližuje každému, kdo mu propadne. Tím nešvarem je nedostatek sebe-přijetí, resp. snaha se neustále vylepšovat a přibližovat ke svému ideálnímu já. Možná si říkáte, že to je přecejen záslužná činnost, snažit se být tou nejlepší verzí sama sebe. A ona by možná i byla, nebýt jedné maličkosti - vylepšujeme se proto, že si aktuálně nepřipadáme dostatečně dobří. Není to poprvé, co o tom píšu, ale opakuji to proto, že je to opravdu rozšířené a opravdu vážné. Sama se do té pasti chytám stále dokola, i když to všechno dobře vím a píšu o tom. Vidíte to :-)

Ano, znám a vídám mnoho perfekcionistů, mnoho lidí, kteří chtějí mít vše dokonalé a nejdokonalejší. Vztahy, zdraví, kariéru a hlavně a především sebe. Pokud jsem moc stydlivý, musím to překonat a naučit se nebýt tak stydlivý. Pokud se neumím ozvat, musím to změnit. Pokud mám nezdravé vztahy, musím to změnit. Resp. musím SEBE změnit. Přecejen, vše si přitahujeme, za vše si můžeme sami, za vše musíme nést zodpovědnost, takže když si ku*víme životy, je to naše chyba, jsme rozbití a musíme se opravit a napravit. Začneme si říkat, že: AŽ na sobě změním tohle a tamto, teprve tehdy bude všechno DOKONALÉ a já budu ŠŤASTNÝ. Zbavím se své nedůvěry v lidi, zvednu si sebevědomí, naučím se líp anglicky, cokoli... a vše se vyřeší. Kéž bych už konečně byl své ideální já, ne tahle horší verze, to nedochůdče, co si akorát šlape po štěstí...

Bohužel cestou ke štěstí není, že na sobě napravíme každou jednotlivou chybu a pak se budeme mít rádi a budeme přitahovat do života jen ty dobré věci. Je to jako byste onemocněli angínou a brali jedny prášky na horečku, druhé na bolesti v krku, třetí vitamíny na energii... ale žádná antibiotika na ty původní bakterie. Za většinou těch věcí, co vnímáme jako chyby, totiž stojí tři věci - nedostatečné sebe-vědomí, sebe-důvěra a sebe-přijetí. Když se nepříjímáme, tak odmítáme, jací jsme, defacto jsme už přesvědčení, že jsme špatní - takže pro naši mysl, podvědomí a přitažlivost jsme příliš špatní na to, abychom měli ty peníze, dobré vztahy a další věci, co chceme. My si to prostě nezasloužíme. Protože nejsme to ideální já, co by si to zasloužilo... Takže tentokrát místo snahy napravovat každou svou chybu, zkuste se přijmout. Přestat se vidět jako rozbité věci, co je třeba opravit, ale mít se rádi takoví, jací jste teď, i kdybyste zůstali už napořád "rozbití". To je totiž nejlepší lék. Žádné opravování, jen přijetí toho, co je.

Sama jsem hledala nějaké tipy, jak prakticky na to, a našla článek, kde je 10 cvičení pro deset dní (tedy každý den jedno), které mají vést k sebepřijetí. Můžete to vyzkoušet a podělit se o své dojmy a názor, jestli to pomohlo, nepomohlo, případně dát další tipy. Mně třeba ještě napadá jít na to přes negativní myšlenky, které bývají snáze dostupné, a vypsat si všechno, co na sobě chcete, "potřebujete" změnit - udělat si hezký seznam - a pak se rozhodnout všechny ty věci jednu po druhé přijmout. Ať už si prostě budete říkat, že to přijímáte, hledat, co je na nich dobrého, hledat je u lidí, které máte rádi a u kterých vám ty věci nevadí, apod. A nyní už k těm hlavním tipům. Nepřekládala jsem větu po větě, držím se pouze jednotlivých bodů, ale přidávám vlastní myšlenky.


Sebepřijetí za 10 dní

Můžete přečíst všechny body naráz nebo se k článku vracet každé ráno a vždy si přečíst jen bod na onen den. Každopádně si nechte na každý úkol celý den, ať se moc nezahltíte a nechcete od sebe všechno hned. Myslím, že 10 dnů není až tak dlouhá doba a dá se to vydržet :-) A ještě moje osobní doporučení, co praktikovat úplně každý den - vědomě se rozhodujte pro přijetí. Pokaždé. Místo hodnocení, jestli je něco dobře nebo špatně, prostě se rozhodněte to přijmout. Je jedno, jestli vás popadne myšlenka, kterou normálně označíte za špatnou a cítíte se pro ni provinile. Vědomě se zastavte a řekněte si: Přijímám to. Přijímám, že si tohle myslím. Přijímám, že jsem tohle pokazila, že dělám chyby. Přijímám, že mi dnes trčí vlasy... cokoli, co byste si normálně vyčetli. Učiňte vědomé rozhodnutí to přijmout, bezpodmínečně, ať už je to "dobré" nebo "špatné". Prostě to přijměte takové, jaké to je. Není to lhaní sobě, protože netvrdíte, že už jste to přijali. Pouze říkáte, že se rozhodujete to přijmout. Klidně si tam dejte to slůvko rozhodovat, pokud to potřebujete. Neřešte, jestli, jak a v čem to pomůže. Udělejte to a uvidíte.



1. den: Zjistěte, KDO vlastně jste

Když se chcete přijmout, musíte nejprve vědět, CO přesně chcete přijmout, resp. koho, kdo jste. Většina z nás stráví celou pubertu snahou ujasnit si, kdo jsou, jaké mají životní cíle, názory, přesvědčení, místo ve světě. Od nás dospělých se očekává, že tohle už máme za sebou, že víme, kdo jsme a kde stojíme, ale ne vždy je to pravda. Někdy jsme prostě přijali roli, která nám přišla jako nejvhodnější, možná žili pro ostatní a ani nezjistili, co opravdu chceme my.

Sebepřijetí nejčastěji schází, když se nám nelíbí kdo opravdu jsme - a proto si hrajeme na někoho jiného; anebo víme kdo jsme, ale naše já (resp. to, co vnímáme za naše já) nám připadá špatné, amorální, slabé, apod. A chceme ho napravit.

Takže si ujasněte, kdo jste. Sepište si to. Autor článku doporučuje zjistit, kdo je naše autentické, "duchovní já", které nesouvisí s egem (tedy ne vzhled, zaměstnání, minulost), ale já osobně myslím, že to většinou zvládáme přijmout docela bez problémů, to nám připadá dokonalé. Problém je právě s tím "egem", tím běžným já, co se projevuje každý den, chybuje, selhává, není takové, jaké by podle nás mělo být - to je podle mě třeba objevit a přijmout. Všechny své kvality, ty dobré věci, co na sobě máme rádi a přijímáme snadno, i ty stíny, to, co si vyčítáme a nechceme (a často zakrýváme obrannými mechanismy). Co u sebe považujete za dobré? Co za špatné? Dejte to vše dohromady, ať víte, na čem si stojíte a co máte přijmout.

Doopravdy nezáleží na tom, jak moc je vás úsudek o sobě objektivní. Proč? Protože pokud si myslíte, že jste zlí a nesnášíte to na sobě, tak na sobě něco nesnášíte. Je úplně jedno, jestli jste zlí nebo ne. Hlavní je, jak se vnímáte, protože to utváří váš pocit ze sebe. Vaše vnímání, ne objektivní realita. Psychologové dokonce zjistili, že v mozku existuje oblast, která se aktivuje vždy, když přemýšlíme o tom, co souhlasí a nesouhlasí s naší představou o sobě (např. se aktivuje, když má člověk rozhodovat o tom, jestli mu náleží určitá vlastnost nebo ne). Takže buďte klidně zcela subjektivní a "suďte se nespravedlivě".

Shrnutí dnešního úkolu: Sepište si co nejvíc věcí o sobě, jak se vnímáte. Kdo jste? Co považujete za své kladné vlastnosti, co za své záporné vlastnosti? Co vám jde a co vám nejde? Jak se běžně popisujete? Považujete se za přátelského nebo stydlivého? Rodinný typ, kariéristu? Možná myslíte, že vás vystihuje určité přesvědčení, koníček, skupina, povolání (zpěvák, rybář, intelektuálka?). Pokud vás nic nenapadá, najděte si nějaký seznam vlastností, přídavných jmen, apod. na internetu nebo nějaké testy osobnosti, cokoli, co vám dá možnost přemýšlet nad tím, jestli určité věci považujete za součást svého já nebo ne. Pokud se ztotožňujete s nějakou diagnózou, třeba vám hodně vadí vaše chronická nemoc nebo psychický stav, připište to. S tím je také potřeba se smířit. Já si například udělala takovýto seznam:
  • Moje stereotypy - demografie, typy osobnosti, zájmové skupiny:
  • Moje kladné vlastnosti:
  • Moje záporné vlastnosti:
  • Moje minulost a jak mě utvářela:
  • Co mi jde:
  • Co mi nejde:
  • Co mám ráda:
  • Jaká jsem ve vztazích:
  • Jaké je mé zdraví (příp. jak vnímám své tělo celkově, vzhled apod.):
  • Jak jsem úspěšná:
  • Co na sobě nemám ráda, čím si kazím život, čím na sobě opovrhuju, co chci opravit:
Klidně připište cokoli dalšího, co vám na sobě potenciálně vadí (já jsem třeba úplně v pohodě s tím, co mám a nemám ráda nebo ráda a nerada dělám, ale někdo by si mohl vyčítat, že by měl mít radši sport, tak si může udělat kolonku). "Co mám ráda" je spíše takové připomenutí věcí, kterými se můžu potěšit a které v životě už mám a jsem za ně ráda :-)




2. den: Buďte k sobě laskaví

Příběh klientky autora článku: "Nedokážu se přijmout taková, jaká jsem," řekla Lilly, 38 let stará filmová producentka. "Myslím, že ještě pořád nejsem dost dobrá."
"A kdy budete dostatečně dobrá?"
"Tím si nejsem jistá," řekla Lilly.
"Když budete ochotná se přijmout, možná se začnete cítit dost dobrá hned."

Každé dítě se v průběhu dětství naučí nějak přežívat ve světě kolem, začne si utvářet přesvědčení o sobě a jiných lidech, jaké je, jaké by mělo být, co je a není správné. Pokud to, co nepovažuje za správné (třeba rodiče řekli, že je to špatné) objeví u sebe, pokusí se to potlačit nebo se za to alespoň cítí provinile a začne se odmítat. Lilly je perfekcionistka, což znamená, že se soustředí na to, že musí dělat vše správně a být dobrá a snaží se žít tak, aby naplnila představy o svém ideálním já spíše, než reálném (to jí nepřipadá nikdy dost dobré, protože se ideálnímu prostě nevyrovná). Autor článku píše, že naše posuzování vlastní osobnosti (kdo jsme, co si zasloužíme a co ne) nám brání vidět, jací doopravdy jsme. Já myslím, že není úplně možné ze dne na den zahodit všechny představy, co o sobě máme a žít bez nich. Všichni si potřebujeme věci kategorizovat (je to funkce, díky které mozek lépe chápe svět) - včetně sebe - a úplně bez kolonek se asi žít nedá. Nicméně je určitě důležité být k sobě laskavější. Méně se odsuzovat. Nekritizovat se. Odpouštět si své neúspěchy a chyby, vše, co si vyčítáme.

Shrnutí dnešního úkolu: Zakažte si pro dnešek kritiku. Žádné nadávání si, žádné kritické poznámky, žádné nadávky na sebe, žádné vyčítání si. Pokud tohle děláte automaticky, možná vám pár myšlenek uteče. Pokud se tak stane a přistihnete se u nadávání si nebo sebekritiky, 1. nebudete si nadávat do blbců za to, že jste se neovládli a kritizovali se a že jste ZASE nesplnili úkol, který by vaše ideální já určitě splnilo, 2. prostě si odpustíte, řeknete si, že to nevadí a budete se snažit dál.

Zapomeňte také pro dnešek, že existuje nějaké vaše ideální já. Úplně přestaňte přemýšlet nad tím, jací byste chtěli nebo měli nebo mohli být. Představte si, že se už nikdy nemůžete nijak změnit, že tohle je to jediné, co máte a vždy mít budete - a tímpádem nemá smysl přemýšlet nad tím, jací chcete jednou být, protože takoví stejně nikdy nebudete. Může to působit trochu tvrdě, ale donutí vás to opravdu vnímat aktuální realitu a ne létat myšlenkami pořád někde v oblacích, budoucnosti, pořád se snažit naplnit představu jací budete jednou a ignorovat, jací jste teď.

Pokud možno, udělejte pro sebe dnes něco hezkého. Kupte si něco dobrého, něco, co máte rádi, věnujte se oblíbené činnosti nebo si třeba dejte odpoledne šlofíka nebo horkou vanu. A napište si někam do diáře připomínku, že to máte dělat pravidelně minimálně každý týden, třeba ve stejný den, jako je dnes. A dodržujte to velmi poctivě. A když náhodou zapomenete nebo to odložíte, napravte to hned, jak si vzpomenete. Říkejme tomu třeba přijetí svých potřeb (a pocitů). To je důležitá část sebepřijetí.


3. den: Milujte se takoví, jací jste

V každém okamžiku se rozhodujete mezi tím, jestli se přijmete nebo odmítnete. Je to často podvědomé rozhodování, ale je to tak. Kdykoli rozhodujete, jestli je na vás něco v pořádku nebo není, soudíte se. Když se často odsuzujete, často si říkáte NE. Jako zlobivému dítěti, které chce něco, na co podle vás nemá nárok. Říkáte NE svým skutečným touhám, svým potřebám, zakážete si relaxovat, udělat si na sebe čas, zakážete si přijmout pomoc nebo se mít radši. Dokud se budete odmítat, budete žít v neustálém strachu, že vás odmítnou ostatní. Dokud se budete opouštět, nebudete se svými skutečnými potřebami a pocity a budete před sebou utíkat, pořád se budete bát, že utečou i ostatní.

Zkrátka budete mít pocit, že nejste hodni lásky a proto si o ni nebudete umět říkat, přijímat ji a nejspíš ani dávat. A je jedno, jestli tou podobou lásky bude dobré jídlo, pohlazení nebo jen příjemný rozhovor a něčí přítomnost.

Shrnutí dnešního úkolu: Vypište si deset věcí, které na sobě opravdu nemáte rádi. Ty, co považujete za nejhorší, největší chyby, ať už jsou na povaze nebo na vzhledu. A hlavně ty, za které se k sobě chováte škaredě. Pokud se například denně trestáte za to, že jste dle svého názoru hloupý člověk - často si to vyčítáte, odmítáte dělat některé věci, protože si na ně připadáte moc hloupí, apod., zahrňte to do seznamu. Teď si představte, jak by váš život vypadal, kdybyste ty věci přijímali. Ne, jak by vypadal, kdyby zmizely. Ale kdybyste se s nimi smířili. Pokud je to možné, zapátrejte v okolí nebo třeba u známých osobností po někom, kdo má stejnou chybu, ale je s ní očividně v pohodě. Jak se chová, jak o ní mluví, jak se to projevuje? Znáte někoho se stejnou chybou, jakou máte vy, ale u něj vám připadá v pořádku? Proč u něj ano a u vás ne? Zaměřte se na to, v čem by ty chyby mohly být užitečné nebo alespoň snesitelné, proč nejsou až tak hrozné. Prostě je zkuste přijmout.

A pak si vypište deset věcí, které chcete nebo potřebujete a zakazujete si je. Může tam být třeba i touha po pozornosti někoho jiného, chuť si o něco říct, třeba naplnění nějaké potřeby. A ta hrozně děsivá věc, co teď uděláte je, že si těch deset věcí dovolíte a splníte. Minimálně se o to pokuste. Je jedno, jestli máte dojem, že si je zasloužíte nebo ne. Jestli jste vyděšení. Zkuste to. Zkuste zjistit, co tak hrozného se stane, pokud si naplníte své potřeby nebo si o to řeknete někomu jinému. Možná zjistíte, že to není ani z poloviny tak strašné, jak jste si mysleli a že jsou to potřeby docela oprávněné. Víte o někom dalším, kdo má stejné potřeby a neodpírá si je? Připadá vám proto jako špatný člověk? Asi ne. A pokud je některá z těch potřeb natolik zvláštní, že si ji nedokážete naplnit (nebo je to dokonce protizákonné, co já vím, co chcete), alespoň si co nejživěji představte, jaké by to bylo, dovolit si to.


4. den: Přestaňte na sobě pracovat

Jak jsem zmínila již v úvodu článku, snaha na sobě pracovat a pořád se vylepšovat vychází z toho, že aktuálně nejsme dostatečně dobří takoví, jací jsme. Takže sebepřijetí je vlastně totálním opakem. To říká, že jsme již takhle dostatečně dobří. Už takoví, jací jsme. Asi se tomu těžko věří, když hltáte články o seberozvoji a o tom, jak můžete být lepší a ještě lepší a nejlepší (samozřejmě proto, abyste vy byli šťastní). Dokonce celý koncept sjednocení dvojpaprsků stojí na tom, že má člověk na sobě pracovat, čistit své bloky a stát se tou nejlepší verzí sebe sama a povznést se někam do 5D... jinak není pro svůj dvojpaprsek dost dobrý a zůstane sám. Ale pokud se necítí dost dobrý, tak to je taky blok k řešení a zůstane sám. Že se to navzájem vylučuje už možná začínáte vnímat. Není žádné množství seberozvoje, které by dokázalo vynahradit a vyrušit nedostatek sebepřijetí. Taže na chvíli ignorujte, že nějaký seberozvoj existuje. Jak dlouho? Dokud se nepřijmete. Ha. Je možné, že pak o nějaký seberozvoj zcela ztratíte zájem, protože nač se rozvíjet, když jsem takhle ok? Resp. se spíše začne dít přirozeně bez nějaké snahy a přesvědčení, že jste nedostateční. Děsivé, že zůstanete stejní? Proč? Protože jste teď tak nedokonalí? Jo, tím jsme zpátky u sebepřijetí. Takže...

Dneska končíte se vším tím, jací byste měli být, co byste měli dělat... dokonce i ty relativně zdravé věci, jako že máte každý den cvičit. Máte? No a neděláte to? No a co? Že nebudete štíhlejší, zdravější a lepší? Jo, nebudete. Budete takoví, jací jste teď. Přijměte to. Cvičení je stejně relativně k ničemu, pokud vychází ze snahy se vylepšit, ne z toho, že se vám opravdu chce pro sebe udělat něco dobrého, protože vás to baví nebo protože se máte prostě rádi.

Shrnutí dnešního úkolu: Sepište si ty naléhavé věci, co byste měli dělat a to, jací byste měli být. A teď si každou z těch věcí hezky přečtěte a škrtněte. A opravdu prociťte tu úlevu, že nemusíte. Že toho můžete klidně nechat a nést všechny ty následky. Že je to vaše volba, jestli to budete dělat. A pokud jde o změnu sebe, tak to prostě dělat nebudete ani kdybyste chtěli. Vyřešeno. Už několik dní makáte na sebepřijetí, tak to teď nevzdáte, ne? Anebo můžete. Protože nemusíte nic, dokonce se asi snažit být "lepší" tím, že se přijmete :-)

A pokud vás napadají nějaké další způsoby nebo cvičení, které vám pomohou se vzdát představy o tom, jací byste měli být a jednoduše být tím, kým už jste, směle do nich.


5. den: Buďte k sobě upřímní

Člověk, který postrádá sebepřijetí, se neustále srovnává s miliardami dalších lidí na planetě a říká si, že není dost hezký, dost chytrý, dost bohatý, úspěšný, dokonce ani dost originální. Dokud není ochotný být sám sebou, být autentický, být tou jedinečnou bytostí, kterou je... tak opravdu nebude cítit, že je stejně dobrý jako ti ostatní a přitom jedinečný. Snažit se zakrývat své pravé já, ať už lhaním nebo používáním "lepších" masek navenek, k sebepřijetí nevede, nemůže. Je to pravý opak sebepřijetí.

Můžete si lhát o tom, co chcete, kdo jste a co si opravdu myslíte a cítíte, ale pravdu to nezmění. Co víc, prostě budete nešťastní. Snažit se naplnit své potřeby tím, že plníte potřeby, které nemáte, ale myslíte si, že byste měli mít, je jako házet jídlo do propasti a čekat, že tím nakrmíte vedle stojící dítě. Dítě bude mít i nadále hlad a vy plýtváte časem a zdroji.

Shrnutí dnešního úkolu: Zkuste vypátrat, v čem si pořád ještě lžete, v čem nejste sami sebou, jaké emoce skrýváte před ostatními (i před sebou) a vytáhněte je na světlo.


6. den: Vzdejte se sebe-sabotáže

Když máte pocit, že je celý svět proti vám a nic se nedaří, většinou jste to VY proti sobě. Žijete ve své hlavě, házíte si klacky do cesty, děláte podvědomě vše proto, abyste nedostali ty věci, které si dle svého přesvědčení vlastně nezasloužíte. Tento problém by se teoreticky měl vyřešit tím, že se přijmete - a už nebudete mít potřebu si kazit život jen proto, že nejste dost dobří pro štěstí.

Shrnutí dnešního úkolu: Dle autora článku si máte napsat seznam deseti věcí, ve kterých sabotujete sami sebe a přemýšlet nad tím, jak se jich "zbavit", zkrátka jak se vzdát těch bloků a také se máte zaměřit na jeden a rozhodnout se, že ho propustíte. Nicméně mně to připadá jako hodně sebe-vylepšování, takže osobně radím - přijměte i tyhle bloky. Smiřte se s tím, že si sabotujete svůj život a štěstí a že je to normální. Většina lidí to dělá. I tak jste pořád dost dobří lidé. A je jen na vás, jestli v tom budete pokračovat nebo ne, ale nemusíte s tím nic dělat, nemusíte být dokonalí, bezproblémoví a duchovní na to, abyste se měli rádi. Vážně nemusíte.


7. den: Sebedůvěra

Jeden majitel malého podniku kdysi řekl autorovi článku: "Mám stoprocentní víru: na 40% věřím strachu, na 30% pochybnostem o sobě, z 20% jsem si jist neúspěchem, na 9% věřím, že se něco pokazí a 1% mé důvěry vkládám ve spoustu naděje."

Když se nepřijímáme a nevěříme si, tak se bojíme. Může to být běžný strach, že se něco pokazí nebo trvalá úzkost a nedůvěra v sebe i život. Sebepřijetí pomáhá. Přijmout sebe znamená také objevit své silné stránky, zjistit, v čem potřebujete pomoc a umět si o pomoc říct. Umět si říct o naplnění svých potřeb a dovolit si je naplnit. Když tohle dokážete, nemusíte se už tolik strachovat, že vaše potřeby zůstanou nenaplněné. Sebedůvěra znamená, že nepotřebujete souhlas od někoho jiného, že nemusíte dělat vždy to nejméně riskantní a zpochybňovat každé své rozhodnutí a všechny své schopnosti. Věříte sobě, své schopnosti zvládnout svůj život a také svému srdci a intuici.

Shrnutí dnešního úkolu: Věci se nedějí vám, věci se dějí pro vás. Dnes nebudete dělat nic náročného ani těžkého. Dnes se jen rozhodnete. Rozhodnete se důvěřovat sobě na 100%. Takže kdykoli bude třeba se pro něco rozhodnout, něco udělat, rozhodnete se na 100% věřit svému úsudku a jednat podle něj. I když to znamená postavit se svému strachu z toho, že uděláte chybu.


8. den: Požehnání

Cítíte se "požehnaní"? Máte dostatek? Umíte přijímat? Je těžké přijímat do života to dobré, když nedokážeme přijímat ani sebe. Domov je tam, kde máš srdce; a štěstí je tamtéž. Resp. domov, lásku a štěstí si člověk nese v sobě. Jen to musí přijmout. Je to asi takhle - když odmítáte sebe, odmítáte zároveň štěstí. Vy jste svoje štěstí. Může to znít nepochopitelně, můžete to podrobit testu. Zkuste to, zkuste vnímat sami sebe jako zdroj lásky a štěstí, nikoli jen jako nádobu, která jej postrádá.

Shrnutí dnešního úkolu: Je jedno, jak na to půjdete. Můžete si jen říkat afirmace, jako "rozhoduji se vidět lásku a štěstí v sobě" nebo zkusit nějakou meditaci nebo zkuste dát lásku někomu jinému - jak jinak zjistit, jestli ji v sobě máte a jste schopni ji dávat? Jak jinak se přesvědčit, že když ji dokážete dávat ven, jiným, možná ji dokážete dát i sobě?


9. den: Buďte si vědomi svých silných stránek

Vaše vnitřní, skutečné já je dost silné na to, aby zvládlo cokoli. A ironicky ta síla nemusí být v nezávislosti a neprojevování emocí, ale naopak ve zranitelnosti, přijetí své citlivosti, schopnosti požádat o pomoct a spoléhat se na druhé. Sebepřijetí pomáhá vidět věci, které nám nejdou, jako součást nás samých, která je také v pořádku. Když nemusíme být dobří a silní ve všem, můžeme věnovat víc času a úsilí tomu, co nám opravdu jde a opravdu nás baví a nechat si pomoci od lidí, kterým jdou zase jiné věci. Samozřejmě to nejde, pokud trváme na nezávislosti - ale proč na ní trváme, abychom dokázali, že jsme dost dobří a silní na to vše zvládnout sami; a že nikoho nebudeme obtěžovat svými potřebami?

Pokud se přijímáte, přijímáte taky fakt, že někdy potřebujete pomoci a že to je v pořádku také, říct si o pomoc a přijmout ji. A tím vzniká úplně nový druh vnitřní síly.

Shrnutí dnešního úkolu: Najděte u sebe pět nebo více věcí, ve kterých jste opravdu dobří. Nebuďte skromní, pokud máte problém určit, v čem jste dobří, zeptejte se někoho, kdo vás a vaše přednosti dobře zná, třeba kamaráda, rodinného příslušníka nebo učitele. Přemýšlejte nad tím, co u vás lidé často chválí. Co říkají, že vám jde. A co vy máte pocit, že se vám dělá snadno, bez velké námahy. Pak každé z těchto věcí přidělte počet procent, na kolik ji využíváte ve svém životě. Např. můžete být dobří v zahradničení, ale využívat to jen na 10%, protože nemáte zahradu. Nakonec si představte, jaký by byl váš život, kdybyste tyto své talenty začali využívat na 100%.


10. den: Kde se právě nacházíte?

Jaký je váš život právě teď? Jak moc se přijímáte teď, po těch devíti dnech? Jak na tom jste? Jak se cítíte? Přijetí je zkrátka jen uvědomit si, jaké věci právě teď jsou a rozhodnout se, že je budu přesně takovéhle považovat za dobré, přijatelné, v pořádku. Vše má svůj smysl, dokonce i tato situace či nějaká vaše povahová vlastnost. Vše má důvod a je to přesně takové, jaké to má být. Tohle je vědomí, které by přijetí mělo přinést.

Ať jsou věci jakékoli, je to tak v pořádku. To je naprosté přijetí.

Shrnutí dnešního úkolu: Uvědomte si, kde právě jste. I fyzicky. Tady, teď, s věcmi takovými, jaké jsou. Je to tak zlé? A jelikož podle mého emoce nedostaly v tomto programu dostatek místa a jsou součástí sebepřijetí, dávám ještě poslední úkol. Dneska se věnujte všem svým pocitům. Ať už pocítíte radost, vztek, smutek nebo zklamání, buďte s tou emocí. Přijměte ji jako něco, co má svůj důvod a je v pořádku. Seďte s ní, prociťte ji, pozorujte ji. Přijměte ji, nesnažte se ji změnit. I kdybyste tomu mohli dát jen pár minut, třeba když vás přepadla v práci, zkuste to. Pro jednou své emoce neodsouvejte, neodmítejte a neutíkejte před nimi. Prožijte je.


Tak co, pomohl vám tento "deseti-denní program" k většímu sebepřijetí? Jak se cítíte? Co fungovalo, nefungovalo, co byste na něm vylepšili? Diskutujte, komentujte. Já budu v době vydání článku asi tak u dne čtyři, takže jsem sama zvědavá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama