Žijeme v reálném světě, buď realista

7. března 2017 v 11:19 | Neri |  Duchovní cesta
K sepsání dnešního článku mě inspiroval tento článek na zahraničním webu o dvojpaprscích. Píše se v něm, že z astrologického hlediska je v tomto týdnu pravděpodobné, že se na povrch dostanou všechny naše pochybnosti a strach z toho, že se naše sny nemohou stát realitou - ať už ty o spojení s milovaným člověkem nebo jiné. Budu psát z pohledu obecnějšího, týkajícího se všech našich snů, neboť tohle je věc, ve které se nejspíš najde 90% lidí (těch deset jsou neuvěřitelně zavilí optimisté).

Tohle se v realitě nestává.


Tato slova jsou v naší mysli jedním z největších strašáků, překážek našim snům, protože ať už sníme o čemkoli a připadá nám to jakkoli nádherné, vždy je tady pojistka, pan rozum, který analyzuje všechny miunlé zkušenosti, vše, co slyšel od ostatních a snaží se nás chránit a ušetřit zklamání. Bez ohledu na to, co chceme, rozum se vždy vytasí s nějakou chytrou větou, aby nás "vrátil do reality". Takové věty mohou být různé, dle toho, co jsme slyšeli nebo četli od jiných. Tohle se stává jen v pohádkách. Nevěřím na pohádky. Takhle to v realitě nefunguje. Sny jsou sny; a nic víc. Tohle se mně stát nemůže. My to tak nemáme. My jsme smolaři. Láska neexistuje. Manželství zabíjí lásku. Štěstí je iluze. Nic není zadarmo. Vše se musí těžce vydřít. Hodní to vždycky odnesou. Nebuď hloupý. Nebuď snílek. Přestaň snít. Vrať se na zem. Na to nemám. Já nemůžu být šťastný. Jsem moc (doplň si). ...


Kolikrát jste o něčem snili, moc to chtěli, ale onen chytrý rozum vám to rozmluvil, protože tohle se prostě v realitě nestává? Reálně se nemůžete živit tím, co milujete, protože tak to prostě v životě nefunguje. Reálně nemůžete potkat svu spřízněnou duši, protože tomu věří jen idealističtí, hloupí a naivní snílci. Rozumný člověk (modla dnešní společnosti) se takhle nechová. Ten jde do práce, vydělává, ožení se, ač nevěří v manželství, pořídí si děti, ač i rodina je pro něj nutné společenské zlo, spoří na důchod, protože tak je to rozumné a sepisuje závěť, aby dětem něco odkázal, protože se to má. Veškeré sny zabalil do krásné krabice "na později", případně "jen se dívat, nesahat", aby nestavěl vzdušné zámky, nehonil se za něčím, co "nemůže mít", nezklamal se a nezranil. Žijeme ve skleníku a dusíme se tam, ale je to tak "lepší "a bezpečnější. Ochotně jsme položili své sny na oltář rozumu, utlumili své pocity a touhy vším, co je po ruce, hlavně necítit a nezranit se. Všichni se bojíme. A proč to všechno? Protože žijeme v reálném světě a musíme být realisté, tedy ti, co nikdy nezkusí změnit sny ve skutečnost, protože to prostě nemá smysl, je to zbytečná námaha a lidé jsou líní dělat i to, co má jasné výsledky, natož se vrhat do nejistého podniku. A tak to je. To je všechno. Jediný důvod pro božský realismus je strach z neúspěchu a bolesti; a lenost.


Zapomněli jsme se ptát PROČ?!! Proč se tohle v realitě nestává? Není to náhodou proto, že to jen ještě nikdo nezkusil? Není to proto, že se vzdal moc brzo, poslechl své pochybnosti a nechal to být? Možná jsme se s tím pouze ještě nesetkali. Možná víme o někom, kdo to dokázal, ale to "není pro nás". Proč? Důvody se najdou vždy. Třeba peníze. Dá se něco dnes ještě dokázat bez peněz? Dá. Jenomže když padne tahle překážka, najdeme si jinou. "Nojo, on procestoval svět bez pěnez, ale on měl odvahu. To já bych se bál/a jet stopem..." Nabízí se říci, kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, důvod. Ale není to tak jednoduché. Někdy chceme, jen je ten strach silnější. A někdy děláme pro svůj sen všechno, co se v tu chvíli dá, krom toho jediného - nevěříme v něj. Doopravdy nevěříme, že to můžeme dokázat. Někdy se přesvědčíme cestou, někdy se zatneme a pokračujeme, i když máme pochybnosti... a někdy si věci kazíme prostě jen proto, abychom vyhověli potřebě rozumu mít pravdu. Jen proto, že se sice můžeme snažit, ale nemůžeme to doopravdy dokázat. A pak se z cesty stává nekonečná cesta, která nikam nevede, protože bez víry nám chybí síla pro cíl udělat vše potřebné. Proto vítězí jen tvrdohlaví snílci a blázni. Protože se pochybnostmi nenechají zastavit. Většina milionářů vypadá jako géniové, ale nebyl to jen jejich nápad, co je vyneslo na vrchol. Bylo to odhodlání, vytrvalost a víra. Někdo jiný mohl mít lepší nápad a vzdal to. To je celé. To je důvod, proč neuspěl. A nemusí jít jen o podnikání. Někdo miloval, ale řekl si, že pro toho druhého není dost dobrý nebo že se jeho sen (jejich vztah) nemůže stát realitou - a vzdal to, přenechal ji/jeho jiné/mu. Ty nejlepší věci někdy nepřichází bez boje. Na druhou stranu, myslet si, že musíme bojovat vždy, nám uškodí také - přehlédneme něco cenného jen proto, že jsme si to nemuseli vybojovat. A tak to zahodíme.

Já vás nesoudím. Dělám to také. Promlouvám tímto článkem k sobě stejně, jako k vám. Také pochybuji, také se vzdávám, také nevidím způsob, jak dosáhnout toho, co chci. Také se bojím a také si myslím, že mé sny se nemohou stát realitou, protože se takové věci dějí jen ve fikci, nikoli ve skutečnosti. Také mě to bolí, snít o něčem, co myslím, že se nikdy nesplní. Protože nemůžeme přestat toužit, nemůžeme své sny zahodit. Můžeme se otupit, snažit se necítit, ale tím jen ublížíme sobě, sny tam pořád budou. A tak je to teď na nás, co uděláme. Bojíme se, že něco nemůže být realitou, protože se to ještě nestalo. Protože to vídáme jen v pohádkách. Tak pojďme udělat pohádky realitou. Možná se to ještě nestalo jen proto, že tomu nikdo neuvěřil. Možná je vlastně všechno možné. Možná mozek opakuje jen věci, co slyšel, ale jaké má doopravdy důkazy? Viděl každý pár na světě, aby mohl říct, že žádný není šťastný? Prozkoumal ty šťastné a zjistit, co jim štěstí zajistilo a co nám tedy chybí, že nám se to stát nemůže? Ví, proč někdo uspěl a zdali můžeme také? Neví nic, jen odhaduje, vymýšlí. A tak pokud chceme uvěřit, pokud chceme, aby uvěřili ostatní, je to na nás. Je naší zodpovědností, možná dokonce povinností, uvěřit a splnit si své sny. Proč? Pro ty všechny ostatní. Pro ty, kteří také nevěří, ale když uvidí, že to někdo dokázal - my - uvidí, že je to možné a zkusí to taky. Realita se nezmění sama, musíme jí pomoci. Musíme být těmi hloupými, naivními, idealistickými snílky, jinak z ideálu realitu neuděláme. Kdysi bylo mnoho věcí jen snem blázna, vynálezy, myšlenky... a dnes jsou naší realitou. Utváříme budoucí realitu. Tak ať stojí za to.


Nikdy neříkej, že něco nejde, protože vždycky se najde nějaký blbec, který neví, že to nejde a udělá to.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama