Leden 2017

Divoké ženy vs dámy

31. ledna 2017 v 11:12 | Neri |  Posvátné ženství
Ženy lze zřejmě rozdělit na dvě kategorie - divoké ženy a dámy. Ty druhé se chovají tak, jak se od nich očekává a ty první se chovají tak, jak chtějí. Přičemž někomu je zkrátka vrozené být dámou... a někomu není. Je nám tak trochu vnucováno, že žena, která se nechová jako dáma, není hodna respektu ze stran mužů a většinou ani jiných žen. Přičemž se tak nějak zapomíná na fakt, že být dámou je značně nepraktické a mnohdy i kontraproduktivní. Viděli jste už někdy typickou dámu, jak bojuje ve válce, řídí autobus nebo pronáší odvážnou řeč, věci, které nikdo slyšet nechce, ale měl by? Já tedy ne. Možná proto, že tohle damám (a tedy prý i ženám, neb pro mnohé dáma = žena) nepřísluší. A proč ne? Máme snad méně rozumu a odvahy než muži? Teď se ale nesnažím o feministický článek ani nechci kritizovat dámy. Když jim vyhovuje být takové, ať jsou. Chci se ale zastat nás ostatních, které jsme odsuzovány za to, že nechceme plnit společensky danou roli.

Všichni žijeme ve společnosti, která má svá pravidla a očekává od každého svého člena určité věci, chování, apod. Ano, zřejmě nic nového. Tato očekávání a pravidla se lehce odlišují napříč různými oblastmi světa, ale s rostoucí propojeností všech zemí prostřednictvím médií a internetu lze sledovat, že mnoho pravidel je všude stejných. Co je považováno za špatné, nemorální nebo nevhodné - jistě vás hned napadá několik příkladů. Naproti tomu jsou věci sporné, které někde platí za normální a jinde za neslýchané (interrupce, trest smrti, ...). Co je a není vhodné je krásně vidět na celebritách. Bulvár nám předkládá obrázek reality, který bychom měli následovat. Rozvody, nevěra, divoká párty, střídání mužů, zbytečný luxus, rasistické názory, sporé oblečení, ... jen si projděte, za co jsou běžně celebrity tahány bahnem. My ostatní své malé hříchy zvládáme utajit nebo nejsou souzeny tak přísně, protože se na ně nevidí - nepronásleduje nás banda lidí s fotoaparáty a nikdo se nepohoršuje nad tím, že bychom měli jít mladým generacím vzorem. Nikoho nezajímáme kromě nejbližšího okolí. Ale záleží na tom? Vždyť i to nejbližší okolí umí být nejhorším soudcem. Záleží na tom, v čem vyrůstáte a jakými lidmi se obklopujete.


Pokud máte za rodiče zavilé katolíky, můžete si být jisti, že se špatnými a nemravnými stanete velmi brzo a snadno, stačí jen, abyste neměli stejné "křesťanské" hodnoty jako oni. Platí to ale samozřejmě i pro jiná náboženství nebo jen morální přesvědčení. Moje maminka, ač ateistka, je na dnešní poměry také dost puritánská - a její matka byla ještě víc. Je zajímavé, že většina "rebelujících" pochází právě z takových rodin. Dejte psa na řetěz a když se utrhne, stojí to zato. A on se utrhne, protože pokud je to typ s láskou ke svobodě, tak na vodítku dlouho nevydrží.

Všestranný blíženec (21. května - 21. června)

24. ledna 2017 v 15:26 | Neri |  Astrologie
Blíženci jsou často popisování jako lidé dvou tváří. Nebo ještě přesněji - velmi mnoha tváří. Rozhodně umí překvapit. Někdy nemile, ale jejich přirozené charisma jim obvykle pomůže se z takové situace jednoduše vykecat. Debaty s nimi jsou předem prohrané, mají pohotovou odpověď na všechno a nelze je zastihnout nepřipravené. Odpustíte jim všechno a ani nevíte jak. Blíženec je přesně ten typ člověka, který se pro něco spontánně rozhodně, navrhne schůzku nebo vás zatáhne do jiného plánu, který nakonec zruší, protože musel odběhnout jinam. Klidně potká bandu přátel a místo do obchodu s nimi půjde podniknout něco jiného, než původně plánoval. Vrátí se pozdě, bez rohlíků, lehce přiopilý a tak šťastný a okouzlující (jako obvykle), že mu to manžel/ka stejně odpustí. Možná má nějakou kouzelnou moc.

Blíženec dokáže měnit šaty, zaměstnání, milence nebo domov stejně rychle, jako mění svá rozhodnutí, což je zatraceně rychle.


Zkrátka - blíženci jsou nevypočitatelní, spontánní, chaotičtí, náladoví a stabilním zemským znamením jako jsem já lezou na nervy :-) Samozřejmě (jako u každého znamení) nezáleží naše povaha jen na postavení slunce při narození, vliv mají také scedenty a jiné planety, takže někdo může být zcela typický představitel svého znamení a někdo navenek ukazuje viditelněji vlastnosti třeba ascedentu a nikdo by mu jeho znamení nehádal. Ale zpátky k blíženci.

Dá se říct, že nemají moc trpělivosti a neradi se zdržují "zbytečnostmi". Chtějí všechno hned, mají rádi změny a rychle se začnou nudit. Jde jim výborně multitasking, protože ten jejich tělo a mysl dostatečně zaměstnává. Také rádi a jednouše komunikují s lidmi a nejlépe se uplatní na pozicích, kde tyto své kvality využijí. Manažeři, sekretářky, tiskoví mluvčí, ... a kdokoli, kdo musí zařizovat spoustu věcí naráz, rychle a efektivně. Také mohou být výtečnými baviči, řečníky, herci, zpěváky - právě díky své schopnosti rychle měnit masky. Ne, že by se nutně schválně přetvařovali, jsou prostě nestálí. A na divadle to výborně využijí, protože přepínat mezi rolemi je pro ně velkou zábavou. Pokud jste někdy viděli excentrického herce, který dokázal odehrát představení o pěti postavách zcela sám, nejspíš to byl blíženec. Jsou také nepřekonatelní prodejci.

Ještě jednou to zdůrazním - mají opravdu rádi svobodu a změnu. Zkuste dát blížence do klece a uteče tak rychle, že nestihnete zamávat. V tomto se podobají vodnáři, se kterými si často výborně rozumí. Umí ovšem překvapit. Většinou je u nich nečekaným překvapením to, že udělají, co měli, přijdou, jak je domluveno a vůbec se zachovají jaksi nezvykle spolehlivě a zodpovědně. Jinak jsou ale věčně mladí idealisté a se závazky si příliš hlavu nelámou.

Muži v blíženci jsou, stejně jako ve všem, i v partnerství značně nevypočitatelní a nikdy s nimi nevíte, na čem jste. Mění nálady a povahy tak rychle, že si jejich milá může být jejich city jeden den naprosto jistá a druhý den myslí, že ji začal z ničeho nic nenávidět. Aniž by mu cokoli udělala. Takže pokud chce někdo chodit s blížencem, potřebuje velký vnitřní klid, nadhled, sebejistotu a samostatnost. Vlastně je to většinou život 1+ 1/2, protože občas tady je a občas není, dle toho, jakou má náladu a vůbec a spoléhat na něj je nesmysl. Když tady je, dokáže udělat každý okamžik novým, skvělým a zajímavým a tomu kouzlu mnohá žena podlehne. A když není, tak je víceméně sama. Blíženec je vhodný přítel, pokud chcete někoho, s kým se budete bavit, podnikat dobroružství, začínat nové věci a nechcete se nudit, nikoli stabilní partner do života pokud potřebujete splácet hypotéku a pomáhat v domácnosti. Ač nestabilní, není nutně nevěrný, jeho idealismus většinou přichází s určitou morálkou a smyslem pro poctivost. Pokud zakotví s někým, kdo mu (dle jeho názoru) rozumí, tak si nepotřebuje kompenzovat nedostatky svého vztahu jinde. Pokud zakotví. To je ten problém. Nelze si ho přivázat snahou si ho přivázat, naopak, potřebuje někoho, kdo mu svobodu rád dá a třeba ji i sám potřebuje. Také mají rádi ženy, které se jim vyrovnají a dokáží je "intelektuálně stimulovat".

Žena v blíženci je takový malý harém. V jednom. V mládí jsou pro ni vztahy spíše hra a dobrodružství, usadit se může až později, ale většinou jí v tom brání jakási touha po dokonalosti. Znáte ty typy lidí, kteří nejsou být schopni s jedním člověkem, protože mu něco chybí a tak mají dalšího, který to má, ale zase nemá to, co ten předchozí...? Zkrátka než se smířit s 90%, radši jednoho s 60% a druhého se 40% nebo i tři... hlavně, aby bylo s kým podnikat všechny ty roztodivné zájmy, vyžadující snad zcela odlišné povahy, které se všechny spojují v jedné ženě znamení blížence. Pokud se oprostí od společenských konvencí, bude kromě více mužů a zájmů vyhledávat také více různých zaměstnání, projektů a věcí, ve kterých by se mohla realizovat. Řekněme, že slavná žena v blížencích by byla herečka, zpěvačka, k tomu hájila lidská práva, rozjížděla vlastní značku oblečení a parfémů a sportovní družstvo. A to vše během jednoho měsíce, než si najde zase jiné, klidně i zcela opačné zájmy. Není domácí hospodyňka, radši pronásleduje své sny a ideály - ovšem s bystrou myslí až určitou vypočítavostí. Nenechte se zmást jejími šatičkami a sladkým úsměvem, může být stejně nebezpečná na hřišti, jako v obchodním vyjednávání nebo intelektuální debatě. Bude hrát roli, která se jí hodí (nebo na kterou má zrovna náladu), ale to neznamená, že je taková pořád. Rozhodně ne. A stejně jako muž v tomto znamení se nenechá spoutávat, potřebuje svobodu jít za svými vizemi, zájmy a stejnou svobodu dává dětem. Určitě častěji, než teplou večeři, pokud ji ovšem neobjedná z restaurace. Svého muže, pokud jej miluje, podpoří v čemkoli a nikdy si nestěžuje, že je něco příliš riskantní - změna je ostatně alfou a omegou jejího života.



Proč se tak řeší to "vnitřní dítě"?

17. ledna 2017 v 12:15 | Neri |  Sebepoznání
Možná jste si už všimli, jak často se v "duchovní komunitě" skloňuje pojem "vnitřní dítě". Existují různé meditace a programy na jeho nalezení a práci s ním, řešení traumat z dětství, ... Většina z nás má alespoň tak základní znalosti o psychologii, aby tušila, že spousta našich současných problémů z dětství vychází a že tyto negativní zážitky, co nás jako maličké ovlivňovaly, jsou vytěsněné a lze k nim jen těžko proniknout. Faktem je, že mnohdy prostě netušíme, co se nám mohlo stát a poznamenat nás. Možná by nám pomohlo se do toho více ponořit, ale utrácet tisíce za terapie a doufat, že to k něčemu bude? Proč? Je to pro nás něco potlačeného, neuchopitelného, možná i divného, celý ten koncept s naší dětskou vyděšenou částí. Už jsme přece dospělí. Někteří i s vlastními dětmi. Máme se starat o jedno navíc?

Musím přiznat, že mě samotnou toto téma nechávalo hodně dlouho chladnou. Měla jsem spoustu jasnějších a palčivějších problémů než se snažit utěšovat něco, o čem ani nevím, jestli to tam uvnitř ještě někde je. Jak to tak ale bývá, časem se ukázalo, že některé palčivé problémy mají jiné příčiny, než by jeden myslel. A tak jsem se i já nakonec dostala k zájmu o téma vnitřního dítěte. Vlastně jsem k tomu došla z velké části přes psychologii, která se v mnoha ohledech protíná s "duchovním rozvojem" a v zásadě se lze jen těžko obejít bez alespoň minimální znalosti psychologie, pokud se chcete někam posunout.

Jistě víte, že mě zajímá MBTI a že jsem INFJ, protože o tom docela často píšu a dost i čtu. Důkazem toho, že je vždy co nového objevovat, je tabulka, na kterou jsem náhodně narazila - tabulka hlavních funkcí INFJ a INFP zkombinovaná se základní psychologií. Abych stručně shrnula principy, na kterých byla tato tabulka založená, vysvětlím dvě věci. Zaprvé, v MBTI má každý typ čtyři funkce, podle kterých vnímá svět kolem a rozhoduje se. Například pro mě je to extrovertní cítění (empatie, pochopení ostatních, snaha zajistit dobro všem), introvertní intuice (odhad dalšího vývoje věci na základě vyhodnocování informací a vjemů), introvertní myšlení (vnitřní analýza věcí, hloubání, kategorizování) a extrovertní vnímání (vnímání věcí a dění kolem v aktuálním okmažiku, prožívání světa fyzickými smysly). Přičemž první dvě funkce jsou nejsilněší a nejspolehlivější a druhé dvě nejméně rozvinuté. Tento princip funguje v psychologii a esoterice u mnoha věcí, např. máme všichni nějaký nejsilnější živel nebo dva a pak ty méně rozvinuté, až zcela nevědomé.


Tyto málo rozvinuté nebo nevědomé funkce jsou pak v zásadě temnou stranou osobnosti, tím, co v sobě potlačuje a někdy to přebírá kontrolu, aniž by si to člověk vědomě uvědomil. Ve snaze o seberozvoj a sebepřijetí pak často dochází k tomu, že se učíme pracovat se svými silnými stránkami - silnými funkcemi - a čím více je rozvíjíme, tím blíže se dostáváme i k těm ostatním, méně vědomým, na které později také přijde řada. Zkrátka odhalíme to, co bylo zatím ve stínu a i když z toho nejspíše nebude silná stránka, jako z těch hlavních funkcí, můžeme alespoň tyto slabší funkce dát do určité rovnváhy a uzdravit - tak, aby už nepřebíraly kontrolu a nevyváděly neplechu, protože se cítí opomíjené nebo zavrhované. Když využiju trochu personifikace.

Oheň není na hraní; a démoni také ne

10. ledna 2017 v 9:01 | Neri |  Magie
Nejem z těch, kteří by se neustále zabývali zlem kolem nás. Je tady, ale většinou nemám potřebu před ním varovat nebo o něm psát. K čemu, když to všichni stejně vidíme? Nerozebírám konspirační teorie ani problémy třetího světa, nevaruji před peklem a hříchem, nejsem křesťanka. A i když budu dnes psát o démonech, křesťanské pojetí byste hledali marně. Jediné peklo, které pro mě existuje, je lidská existence - když na to jdete špatně. A nebe? "Nebe" je po smrti pro všechny. Duše bolesti života nezná. Ne, nemusím zachraňovat vaši nesmrtelnou duši, protože nic ublížit nemůže. Přesto se do pekla dostat můžete - a docela rychle - klidně hned a bez velké snahy. Nemusíte čekat na smrt, ne, peklo vás dostane rovnou teď a tady. Jak? Stačí si začít zahrávat s démony.

Už jsem to totiž viděla. Viděla jsem lidi, kteří si začali zahrávat se silami, kterým nerozuměli. Lidi, kteří si mysleli, že ke štěstí vede zkratka a že moc a podobné věci jsou štěstí. Viděla jsem různé existence, více či méně na dně. Ještě jsem ale neviděla, že by se z toho dna dostali. Netvrdím, že je to nemožné. Problém je v tom, že čím hlouběji jste, čím déle, čím více si zvyknete... tím těžší je změnit svoje zvyky. Je to stejné, jako se závislostí. Dokonce i utrpení je svým způsobem závislost. A často je závislost jeho součástí. Spousta lidí, kteří jsou na dně, trpí alkoholismem, bere drogy nebo má jiné problémy. Rozdíl mezi těmi, kteří do toho netahali "temné síly" a těmi, co ano, je v tom, že ti první se mohou poučit, zlepšit si život a pak třeba díky zkušenostem ze svého utrpení učit ostatní. No a ti druzí musí bojovat s více věcmi než jen se sebou a kdyby na to měli sílu, v první řadě by odolali lákadlům jiných entit.


Když to shrnu, možnosti jsou tři.

1. Pokud se chcete pouštět do vyvolávání démonů, uzavírání dohod, temné magie, ovládání ostatních, vysávání energií, apod., okamžitě na to zapomeňte a nikdy s tím nezačínejte. Proč? Protože magie má jedno pravidlo. Vše dobré i zlé, co uděláš, se ti třikrát zesílené vrátí. Tak si představte, jak asi dopadnete vy když někoho proklejete.

2. Pokud se chcete pouštět do jakékoli magie, buďte zkrátka opatrní. Magie sama o sobě není špatná, záleží na tom, co děláte a s jakým záměrem. Vždy si dobře rozmyslete, jestli je pro to, co chcete, nutné použít kouzlo a nelze to zařídit jinak a také, zdali tím někomu neubližujete nebo nezasahujete do něčí svobodné vůle. Právo na svobodnou vůli je totiž základním lidským právem - nejen ze zákona, ale i duchovním! - a zasahování do něj má své následky.

3. Pokud jste se už do něčeho temného zapletli, to jediné, co můžete udělat, je přestat a nikdy se k tomu už nevracet. Čím déle v tom jste, tím to bude těžší, takže pokud jste teď začali, je nejvyšší čas skončit. Čím déle, tím hůře.

Možná pořád nechápete, proč je hraní si s démony a destruktivní magií tak špatné a co vám to může udělat. Nebo proč je těžší skončit, když to děláte dlouho. Tak dobrá. Vysvětlím vám to.

Obrázky použité v článku jsou z tvorby Abigail Larson.


Zahrávání si s temnými silami je jako oheň. Vykřešete pár jiskřiček a chytne vám celý barák a než se nadějete, máte celý život v plamenech. Začít to může úplně nevinně a za pár let už ani nevíte, jací jste byli dřív. Běžně nás potkávají smutné události, nemoci, deprese, ztráty všeho druhu, ale z těch se lze dostat poměrně bez následků. Proč? Protože máte pořád svou svobodnou vůli. Platí zákon, že do vaší svobodné vůle nikdo nesmí zasahovat bez dovolení. Dokonce i svým andělům musíte dát svolení zasahovat, třeba tak, že je požádáte o pomoc. Pak vám mohou pomáhat více, přihrávat znamení, zkrátka jednat tak, aby došlo k tomu, co si přejete. Vtip je v tom, že s démony to funguje úplně stejně - až na to, že nejsou z čisté lásky, jako andělé, ale z jejího opaku - a rozhodně nemají na srdci jen vaše nejvyšší dobro. Ve chvíli, kdy démony o něco požádáte, kdy jim dáte svolení jednat ve vašem jménu - v té chvíli se jim vlastně zaprodáváte a dáváte jim svolení zasahovat do vašeho života a toto svolení se jen těžko ruší a odvolává. Jakmile jim dáte do rukou otěže, můžete si být jisti, že nepojedou vstříc lásce a štěstí - lásku totiž démoni nenávidí nejvíce ze všeho. Dali byste do domu se svými nejbližšími bombu? Dali byste rozbušku do ruky šílenci, který miluje bolest a neštěstí? Ne? A proč dáváte svůj život do rukou démonům?

Pro dvojpaprsky na cestě k sobě

3. ledna 2017 v 11:02 | Neri |  Mezilidské vztahy
Už dlouho jsem neměla vyloženě "nutkání" něco napsat, ale ke konci roku mě nějak popadlo. Dlouho jsem přemýšlela nad titulkem... jak do pár slov shrnout těžkosti, které potkávají některé osoby na jejich (duchovní) cestě? Jak, když oni sami tomu někdy nerozumí? Pokud nevíte, co jsou dvojpaprsky, doporučuji vám přečíst únorový speciál zaměřený na toto téma. Dozvíte se tam vše potřebné :-)

Tento článek je určen především těm, kteří už své duchovní dvojče našli a katapultovalo je to na cestu, která je občas k zešílení... Chci vám pomoci. Chci vám říct věci, na které nejspíš časem sami přijdete, ale přečíst si je teď vám může ubrat několik starostí a předejít spoustě bolesti. Ne, nestačí si přečíst tento článek a vše nebude hned růžové, ale třeba vám to ukáže, co je třeba dál dělat, aby došlo k dalšímu průlomu nebo zkrátka jakémukoli zlepšení vaší současné situace. Vždy je to na vás, jestli si slova jen přečtete a zapomenete nebo s tím i něco uděláte. A pokud se vás téma dvojpaprsků netýká, můžete si článek přečíst také - spoustu věcí, které zde budu zmiňovat, musí časem pochopit každý, i ten, kdo nastoupil "duchovní cestu" dobrovolně. Poznání dvojpaprsku tento proces jen urychluje a tak trochu i vynucuje :-)

Milí čtenáři, hledající, ztracení i nacházející... chci vám, říct, že...

Vaše intuice má pravdu

Je úplně jedno, co vám říká váš rozum, rodina nebo přátelé a jak věci vypadají navenek. Když potkáte svůj dvojpaprsek, vše, na čem záleží, je vaše srdce a vaše intuice. Co je mezi vámi nedokáže lidský rozum nikdy plně pochopit. Poznáte toho druhého spolehlivě, ale rozum může pochybovat. Můžou se objevit těžkosti, rozejdete se, vypadá to, že je vše ztraceno... a uvnitř cítíte, že není, že k sobě patříte. Tak kdo má teď pravdu? Ten pocit? Rozum? Vždy vaše intuice a pokud pochybujete, pokud nevěříte sobě, ani lásce, ani ničemu z těch krásných věcí, co jste zažili, je to pro vás lekce, jak se naučit sebedůvěře. Protože budou chvíle, kdy to budete jen vy a vaše pravda a celý svět proti vám... a tyto chvíle vás mají naučit, že nepotřebujete ničí potvrzení ani souhlas, dokonce ani souhlas vlastního rozumu. Jen vaše intuice má pravdu. Bez ohledu na to, co kdo říká, bez ohledu na váš rozum, ONA má pravdu.

První věc, kterou se musíte naučit, je důvěřovat sobě. Bez výjimek. Naprosto a zcela. Můžete se zmýlit, každý se mýlí, ale nemůžete žít podle čistého vědomí a svědomí někoho jiného. Budete muset pochopit, že váš vztah s tím druhým - to, co k sobě cítíte - je naprosto jedinečný. Není ani z tohoto světa. Budete muset pochopit, že všichni ostatní se mýlí, protože posuzují dle zkušenosti s jinými vztahy - a tyto zkušenosti se na váš vztah s dvojpaprskem nevztahují. Pravidla pro jiné vztahy neplatí. Dokonce ani pravidla pro vztahy dvojpaprsků, o kterých někteří píší, neplatí. Pravidla neexistují. Je to jen mezi vámi dvěma a jediný návod máte v sobě, ve své intuici, ve svém srdci. Zapomeňte na to, že máte zavolat až tři dny po schůzce, nesnažte se dělat lepšími, než jste. Když se rozejdete, zahoďte všechna chytrá přísloví typu "dvakrát do stejné řeky nevstoupíš". Doslova vyhoďte vše, co víte o vztazích, z hlavy. Dokud si budete vybírat pravdu ostatních před tou vaší, nemůžete svůj vnitřní boj vyhrát. Ta vaše se totiž nikdy nepřestane ozývat - ani když ji budete vytrvale odmítat a zapírat, pořád tady bude a vy budete trpět vnitřní rozervaností tak dlouho, než to konečně pochopíte a začnete jí být věrní.



Tradiční zamyšlení nad minulým rokem a co chci od toho dalšího

1. ledna 2017 v 2:07 | Neri |  Mé deníkové zápisky
Připadá mi to jako sotva pár měsíců ode dne, kdy jsem psala minulé shrnutí roku 2015. Ještě teď si vybavuji ty pocity a myšlenky, sny, touhy, cíle... tu nejistotu, protože jsem netušila, co bude dál, jak to všechno zvládnu a jaké bude začít s věcmi, které jsem měla před sebou. Čím více let takto píšete, čím více takových zpráv čtete, tím rychleji vám dochází, že vlastně žádný rok není až tak výjimečný. Ano, každý má své milníky, věci, které se v něm stanou a jsou třeba významné - v tu chvíli - ale zjistíte, že sotva jste naplnili jedny plány a zbavili se jedněch obav, objevují se další. A tak jsem loni psala, že mě čeká maturita a nevím, jak ji zvládnu. Že budu začínat s podnikáním a že chci zůstat v Brně. Měla jsem i další, menší plány, třeba jako pokračovat ve španělštině - a to jsem nesplnila, ačkoli se mi doma válí učebnice a letos už se na to vážně musím podívat, abych s ní mohla - pokud udělám prvák - v druháku pokračovat ve škole. Letos jsem si ale nedávala přesné cíle, co chci naplnit a splnit. Letos jsem pojala plány do budoucna trochu jinak.

Vytvořila jsem si seznam toho, jak se chci cítit. Cesty vesmíru jsou někdy nevyzpytatelné a zatímco lpíme na jedné možnosti, jak dostat, co chceme, může dost dobře posloužit i jiná. Nakonec totiž chceme jen určité pocity, které se snažíme prožít skrze konkrétní zážitky a vlastnění nějakých věcí. A tak jsem na to šla letos jinak a napsala si, co chci zažívat na emocionální úrovni a vytvořila jsem si kromě seznamu i nástěnku s obrázky, které tyto pocity vystihují. A tak se chci letos cítit úspěšná, nezávislá, šťastná, doma a v bezpečí, chci být užitečná - třeba skrze tento blog nebo své podnikání - a chci i další věci, jako cítit se schopně a sebejistě, když zpívám před lidmi, protože aktuálně je to skoro úplný opak :-) Můžete jít do toho "pokusu" se mnou a také si letos své cíle napsat jinak. Třeba to pomůže a začnou se dít zázraky a třeba ne, ale letos poprvé po mnoha letech - možná poprvé vůbec, co si pamatuji - můžu říct, že jsem opravdu šťastná. Že ačkoli jsou občas horší chvíle a dny - jsem šťastná. Líbí se mi, jak žiju.

Když se ohlédnu za minulým rokem, za věcmi, které byly předemnou a teď už jsou minulostí... co k tomu tak můžu říct? Na začátku roku jsem na tom ještě nebyla úplně dobře, každodenní chození do školy, učení a stres před maturitou mi dával zabrat. Maturitní práci jsem ale napsala a úspěšně odmaturovala. S pobaveným úsměvem musím přiznat, že za samé jedničky :-) Dostala jsem se na vysokou školu a odjela na prázdniny do Ostravy za rodiči. Začala jsem pracovat na své historicky první kolekci a zažila vícero různých "poprvé". Poprvé jsem šila pro někoho jiného, než pro sebe. Poprvé jsem opravdu musela dát dohromady soubor věcí se stejným tématem, aniž bych studovala jakékoli návrhářské školy nebo si prošla kurzy. Poprvé jsem si hrála na modelku před fotoaparátem, ačkoli jsem vždycky focení nesnášela a měla dojem, že na fotkách vypadám blbě. V červenci jsem oficiálně začala podnikat. Znovu jsem začala psát články na oba blogy a založila k tomu všemu ještě facebook. Pamatuji si na hektické dny, kdy jsem seděla celý den u počítače a měla pocit, že nestíhám. Na dny, kdy jsem nemohla usnout, jak moc jsem myslela na práci a na dny, kdy jsem si naopak vyčítala, že toho dělám málo :-) Každopádně jsem tak tak zvládla dát do prodeje druhou, podzimní kolekci, se kterou jsem byla už o dost spokojenější a ráda kousky z ní nosím. Pak přišla škola a určitý pracovní útlum, kdy jsem nevěděla, co podniknout dál. Až ke konci roku jsem navíc začala nabízet i stylové poradenství.

V září jsem se stěhovala opět do Brna s několika taškami a dvěma šicími stroji. Prvních pár dní jsem z toho všeho - z nové školy a bydlení - byla dost nervózní, ale jakmile jsem si zvykla, opravdu poprvé po letech mě zalil pocit naprosté spokojenosti. Konečně jsem zase měla domov. Miluji Brno, miluji své koleje a svůj pokoj, miluji své podnikání a svůj životní styl. Miluji, že vstávám kolem poledne a učím se nebo pracuji do noci, píšu články, šiju a dělám to, co mám opravdu ráda. Miluji, že nemusím chodit do školy každý den. Ke konci roku mě jen začalo nervovat zkouškové (zatím mám hotové dvě zkoušky, ještě mi chybí tři nejtěžší, angličtina a zápočet, který mi napoprvé nevyšel; tak snad se to zvládne). Nicméně jsem prostě tak šťastná jako nikdy a jediné, co chci, je si svůj životní styl udržet :-) A také svoji nejlepší kamarádku, která je ještě stále se mnou a stále jsme na tom dobře! :D Nicméně... jsem to zvládla. Zvládla jsem své plány a výzvy minulého roku.

Letos jsou předemnou zase nové. Přemýšlím nad projekty, které chci úspěšně rozjet. Přemýšlím nad články, které chci psát, udržet si pravidelnost každé úterý, jako tomu bylo doteď. Musím nějak zvládnout zkouškové období a projít dál, abych si udržela domov; a přežít prázdniny a každoroční hektické stěhování tam a zpátky na koleje. Na to se asi nejméně těším. Tak vidíte, neumím být pozitivní ani když jsem šťastná. Nevím, na co se těšit. Momentálně je pro mě i docela obyčejný den dost krásný na to, abych se ho nemusela děsit a čekat na nějaký lepší den v budoucnu, kdy se "něco" stane. Je mi fajn. Je mi opravdu dobře a nejvíc ze všeho si přeju, aby mi tak dobře bylo i nadále. A přeji i vám, abyste se měli dobře a mohli vstávat s tím, že každý den je dobrý a není se čeho bát. Opravdu ze srdce vám to přeji :-)

Šťastný nový rok 2017!

Vaše Neri