Temná noc duše - spirituální propad na dno

13. prosince 2016 v 11:45 | Neri |  Duchovní cesta
Každý z nás má nějaké vzpomínky. Na časy, které byly nejlepší a stýská se mu po nich a na časy, které byly nejhorší a diví se, že je přežil. Bohužel je ovšem jen málokdy tak zle, aby nemohlo být hůř. Na duchovní cestě se takové pomyslné dno nazývá Temná noc duše a poprvé jsem o ní slyšela, když mi bylo asi tak dvanáct. Ten pojem se mi opět vybavil až po letech, ale stále ještě si vzpomínám na některé základní charakteristiky.

Temná noc duše je pád, který přichází, když se ocitnete ve výšinách. Pracujete na sobě, začínáte měnit svůj život a myšlení, daří se, nasloucháte intuici, jdete svou cestou a plníte plán svého osudu a vše se zdá být krásné. A najednou, zcela bez varování, do vás někdo strčí a vy spadnete z těch výšin rovnou na zem, na dno, na hubu. A je to tím horší, že jste to nečekali a nechápete, co se stalo. Nic nedává smysl. Najednou je všechno špatně. Už neslyšíte anděly ani intuici a nevíte, co máte dělat. Jste v temnotě, ze které neexistuje východ, tápete, bojíte se a trpíte, pořád, bez přestání, aniž byste věděli proč. Nic nedává smysl. Temná noc duše přichází po období velkého duchovního růstu a je k němu naprostým kontrastem. Nutí vás zpochybnit všechno, čemu jste doteď věřili, včetně sebe. Všechny ty věci, které jste mysleli, že už jsou za vámi, se vrací se zvýšenou intenzitou. Čím více jste se naučili mít rádi, tím více se teď nenávidíte. Čas běží, ale vy stojíte na místě. Všechno je špatně. Všechno.


Mnoho lidí popisuje, jaké pro ně bylo si tímto obdobím projít, ale někdo, kdo to nezažil, stejně nepochopí neúprosnou temnotu a zoufalství takové životní fáze. Je to zkušenost, která je nepředatelná. Každý na duchovní cestě, kdo o ní někdy slyšel a ještě si jí neprošel, může mít strach, že ho teprve čeká a bude to zlé. Proto se o ní někdy raději nemluví, aby neodradila ty nadšené hledající od jejich vývoje. Přecejen, kdo by chtěl dřít a snažit se a všechno jen proto, aby znovu padl? Dobrou zprávou ale je, že každý, kdo o temné noci duše píše a prošel si jí, se z ní také dostal. Už to má za sebou. Většinou tedy díky odevzdanosti, trpělivosti a smíření se se situací. Jizvy však zůstávají. Říká se, že po Temné noci duše už člověk nikdy nebude stejný.

Většinou se o ní také píše z hodně náboženského hlediska, jak je to období, kdy člověk, který začal cítit "boží lásku" o tento pocit přijde, chybí mu, touží po něm a chce ho zpátky. Myslím, že to není zážitek, kterým si nutně projde každý na duchovní cestě. Většinou je určen spíše takovým, kteří vědomě touží být povznesení, soucitní, pomáhat ostatním, šířit světlo a "boží lásku", apod. (tedy nikoli cyniky jako jsem já, že ano…). Temná období jako taková ale zažívá každý z nás. Přijdou po ztrátě, rozchodu, při těžkých okolnostech nebo spolu s depresí. A proměňují nás.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama