Nesnáším tebe, celý svět a sebe!

22. prosince 2016 v 16:32 | Neri |  Mezilidské vztahy
Ne, dneska to nebude o PMS (ačkoli by to sedlo jak prdel na hrnec), ale spíše o tom, jak máme všichni občas sklony si vylívat své vlastní negativní emoce a problémy na lidech, se kterými vůbec nesouvisí. Že vy to neděláte? Já se taky snažím to nedělat. Ale někteří neumí převzít zodpovědnost za své činy a pocity a klidně si je na ostatních ventilují i tehdy, kdy je zrovna ti napadení nezpůsobili. A pak jsou tady ti, co se neumí bránit vůbec a neventilují nic ani, když je někdo opravdu vytočí. Hlavně mi ale jde o to, že někdy jsme všichni nechtěně obětí špatné nálady někoho jiného a někdy je těžké si to nebrat osobně. Jak tedy poznáte, jestli jste někomu opravdu ublížili a máte se do příště zlepšit - anebo vás bezdůvodně napadl jen proto, že má zrovna náladu pod psa?

Pokud nedokážete ani při nejlepší vůli pochopit, proč je na vás někdo nepříjemný, buď něco přehlížíte anebo to prostě není vaše chyba. Někdy na to není třeba křišťálová koule. Rodiče se pohádají a pak si vylijí svůj vztek na partnera křikem na dítě, které nechápe, proč maminku tak naštvalo a čím. Možná si tohle ještě pamatujete z dětství. A pak jsou tady ty chvíle, kdy vůbec netušíme, co výbuchu druhého předcházelo. Nevíme, jestli celou noc nespal, pohádal se s někým nebo mu právě přišla špatná zpráva. Najednou je tady a křičí kvůli nějaké drobnosti a my se cítíme zle. Co s tím?

Já jsem, jakožto melancholik, expert na přehnané analyzování každého společenského konfliktu. Jakmile je na mě někdo naštvaný, dokážu z toho být půl dne skleslá a zkoumat, co jsem řekla nebo udělala špatně. Někdy ani po několika hodinách analýzy nedojdu k dostatečnému důvodu. Tehdy mi nezbývá než uklidnit svou vyděšenou melancholickou část a zkusit do ní vemluvit trochu rozumu s tím, že někdy prostě není moje chyba, že se něco stalo. Ano, možná jsem si to nějak přitáhla, že to postihlo zrovna mě, ale nikomu jsem neublížila. Tedy, myslím, že si to často přitahuju tím, že se nechci hádat a ozývat, když nutně nemusím, takže je na mě někdo protivný, já se nebráním a ten špatný pocit mám pak za to, že jsem se neozvala. Někdy bych ráda, aby mě vesmír konečně přestal zkoušet a nutit se učit takové věci, jako dohadovat se s protivnými lidmi. Vážně to nemám ráda.


Nedávno se mi povedlo v menze narazit na hrozně nepříjemnou ženskou. Resp. nepříjemnou na mě. Byla jsem první ve frontě a místo, aby se mě zeptala, co chci, se nejprve ptala kluků za mnou. Když už obsloužila asi třetího, slušně jsem řekla, co bych chtěla. Dočkala jsem se pořádně jízlivého tónu, protočení očí, celkově otráveného výrazu, zkrátka jako bych byla neskutečné drzé stvoření jen proto, že si dovoluju chtít oběd. Tak nevím, jestli má nějaký problém s holkama a slabost pro kluky, ale vážně jsem nepochopila, co jí tak vadilo. Byla jsem slušná… a to jsem měla právo být naštvaná a ohradit se, že jsem na řadě já; a neudělala jsem to. Příště to asi řeknu. Ať má důvod být protivná. Nicméně…

Prostě za to nemůžete. Nemůžete za to, že se někdo špatně vyspal, má nějaký konflikt nebo má třeba komplex. A tak se stává, že profesorka šikanuje studentky, protože jí manžel utekl s mladší… podnikatel v restauraci křičí na servírku, protože mu krachuje firma… a třídní hajzlík šikanuje šprta, protože má nízké sebevědomí a doma si ho rodiče dost nevšímají. Ano, svět je plný nespravedlnosti, ale co naděláme? Můžeme se jen snažit nebýt stejní a nevylívat si vztek na těch, co si to nezaslouží - a také si nebrat osobně, když se staneme terčem takového útoku. A třeba se i bránit.

Většinou se lze na věc podívat i z pohledu toho druhého a trochu ho i litovat. Pokud se na vás někdo bezdůvodně osopil, asi má chudák sám problémy, se kterými si neví rady nebo si jich ani není vědom, možná problémy v rodině nebo se sebevědomím a možná je na tom ještě hůř než vy. Člověk, který si musí svou nespokojenost vybíjet na ostatních, je často prostě nešťastný a, jak název článku napovídá, nesnáší vás, nesnáší svět, ale nejvíce ze všeho nesnáší sebe… A s tím je mnohem horší žít než s faktem, že na vás byl jednou někdo protivný. Ostatně, když se naučíme soucítit se sebou a svými špatnými stránkami a slabostmi a máme se rádi, dokážeme pak také více soucítit s ostatními… a snažíme se jim tolik neubližovat. Tak si na to vzpomeňte, až vás zase potká něčí špatná nálada :-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama