Ke štěstí JE potřeba mít důvod

22. listopadu 2016 v 9:21 | Neri |  Sebepoznání
Dovedu si představit ty zástupy lidí, kteří se poctivě zabývají seberozvojem, čtou všechny chytré články a říkají: Ne, štěstí není možné získat vnějšími věcmi! Štěstí je uvnitř! Není k němu třeba důvod! Jo, no, dobrá, sluníčkoví lidé. Pokud jste o tom opravdu přesvědčení, radši vůbec nečtěte dál. Protože já si o tom myslím něco jiného.

Vážně nepatřím mezi sluníčkové lidi. Strávila jsem měsíce v depresích. Promyslela jsem si do detailu svoji sebevraždu, protože můj život byl takové utrpení, že se to nedalo vydržet. Teď jsem z toho poprvé po letech venku. A ano, jsem šťastná. Změnila jsem svůj stav mysli, náhled na život, osvítilo mě poznání, jak se mám vlastně dobře? Hm, ne, to se nestalo. Za zlepšením mého psychického stavu stojí z 90% změny vnější. To jste nečekali, že? Spousta lidí vám řekne, jak je třeba začít odpouštět, být vděčný, nepřipouštět si negativní myšlenky a pak se stanete šťastnými, protože jim to vyšlo. Tak půjdu trochu proti proudu. Pokud jste nešťastní, něco s tím udělejte. Začněte u sebe... ne, změňte svět kolem. Protože víte co? Sebe moc nezměníte.


Ale jo, začněte u sebe. Poznejte sebe. Snažit se změnit není moc reálné, ale je třeba vědět, jaký je ten nástroj, se kterým jdete měnit vnější svět - ten nástroj = vy. Podle mě to, jak je člověk šťastný, ovlivňují dvě věci. 1. Jeho vrozená povaha, která se v životě nějak vyvíjela, ale v jádru se nijak nezmění. 2. Jaký žije život a jestli mu vyhovuje.

Víte, proč někteří lidé umí být šťastní i přesto, že bychom jejich život neoznačili za zrovna ideální? Protože oni jsou spokojení s tím, jaký je. Někdo prostě ke štěstí potřebuje málo. Někomu stačí mít co jíst a kde bydlet a je mu jedno všechno ostatní. Nápověda: To, že lidé říkají, že máte být spokojeni s málem a být skromní neznamená, že když se budete nutit takoví být, budete šťastní. Právě naopak. Pokud máte velké nároky, budete je mít pořád, jen je v sobě budete potlačovat a budete nešťastní a ještě nebudete vědět proč (vždyť říkali, že skromnost je štěstí!).

Někdo má všechno, co společnost považuje za důležité věci, tedy rodinu, peníze, zdraví, atd. - a šťastný není. Proč? To má tak nešťastnou povahu? Ano i ne. Pochopte, když někomu ke štěstí stačí málo, většinou nemá to "všechno". Nemá hromadu peněz, protože nemá ambice je vydělávat. Nač? Prostě si žije skromný život a je mu dobře. Na druhou stranu někdo pořád dře, aby měl hromadu peněz a štěstí mu nepřináší. Proč? Protože očividně jeho definicí štěstí nejsou peníze, jen uvěřil, že když je všichni chtějí, tak díky nim bude šťastný. A zapomněl se nejdřív zeptat, co dělá šťastným jeho a co může nebo nemůže obětovat, aby šťastným zůstal.



Složité? Trochu to zjednoduším. Naše povaha určuje, co nás dělá šťastnými, co zkrátka potřebujeme ke štěstí. Náš život pak buď vypadá dle toho, jak si jej naše povaha představuje - a jsme šťastní - anebo takový není a šťastní nejsme. Zapomeňte na to, že peníze přínáší štěstí nebo láska přináší štěstí nebo zdraví přináší štěstí. Tak jednoduché to opravdu není. Štěstí přináší spokojený život; a jaký život přináší spokojenost je subjektivní. Každý to má jinak.

Doporučuji vám, abyste si přečetli tento článek, kde vysvětluji, jak najít své hodnoty a proč je třeba podle nich žít. Všichni si většinou dokážeme vysnít život, jaký bychom chtělí, kdyby neexistovala žádná omezení daná vzděláním, strachem, penězi, zdravím, apod. Často ale nechápeme, proč chceme zrovna takový život, jaký chceme. Chybí nám nadřazené, obecné pojmy a pak nechápeme, proč nejsme šťastní, zatímco jdeme za konkrétním cílem anebo proč nám jeho dosažení kýžené štěstí nepřineslo. Nemusíte být šťastní až za dvacet let, až si splníte cíl, můžete být šťastní hned. Ale nestačí změnit myšlení, je třeba změnit svůj život. Najděte to "proč" za věcmi, které chcete. Najděte, co vás dělá šťastnými obecně. Ukážu to na příkladě.

Pan Bob je aktuálně nešťastný. Každý den chodí do práce, kterou nemá rád, ale vydělává si tam hodně peněz a vypadá to i na kariérní růst. Bob nesnáší být v práci každý den 8 hodin a nemít žádné volno. Proto chce vydělat tolik peněz, aby už nemusel do práce pořád chodit. Myslí si, že mu peníze přinesou svobodu. Jenomže teď je Bob ještě nešťastný. Každý den chodí do práce a svobodu nemá, vidí ji jen v budoucnosti, která ještě není. Obětoval své aktuální štěstí pro to budoucí, které nemusí nikdy nastat. Proč Bob pracuje? Aby měl peníze. Proč chce peníze? Aby nemusel pracovat. Proč nechce tolik pracovat? Chce mít svobodu, čas na své koníčky, apod. Chce se dobře vyspat každé ráno. Bob chce být volný. A co kdyby se Bob vykašlal na honbu za penězi někde v budoucnu a místo toho to vzal opačně - začal usilovat o práci, kde by mohl mít volnější pracovní dobu hned. Nebo začal podnikat. Možná zkusil psát knížky, pokud ho to baví a být autorem. Co může Bob udělat proto, aby byl svobodný hned, i bez chození do práce, která mu vadí? Co může udělat pro to, aby byl šťastný hned teď? Bob si nemusí začít nalhávat, že svou práci miluje a být za ni vděčný. Bob ji prostě může změnit. Někdy opravdu stačí tak málo. Náš život dělají jednotlivé dny, hodiny a minuty. Pokud je trávíme nepříjemně pro nějaký jeden cíl v budoucnu a cesta k němu nás nebaví, nebudeme šťastní, až ho dosáhneme. Budeme nešťastní celou dobu předtím a pak zase možná i potom. Tak štěstí opravdu nezískáme.


Kdo jste? Co je pro vás šťastný život? Proč je takový, co jsou vaše hodnoty? Žijete svými hodnotami, máte v životě to, co bytostně potřebujete? Někdo potřebuje hodně spánku, někdo cestovat, někdo pečovat o děti, někdo musí mít pocit, že dělá něco významného a mění svět. Když se vykašlete na to, co je štěstí podle ostatních nebo co vám získá vážnost u nich... když se přestanete snažit někomu zavděčit... co udělá šťastnými vás? A proč to zatraceně ještě neděláte?

Víte, proč jsem šťastná a po dlouhé době deprese odešly? Protože už netrávím každý den od rána šest hodin ve škole. Protože se ráno vyspím (jsem sova a tohle mi ohromně pomohlo na psychiku) a mám dost času dělat věci, které mám opravdu, ale opravdu ráda. Protože se snažím podnikat a i když nevidím velké pokroky, prostě je to něco, co dělat chci a dává mi smysl. Nemám už pocit, že plýtvám svým životem každým dnem. Jsem šťastná, protože bydlím sama a už mě každý den nestresuje otravná spolubydlící. Protože snad konečně vím, jaký je můj styl, což je pro mě osobně důležité. Protože mám skvělou nejlepší kamarádku, které můžu všechno říct.

Pro všechno z toho jsem musela něco udělat a někdy se bojím, že o to přijdu a upadnu do špatné nálady. Ale aktuálně už nemám deprese. A stačilo k tomu jen dodělat školu a dělat, co mám opravdu ráda místo ní. Protože pro mě osobně je nesnesitelné plýtvat časem na věci, které pro mě osobně nemají smysl a protože moje povaha je citlivá a není spokojená tak snadno jako někteří nepochopitelní optimisté. Povaha + okolnosti. Nic jiného mi nikdy štěstí nepřineslo. Snažila jsem se uvažovat jinak tolikrát a změnit své myšlení, ale vždy to bylo jako chvilkvoé poblouznění končící tvrdým nárazem do reality. Reálná změna vedla k reálným výsledkům a proto se nemůžu podepsat za žádnou jinou "cestu ke štěstí" než tuhle.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sylva Sylva | Web | 23. listopadu 2016 v 17:02 | Reagovat

To mi mluví z duše!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama