Nevděčná role poslíčků a učitelů

25. října 2016 v 13:19 | Neri |  Moudra ze života
Někdo by se mohl ptát, proč to celé dělám. Proč vedu tento blog? Proč vydávám magazíny? Proč píšu články, jako byl třeba tento? Proč se snažím ostatní poučit, předávat jim své zkušenosti? Kdo si myslím, že jsem? Popravdě, nevím. Možná jsem učitel, možná jsem posel. Nerada si hledám nálepky, protože většina zní dost megalomansky. Abyste byl učitel, potřebujete přece vzdělání (v dnešní době zjevně intuitivní vědění nestačí). Abyste byl guru, duchovní nebo něco podobného, potřebujete následovníky, kteří to o vás řeknou. A vůbec slovo guru má velmi negativní citové zabarvení, připomíná mi ty zprávy z novin, kdy si nějaký "guru" našel stádo oveček a pak je zneužíval. S takovými věcmi samozřejmě nechci být nijak spojována. Nemám stádo oveček, prostě jen občas napíšu nějaký článek nebo v osobní debatě s někým sklouznu do role kouče, poradce, psychologa… spíše než abych jen tak pasivně poslouchala. Neumím to.

Když mi někdo začne sdělovat, co má za problém, obvykle do toho začnu šťourat. Ptám se. Nutím ho se zamyslet nad skutečnou příčinou. Zkoumám věc z více stran. Cítím, v čem by mohl být zakopaný pes a co má dotyčného jeho aktuální velký problém naučit. Přijdu na to, jakou si prochází lekcí a chci mu pomoci jí úspěšně projít, aby problém přešel. Neumím pasivně poslouchat, chci tomu druhému pomoci najít řešení nebo alespoň vidět skutečnou příčinu. Vím, jak mě tohle samotnou někdy štve u mužů, kteří jsou přímo naprogramovaní na hledání řešení :-) Až na to, že já to dělám trochu jinak. Hledám řešení spíše vnitřní než vnější. Pokud není možné koupit nový dům, proč ti ten starý vadí? Co ti připomíná? A pak se dostaneme k nepovedenému manželství, křivdě z dětství, pocitu bezmoci a nedostatku koníčků… je to jen příklad, ale, chápejte, za vším povrchovým je něco většího pod povrchem a problém má někdy jiná řešení, než se na první pohled zdálo.
Bylo by to skvělé dělat pro klienty (třeba jako psycholog), ale přátele musí štvát, že jsou neustále analyzováni. Ano, někdy je to štve. Snažím se je tím neštvat, ale je to těžké, když to prostě máte v krvi. Tím chci říct, že existují lidé, kteří za různé šarlatány, ale i kvalitnější kouče a rádce, vyhází celé tisíce - a pak jsou takoví "nevděční", kteří jsou ještě uražení, že se jim snažíte pomoci a předat jim zprávy, které víte, že se k nim mají dostat. Což na jednu stranu chápu, ale stejně to občas zamrzí.


Někdy si připadám prostě jako posel někoho nahoře, kterému řeknou: Ok, tak dneska v 15:30 máš připomenout téhle osobě, že má pořád problémy ve vztazích, protože ji otec neměl rád. Tady máš článek, pošli jí ho.

Nebo: Tak tentokrát je tady fajn písnička, hezká, že? Tak se neflákej a řekni o ní tamté osobě. Pořád na téma té písně myslí, tak tady jí ho připomínáme, protože si ho tím dumáním přitáhla. Objednala. Kapiš?

Jindy jsem jen v té nevděčné roli učitele: Hele, slečna X už dlouho přehlíží, že se nemá dost ráda a myslí, že se ráda má. Načnete tohle téma, položíš jí pár otázek, trochu ji navedeš na objevení pravdy, jo? Víš co, stejně se tomu nevyhne, budou jí to ukazovat i další znamení… a ty jsi taky jedno z našich znamení, tak se čiň.

Nikdo ke mně sice takto nemluví, ale každý den se mi běžně stává, že na něco narazím a na někoho si vzpomenu a řeknu si, jo, to by potřeboval slyšet… nebo za mnou někdo přijde s problémem a já ho rozpitvám… a tihle lidé obvykle nedostanou, co chtěli, ale to, co potřebovali. Protože vyšší moc je tak trochu drsná a praktická a málokdy nám dává přímo to, co chceme. Obvykle právě dostaneme, co potřebujeme. Jak se říká, chtěl jsem sílu a dostal jsem překážky, aby mě posílily. A tak jsem chtě-nechtě ten "drsný" zástupce a posel někoho shora, který musí k lidem doručovat zprávy, které slyšet nechtějí - asi jako pošťák, co doručuje dopisy od soudu či finančáku - a dělat jim zrcadlo. A chápu, že není mým úkolem být oblíbená, že naopak musím ostatní posouvat za jejich hranice, i když se jim to moc nelíbí. A je to nevděčný úděl, ale je můj, takže co? Takže mi podle všeho zůstane a musím se s tím smířit :-) Naštěstí alespoň sem na blog obvykle chodí lidé, kteří moje zprávy slyšet chtějí. Rozhodně se dá článkům vyhýbat mnohem snáze než mé přímé přítomnosti ve vašem životě. Takže si toho važte, že nejsem vaše kamarádka :-D


PS: Jelikož tak ráda pitvám nejen cizí, ale i svou osobnost a také osobnosti svých herních nebo knižních postav, narazila jsem na zajímavou typologii dle archetypů bohů a bohyní a rovnou tam našla jeden asi nejlépe vystihující mě, pod archetypem Isis. Skvěle to vystihuje mou potřebu "posouvat ostatní". A můžeme tam zkusit najít také sebe, jen tak pro legraci a sebepoznání.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama