Srpen 2016

Moje důvody, proč je skvělé bydlet sama a být single

28. srpna 2016 v 11:20 | Neri |  Moudra ze života
Ne, nestala se ze mě ještě větší feministka než už jsem (haha) ani nemám nic proti zamilovaným párům. Zkrátka se chci tentokrát podělit o výhody samostatného života podle mě. Pokusím se vynechat ty nejčastější, kterými se ohání ve svých článcích single-a-šťastná! děvčata a přihodit pár specifičtějších. Pokud jste šťastně ve vztahu a nechcete ani slyšet o tom, že by vám mohlo být bez miláčka dobře, radši ani nečtěte, nechceme přece vyvolávat nevraživost o:-) V opačném případě si užijte můj malý seznam, proč někdy vážně miluju svůj život i přes to, že jsem odjakživa single a jiné už to zřejmě nebude.

PS: Ano, pokud je vám z vaší osamělosti do breku, třeba váš to trochu rozveselí. Anebo vám přitíží. Čtení na vaši zodpovědnost!!!


1. Můžu chodit spát a vstávat kdykoli chci

Ano, není nad pořádný spánek dle vlastních podmínek! Možná víte, že je bezva mít pro sebe celou postel, ale co opravdu zbožňuji je chodit spát kdy JÁ chci. Takže pokud mám za sebou těžký den, zhasnu si v deset a nikdo si nestěžuje, že je ještě brzo a chce být na počítači. Nikdo nesvítí lampičkou (nesnáším spaní při světle), nikdo nedělá hluk, nikdo nedrobí do postele při pozdní večeři zatímco se snažím usnout. Ještě víc mě to těší, když mám zrovna záchvat migrény a jsem schopná jít do postele v osm večer a potřebuji naprostou tmu a ticho.

Naopak, pokud se mi nechce jít spát do tří v noci, nemusím, nikoho neobtěžuju a nestěžuje si, že dělám hluk JÁ. Navíc si pak klidně můžu ráno vstávat ve dvanáct, nemám-li jiné povinnosti, a nikdo mě nebudí. Plus, pokud mám zrovna depresi, záchvat menstruačních bolestí nebo jsem jen líná, můžu v posteli ležet celý den, prospat celé odpoledne, můžu si kdykoli zdřímnout po práci, obědě nebo po škole, zkrátka, nikdo mě neruší, já nikoho neruším a nikdo mě nebude kritizovat, že jsem líná a nemůžu být v posteli celý den (maminky jsou na to expertky a tu mou obzvlášť nezajímá, že je den v měsíci, kdy umírám bolestí a nemůžu ani sedět, natož chodit).



2. Mám naprosté soukromí na všechny ty nechutné, nekulturní, trapné nebo jen osobní věci

Přiznejme si to, všichni milujeme své soukromí, protože všichni máme věci, které druhým nechceme ukazovat. Nemyslím ty běžné drobnosti, co bez okolků sdílíme s rodinou, spolubydlícími nebo partnerem, jako jsou neoholené nohy, rozcuchané vlasy, usoplený nos nebo smrádek z pusinky. Myslím ty zábavné věci, za které se stydíte, jako jsou falešné prozpěvování a epileptické tanečky u písníček, poskakování z radosti, hloupé ksichty, co na sebe děláte v zrcadle, zkoušení šatů jen tak pro radost - i když ty vytvořené kreace mohou být hrozné - hraní si na kohokoli a cokoli, třeba tajného agenta nebo modelku (přiznejte, že to občas i v dospělosti děláte, když vás nikdo nevidí). Také ty nekulturní věci. Dloubání se v nose, škrábání na koulích, menstruace, masturbace, sledování porna, vylučování, apod. Možná existují páry, kde jim nevadí před sebou masturbovat nebo se žena se svou krvavou vložkou nemusí schovávat na záchod, aby to drahého nepoložilo, ale kolik takových párů znáte? Vím, vím, nemluví se o tom, takže ani nemůžete vědět, jak to doma mají. Přesto se vsadím, že tak velká intimita se často nevidí. Jenomže já jsem sama, takže klidně můžu tancovat, blbnout, hrát si nebo dělat jiné věci, o kterých se nemluví, takže pšt, nic nevíte.

Někdy si ale hrozně ráda jen tak obleču některé své krásné šaty, co většinou nemám kam nosit, pustím si hudbu a koukám z okna. Jen tak, protože mě to těší. A nemyslím, že by pro to (a jiné "divné" věci, co dělám) měl někdo cizí úplné pochopení.


Jak a proč psát básně

19. srpna 2016 v 9:33 | Neri |  Kreativní nápady
Dnešní článek je tak trochu pokračováním původního a docela úspěšného článku o psaní povídek či románů, zkrátka, prózy. Jelikož ale píšu také básně, dnes se zaměřím na ně. Máme před sebou tedy takovou malou půlhodinku poezie (nebo i kratší dobu, záleží na tom, jak rychle čtete :-))


Já a poezie

Sama se psaní básní věnuji asi od čtrnácti let, i když svou úplně první báseň jsem nejspíš napsala o rok či dva dříve. Takže aktuálně tomu bude zhruba sedm let od chvíle, co jsem s tím začala. Pokud vás zajímá, proč jsem s tím začala, jíž jsem to v jednom článku zmiňovala, ale nepamatuji si který to byl a nebudu ho hledat. Proto se k tomu stručně vrátím. K psaní básní mě přivedla jedna hloupá dětinská zamilovanost do kluka, se kterým jsem si tak v těch třinácti-čtrnácti psala a vlastně jsme se ani nikdy neviděli, i když jsme to brali jako strašnou lásku. Že to byl nevyspělý žárlivý blbeček je škoda vůbec zmiňovat (ano, Nerisa vážně bývala taky hloupá a naivní a slepá). Moje první básnička tedy byla cosi jako vyznání lásky a když jsem mu ji celá nadšená poslala (podotýkám, že byla hrozná), obvinil mě, že jsem ji někde stáhla a vydávám za svou. Tolik k lásce a důvěře. Každopádně jsem ho časem opustila, ale básním se věnovala čas od času dál. Moje první vážnější pokusy se datují do věku patnácti let a psala jsem je na koleni na intru, plná zmatených emocí, které jsem neměla kde jinde ventilovat. Od té doby se psaní básní stalo nepravidelně pravidelnou záležitostí. Kdykoli mě něco opravdu žralo a potřebovala jsem to ze sebe dostat, napsala jsem o tom báseň. Později jsem je začala i zveřejňovat. Dodnes si část z nich pamatuji zpaměti a přiznávám, že si je někdy sama čtu a kochám se jimi, protože jsem na část z nich vážně hrdá a dodnes v nich vidím ty pocity a myšlenky, které jsem prožívala, když jsem je psala :-)


Chci na nich především demonstrovat, kde jsem začínala a jak se mé psaní vyvíjelo - a jak se může vyvíjet i to vaše. Vybrané sloky svých básní budu používat také k ilustraci některých jevů popisovaných zde v článku.


Proč psát poezii?

Na rovinu - na 99% si tím nic nevyděláte, básně nejsou výdělečný byznys. Jen minimum lidí se v dnešní dbě dokáže prosadit, obvykle jsou to takoví, kteří píší lehčí poezii pro pobavení. Někteří lidé si rádi přečtou i jinou, vážnější, depresivní, k zamyšlení, ale většinou za ni neplatí. Proto pokud hledáte zlatý důl, hledejte jinde. Na druhou stranu má poezie jiné klady a dokáže svému pisateli prospět především tím, že: 1. Mapuje váš život. Za deset let si můžete přečíst svou báseň a vzpomenete si, co jste tenkrát prožívali. 2. Funguje jako ventil silných emocí. Pokud máte problémy ve vztahu, sebevražedné myšlenky, cítíte zklamání světem a životem nebo naopak chcete do světa vykřičet svou radost z narození dítěte, poezie je ideální prostředek vyjádření pocitů, které jinak vyjádřit neumíme. Používám ji především k tomu. 3. Estetické působení. Když píšete hezké básně (hezké pro vás a ty, co mají stejný vkus, každý preferuje něco jiného a někdo poezii celkově nerad, jako třeba moje máma), potěší vás jejich čtení na srdci i na duši. Milovníci češtiny, krášných vět a slov, zkrátka, jazyka, si při čtení hezkých básní přijdou vždycky na své.


Kde začít

Já začínám vždy u myšlenky či pocitu a když jsem začala se psaním, netušila jsem nic o literární teorii, druzích rýmů či jak to udělat, aby báseň hezky zněla. Eufonie, kakofonie, anafora a další vyšší dívčí, které poznáte na střední škole (a ze kterých musíte odmaturovat) pro mě byly neznámé věci. Já prostě psala, jak jsem to cítila a pokud mi to znělo dobře, tím líp. Jsem dost klasik, nemám ráda volný verš ani moderní poezii, která se nerýmuje, takže jsem vždy všude měla jakýsi druh pravidelného rýmu, s mírnými odchylkami v některých verších u některých básní. Takže ano, můžu vás obeznámit se základy teorie, ale obejdete se i bez ní, hlavně, když dokážete vyjádřit svůj pocit nebo myšlenku. Ale pro pořádek, pár základních věcí...

Přehled novinek na literárním blogu

16. srpna 2016 v 12:51 | Neri |  Oznámení
Vím, že dle čísel na počítadle je můj literární blog oproti tomuto těžce opomíjen. Ano, opomíjím ho i já, jelikož tam teď přibývá něco nového jen málokdy. Jediné, co čas od času píšu, jsou články, pak mám rozepsanou knihu (tu ale zatím nikde nezveřejňuji) a jeden e-book čistě k fantasy stylu. Přesto mě občas praští inspirace po hlavě (čtěte: chci se vypsat) a nějaká ta básnička vznikne. Proto jen tak informačně přikládám odkazy na ty nejnovější, které jste mohli přehlédnout.

Pokud vás má literární tvorba nezajímá, seznam níže můžete ignorovat. Pokud však sami rádi píšete básně a chcete se zlepšit nebo to chcete zkusit a nevíte, kde začít, zhruba do týdne by měl vyjít článek o psaní básní. Tak si to pohlídejte :-) A ukázku mé tvorby berte jako jakési doporučení, možnost zhodnocení mé tvorby a jestli se vůbec vyplatí poslouchat rady někoho, kdo píše poezii jako já (ačkoli teď mám docela nekreativní období a pokud vás zajímá, řekněme, vrchol mé tvorby, můžu doporučit třeba tyto básně: Spoutaná nadějí; Odmítnutá; Nejsem z kamene; Balada o siréně; Hrdina se domů nevrací; Ach, jak já jim rozumím!; Dopis na rozloučenou)



Kolik obětí dát ještě chcete?
Prosím, jen mi je nabídněte
a já si je vezmu, když jinak nedáte,
nemůžu však mít, čeho se nevzdáte.
...




Kdysi jsem věřila, doufala silně,
že když budu snažit se pilně
přijde zázrak, přijde, nač čekám,
že stačí jenom, když se ho nevzdám.

Měla jsem naději, měla jsem víru,
ale můj plán měl jednu díru.
Zázraky jsou pod taktovkou bohů,
nikoli tvrdohlavých kozorohů.
...



Potichu, miláčku, našlapuj zlehka
podlaha pod námi je tenká, křehká.
Stačí jen dupnout a sny se rozbijí
a střepy bodají, střepy nás zabijí.
...




Je mi celkém ukradené
jaké tu mám poslání,
když žít tady ještě chvíli
jen bolestí zavání.

Je mi celkem ukradené,
jak být správně duchovní,
v téhle válce zpropadené,
když prohrávám nejen v ní.
...



Řekli mi, že láska pro mě není,
že se mám realizovat jinak.
Tak jsem po chvíli vydatného klení
zkoušela sehnat šperhák.

Že budu páčit zámky.
A možná budu mít peníze.
Zkusím zajít do banky,
vybrat jim ty jejich devize.
...



Otázky pro mé čtenáře - aneb kdo ne(na)píše není čtenář

14. srpna 2016 v 1:25 | Neri |  Oznámení
Milí čtenáři mého dlouholetého vymazleného blogu,

dnes výjimečně nepíši článek pro sebe (haha, ano, stále ještě píšu články pro sebe nebo přesněji ze své touhy se o něco podělit), ale zajímá mě především VÁŠ názor. Dám vám několik otázek a přeji si, abyste využili komentáře a zodpovědně mi je zodpověděli (není čeština někdy krásná?). Chci vědět, co vám tady chybí, co bych mohla udělat lépe a jak ještě vám můžu prospět. Zajímá mě, o co by byl zájem, do čeho se mám dále pouštět. Zkrátka dnes chci rozproudit obousměrnou komunikaci, nikoli jednosměrnou, jak to obvykle já introvert dělám. Ne, že bych se bála vašeho názoru a už jsem se asi naučila skousnout i nehezké komentáře... navíc nejsem až tak plachá, jak se může zdát... ale přijde mi, že většinou buď nemáte co nebo nechcete komentovat (ano, jsou výjimky, ale ne až tak časté). Tak dnes mluvit nebudu já, dnes je to na vás. Alespoň uvidím, kolik čísel na mém počítadle je náhodná pasivní návštěva a kolik vás sem opravdu chodí, čte a zajímá je, co píšu :-)

A teď už k otázkám.

1. Čtete můj blog pravidelně? Zajímáte se o nové články, které vychází?

2. Sledujete i některý z mých dalších blogů?

3. Jaká rubrika je vaše nejoblíbenější? Jaké téma vás nejvíce zajímá?

4. Je určitý článek, který byste zde rádi viděli? Myslete na to, aby se týkal tematiky blogu a hodil se do některé z rubrik. Postěžujte si, že jsem ještě nenapsala o tom, jak rozpohybovat koště silou vůle, uvařit lasagne nebo jak hrát kriket s andělem (dobrá, toto je těžká nadsázka, vy prosím pište vážně :-D). Můžete chcít klidně i články zaměřené na můj osobní život, zkušenosti či názory, které jsem zde ještě nesdílela (vážně je mi jedno, jestli budu psát o svém názoru na jehovisty nebo interupci, jsem upřímná až hanba).

5. Takže pokud máte nějaké otázky také přímo vy na mě, v tomto bodě máte prostor. Ptejte se na cokoli. Osobního, k blogu, jak jen chcete, cokoli vás zajímá.

6. Chtěli byste se mnou i videa? Co by mělo být jejich obsahem? Myslím, že tato otázka zde už padla, ale reakce nebyly tak velké, aby mě to motivovalo opravdu začít. Chápejte, moje matka si myslí, že youtuber je člověk trpící tuberou (nemyslí si to doopravdy, ale nemá je moc ráda... ačkoli mě nemá ráda už za tolik věcí, že jedna navíc je jedno a já si stejně vždycky dělám co chci).

7. Moc, moc, moc důležitá otázka. Co si myslíte, že opravdu dobře umím? Čemu rozumím natolik, že bych to mohla učit? Co byste se ode mě chtěli naučit? Jistě, něco už jsem sdílela zde na blogu, pár návodů tady je, třeba jak mluvit s anděly (alespoň myslím). Zvažuji, že bych zkusila vést nějaké kurzy, ale nejsem si jistá tím v čem. Samozřejmě se hodně věnuji osobnímu stylu a mohla bych pomáhat lidem určovat ten jejich po svém (strávila jsem tím roky u sebe, takže ano, beru to tak, že mám velkou praxi), ale určitě je i něco jiného, co můžu předat. Jak být tvrdohlavý bastard a stát si za svým? Jak jít za svými sny, i když vám všichni říkají, že vám hráblo? Jak vybudovat nějaké sebevědomí ze stavu "jsem smetí na podlaze"? Jak se naučit řešit své neřešitelné problémy? Jak přežít v depresi i když zůstáváte stále v depresi? Jak zachovat chladnou hlavu když jste zklamání rodiny (to mi moc nejde). Přemýšlela jsem nad tím a má nejlepší kamarádka mi řekla, že umím skvěle řešit cizí (její problémy) tak, že se vykecá, ptám se a ona si sama dojde k odpovědi. Takže možná bych mohla vést kurz sokratovského dialogu nebo spíše jak být humanistický psycholog i bez vzdělání. Myslím, že tomu, co nechtěně dělám, se říká koučování, ale koučů je spousta. Stejně tak spousta lidí učí tvůrčí psaní. Takže mě zajímá, co si VY myslíte, že bych mohla dělat (ano, mám málo práce, na blogu je to vidět- ironie). Četli jste mé články, víte, o čem píšu, čeho jsem schopná, co vám pomohlo a nepomohlo. Takže... Na jaký kurz byste si zašli, kdyby byl ve vašem městě, za slušnou cenu a vedla bych ho já?

8. Pamatujete si některý z mých článků jako váš oblíbený, který se vám opravdu líbil? Který?

9. Pokud čtete také mé povídky či básně, máte oblíbenou? Kterou? Pokud ne, nemusíte odpovídat.

10. Pokud nesledujete také FB stránku blogu, proč? Nezajímá vás její obsah? Rebelujete proti FB? Rebelujete proti FB tím, že nemáte vlastní FB a sledujete ji bez přihlášení nebo vůbec?

Deset otázek zvládnete, takže prosím, odpovězte. Děláte to pro sebe. Mně to poskytne pouze cennou zpětnou vazbu, díky které budu moci psát více článků o věcech, které vás opravdu zajímají a přinášet vám tak více užitečnějších informací nebo zábavy, pokud tady i tu občas naleznete :-) A ano, slyším některé z vás, kteří voláte, že chcete další vílí magazíny. Problém je v tom, že na to teď opravdu nemám čas. Zvládnu dát článek jednou za čas, když mi něco přijde na mysl, ale za každým magazínem je opravdu spousta hodin práce, psaní a vůbec vymýšlení témat, pro které teď bohužel nemám prostor a netuším, kdy zase mít budu.