Spojení duší a proč je důležité jej dosáhnout

1. března 2016 v 21:40 | Neri |  Mezilidské vztahy
Pokud jste četli předchozí články, možná jste dospěli k názoru, že pakliže jsou vztahy dvojpaprsků tak složité, je lepší takový vztah vůbec nezažít. A kdo by se takovému názoru mohl divit, když je to samá nejistota, bolest, duchovní růst, zkrátka žádné pohodlí, kafíčko a cigárko. Samozřejmě, v zásadě se o spojení snažit vůbec nemusíte. Tím spíš, pokud jste svůj dvojpaprsek nepotkali. Jen žijte v klidu dál, nic se neděje, možná se ten druhý nikdy neobjeví a možná je to tak dobře. Jenomže co dělat, když ten druhý do našeho života přišel a teď je to složité, dramatické a zdá se, že je to na vás příliš? Proč se vlastně snažit, proč procházet vším tím špatným, když to dobré je v nedohlednu? Obzvlášť ve fázi uprchlík & pronásledovatel můžete mít pocit (a obzvlášť uprchlík jej má), že bude lepší zůstat sám nebo být s někým v "normálním" vztahu. Proč se tedy spojit se svým dvojpaprskem?

Hlavní důvod je veskrze duchovní, přecejen, spojení dvojpaprsků je především duchovní záležitost. Ačkoli nemusí znát důvod, proč na tento svět přišli, pravdou je, že mají své poslání - možná ne jednu konkrétní věc, možná jen mají být sami sebou, inspirovat ostatní, rozdávat radost, ale i takový úkol je nesmírně důležitý - a součástí poslání dvojpaprsků je i jejich vztah, jejich spojení. Každý sám jsou plně schopni plnit svůj úkol, ale dohromady se jejich možnosti násobí. Navzájem se přirozeně tak skvěle doplňují, že zvládnou i věci, které by sami nezvládli, anebo byly alespoň obtížnější. Dokáží se navzájem podporovat a inspirovat, přináší druhému nové pohledy na věc a hlavně spolu zažívají pocity štěstí a domova, které jim dodávají sílu nejen k jejich poslání, ale i každodennímu fungování, které může být pro mnoho duchovních lidí a bytostí na této Zemi obtížné.

Opomineme-li duchovní důvody, pak je nasnadě říci, že dvojpaprsky by spolu měly být už proto, že jakmile se oba rozhodnou být spolu a přestanou před sebou utíkat, dokáží mít ten nejideálnější vztah, jaký si lze jen představit. Jeden druhého natolik znají, chápou a milují, že spolu zůstanou za všech okolností. Jediné překážky, které mohou zabránit spojení dvojpaprsků, jsou ty vnitřní. Ty jsou často nejhorší, a tak i když žádný člověk nechce být sám - a osamocenost z absence dvojpaprsku se jen těžko léčí jinými způsoby - často se stává, že je jejich spojení oddalováno právě neochotou jednoho či druhého postavit se svým obavám, pracovat na sobě a vyjít druhému vstříc. Tím chci říct, že pro každého, kdo touží po celoživotním svazku s osobou, kterou bude za všech okolností milovat a ona jeho, pokud chce být přijímán takový, jaký je a cítit se doma a šťastný, naplněný vztah s dvojpaprskem je nejlepší způsob.

Jakmile se potkají dva, kteří jsou si souzeni, dříve nebo později přijdou na to, že žádný vztah se tomu jejich nemůže rovnat, že v nich neustále bude vnitřní touha po spojení, že kamkoli utečou, jakkoli daleko, utíkají jen sami před sebou, protože ten druhý je jimi. Utíkat před svým dvojpaprskem je jako utíkat sám před sebou a jelikož nikoho jiného než sebe nemáme, nezbývá nám, než pochopit, že musíme být sami sobě nejlepším přítelem, nikoli nepřítelem. A stejně je to s dvojpaprskem. Nechcete mít toho druhého za nepřítele, nechcete být odděleni. Bolí to. Žádný jiný vztah není tak blízký, silný a naplňující. Od chvíle, kdy se poznáte, začínáte pomalu chápat, že spojení není volbou, ale ani nutné, spíše nevyhnutelné. A jakékoli důvody proti jsou víc než cokoli jiného pouze výmluvami, jak se vyhnout něčemu, co se má stát. Pro dobro všech.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama