Výmluva jako zabiják pokroku

21. února 2016 v 15:20 | Neri |  Duchovní cesta
Věřte nebo ne, ale existuje otázka, kterou když položíte, vždy dostanete stejnou odpověď. Ta otázka zní: A proč jsi ještě nezačal? A odpověď, kterou na ni dostaneme, je vždycky výmluva. Možná je to určité zjednodušení, uznávám, ale obvykle to takto funguje. Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. Pokud tvrdíme, že něco chceme, ale nic pro to neděláme, tak to nechceme. Ne dost. Vše je to o motivaci. Máme-li dostatečnou motivaci, nic nás neodradí od toho začít jít za svými sny. Alespoň se pokusíme. Pokud něco chceme udělat, pokusíme se. Pokud říkáme, že chceme, ale ani jsme to nezkusili, pak se jen a jen vymlouváme. Pokud jsme to zkusili a neuspěli, dobrá, pak máme své důvody. Ale nic nám nebrání to zkusit znovu a jinak!

Spousta věcí se nepovede napoprvé a s tím je třeba počítat, ale nenechat se tím rovnou odradit. Řeknete si, mně se to mluví. Buď jsem přirozeně vytrvalá anebo se tím sama neřídím, kážu vodu a piji víno. A já uznávám, že nejsem neomylná, že také chybuji, padám a zas vstávám a často vůbec, ale vůbec nevyhrávám. Jsou věci, které jsem vzdala. A vytrvalost jsem se musela naučit. Pořád ještě se učím. Jednou z věcí, kterou jsem se naučila, je právě psychologie výmluv. Pokud něco chci udělat a neudělám to, protože… tak se jen vymlouvám. Vím to. Uvědomuji si, že se vymlouvám, všichni to občas děláme, ale narozdíl od mnoha jiných lidí, já si to přiznám. Horší, než se vymlouvat, je nalhávat si, že to neděláme. Čas od času to dělá snad každý. Pak ale nesmí tvrdit, že za jeho neúspěch mohou ostatní. Ne, může si za ně sám, protože hledá výmluvy místo způsobů. A tak je to se vším.





Je to vidět v mezilidských vztazích, kdy radši přátelům zalžeme, že máme moc práce, místo abychom přiznali, že se nám jen nechce je vidět (čas od času je přirozené chtít být sám, ale pokud se vyhýbáme někomu konkrétnímu, je na čase se zamyslet, jestli ho ještě chceme ve svém životě a nebylo by lepší mu říct, že ne). Vymlouváme se dětem - na nedostatek času, peněz, únavu… a přitom se nám jen nechce si s nimi hrát. A co je horší, něco jim slíbíme, ale pak to nedodržíme a nabídneme jen a pouze výmluvu. Často i bez omluvy. Dáváme jim tím dobrý příklad?


A konečně, nejvíc se vymlouváme, abychom nemuseli svůj život měnit k lepšímu, plnit si své sny a být spokojení. Vždy si hledáme, proč něco nejde, na to jsme tady v ČR experti. Jen se podívejte, jak končí naše slavná novoroční předsevzetí. "Já opravdu chci chodit běhat, ale nemám dobré boty, venku prší, lidé by se na mě blbě dívali…" Pokud hodně chceme, běhat se dá i v dešti, obyčejných teniskách a bez ohledu na to, co si kdo myslí. Neděláme to jen proto, že nemáme dostatečnou motivaci.

Buďte k sobě tak hodní a udělejte si inventuru svého života, všech svých chci, nemůžu, proč a proto. Zamyslete se nad tím, jestli vaše důvody jsou opravdu tak nepřekonatelné, anebo vám jen chybí pořádná motivace. Přestaňte se zaobírat věcmi, které dělat nechcete. Přestaňte okolí tvrdit, že něco budete dělat, když se to nikdy nestane. Buďte upřímní k sobě i ostatním. Zbavíte se mnoha výčitek, když si uvědomíte, že běhat jste chtěli jen proto, aby ostatní na vás dobře pohlíželi, ale přitom vás to vůbec nebaví. Najděte si sport, který by vás bavil. Dovolte si nesportovat, pokud žádný nenajdete. Dovolte si plýtvat energií jen na to, co opravdu dělat chcete. A dělejte to, navzdory překážkám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Magor Magor | 29. února 2016 v 0:25 | Reagovat

"Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod." Zrovna předevčírem jsem tuhle frázi zase použil...
Víš kolikrát jsem hledal výmluvu, abych nemusel jít běhat a mohl sedět u poče s tebou? Jednou mi výmluvy došly a změnilo mi to život. Pár lidí přišlo a hučelo do mě, dokud jsem se sebou nezačal něco dělat.

Jup, taky jsem raději občas zalhal, protože jsem nechtěl řešit to co jsem slyšel po milion a sté. Ale stejně jsem tomu neutekl :D
Takže jsem raději nabral nějakou energii, abych to mohl později v klidu vyslechnout.

Mohl jsem odejít kdykoliv. Pravdou je, že jsem nechtěl. Je těžké odejít od někoho, koho miluješ. To víš moc dobře sama.
Ale víš co se dělo. Nechtěl jsem v tom pokračovat, protože jsem už neměl sílu to udržovat pohromadě. A pak to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Ne, není rozumné dělat to co dělám, jsem blázen :D Někdo říká, že trestám sám sebe. Já si myslím, že jsou lidé, kteří za trochu bolesti stojí.

Občas mi chybíš, tak místo toho abych ti napsal, se podívám, co děláš. Je to snažší, než se Tě snažit kontaktovat.
Jsi paličatější než já, zdá se.

Znám tě moc dobře, tak vím o čem mluvíš. Promiň, že jsem zmizel v podstatě beze slova.

Co ty? Jaké změny k lepšímu jsou u tebe?

2 Nerisa Nerisa | 29. února 2016 v 23:28 | Reagovat

[1]: V podstatě beze slova jsem zmizela já, ne ty. Příliš si mě idealizuješ. Ale fajn, když na tom trváš, když si potřebuješ připomenout to všechno špatné, zatímco vzpomínáš jen na to dobré, napíšem si.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama