Utíkat jako o život

26. února 2016 v 20:37 | Neri |  Mezilidské vztahy
Asi to nejhorší, co můžete udělat, ale vy to stejně uděláte. Alespoň jeden z vás. Když se setkají dva dvojpaprsky, je to nádherné, silné, plné lásky a nejrůznějších jiných emocí. Problém je v tom, že mezi ty jiné emoce patří také ty negativní. Strach, především. Utíkáme ze strachu, správně? Pokud nás pronásleduje lev, dá se to pochopit. Pokud nás děsí nějaké pocity, utíkáme před nimi také, ale vnitřně. Vyhýbáme se jim. A také tomu, kdo je způsobuje.

Pokud byste četli zahraniční články o dvojpaprscích, brzy byste narazili na fáze vývoje vztahu dvou dvojpaprsků. První fáze je setkání. Po ní často následuje určitý vztah, začnete se vídat, lépe poznávat, jste si blízcí, vše vypadá skvěle. Pak přijde propad. To je fáze v originálu nazývaná "runner and chaser", přeložit by to šlo zhruba jako "uprchlík a pronásledovatel". Jeden ve vztahu (častěji žena) si uvědomuje, že našel toho pravého, chce svůj strach překonat a pracovat na vzájemné lásce, budovat vztah, zkrátka, je si jistý, že o toho druhého stojí. Někdy ne hned, nejprve může také utíkat (to záleží na povaze, zkušenostech, jaké bolístky v člověku zůstaly), ale dříve či později si uvědomí, že bez toho druhého nechce žít. Problém je v tom, že ten druhý (častěji muž) je k smrti vyděšený celým tím vztahem, blízkostí, pocity. Není si jistý, co cítí, nechce se zaplétat, chce zpátky svůj jednoduchý, klidný život, předtím, než přišel ten druhý a obrátil mu ho naruby. A tak začne utíkat.


Možná tomu předchází hádky, ve kterých si navzájem nechtěně spouštíte stará zranění, možná se vše zdá skvělé a uprchlík začne utíkat z ničeho nic. Pro toho druhého i pro všechny ostatní je to zcela nepochopitelné. Jak může někdo, kdo ještě včera tvrdil, že vše je skvělé, najednou prásknout do bot, bez vysvětlení, bez rozloučení? Takové utíkání se může projevovat různě, ale je tak očividné, že není těžké jej poznat. Uprchlík se začne svému dvojpaprsku vyhýbat. Chová se chladně. Nechce se scházet, nereaguje na zprávy, tvrdí, že nic necítí, potřebuje čas, nestojí o vztah. Možná si i někoho najde, aby demonstroval, že dokáže jít dál a distancovat se od toho "problémového živlu" (který tajně miluje).

Pro pronásledovatele je toto uprchlíkovo chování velmi zraňující. Nedokáže pochopit, proč se k němu ten druhý najednou chová jako ke kusu hadru, jako by nic necítil, proč jej opustí, zradí a nechá o samotě. Je to nesnesitelná bolest, která se k ničemu jinému ani nedá přirovnat. Je horší než deprese a často k ní i vede. Uvědomělý dvojpaprsek prochází velmi těžkým obdobím, protože rozchod s dvojpaprskem zraňuje až do hloubi duše, je horší, než rozchod s kýmkoli jiným. Při představě, že ten druhý bude utíkat navždy, má chuť spáchat sebevraždu, protože nevidí žádné jiné východisko z utrpení.

Uprchlík má sklony chovat se roztržitě, rozporuplně až bláznivě. Jeden den tvrdí, že nic necítí a druhý den se svým dvojpaprskem vede dlouhé intimní rozhovory a dělá mu svou náhlou otevřeností "marné" naděje. Pak na měsíc nebo dva zmizí, nereaguje na zprávy, okázale se chlubí fotkami s novou přítelkyní na sociálních sítích (kde je vidí chudák zdrcený pronásledovatel), ale po určité době to nevydrží a opět pronásledovatele kontaktuje, jen, aby se vnitřně ujistil, že tam ještě je. Když toto pronásledovatel poví přátelům, dostane mnoho dobře míněných rad. Je mu řečeno, že už je to prostě pryč. Že ten druhý k němu nic necítí, jinak by se nemohl chovat tak hrozně, jen ho využívat, nerespektovat, dávat mu klamné naděje a pak je zase ničit. "Nenech se týrat! Máš na víc. Jdi dál," slýchá pronásledovatel. Ale netuší jak jít dál. Nechce. Chce jen, aby se ten druhý vzpamatoval a vrátil se domů. Nechápe vůbec nic. Nechápe, proč se mu najednou zdá, že všechno byla lež. Že ten druhý nemůže cítit to samé, když to jen tak zahodil a tváří se, že je šťastný se svým novým životem - bez pronásledovatele. A kolikrát uprchlíkovi ani jeho vlastní chování nedává smysl, ale nemůže si pomoct. MUSÍ utíkat. A často neví proč.



Proč uprchlík utíká?

Především proto, že se nedokáže postavit všem starým i novým pocitům, ranám, které se začínají vynořovat na povrch a znovu léčit, všem strachům, které jej pronásledují. Uprchlík utíká sám před sebou a tímpádem i před svým dvojpaprskem, který jej nutí čelit sám sobě. Všechny nešťastné lásky, nedostatečná sebedůvěra, traumata z dětství a podobné věci se mu najednou zrcadlí v jeho duchovním dvojčeti. Netuší, co s tím má dělat! Často jsou uprchlíci právě muži, protože ti mají tendence své pocity ignorovat, zavírat do krabic, hlavně fungovat, myslet logicky, zkrátka - celý život všechno dusili v sobě a najednou přijde někdo, kdo to vypustí ven a - sakra, holka, dej si pozor na to, co děláš! Vše je chaotické, zmatené, mimo kontrolu. Někdo, před chvílí úplně cizí, se je dotkl až do hloubi duše. Zasáhla je nepochopitelná, šílená láska, nad kterou nemají kontrolu. Chtějí mít nad svým životem kontrolu. Chtějí zpátky svůj vnitřní klid. Chtějí vše zase zavřít do krabic, jenomže to jim dvojpaprsek nedovolí.

Nejde to. Přišel právě proto, aby se uprchlík musel sám sobě postavit. Dříve či později to pochopí. Ale do té doby utíká, jako by mu hořelo za patami a čím blíž se mu snaží ten druhý být, tím rychleji a rychleji utíká. Někdy se bojí, že není pro toho druhého dost dobrý, vyčítá si své chyby, špatné věci, co v minulosti udělal. Dokonce i to, jak utíká. Nevěří, že ho ten druhý může opravdu tak milovat. Nevěří, že by ho miloval dál, kdyby věděl, co je uvnitř. Utíká, aby skryl své slabiny. Svou nejistotu. A také ze strachu, že do toho spadne po hlavě a pronásledovatel si to pak rozmyslí, opustí ho a ublíží mu. Útek je obrana. Kdo uteče, vyhraje. Nebo ne?

Nakonec si vypůjčím úryvek z anglického článku, který popisuje přímo zkušenost jednoho uprchlíka. Zdroj zde: http://www.twinflamerunner.com/male-twin-flame-runner-perspective

"Utíkat jsem se rozhodl z více důvodu. Za prvé, měl jsem tendenci k sebe-sabotáži. Vždy jsem se bál dobrých věcí, které mě potkávaly, protože hluboko uvnitř jsem si myslel, že si je nezasloužím. Měl jsem pocit, že se vždycky stane něco zlého, co mě o to dobré připraví. Za druhé, byl jsem vyděšený a zmatený z toho, jak byl náš vztah vždycky přirozený. Nakonec, měl jsem problémy se svým egem a sebevědomím, které ještě nebyly vyřešeny. I když jsem věděl, že sebevědomí bylo tím hlavním problémem ve vztahu dvou dvojpaprsků, stále jsem ji posílal pryč a říkal jsem si, že je to pro nás oba nejlepší.
Mé utíkání ji neodradilo. Zkoušela mě kontaktovat každý den; maily, telefonáty, a tak dále. Nikdy jsem jí ale neodpověděl; mé ego a strach mi to nedovolily. Nechápejte mě špatně, vždycky jsem byl rád, že mě pořád miluje a nikdy se mě nevzdá, ale to mi jen připomínalo vlastní chyby a nedostatky. Ona, na druhou stranu, vypadala, že se svého ega vzdala a nikdy by mi nevyčítala, že jsem ji odmítl kontaktovat.

Nechtěl jsem ji ignorovat navždy, ale věci se nějak vymkly z rukou. Nebyl jsem šťastný a mé pokračující rozhodnutí nebýt s ní v kontaktu mě vedlo k víře, že vztah už nemůže být znovu obnoven. Jak bych se vůbec obhájil, vysvětlil, proč jsem jí nemohl napsat? Tou dobou jsem nechápal, že celá tato zeď je jen produktem mé pýchy a ega, které mě sabotovalo a nechávalo zpochybňovat mou hodnotu. Její láska ke mně byla tak opravdová, ale nedokázal jsem to vidět skrz zdi, které jsem kolem sebe vystavěl, aby mě chránily před mými obavami.

Tři měsíce bez jakéhokoli kontaktu mě uvrhly do obrovské úzkosti, ale věděl jsem, že její bolest je mnohem horší. Můj psychický stav se hodně uklidnil, když mi po těch třech měsících konečně poslala mail. Byla to ta chvíle, kdy se mi otevřely oči a vše náhle zalilo světlo. Musel jsem se k ní vrátit, nebo oba zemřeme. Kontaktoval jsem ji, vše jí vysvětlil. K mému překvapení to chápala a neodsoudila mě. Ukázalo se, že všechny mé obavy byly neopodstatněné a pochopil jsem, jak daleko jsem se dostal k okraji útesu. Ani všechna negativita světa nedokáže udržet vás a váš dvojpaprsek od sebe. Musíte zahnat pochyby o sobě a všechen odpor, co k sobě chováte, a ničí vaše vztahy. Učíme se z chyb, přijměme tedy všechny lekce, která z nás dělají to, kým jsme."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 x x | 26. dubna 2016 v 22:58 | Reagovat

Ďakujem,to je ako o mne písané a uprchlík je stále na úteku :-( ,bolí to,ako sa predvádza v "novom vzťahu"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama