Jako bychom se znali odjakživa

25. února 2016 v 23:14 | Neri |  Mezilidské vztahy
Nejprve si pojďme udělat stručný úvod do problematiky své druhé poloviny duše, té pravé/toho pravého, jak jen chcete, ale já budu používat pojem dvojpaprsek (v originále tzv. twinsoul nebo twinflame). Proč dvojpaprsek? Proč ne třeba druhá polovička? Tento pojem užívám proto, že pod jinými slovy si lze představit leccos, obvykle spoustu fám a polopravd šířených neznalými romantiky. Snad mi odpustíte tu drsnou pravdu, ale člověk není poloviční entita, která potřebuje najít svůj zbytek. Proto je termín "druhá polovina duše" poněkud zavádějící. Spřízněná duše pak označuje vztah v mnoha věcech odlišný od vztahu dvou dvojpaprsků. Když už tedy víme, co dvojpaprsek není, pojďme si říct, co tedy JE.

Duše je v zásadě celistvá, ale lze jen těžko říct, že by byla z pevného materiálu. Duše se liší od fyzické schránky snad všemi myslitelnými způsoby. Není z fyzického světa. Není pouhým okem viditelná. Nemůže zemřít, nemůže se trvale rozdělit, nemá pevný tvar a podobu. Pro člověka je nesmírně těžké si duši představit, podobně jako Universum (Boha, chcete-li), neboť se s ničím podobným nikde nesetkal. Duše a vesmír jsou jemnohmotné entity a dohromady se podobají oceánu. Oceán je tvořen vodou, která je ohraničena pevninou, a voda je tvořena kapkami. Kapky jsou tvořeny molekulami. Molekuly vody jsou tvořeny chemickými prvky vodíkem a kyslíkem. Tyto prvky jsou tvořeny atomy. A teď si představte, že Universum je oceán a duše je takovou kapkou. Vy jste součást té kapky a zároveň součástí oceánu.


Vtip je v tom, že ten druhý, váš dvojpaprsek (a opravdu bývá jen a pouze jeden, i když vaše duše může mít vícero vyjádření, které třeba budou nejlepšími přáteli anebo je nikdy ani nepotkáte) je také součástí té stejné duše, stejné kapky. Jste jako kyslík a vodík. Spolu jste něco většího, ale i jako každý sám máte svou hodnotu, vlastnosti, jste samostatná jednotka. A můžete jako kyslík vytvořit s někým jiným třeba oxid, ale už to nebude ono, nebudete oceán. Zjednodušeně řečeno. Je pro mě vždy těžké najít nějaké ekvivalenty, připodobnění, vysvětlení vhodná pro omezený lidský rozum, když mluvím o něčem, v čem funguji na bázi intuice. Pardon, rozume čtenáře, ale některé věci jsou nad tvé síly a můj rozum na tom není o moc lépe :-)

Zmínila jsem, že vaše duše nemusí mít jen dvě vyjádření. Přesto, v rámci nekomplikování a díky vesmírné moudrosti, máme takový dvojpaprsek jen jeden. Pokud je "nás" na zemi víc, buď se nepotkáme, nebo nepoznáme, zkrátka, není nám to souzeno. A pořád je to docela vzácné, neboť ne každý má svůj dvojpaprsek. Pokud ho máte, obvykle to víte. Anebo po něm upřímně toužíte. To jsou známky toho, že na vás někde někdo čeká. Či spíše že je vám souzeno někoho potkat, až přijde správný čas, někoho, ke komu přirozeně patříte. Je to jako osud. I když na něj nevěříte a víte, že máte život ve svých rukou, jakmile to přijde, nemůžete si pomoct. Vše je jako předurčené. Stačilo by nějakou maličkost udělat jinak a nic by se nestalo. Celý život by zůstal ve starých kolejích. Dvojpaprsky život toho druhého k nepoznání mění.
Prvním znamením, že jste potkali svůj dvojpaprsek, je pocit nevysvětlitelné blízkosti, důvěry, pocit, že se znáte odjakživa. Cítíte se s tím druhým na jisté úrovni naprosto volně, sami sebou, v hloubi duše víte, že nemá smysl před tím druhým něco skrývat, ale pak přijdou na řadu obavy, stará zranění a rozum, který se v tomto moc rád plete do cesty. Ale k tomu se ještě dostaneme. Předpokládejme, že zatím svůj dvojpaprsek neznáte a chcete se setkat. Další článek bude právě o tomto.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama