Jak si vybrat spokojenost

21. února 2016 v 15:19 | Neri |  Sebeláska
Může se nám zdát, že vybrat si štěstí je snadné. Není. Co tomu brání již bylo vysvětleno v předchozích článcích. Teď je na čase zjistit JAK to udělat. Vtip je v tom, že my většinou víme, jak být spokojenější. Víme, co nás dělá nešťastnými, co nám vadí, co nechceme a jak nemáme přemýšlet. Jenomže mezi vědět a udělat je mezera, kterou neumíme překlenout. Hlavní důvod, proč nám to nejde, jsem již zmiňovala. Nejsme pro to plně rozhodnutí. Bojíme se. Jakmile se přestaneme bát a rozhodneme se, začne to být mnohem jednodušší, než jste si kdy představovali. Přesto, pro jistotu, zmíním pár bodů, které by vám mohly pomoci. A hlavně poukážu na možné jámy a výmoly na cestě ke spokojenosti.


Všímání si pozitiv a vděčnost

Pokud jste se dostali do deprese, zoufalství, sebevražedných myšlenek a podobně nepříznivých duševních a emočních stavů, přesně víte, co je to ignorování pozitiv. Naučili jste se hledat na životě jen to negativní, všímat si jen špatných věcí a nenacházíte už nic, co by vám přinášelo radost. Možná, že objektivně víte, že jste na tom ještě docela dobře (máte kde bydlet, co jíst, máte přátele, rodinu,…), ale nedokážete z toho mít radost. Připadá vám to naprosto bezvýznamné oproti špatným věcem, které zažíváte. Zaměřujete se na nedostatek. Možná vás trápí nedostatek peněz, možná nešťastná láska, možná někdo zemřel - a to jsou samozřejmě závažné problémy a nechci je zlehčovat. Je v pořádku, že se cítíte špatně, je v pořádku, pokud si potřebujete občas poplakat nebo máte chuť křičet, ale pokud jste v těch emocích uvízli natrvalo, okrádáte se o svůj vlastní život. Zeptejte se sami sebe, PROČ máte potřebu pořád truchlit? Máte dojem, že radovat se, když jsou věci špatné, je znevažování situace? Že musíte truchlit, protože je amorální netruchlit? Tímto přístupem si způsobujete mnoho bolesti. Vím, o čem mluvím. Je na čase se zamyslet na svými proč a rozhodnout se, jestli opravdu chcete být napořád nešťastní jen proto, abyste se zavděčili svému svědomí, společnosti nebo vnitřním sklonům k pesimismu, dramatu a tragédii. O vděčnosti pojednává samostatný článek.




Radost

Tento bod úzce souvisí s předchozím. Pokud si nevšímáme pozitiv, nemůžeme z nich mít radost. Dovolte si mít radost. Začněte se znovu radovat. Ať už vám tu radost přinese dobrý oběd, západ slunce, rozhovor s kamarádem, hudba nebo cokoli jiného, dovolte si ji prožít. Je nutné si dopřávat dobré věci, věci, které nám dělají radost. To vám řekne každý psycholog, pokud se potýkáte s depresí. Je nutné si vyhradit čas pro sebe. Je nutné se znovu vrátit ke svým koníčkům, příp. hledat nové, ale je to naprosto k ničemu, pokud si nedovolíte z toho mít radost. Můžete mi oponovat a říkat, že se nedokážete radovat. To je možné. A víte, co za tím je? Nedovolíte si to. Také jsem si to dlouho nedovolila, ale neviděla jsem to. Myslela jsem pořád jen na to, kolik špatného mě v životě potkává, co na něm nesnáším, co všechno chci jinak. Sice jsem si nestěžovala moc často nahlas, ale přehlížela jsem dobré věci, a když už přišly, připadalo mi zbytečné z nich mít radost. Co byla malá radost ve srovnání s tíhou vší bolesti, povinností a strachu z budoucnosti? Celou dobu jsem věděla, že bych mohla zkusit být vděčná, že bych si mohla víc hrát, že bych se mohla radovat, že bych… Uvědomovala jsem si všechno, co můžu udělat, ale nechtěla jsem. Hnusila se mi radost, pozitivismus, připadalo mi to falešné a špatné. Mohla jsem něco změnit, ale nechtěla jsem. Neměla jsem na to dost energie. Nedávalo mi smysl se radovat. Chtěla jsem jenom umřít. Nebyla jsem rozhodnutá žít.

Pokud jste zrovna v depresi, je samozřejmě obtížné se radovat. Přesto se o to pokuste. Vyhraďte si čas alespoň na jednu věc denně, kterou máte rádi, na kterou se dokážete alespoň trochu těšit a dělejte ji s plnou pozorností (!) a vědomě se snažte z toho mít radost. Nedovolte si myšlenkami utíkat jinam, přemýšlet nad svými starostmi nebo minulostí. Buďte v přítomnosti a soustřeďte se na to, co děláte.



Žít v přítomném okamžiku

Radost existuje pouze v přítomném okamžiku, proto je tak obtížné ji zachytit. Pokud jsme nešťastní, přítomný okamžik nám připadá naprosto hrozný a nesnesitelný. Vnímáme jen to, co v aktuální chvíli nemáme au tíkáme do budoucnosti (sníme o tom, jak máme věci, po kterých toužíme a které si myslíme, že nás udělají šťastnými) anebo do minulosti (kdy jsme byli šťastní). Jindy nás negativita pohltí úplně a vyčítáme si, co jsme špatně udělali a děsíme se toho, jaké hrůzy nás čekají v budoucnu. V takových neradostných vyhlídkách je opravdu těžké mít z čehokoli radost. Proto je tak nutné dělat dvě věci. 1. Být v přítomném okamžiku. 2. Každý den vyhledávat co nejvíce příjemných věcí, i maličkostí. Utíkáte-li před přítomností, utíkáte sami před sebou, před svou zodpovědností, před tvořením své budoucnosti a před svou radostí. Mysl uvězněná mezi minulostí a budoucností už nemá sílu cítit radost tady a teď, protože v tady a teď vlastně nikdy není! Zamyslete se. Nejedete posledních několik let na autopilota? Myslíte si, že to není možné? Že byste to poznali? Také jsem si to myslela. Ne, nepoznáte to, dokud se opravdu nedonutíte přijít do přítomnosti. Pak je ten rozdíl jasně viditelný. Jít ze stavu "většinu času je mi zle a občas dobře" do stavu "většinu času je mi dobře a občas zle" je velká změna. Je to jako, když vám najednou nad celým životem vysvitne slunce, které jste už roky neviděli. Teprve když z tunelu vyjdete, uvědomíte si, jak dlouho jste v něm byli.

Ráda bych vám pomohla více a ukázala, jak se dostat do přítomnosti a jak si otevřít oči, ale nedokážu to. Některé zkušenosti jsou nepřenosné a můžu je jen popsat, můžu jen upozornit na to, že třeba něco přehlížíte. Nemůžu tu cestu vykonat za vás. Když se vám zdá, že tunel je nekonečný a vy pořád nevidíte světlo, nemůžu vám ukázat, že je to proto, že pořád stojíte na místě, máte ruce na očích a jen si představujete, že jdete. Můžu vám jen navrhnout, abyste se podívali, kde máte ruce a jestli jste ve své hlavě nebo v přítomnosti. A sdělit vám, že bezmocnost je jen pocit. Vždy máte volbu.


Hledání smyslu - NE

Možná, že hledat smysl života je v rámci filozofie a duchovna velmi záslužným počinem, alespoň teoreticky, ale v praxi se na to vykašlete. Myslím to vážně. VYKAŠLETE SE NA TO, JESTLI MÁ NĚCO SMYSL. Ještě lépe: Začněte schválně dělat věci, které jsou úplně nesmyslné. Snaha hledat ve všem smysl a dělat jen smysluplné věci nás okrádá o radost, omezuje nás a nutí neustále přemýšlet a nikdy nezačít žít. Vykašlete se na to, jestli má něco smysl. Pokud vám to přináší radost anebo máte alespoň dojem, že by to mohlo přinášet radost, dělejte to, zkuste to. Pokud se necítíte dobře (váš vnitřní kompas ví, co je pro vás dobré, tak ho poslouchejte), nechte toho. Nefunguje to vždy a zcela (ptejte se, proč se cítíte špatně - je to proto, že se vám to nelíbí anebo se jen bojíte, je to nové, nezvyklé?). Jediný smysl je pro vás teď radost. Všechno ostatní dejte stranou. Proč? Protože je to nutné k tomu, abyste žili spokojeně a v přítomnosti.

Nevěříte mi? Dám vám příklad. Milujete nějakou činnost, třeba, samo se mi to nabízí, tvůrčí psaní. Rádi píšete a píšete již dlouhé roky a třeba píšete i dobře. Ale jednoho ošklivého dne se cítíte špatně a všechno je špatně a najednou i na své oblíbené činnosti hledáte chyby. Stačí, aby někdo něco řekl. Stačí, že jste napsali knihu a nikdo vám ji nechce vydat. Vaše povídka se nečte. Anebo jste zrovna byli v knihkupectví a při záplavě titulů si řeknete: Má to vůbec smysl? Stejně mi nikdy nic nevyjde, a když vyjde, nebude se to prodávat. Mám tak obrovskou konkurenci! Nemá to smysl. Víte, kde končí nejodvážnější a nejupřímnější sny? Na formuli: Nemá to smysl, stejně neuspěju. Takže pokud něco chcete dokázat, vykašlete se na úvahy, jestli to má smysl. Zkuste to, aniž byste to soudili a něco očekávali. Zkoušejte to, upřímně a hravě. Nenechte se odradit. A neptejte se, jestli to má smysl. A ano, takto jsem se psaním skončila já. Moje škola a praxe (v knihkupectví) mě dovedla na myšlenku, že to stejně nemá smysl. Zahořklost, cynismus a dlouhé úvahy jsou největším nepřítelem snahy o cokoli.



Potlačování negativních emocí - NE!

Chcete-li být šťastní, všímejte si dobrých věcí a myslete pozitivně, ale nikdy nezapomínejte na to, že i když jste si vybrali spokojenost, nikdy se negativních emocí trvale nezbavíte. Jsou prostě nutné k tomu, aby nám ukázaly, co rádi nemáme a co je pro nás špatné a my pak lépe věděli, co je správně. Je to náš osobní kompas. Skrze negativní emoce a bolest se učíme. Nebýt jich, nikdy by vás nenapadlo svůj život měnit k lepšímu, nikdy byste neměli potřebu si zvolit spokojenost a své sny! Negativní emoce mají jistě svůj význam a nelze je opomíjet. Je třeba jim naslouchat, přijmout je a nechat zase odejít. Pořád se učíte a pořád se léčíte. Někde v sobě máte staré rány, které jedno rozhodnutí trvale nevyléčí. Chce to čas. Chce to občas plakat a projít si tím. Nikdy se svých negativních emocí plně nezbavíte - a je to dobře. Ať už to tak chcete nebo ne, potřebujete je.

A teď proč o tom mluvím. Strávili jste ve svých negativních emocích dlouhé týdny, měsíce, možná roky nebo skoro celý život! Jakmile se začnete soustřeďovat na pozitivní věci a cítit se lépe, pomalu si na to zvykáte. Ze začátku vám to může připadat divné, skoro nepříjemné (zvyk je železná košile), pořád se cítit tak dobře. Budete na tom hledat mouchy, říkat si, jestli si něco jen nenalháváte. Váš vnitřní protivný hlásek se bude ptát: A jak dlouho ti ta pozitivní změna vydrží? Bude se vás snažit stáhnout zpátky do známých vod negativních emocí. Ale vy se teď cítíte dobře. A máte strach, že se vrátíte zpátky. A nechcete zpátky. Tak začnete ten hlásek odhánět, hádat se s ním, začnete potlačovat negativní emoce a spirála šup, bum, jste zpátky dole a ani nevíte jak. A tak se zhroutíte. Zase to nefungovalo. Zase je vám špatně! Všechno bylo k ničemu. Opět propadáte beznaději a hlásek je šťastný, že měl pravdu a dovedl vás zpátky do bezpečí známých negativních emocí.

Před tímto vás žádní duchovní učitelé nevarují (alespoň mě nikdo nevaroval) a neřeknou vám, jak se s tím vyrovnat. A proto o tom píšu já. Takže milí drazí, neházejte flintu do žita, to, čím procházíte, je naprosto normální a v pořádku. Změny jsou pro každého děsivé, je to naše lidská přirozenost, že hledáme bezpečí a co je známé, je bezpečné, i když nám v tom vlastně není dobře. Klíčem je se nevzdat při prvním "neúspěchu", při první negativní emoci. Naopak, berte to jako vývoj, jako známku toho, že se vaše situace ZLEPŠUJE. To, že je vám znovu špatně, je zlepšení. Vážně. Znamená to, že umíte být šťastní a díky tomu se začínají vaše rány hojit. Předtím jste se v nich pitvali a nikdy jim nedali chvíli k tomu, aby se zahojily. Ale teď se hojí, právě proto, že jste se radovali a nechali je být. A to je v pořádku. Pokud potřebujete plakat, plačte. Chce se vám křičet, křičte. Nebojte se, nejste blázni. Když se cítíte špatně, projděte se tím, ale tohle je důležité: Uvědomte si, že je to jen stav, který přejde. Nechte ty negativní emoce zase odejít. Nepodléhejte panice ani beznaději, nejste zpátky tam, kde jste byli. Pořád se máte dobře, je to jen malá přeháňka. Příroda také ví, že po zimě přijde jaro a po přeháňce slunce. A nebýt přeháňky, nic neroste. Je potřeba občas obojí. Nebojte se, vůbec jste neselhali!

Pokud máte ten pocit, že se cítíte zase špatně a selhali jste a nezlepšili si život, nebojujte s ním. Sledujte chvíli své pocity a myšlenky jako nezávislý pozorovatel. Nechte tu bolest, aby přišla a zase odešla. Nebojujte s ní, ale ani ji nepodporujte, nepřilévejte olej do ohně. Nechte to být. Tak. Až začnete mít pocit, že již bylo ve vašem nitru řečeno a zažito to, co bylo potřeba, vraťte se do svého vyrovnaného, spokojeného stavu. Pokud si to potřebujete říct, řekněte si: Nepovedlo se, nevadí, začnu znova. A znovu se rozhodněte být spokojení. Znovu se zaměřte na dobré věci. Nepotlačujte negativní emoce, ale nenechte se jimi ani strhnout, a pokud se strhnout necháte, uvědomte si to a začněte znovu. No a co, že nejste dokonalí a duchovní? Nikdo není. Netrapte se tím. Teprve se znovu učíte radosti, možná po hodně dlouhé době. Nevzdávejte se. Zvládnete to. Pokud jste se dokázali dostat nahoru jednou, dokážete to kdykoli znovu! Uvědomte si to. Já vám věřím - věřte i vy sobě.



Výčitky

Máte výčitky? Cítíte vinu? Co si vyčítáte - a proč? Řekl vám někdy někdo, že jít za svým štěstím je sobecké? Že peníze mají jen špatní lidé a zloději? Že spát s někým na první schůzce je odporné, i když jste zrovna cítili, že je to správně? Nikdo nemá právo říkat vám, co je a není dobře. Máte svůj vlastní kompas. Řiďte se jím. Ke své maturitní práci jsem četla jednu knihu o depresi, jmenuje se Depresivní onemocnění: Prokletí silných a napsal ji Dr. Tim Cantopher. Zmiňuji ji proto, že v ní napsal krásnou věc a chci se o ni s vámi podělit. Napsal, budu-li parafrázovat, že cesta z deprese vede skrze dveře s nápisem VINA, takže pokud máte výčitky, je to dobře. Proč? Protože doteď jste konali tak, abyste se zavděčili ostatním a tomu, co jste se naučili o morálce a správnosti ve společnosti. To vás dostalo tam, kde jste teď, tedy - tam, kde vám není dobře. Abyste se cítili lépe, musíte jít za tím, co chcete VY. Musíte se cítit dobře - a už to je podle některých zlé. Jak se můžete cítit dobře, když ty děti v Africe tolik trpí, politici kradou, lidé jsou zlí a celý svět jde do kopru? To je čiré bláznovství. Co vaše rodina, která vás potřebuje, co děti, manžel/ka, co šéf, co vaši kolegové? Musíte se přece obětovat pro ostatní. Pokud to neděláte a máte na mysli své vlastní dobro, svou radost, koníčky a vše ostatní, tak jste přece strašně bezohlední! Ano, tyto myšlenky způsobují vinu. A víte co? Vina je dobrá. Znamená totiž, že děláte to nejlepší pro sebe. Ideální by bylo přestat si to vyčítat. Pokud nemůžete, alespoň se s tím smiřte, protože cesta z tunelu vede skrz dveře viny.
Já se zrovna teď cítím provinile za to, že píšu tyto články, místo abych dělala čtenářské deníky, slohovku a chystala si texty k maturitě. Ještě k tomu mám jisté obavy, že psát ani nemá smysl, že tím stejně nikomu nepomůžu. Ale stejně to dělám :-)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama