Jak poznat svůj dvojpaprsek

25. února 2016 v 23:19 | Neri |  Mezilidské vztahy
Pokud jste jej ještě nepoznali, chápu, že se bojíte. Říkáte si: Co když ho přehlédnu? Co když ho nepoznám? Co když jen tak projdu kolem svého štěstí? Můžu na to říct jen jedno: To se nestane. Máte-li se potkat, nepovede se vám jen tak projít kolem. Jakmile se setkáte, pořád vám bude ten druhý připomínán, budou vás potkávat náhody, vše vás bude dávat dohromady (kromě vašich obav). Takže, nebojte se. Nemůžete to zmeškat a na 99% toho druhého bezpečně poznáte. Opravdu, je to tak jedinečné a silné, že si to nelze s ničím splést. Budou časy, kdy budete pochybovat. Těžké fáze. Ale pochybuje mozek, srdce a duše ví. Budou vědět. Věřte mi. Ale dobrá, existuje spousta znaků, věcí, které spolu dvojpaprsky zažívají, potkávají je. Každý to má individuální, přesto vám dám tip. Pokud s tím člověkem zažíváte něco jedinečného, něco, co s nikým jiným nebylo ani MOŽNÉ, tak existuje pravděpodobnost, že jste dvojpaprsky. A teď ty větší, jasnější znaky. Pokud jste toho pravého už poznali, budete se smát nebo plakat (true story). Pokud ne, víte, co čekat a na co se těšit.

Existuje mezi vámi neviditelné (někdy třetím okem viditelné) pouto, které vnímáte, aniž byste si dokázali rozumem vysvětlit, jak to vlastně víte. Cítíte se s druhou osobou spřízněni, jako byste se znali věky. Když jste spolu, mluvíte, píšete si nebo jen sedíte vedle sebe, cítíte v srdci určitý pocit klidu a míru, důvěry, blízkosti. Je to okamžik, kdy je vše prostě v pořádku. Nevíte proč, ale jste náhle doma, už nikam nemusíte, nic nemusíte, vše je pocitově dokonalé. Můžete mít spory, roztržky, ale jakmile vše ztichne, cítíte v srdci pořád ten mír, i když rozum má důvod se zlobit. Můžete mít dokonce pocit, že čas plyne nějak divně, zrychleně nebo zpomaleně, anebo úplně přestal existovat. Jakmile se rozejdete, zjišťujete, že jste v jistém stavu zvýšené pozornosti, vědomí a že čas opravdu nedokážete vnímat, protože vaše pouto místo a čas přesahuje, zastavuje. Hodiny bohužel ne. Platí to ovšem jen pro osobní setkání, třeba při psaní po internetu čas většinou plyne normálně.

Fyzický kontakt je neuvěřitelně přirozený (skoro jako dotýkat se sám sebe, jen možná víc vzrušující ;-)), vzájemná důvěra obrovská. Řeknete tomu druhému věci, které byste nikomu jinému neřekli, jen proto, že vnitřně cítíte, že on to pochopí. Že vás nikdy neodsoudí, že vás přijme se všemi chybami a špatnými vlastnostmi, se vším, co na sobě nesnášíte. A opravdu to tak je.


Toužíte po spojení (nejen fyzickém, na všech úrovních). Cítíte k tomu druhému takovou lásku, že jste ochotni překonávat všechny překážky (krom vlastních strachů a problémů, bohužel). Snesete chyby toho druhého a často zjistíte, že má úplně ty stejné, jako vy. Proto se musíte nejprve naučit pracovat sami se sebou a vyrovnat se s chybami vlastními, jinak vás ty partnerovy budou vytáčet. Můžete mít oba strach z blízkosti, dávat přednost nezávazným vztahům, a najednou je tady někdo, s kým od srdce chcete být, ale příšerně se bojíte, že vám ublíží, opustí vás,… Nakonec stejně zjistíte, že nemá smysl si na nic hrát, protože ten druhý do vás vidí a vy vidíte do něj.

Někdy máte pocit, že připomínky toho druhého vás naprosto pronásledují. Vídáte všude jeho jméno, název města, kde bydlí (pokud je jiné, než vaše). Připomínají vám ho všechny písně. Když čtete knihu, v půlce zjistíte, že je skoro, jako by byla o vás a vůbec jste to nečekali. Realita se neustále přetváří, aby v ní byly připomínky toho druhého. Můžete z ničeho nic cítit jeho kolínskou/její parfém, i když jste zrovna sami na místě, kde takový pach být nemůže. Potkáváte lidi, kteří vám váš dvojpaprsek připomínají. Zarazíte se na ulici při pohledu na někoho povědomého, jen proto, aby se otočil a vy zjistili, že jste se spletli. A upřímně, někdy budete mít pocit, že jste už úplně zešíleli. Ale je to normální. Mezi dvojpaprsky je šílené zcela normální.


Můžete mít vzpomínky na minulé životy, kde jste byli spolu. Pokud vzpomínky nemáte, můžete mít oba silný nevysvětlitelný vztah k nějaké době nebo místu, např. oba chcete jet do Irska nebo milujete 18. století.

Váš dvojpaprsek má společné některé drobnosti s předchozími partnery nebo láskami. Podobnosti ve jméně, znamení horoskopu, povolání, vzhledu,… jako by všichni byli jen přípravou na to, co přijde. Všechny vztahy ostatně nevyšly a teď se zdá, že to mělo smysl, že vás jen měli něco naučit pro tohle, co teď zažíváte.

Data narození, horoskopy a různé typologie vás budou ujišťovat, že k sobě patříte. Můžete mít podobné datum narození (jeden 3. 1. a druhý 1. 3.) nebo má váš dvojpaprsek narozeniny ve stejný den jako váš příbuzný, kamarád z dětství,… Můžete mít stejné znamení, ale není to nutností. Pokud dojde na typologie typu MBTI, budete mít podobná písmena (sejde se třeba ISFP a ISTP), protože si zkrátka jste povahově velmi podobní a nikdo vás nechápe tak, jako ten druhý. Také se můžete potkat za nějakých zvláštních okolností, může to být jaksi symbolické.

Máte stejné zájmy a koníčky. Máte stejné názory. Máte stejný náhled na věc. Podobné zkušenosti. Milujete stejný seriál, stejnou tematiku. Stejný smysl pro humor. Vyjadřujete se a přemýšlíte tak podobně, že ani vaši nejbližší přátele by nerozeznali, kdo co říká, pokud by někdo přepsal váš rozhovor a vynechal jména a rody. Dokonce ani VY nepoznáte, co jsou vaše slova, pokud si onen rozhovor přesně nepamatujete! Ale vy si je většinou budete pamatovat, protože z nějakého důvodu je pro vás všechno, co ten druhý říká, velmi důležité. Také jeho pocity a potřeby kolikrát ctíte mnohem více, než kohokoli jiného (nebo dokonce vlastní) a zjišťujete, že chcete obětovat své osobní dobro jen, aby ten druhý byl šťastný (problém nastává, když máte pocit, že mu bude lépe bez vás, i když vy bez něj umíráte).

Navzájem se doplňujete. Pokud je jeden z vás spíše snílek, druhý bude praktičtější, takže vás bude držet při zemi a vy jemu pomůžete se bavit a trochu vypnout, odpoutat se od vážnosti a starostí. Něco sdílíte, v něčem jste opaky, ale tak nějak vnímáte, že je to dokonalá kombinace a vše je, jak má být.

Od té doby, co se znáte, se váš život k nepoznání proměnil. Byli jste donuceni na sobě pracovat, postaveni před mnohé výzvy, vaše stará traumata, strachy a osobní problémy se vynořují na povrch a musíte s nimi nějak pracovat. Ten druhý doslova převrátil váš život na ruby, což vás může až děsit a můžete mít chuť před tím vším utéct, zatímco zjišťujete, že to nejde a změny už jsou nevratné. Přesto přišly i pozitivní změny. Zažili jste chvíle lásky, pochopení, propojení a štěstí, jaké jste nikdy předtím nezažili. I Země najednou vypadá více jako domov, pokud tomu předtím tak nebylo.

Sny jsou další častou věcí. I kdybyste si předtím své sny nikdy nepamatovali, teď se vám bude o tom druhém zdát jednou do měsíce. To je docela silné znamení. A může být hůř. Můžete přítomnost toho druhého cítit, i když není v místnosti, podobně, jako byste snili za chůze. Žádné halucinace, jen pocit. Pocit, že u vás je, že se vaše duše dotýkají.

Síla "symptomů" kolísá podle toho, jak se sebou jednáte, mluvíte, jak si jste blízko. Pokud sedíte vedle sebe nebo spolu mluvíte opravdu z hloubi duše, bez strachu a rozumu co se cpe do cesty, cítíte se ještě blíž. Skoro, jako byste s tím druhým mohli splynout. Je docela běžné, že dvojpaprsky umí navzájem vnímat své emoce anebo si číst myšlenky, i když jsou od sebe kilometry daleko a nejsou v žádném kontaktu (ale až poté, co se poznají a třeba jsou i chvíli spolu, než se rozejdou). Někdy si toho ani nemusíte být vědomi. Cítíte se špatně a ve stejnou chvíli se cítí špatně i ten druhý. Pak to zjistíte zpětně. Někdy je to problém právě ve chvíli, kdy máte oba špatnou náladu a jste spolu. Pak se třeba pohádáte, úplně zbytečně, jen proto, že na tom oba nejste psychicky nejlépe. Krom toho se mohou v závislosti na vývoji vašeho vztahu všechny věci zesilovat, objevovat nové, apod.

Vaše hádky jsou zničující. Kdykoli se pohádáte, zlobíte se na sebe, nemluvíte spolu, zkrátka máte pocit, že to mezi vámi není v pořádku, je to velmi bolestivé. Je to jako zlobit se na sebe, být sám se sebou ve válce, trhá vás to zevnitř na kusy a chcete všechny roztržky co nejrychleji urovnat, obejmout se a na všechno zapomenout, protože držet vás dva násilím od sebe je prostě a jednoduše hrozné. Někdy mohou být i vaši přátelé nebo rodina vyděšení tím, jak blízcí si jste nebo jak hrozně trpíte odloučením, budou radit, abyste toho druhého opustili, protože nedokáží pochopit jedinečnost a intenzitu podobného vztahu, pokud jej nikdy nepoznali.

Poslední bod je nejtěžší rozeznat, obzvlášť, pokud jeden z vás před tím druhým (a před sebou) utíká, děsí ho intenzita takového spojení a chová se, přinejmenším, zvláštně (a nebojte, k tomu se také v článcích dostaneme). On/ona k vám cítí naprosto to samé, co vy k ní. Láska, blízkost, důvěra, vše je oboustranné. Jsou chvíle, kdy můžete pochybovat, ale někde tam uvnitř v srdci víte. Měli byste vědět. Že i když se tak vůbec nechová, miluje vás stejně, jako vy jeho.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kirsten Kirsten | E-mail | Web | 25. února 2016 v 23:43 | Reagovat

Co když tohle všechno sedí? Co když tohle oba cítíme a dokážeme si to navzájem přiznat? Jak je pak možné, že jeden chce vztah a druhý ne? Co s tím udělat, když první se snaží a druhý na to kašle jen ze strachu? Jeden umírá a druhý přežívá.

2 Nerisa Nerisa | 26. února 2016 v 19:46 | Reagovat

[1]:To jsou otázky, na které sama hledám odpověď. Myslím, že u každého je to jiné, je třeba následovat intuici. Ale i tak právě chystám další články, kde se budu přímo tímto tématem zabývat.

3 kika kika | E-mail | 18. února 2017 v 12:15 | Reagovat

Kirsten- přesně tak je to i u nás

furt jen to proč :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama