INFJ paradox, vztahy a další zvláštnosti

6. února 2016 v 12:46 | Neri |  Psychologie
Posledních pár dní jsem se zase věnovala MBTI typologii a svému typu. Našla jsem spoustu zajímavých, krásných informací a jelikož vím, že u článku o INFJ jsem měla dost komentářů od lidí tohoto typu, rozhodla jsem se o některé ze svých nových poznatků podělit. Pro případ, že by sem ještě někdy zabloudili :-)


INFJ paradox & vztahy

První a asi nejzajímavější věc, o které budu mluvit, se nazývá paradox INFJ (alespoň tedy v zahraničí :-)). Proč paradox? Je to jednoduše proto, že INFJ v sobě jako osobnosti mívají hodně protikladů, které sami nechápou, natož, aby je mohl chápat ještě někdo jiný. Já osobně jsem měla celý život problém s tím, že díky mé zálibě v sebepoznání a přemýšlení jsem se snažila nějak omezit, zaškatulkovat, zkrátka si ze svých protichůdných stránek vybrat jednu, že to jsem já. Problém nastává, když jste obojí a zamítnout jedno znamená zamítnout část sebe. Další problém je vysvětlit lidem, že vy opravdu JSTE protikladní. A kde se tato protikladnost např. projevuje?

INFJ jsou velmi pečující osobnosti. Zajímají se o druhé a chápou je, někdy až příliš. Kolikrát se jim stává, že přebírají jejich emoce a energii a pokud se nenaučí si vůči tomu vybudovat hradby, jsou neustále vyčerpaní z poslouchání problémů ostatních a udílení rad, i když si prostě nemohou pomoct a toho člověka odmítnout. INFJ vidí do lidí. Vidí jejich kladné stránky i ty záporné a i když se mohou některým lidem záměrně vyhýbat, je pro ně těžké někoho nesnášet, protože nedokáží člověka vidět černobíle. Vždy je něco, co vzbuzuje lítost, pochopení, smutek... i když se ten jedinec v jiných věcech chová hrozně a povahově si třeba nesednou. Kolikrát INFJ zůstávají i ve špatných vztazích, protože pořád nechtějí udělat ten poslední krok.

Problém je, že i když INFJ v zásadě nedokáží nesnášet lidi a když chtějí, vyjdou téměř s každým (jejich pochopení lidi přitahuje - kdo by nechtěl být chápán, dostat možnost být sám sebou, aniž by ho někdo soudil?), i když velmi, VELMI touží po blízkých intimních vztazích, mají tendence udržovat si od lidí odstup. Alespoň navenek a někdy i uvnitř. Dělají to proto, že jsou tak zranitelní a jiní, než ostatní. Bojí se, že by je ten druhý v jejich komplexnosti, složitosti a zvláštnosti nikdy nepřijal, že je nikdo nedokáže pochopit, že je zbytečné budovat vztahy, že budou pouze zraněni. Potřebují společnost lidí, ale potřebují také mnoho času o samotě a často se setkávají s tím, že tyto dvě jejich potřeby jsou v rozporu. Když jsou sami, chtějí společnost, a naopak. Dokáží působit jako extroverti, hlavně pro ty, kdo je moc neznají, ale jsou velcí introverti. Kolikrát někoho překvapí, když prostě řeknou, že budou radši doma a číst si knihu, než se jít bavit s ostatními. Žijí ve svém světě, ve své mysli, které nikdo jiný nerozumí. A cítí se tam kolikrát sami.

INFJ se cítí rozervaní i co se týče vztahu k lidstvu, společnosti a planetě jako takové. Cítí velký soucit nejen k lidem, ale také k planetě Zemi a když vidí, čeho jsou lidé schopni, jak ubližují sobě navzájem i světu kolem, často se uzavřou do schránky cynismu, znechucení, jsou sakrkastičtí, až protivní, někdo by si mohl myslet, že ta laskavost a soucit, o kterém píši výše, v nich vůbec není. Opak je pravdou. Je to pouze způsob, jak se bránit. Samotné je někdy rozčiluje, že vidí, jak jsou lidé hrozní a zároveň vidí jejich slabosti a bolesti a nemohou je nenávidět. Někdy je ten protiklad téměř drásá zevnitř. Sami neví, jestli lidstvo milují nebo nenávidí.


"Sundej si masku, předemnou se nemusíš přetvařovat. Já tě budu brát takového, jaký jsi."



INFJ milují upřímnost a opravdovost. Je to logické, protože do lidí stejně vidí a lež a neupřímnost poznají na míle daleko. Můžete jim zkoušet lhát, ale obvykle poznají lež i to, že říkáte jen tu půlku pravdy, která se vám zrovna hodí. Oni vás za pravdu soudit nebudou, pro ně je těžké chápat, že z toho máte strach. Lež jim připadá jako slabost a zbabělost. Hlavně, když jí chráníte sebe, ne někoho jiného. Jenomže sami jsou hodně tajnůstkářští. Někteří občas lžou, pokud jsou to tzv. "lži ze soucitu", někteří nelžou vůbec, ale říkají právě ty polopravdy nebo radši mlčí. Zmiňovala jsem to již výše, mají pocit, že ostatní je stejně nepochopí a neví, proč by měli svůj vnitřní svět odhalovat cizím lidem. Motto: "Rozprostřela jsem své sny u tvých nohou, našlapuj zlehka, neboť šlapeš po mých snech." je pro INFJ extrémně pravdivé. Svůj svět jen tak někomu neodhalí, aby jim ho nepodupal, ale když už to udělají, musíte být velmi opatrní, protože za pevným zevnějškem se skrývá velmi měkké, jemné a citlivé jádro (nazývám to motýl ve sklenici - některým se otevře, některým brání v přístupu k motýlkovi a když ji někdo rozbije, motýlka zabije). Když INFJ jednou zradíte, víckrát už to neuděláte, protože vás vykopne ze svého života s neuvěřitelnou rychlostí, prudkostí a zdánlivou bezcitností. Nechápejte to špatně, INFJ neradi zavrhují lidi a mají problém se k tomu odhodlat. Vyčerpat jejich trpělivost není snadné. Ale jakmile se vám to jednou podaří, zabouchnou za vámi dveře tak rychle, že se nestačíte divit. Ani zamávat. Umí být velmi silní a dokonce i agresivní a pomstychtiví, obzvlášť, když ublížíte někomu, koho milují a s kým mají ten pro ně tak těžko dosažitelný hluboce intimní vztah. Většinou vztek INFJ překvapí každého, kdo jej ještě nikdy nezažil. Vypadají jako spící lvi. Než do nich kopnete.

Občas ze svého života odstraní i někoho, koho hluboce milují. Pokud jim onen člověk hodně ublížil a ubližuje, nakonec jim nezbude nic jiného, než se ho zbavit. Není to vypočítavost ani sobectví. Je to pud sebezáchovy. Pokud by člověka neodstřihli plně a úplně, nezbavili se společných věcí a kontaktu, nedokázali by si držet natolik velký citový odstup, aby už nebyli zneužíváni. Nedokáží být vedle někoho milovaného a zůstat v klidu a bezcitní. Ne, musí se od něj odstřihnout rychle a nárazově. Je to jediný způsob, jak se neutopit v bolesti, když je jejich citlivá dušička zraňována. Milují příliš oddaně a hluboce, hledají vztah na celý život, který by byl hluboký, upřímný a opravdový a nedokáží se smířit s něčím menším. Nedokáží být ve vztahu, který není naplňující. Sex bez lásky je hluboce zraňuje. Přesto chtějí blízkost jako každá lidská bytost, ale najít vhodného partnera je pro ně často takřka nemožné. I to je jakýsi paradox. Chtějí, ale nemohou mít. Je jim dobře samotným, ale jsou osamělí. Vyhýbají se lidem, ale hluboce s nimi cítí. Chtějí blízkost, ale udržují si odstup. Není divu, že mají občas pocit, že se sami ze sebe zblázní.


Nadužívání slova "hluboce" není chyba, ale záměr. Je to nejlepší slovo k popsání INFJ, jejich citů,
psychiky i tužeb. Jsou jako voda, jako jezero. Ať už je hladina zčeřená nebo nehybná,
či dokonce zamrzlá, skrývají se pod ní tajemné hlubiny.


INFJ paradox & emoce

Tito lidé mají velmi silné emoce. Dochází takové intenzity, jakou si většina lidí dokáže jen ztěží představit. A INFJ toto na sobě zároven nenávidí a zároveň milují a to často působí zmatek nejen okolí, ale i jim samotným. Připadají si jako králové a královny dramatu a jejich praktická a rozumná přirozenost velí, že vyjadřovat emoce na venek, a ještě tak silné, je hloupé a nerozumné. Jejich intuitivní a citová část ví, že držet je v sobě je nezdravé. A INFJ dávají častěji přednost intuici, pokud rozum říká něco jiného, než naopak. Takže se musí naučit své emoce nějak vyjadřovat - ať už tím, že jsou sami a vypláčou se, vyvztekají anebo si vše alespoň procítí a promyslí, anebo se věnují nějaké kreativní tvorbě - hudbě, tvůrčímu psaní, básním, ... INFJ bývají často kreativní a mají dar slova. Umí ostatní nadchnout (pokud jsou sami nadšení), zaujmout a dokonce jsou přirození vůdci. Kolikrát se však necítí dost dobří na to, aby mohli někoho vést, i když to umí. Ale zpátky k našemu paradoxu (o tomhle bych mohla psát hodiny a hodiny :-)). Jak je možné své emoce milovat a nenávidět zároveň? No, zeptejte se INFJ, jiní lidé to asi neví :-) Pokusím se to trochu popsat. INFJ vidí krásu tam, kde ji ostatní hledají jen marně (i proto mají nadání pro umění). Tedy ji vidí i v negativních emocích. Je na tom cosi romantického, melancholicky krásného, sedět za deštivého dne u okna a plakat. Ocení obrazy zlomených a smutných lidí a vidí v tom stejnou krásu, jakou vidí ve své vlastní zlomenosti. Někdy mohou mít pocit, že nebýt sem tam smutní a zlomení, nebyli by už to ani oni. Dlouhodobá radost je může znepokojit. Možná to nezní logicky, ale prostě to tak je. ALE, stejně jako u jiných lidí, duševní bolest je pořád bolest a bolestí lidé trpí. Takže INFJ trpí tím, že hluboce a silně cítí, ale zároveň jim to připadá krásné a opravdové (v hodně silné emoci se cítí víc naživu). Jenomže pořád trpí. Tak se toho chtějí zbavit. Ale zároveň nechtějí. A... není divu, že mívají sklony k depresím.

Další zvláštností je, že mohou působit velmi vážným dojmem. Že jsou velmi plánující a někdo by od nich spontánnost nikdy nečekal. Dokud je víc nepozná. Protože INFJ jsou schpní obou protikladných pólů. Mohou jít ven a spontánně blbnout, vymýšlet hlouposti, žertovat, chovat se téměř nedospěle a žít přítomným okamžikem. Hlavně, když jsou ve stresu, jsou schopni žití přítomným okamžikem vystupňovat až do menších extrémů, jako je chození po diskotékách, utápění se v alkoholu a dokonce i nezávazných vztazích (a všechno toto je hluboce fyzicky i psychicky ničí, což si nakonec pravděpodobně uvědomí, a pak se musí vyrovnávat s výčitkami a zase se vrátit do svých, zaběhlých, kolejí - a být více v mysli a intuici než v těle a nevázanosti). Vidět tuto jejich stránku a pak onu intuitivní, hlubokou, moudrou (trochu mistr Yoda), je také takový menší šok. Netrpí náhodou rozdvojením osobnosti? Jak může být někdo tohle obojí naráz? INFJ může.


Temného a tajemného se INFJ nebojí... je toho součástí.


INFJ a jejich "děsivá" intuice

Znáte ten pocit, když se na vás někdo dívá, jako by vám viděl až na dno duše? Znáte ten pocit, když něco chcete říct a druhý to řekne dřív, než vy, skoro vám čte myšlenky? Když o něčem mluvíte a cítíte, že ten druhý opravdu ví, jak vám je, že to jen nepředstírá? Asi znáte INFJ. A nutno dodat, že některé lidi jejich přirozeně silná intuice děsí. "Jak jsi to věděl?" slýchají docela často. Jen pokrčí rameny. Co na to říct? Jsou si vědomi, že ví věci, které nevysvětlí, odkud ví. Tak mlčí, i když ví, jak pomoci a co říct. Někdy dokonce ví, že mluvit nemají, že dotyčný si musí sám přijít na něco, co oni už chápou. Vlastně ví o druhých a o tom, kam směřují a jak se jejich životy budou dále vyvíjet mnohem víc, než ví o sobě a životě vlastním. Nemohou si pomoct. Prostě to vidí a cítí. Souvisí to trochu i s emocemi, protože mají velmi jemné podvědomé vnímání řeči těla, výrazů tváře, dokonce očí a poznají na druhém v jaké je náladě často už ve chvíli, kdy projde dveřmi. A často emoce ostatních sami přebírají, pokud si vůči tomu nevybudují odstup, jak jsem již zmiňovala. Mohou být proto výbornými terapeuty, učiteli, převážně duchovními, vykladači karet, řečníky, apod. Ví, jak na druhé zapůsobit, vnímají atmosféru davu, místnosti. Někdy jsou tím přehlceni. Je to krásný dar, ale nevysvětlitelný a občas náročný. Proto potřebují hodně času o samotě, "dobít si baterky". Jinak brzy odpadnou psychickým vyčerpáním.

Také mají často dojem, že jsou pro svou divnost špatní, nenormální. Jelikož je jich zhruba 1 - 2% populace, málokdy poznají někoho stejného a když už někoho takového poznají, třeba o tom ani neví, protože jsou tak uzavření. Představte si, jak je těžké narazit na INFJ a ještě se k němu dostat tak blízko, abyste ho poznali. A teď si představte, že musí na sebe narazit dva INFJ a OBA se záměrně nechat tím druhým hluboce poznat. Jaká je pravděpodobnost, že se tak stane? Museli by se dívat záměrně po fórech pro INFJ...

Mohou být takovými vizionáři. Vidí věci, jak jsou a vidí mezi nimi souvislosti, takže často dokáží předvídat, jak se určitá situace vyvine, kam směřuje lidstvo, co trh. Pokud se naučí s tímto darem pracovat, mohou dosáhnout velkých úspěchů ve sférách obchodu, na burze, apod., jenomže INFJ tohle pravděpodobně nikdy neudělá. Mají v sobě neodbytný vnitřní pocit, že sem přišli, aby dokázali něco velkého, důležitého, aby spasili lidstvo, svět, že mají misi, poslání. Neví třeba, co to je, ale ten hlásek je tak neodbytný, že by nikdy neplýtvali časem na něco, co jim připadá nedůležité a k ničemu. Potřebují práci, která je hluboce naplňuje, musí mít pocit, že pomáhají lidstvu. Že jsou užiteční. Že to, co dělají, má význam. Mohou neúnavně pracovat, být ti nejlepší empatičtí vyjednavači a přesvědčiví prodejci, téměř workoholici, až do vyhoření, ale pouze tehdy, když dělají práci, kterou milují. Jakmile ucítí, že pro ně to, čemu se věnují, nemá smysl, upadnou do hluboké zasmušilosti, jsou unavení a pracovat skoro nemohou. Pak si často vyčítají (nebo je jim vyčítáno), že nedokáží reálně fungovat ve světě a starat se o své potřeby. Potřebují jíst a někde bydlet, ale nedokáží prodávat auta, aby toho dosáhli. To by musela být jedině ekologická auta, která by prodávali, aby přiměli lidi nahradit ta neekologická a tím prospět přírodě, ovzduší a i lidem a... jistě chápete.


Moudrá čarodějnice... že by archetyp INFJ?

INFJ by měli brát svou intuici jako tu nejcennější vlastnost a naučit se jí řídit za všech okolností, protože jejich intuice (čím rozvinutější, tím lepší) je kompas, který nutně potřebují, aby dokázali dobře žít a plnit své poslání. Často jsou ve svých hlavách a zapomínají, že intuice je důležitější než to, co je naučila společnost o tom, jak se rozumně a vhodně chovat. Mohou být zbytečně svázáni a omezováni. Druhou nejdůležitější věcí je pak jejich extrovertní cítění - tedy empatie, vnímání okolí, "cítění druhých". Tyto dvě složky svého já by měli vždy rozvíjet a najít si práci, kde je maximálně využijí. Tak dosáhnou svého plného potencionálu a to je to, po čem touží. INFJ nesnáší, když mají dojem, že mohou být lepší a něco dělat líp, ale ztrácí čas hloupostmi :-))



Je to pouze mé shrnutí doplněné vlastními poznatky. Pokud umíte anglicky a chcete si počíst, doporučuji na stránky zabloudit - je tam mnoho zajímavých článků nejen o tomto typu, ale i ostatních :-)

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Anchor Anchor | E-mail | Web | 7. února 2016 v 12:12 | Reagovat

Jedno potěšené INFJ se vrátilo! :-D

2 Nerisa Nerisa | 7. února 2016 v 19:01 | Reagovat

[1]: Hurá! Sdružování INFJ kolem článku o INFJ :-D

3 dadainka dadainka | Web | 7. února 2016 v 23:47 | Reagovat

Pecka! :-)

4 Luz Luz | 25. února 2016 v 8:33 | Reagovat

Já jsem INFP, takže dost podobné.
Jsem moc ráda, že se tu objevily nové příspěvky od tebe.

5 Nerisa Nerisa | 25. února 2016 v 9:49 | Reagovat

[4]: Bezva, INFP plánuji jako další :-)

6 Anchor Anchor | E-mail | Web | 21. března 2016 v 20:14 | Reagovat

Lol, kecám, jsem INFP, jak jsem zjistila díky http://personalityhacker.com/infp-vs-infj :D

7 Nerisa Nerisa | E-mail | Web | 22. března 2016 v 15:23 | Reagovat

[6]: Já si jsem svým typem jistá :-D INFP jsou víc pocitoví, víc snílci, víc jednají nahodile, jsou spontánní. INFJ jsou organizovaní. Dobrý příklad je, že rozdíl mezi J a P typem je v tom, že když J jede na výlet, zjistí si, jak mu to jede, jak se kam dostane, spočítá si, jestli se včas vrátí... P typ se sbalí a jde, nějak to dopadne, bude sranda.

8 Anchor Anchor | E-mail | Web | 22. března 2016 v 16:08 | Reagovat

[7]: To se máš! :-D

Ku*ňa, opět jsi mě trochu zmátla, že zase dumám nad svým typem :D U tohoto tvého příkladu na mě sedí popis INFJ, ale když jsem se koukala na http://personalityhacker.com/infp-vs-infj, tak na mě sedělo všechno (teda možná až na tento příklad, pokud ho tam také měli). Uch, no co, aspoň jsem trochu originální. :D

9 Anchor Anchor | E-mail | Web | 22. března 2016 v 16:11 | Reagovat

[7]: Jinak jsem líná, do organizování sebe samé se mi nechce a vlastně na mě sedí i tvůj popis INFP, takže to fakt asi nemusím moc hrotit :D

Ježiš, jak já zbožňuju hrabání se v MBTI, vlastně i v jiných osobnostních testech! :-D

Prosím určitě napiš ten článek o INFP! :D

10 Nerisa Nerisa | E-mail | Web | 23. března 2016 v 18:48 | Reagovat

[9]: Tak ještě bych řekla, že u INFP je takové to... nadchnu se pro něco a vidím ta pozitiva a růžové brejličky, zatímco INFJ se pro něco nadchne, začne to dlouze analyzovat, porovná pro a proti a pak si kolikrát řekne, že proti je moc a nemá to smysl :D Ale nemám v tomhle patent na rozum. Na ten článek o INFP myslím, jen mám teď jiné starosti, tak až budu mít chvilku se na něj vrhnu.

11 Anchor Anchor | E-mail | Web | 23. března 2016 v 21:03 | Reagovat

[10]: Hmmm, ja něvjem uš!! :D (jo, bez těch 2 vykřičníků to nejde :D) Což o to, nadchnu se, po chvíli to možná začnu analyzovat, je to různé... Ale nezavrhnu to jako INFJ, nadšení se mě drží, myslím... Takže INFP! Jo? Eh... Jo! ... :D

Jasně, díky! :-)

12 Anchor Anchor | E-mail | Web | 23. března 2016 v 21:10 | Reagovat

Mimochodem, to byla sranda, když jsme si dnes s kamarádkami povídaly, jaký typ podle MBTI nám vyšel. Já řekla teda to Infp, nejlepší kamarádce vyšlo Xnfp a kamarádce Enfp! :D

A shodou okolností jsme při tom seděly tak, že obojetná (XNFP, tedy nejde u ní přesně určit, jestli je introvert či extrovert, chová se tak jako obojetně :D) nejlepší kamarádka seděla uprostřed (mezi kamarádkou ENFP a mnou INFJ, což stejně radši pro lepší přehlednost dodávám :-)) :D

13 Nerisa Nerisa | E-mail | Web | 23. března 2016 v 23:27 | Reagovat

[12]: Introverze nebo extroverze by měla jít zjistit... on ten pojem introverze je širší, než se zdá... to, že se člověk chová navenek přátelsky a otevřeně a je rád s lidmi nic neznamená, důležité je, jak si dobíjí baterky :-) introvert potřebuje být sám, aby nabral energii, extrovert naopak mezi lidmi.

14 Lukyn Lukyn | 21. října 2016 v 22:26 | Reagovat

Zajímavý a poučný článek :-) "Jen" čerpám informace, jsem ENTP :-)...zjišťuji, že jsem INFJ okouzlen... :-)

15 Nerisa Nerisa | E-mail | Web | 23. října 2016 v 0:03 | Reagovat

[14]: Díky. Je hezké, když někdo umí naši zvláštnost ocenit.

16 Lukyn Lukyn | 23. října 2016 v 15:06 | Reagovat

Neni zač :-) Já se chtěl spíš přesvědčit, že je to mezi ENTP/INFJ tak ideální jak se píše. Akorád paradoxem zůstává jak INFJ vlastně identifikovat ve svém okolí 8-O Takže za me hledání "jehlu v kupce..."

17 Nerisa Nerisa | E-mail | Web | 23. října 2016 v 19:16 | Reagovat

[16]: INFJ se moc identifikovat nedá, to je pravda :-D  Jednak je to proto, že je velmi tajnůstkářské a pak má takový chameleonský zvyk, že často podvědomě přebírá chování a energie lidí kolem sebe, aby je lépe pochopilo a se všemi vycházelo, což také dobře maskuje jaké doopravdy je :-D

Upřímně, já s tím nesouhlasím. Nemyslím si, že ze všech povahových typů by pro mě byl nejvhodnější ENTP. Nikdy jsem neměla mezi nejbližšími přáteli ani partnery extroverty, prostě si s nimi vůbec nerozumím. Připadají mi jako jiný živočišný druh a já se ráda obklopuji lidmi, kteří jsou mi podobní. Potřebuji cítit, že mi rozumí. Partnera chci navíc spíše z J typů, připadají mi spolehlivější, klidnější, potřebuji se svojí přecitlivělostí naopak spíše uzemnit než mít vedle sebe znepokojivý živel, co mi poleze akorát na nervy. Bez urážky :-D

18 Lukyn Lukyn | 23. října 2016 v 19:52 | Reagovat

Tak já se jednoznačně nepripadam jako extrovert, spíš něco mezi. Ale co se týče lidí probírám je vždy do hloubky, taktéž se dokážu maskovat a otevřít jen hrstce lidí, který projdou filtrem a ten je opravdu hubenej.Podle toho co jsem si zde čet, tak mám pro vaší povahu pochopení. Taktéž vim jaký to je být nepochopen, a vědět věci jinýma očima.

19 Nerisa Nerisa | E-mail | Web | 23. října 2016 v 21:42 | Reagovat

[18]: Tak ono pochopení celkově je takový základ jakýchkoli vztahů, partnerských i přátelských. Pak už je asi jedno, co jsou ti dva za typy. Dokud dokáží respektovat své zvláštnosti, komunikovat a oceňovat pravé já toho druhého, vždy se dá vybudovat hezký vztah.

Přeji tedy hodně štěstí s hledáním nějakého INFJ. Dobrým místem by mohla být knihovna (hlavně regály o psychologii) a vůbec vše, co s psychologií souvisí, přednášky, diskuzní fora, apod. Jinak jsme k zastižení ještě tak na osamělých procházkách přírodou nebo v různých uměleckých kroužcích. Rozhodně ne v barech a na diskotékách :-D

A každopádně tě tady na blogu vítám, ráda jej považuji za jedno z míst, kde se všichni my "nepochopení" můžeme cítit méně divní a více pochopení. Alespoň se o to tedy snažím :-)

20 Lukyn Lukyn | 23. října 2016 v 23:36 | Reagovat

Díky za typ, ačkoliv jen trochu nesouhlasim, že s každym se nechá vybudovat hezký vztah. Ale dá se vycházet. Co se týče mě, tak jsem se už nejspíš hodně krát minul :-) Psychologii mam jako dlouhodobej koníček, na osamělé procházky přírodou chodim poměrně často. A vystudoval jsem v umeleckým oboru. Nejspíš proto jsem okouzlen a mam pochopení :-)

21 Nerisa Nerisa | E-mail | Web | 23. října 2016 v 23:49 | Reagovat

[20]: Já si stejně myslím, že to možné je, pokud je ta snaha o pochopení opravdu vzájemná. Druhá věc je, že se to v realitě stává jen velice vzácně. INFJ umí dobře chápat ostatní, ale málokdo právě chápe INFJ, takže málokdo ví lépe než my, jak moc záleží na té vzájemnosti. Máme mnoho známých, kterým nasloucháme a chápeme je, ale blízkých přátel mnohem méně. To není nic nového.

No a v zájmu hledání asi budeš muset nosit nějakou cedulku: ENTJ hledá INFJ, mám rád umění, psychologii a přírodu. Usměj se a oslovím tě. (přirozeně se moc stydíme na to někoho oslovit sami)

A pokud to s tím hledáním myslíš opravdu vážně, zkoušel jsi seznamku? Myslím, že pro mnohé INFJ je to jeden z nejvýhodnějších způsobů hledání partnera. Mohla bych napsat celý článek o tom, proč je to pro nás tak fajn.

22 Nerisa Nerisa | E-mail | Web | 23. října 2016 v 23:49 | Reagovat

[21]: Tedy... nejen partnera, často také přátel Internet obecně nám svědčí při seznamování s kýmkoli.

23 Lukyn Lukyn | 24. října 2016 v 9:20 | Reagovat

Tak nápad s cedulkou je fajn :-) Ne ted vážně, aby to nevypadalo, že zoufale hledam, tak to neni. Jen jsem se chtěl podívat jak to máte :-) Já jsem celkem spokojenej, takže hledám nehledam... jak se to veme, ne vše a ne za každou cenu. Klidně i jen kamarádku, kamaráda na hlubší pokec. Pač, takovejch lidí je málo, hledám spíš pochopení, nebo jen tak zafilosovat. Ani tady nechci, zaplňovat, váš soukromý prostor :-) Kdyby nikdo chtěl pokecat, tak dam email :-) Děkuju za pouceni! :-)

24 Nerisa Nerisa | E-mail | Web | 24. října 2016 v 11:58 | Reagovat

[23]: No, omlouvám se, pokud to vyznělo, že z tebe dělám zoufalce. Tak jsem to nemyslela :-) (blbě) radit je prostě náš hlavní povahový rys.

Pokud jsi tedy vážně ok jen s přátelstvím, pokecem a poznáváním a ještě jsem tě neodradila, můžeš klidně psát na mail i mně. Nemám nic proti si občas popovídat o své výjimečnosti... ve vší skromnosti samozřejmě :-D Jsem ještě z těch společenštějších a otevřenějších INFJ, takže je to asi lepší než začít taháním korýše z ulity ;-) Ne, že bych ji neměla, ale nosím ji spíš do školy a tak než na netu pro čtenáře blogu co už o mé divnosti vědí.

25 Páťa Páťa | 11. ledna 2017 v 10:51 | Reagovat

Dokonale sedí!

26 Julča Julča | 2. března 2017 v 23:06 | Reagovat

Teda... Článek i většina příspěvků tady dost přesně vystihovala moje pocity...Je to skvělej pocit vědět, že někdo je na tom úplně stejně jako vy! A mimochodem, jeden ENTP v mém okolí je...Líbí se mi už tři roky a to jsem vůbec nevěděla, co je za MBTI typ. Třeba je něco pravdy na tom, že se k sobě hodí. Nebo alespoň v to pevně doufám. To, že je ENTP jsem zjistila, když jsem po půl roce sbírání odvahy a čekání na správnou příležitost KONEČNĚ zeptala :-D No nic... Tohle sem píšu, jenom protože tu nikoho neznám a vy nejspíš neznáte mě.

27 Sofie Sofie | 2. března 2017 v 23:32 | Reagovat

Je mi 14 let a už rok se zajímám o MBTI. Je to hodně divný, nebo na tom byl někdo podobně? Díky
S.

28 adarracardigan adarracardigan | E-mail | Web | 30. března 2017 v 20:41 | Reagovat

Další člověk, který se v tom našel, zanechává stopu. ;-) Hezké vidět, že i lidi jako já jsou v jistém smyslu úplně normální, jen je nás prostě málo (jeden dva ze sta, to aby jeden lupou hledal ;-D). Dík za připomenutí.

29 Jirka Jirka | E-mail | 8. dubna 2017 v 11:49 | Reagovat

Tak jsem v 31 zjistil, že nejsem úplný magor. Sedí to velmi přesně. I ta diskoteka a knihovna. :-) Jen bych si jako chlap dokázal představit byt jiný typ, protože chápat ostatní a absolutně se nevyznat v sobě je trochu na palici. Děkuju za článek

30 Nerisa Nerisa | E-mail | Web | 8. dubna 2017 v 14:18 | Reagovat

[29]:Věř tomu, že i pro mě jako pro ženskou je to dost na palici :-D

31 Jirka Jirka | 9. dubna 2017 v 15:36 | Reagovat

Tuším, že víš jak to myslím. :-D

32 Filip Filip | E-mail | 10. dubna 2017 v 12:38 | Reagovat

Moc hezký článek, děkuju. Myslím, že všichni INFJ ho čteme rozzářeně usměvaví jak sluníčka :)

33 Pandora Pandora | E-mail | 11. dubna 2017 v 16:55 | Reagovat

Jako bych četla sama o sobě, to je fakt děsivé a zároveň je to hrozně zajímavé! A je super kolik stejných typů lidí se tady pod článkem sešlo. Nice. :-D

34 Dragita Dragita | Web | 18. dubna 2017 v 21:30 | Reagovat

Tolik lidí je INFJ. Krása. Potřebovala jsem připomenout, že nejsem divná, jen jiná. Svá. A ještě k tomu víc citlivá.
Máš trefné články, ráda zaskočím si počíst :-)

35 Nerisa Nerisa | E-mail | Web | 18. dubna 2017 v 21:48 | Reagovat

Je to bezva, jen si říkám, že naše výjimečnost tím trochu trpí, že se tu tak scházíme v hojném počtu :D Ale nejspíš to bude jen tím, že INFJ zajímají takováto témata více než ostatní typy :-)

36 Áďa Áďa | E-mail | 21. dubna 2017 v 22:38 | Reagovat

Díky moc, tenhle článek mi vážně pomohl skrz několik těžkých a osamělých chvil. :-)
Mimochodem moje tři nejlepší kamarádky na světě jsou ENTP. :D
Jinak všem INFJ doporučuju hudbu od Twenty One Pilots, sice je depresivní, ale svým způsobem mi vážně pomáhá a mám podezdření, že Tyler je taky INFJ. :-D

37 bedula bedula | 25. dubna 2017 v 19:00 | Reagovat

je to pravdivy hnus, chtel bych byt nekym jinym a uzit si ten zivot jinak nez ve sve skatulce i s tim vsim kdy v dnesni dobe je to k hovnu... :-|

38 Darina Darina | E-mail | Web | Dnes v 11:32 | Reagovat

Je to krásné v tom, že jsem to fakt já 😊 moc krásně jsi to napsala. Cítím ale jako strasne dulezite se příliš se slovy neztotoznovat. Vnitřně je vnímat, ale neskatulkovat. Energie pak nemůže proudit. Dochází k omezování potenciálu, který muže vzdy nabrat jine podoby než si jen myslíme. Neumím to lépe popsat. Chci jen říct,  aby člověk z toho neměl špatný pocit. Rozpory nechape mysl ale jinak jejich společna existence je základ života. Proto nas to k te podstate stale tahne. Mějte se všichni moc hezky a ať se daří.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama