Vílí humor a hry

3. března 2015 v 22:44 | Neri |  Víly, bohyně a ostatní bytosti

Pokud vás někdy zajímalo, jak vypadá vílí humor a jak se vlastně víly baví a hrají si doopravdy, pak bude vaše zvědavost tímto článkem uspokojena. Není pochyb o tom, že víly milují zábavu! Neustále se snaží lidem připomínat, že je třeba se bavit a hrát si. Když si hrajeme, jsme kreativní a veselí a cítíme se lépe, napadají nás nové věci a ještě si odpočineme. A to nutně potřebujeme úplně všichni! Víly to ví, a proto samy nijak nezaostávají. Vysloužily si pověst vtipálků, škodolibých šprýmařů a veselých uchechtaných bytostí… a tak trochu právem, ale nejsou kruté, jak tvrdí některé zlé jazyky a staré pověsti.

Vílí humor je škodolibý. Je zvláštní. A u některých (hlavně těch, co mají moc co dočinění s lidmi, přiznejme si to…) i přisprostlý a cynický. Věřte mi, mám partu pěti víl, která je zkažená lidmi (mnou). Víly rády ostatní pošťuchují, provokují, dělají si legraci ze slabostí a neúspěchů svých přátel a jsou těmi, kdo vypukne v hurónský smích, když někdo upadne. Znovu připomínám, nemyslí to zle. Musíte chápat, že z nepřátel si neutahují. Ignorují je, zlobí se na ně, ale nelaškují s nimi. To je ten rozdíl mezi tím, když někoho nemají rády a když rády mají, jen si utahují. A víly nemilují bezpodmínečně každého. Víly cítí zlobu vůči všem, kteří ubližují přírodě, jejich domovu.

K vílímu humoru patří i urážlivost. Víla napálená jinou vílou se nafoukne, urazí a dokáže chvíli hrát velmi dotčenou. Dlouho to nevydrží, nakonec se rozesměje, protože jen hraje. Ve skutečnosti se ani nezlobila. Jedna z nejčastějších vílích her je právě na vtipálka a uraženého. Uražený se snaží vydržet uražený co nejdéle, aby si ho ten druhý musel udobřovat… a pak už to nevydrží a vysměje se tomu druhému, že mu na to hraní uraženého skočil. To je vílí humor. Víly mají také tu úžasnou schopnost rozesmát se kdykoli čemukoli, což mezi lidmi už tak tolerované není. Pokud si víla vzpomene na něco vtipného nebo jí něco připadá vtipné, třeba výraz jiné víly nebo něco, co udělá člověk, zvíře, atd., prostě se rozesměje a nehledí na to, jak to vypadá. To by se od nich lidé také měli naučit. Smích léčí, že?

Vílí hry jsou hodně o kreativitě, napálení druhého, předstírání a pohybu. Víly se schází a předvádí různé věci, které někde viděly, hlavně u lidí a dělají si z toho legraci. Pak vymýšlí, jak napálit jiné víly. Také se prohánějí po okolí, tančí, vypráví příběhy (čím fantastičtější, tím lepší) a celkově se ve svém nezkaženém a veselém přístupu k životu podobají dětem, které mají velmi rády.

A nakonec menší ukázka vílího vtipkování:

První víla: Nemůžu uvěřit tomu, že jsi to tak popletla!
Druhá víla: Víš, co miluju? Jak mě umíš podpořit.
První víla: Stačí nebo mám ještě?
Druhá víla: To jde ještě víc?
První víla: Jo, třeba: Tak to se může stát jenom tobě! Hele a pomůžeš mi pak s něčím?
Druhá víla: Já? Neblbni, ještě bych to popletla.
První víla: No hlavně, že mi to umíš vrátit…
Druhá víla: Že? Stačí nebo mám ještě?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lucka lucka | 28. května 2016 v 15:43 | Reagovat

Ahoj, chci se zeptat, jak si začala komunikovat s vílami a jak s nimi komunikuješ teď, a jakto že si je "objevila". A kde žijí a tak.
Prosím moc napiš mi. :-)
Děkuji

2 Nerisa Nerisa | E-mail | Web | 28. května 2016 v 18:03 | Reagovat

[1]:Těžko říct, jak jsem to přesně udělala. Asi na to mám prostě talent. Stačilo mi v zásadě dojít na myšlenku, že by to šlo a když jsem pak zkoušela mluvit v myšlenkách se svým andělem, jednou se mi ukázala i víla. Komunikujeme myšlenkami, je to podobné tomu, když člověk v duchu mluví sám se sebou, jenom slyší jejich hlas jinak než svůj a také samozřejmě nevymýšlí, co řeknou, nijak to neovlivňuje, prostě k němu jen přichází myšlenky. Ale lidé komunikují různě s těmito bytostmi, někdy jen formou znamení, někdy je slyší nebo vidí, já jen jaksi vycítím, co mi chtějí sdělit, těžko se to popisuje. No a kde žijí... nejsou jako lidé, nemají své místo, kde se zdržují. Obecně v přírodě, ale jakožto jemnohmotné bytosti, duše, dokáží cestovat z místa na místo jen pomyšlením. Víc to seznámení s vílami mám rozepsané někde v této rubrice http://tajemne.blog.cz/rubrika/me-duchovni-zazitky

3 lucka lucka | 29. května 2016 v 12:15 | Reagovat

Moc díky, já jsem někde četla, že když přijdu někam do lesa na klidné místo a sednu si tam a vyčistím si hlavu od myšlenek a budu pozorně poslouchat, tak že postupně můžu slyšet třeba jakoby dupot a když se jim budu líbit tak že se mi i ukáží a budou se mnou nějak komunikovat, a že budou rádi, když třeba budu chodit do lesa uklízet a tak, tak jsem to chtěla zkusit ale nevím.
A chtěla jsem se zeptat, my máme za domem les a louky a tak, a já tam strašně ráda chodím, a je tam jedno místo, které vypadá tak zváštně, tak jakoby nepatřilo na svět, a když si tam jdu sednout, tak po chvilce vydím okolo takové jakoby maliké kuličky různě ve vzduchu a oni se oběví a a hned jakoby prasknou jako bublina a mají takovou zlatou barvu a okolo jakoby mlhu, jsou různě velké, třeba mají jen pár milimetrů a nebo jsou větší ale nikdy jsem neviděla větší než dětská pěst.
Myslíš že by to mohly být nějaké bytosti? :-)

4 Nerisa Nerisa | E-mail | Web | 30. května 2016 v 11:49 | Reagovat

[3]: Ano, mohly by to být nějaké bytosti. Některým lidem se ukazují třeba i jako jiskřičky světla. A určitě budou rády, pokud se budeš k přírodě hezky chovat, uklízet, třídit odpad, apod. Naopak se nebaví s lidmi, kteří s přírodou zachází špatně.

5 lucka lucka | 30. května 2016 v 13:16 | Reagovat

[4]: Díky, a máš moc pěkný blog. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama