Potěšení z přirozené zahrady

3. března 2015 v 22:38 | Neri |  Příroda a ekologie
Máme tady začátek jara, dobu, kdy se začínají vysévat semínka pro předpěstování sadby a vysazovat sazeničky do skleníků a pařenišť. Brzy se oteplí a na záhonech se objeví první rostlinky. Už jsme se bavili o tom, jak by měla vypadat zahrádka, kde víly rády pobývají, ale neřekli jsme si, jak začít takovou zahrádku budovat a to třeba i od nuly. Určitě se najde mnoho zahrádkářských magazínů a chytrých knih, které s tím milerády poradí, ale třeba už se v nich nedozvíte, že existují i jiné než klasické metody pěstování rostlin. Mohli jste někdy slyšet o hydroponii, pěstování v roztoku, které se využívá s úspěchem třeba u palem nebo řezaných květin, což je metoda poněkud složitá a nepřirozená. A nám jde především o přirozenost, že? Proto bude tento článek především o permakultuře a ekologickém pěstování rostlin.

Je asi všem jasné, že když se řekne ekologické pěstování, znamená to absenci všech chemických hnojiv, postřiků a podobných přípravků, ale je v tom mnohem více. Ekologický pěstitel se snaží při svém zahradničení co nejlépe kopírovat podmínky, které příroda vytváří sama. Všimněte si, že příroda sama od sebe nevytvoří monokulturní (= skládající se z rostlin pouze jedné plodiny, třeba kukuřice) pole nebo trávník, ale vše v přírodě funguje v symbióze, dohromady. Na louce roste a žije nepřeberné množství organismů, které se navzájem regulují, doplňují a spolupracují. Stejná rozmanitost by měla ideálně fungovat i na zahrádce, kde místo toho máme jeden záhon s mrkví a všechno ostatní bez milosti vytrháváme. Pak je nutné vytrhávat, protože jinak nám plevel mrkev udusí a také je nutné zalévat, protože nezakrytá půda snadno vyschne. Někteří toto řeší mulčováním, což je o něco chytřejší (vždyť i spadané listí je přirozený mulč), ale pořád to lze zlepšit. Proto vznikly dvě ekologické metody pěstování nazývané polykultura a permakultura.

Polykultura je opak monokultury a spočívá v tom, že na jednom záhonu roste pohromadě více druhů rostlin, které se vzájemně vhodně doplňují. A pokud se ptáte, jak takový začátečník pozná, co zkombinovat, říkám: Nebojte se, v příslušné literatuře na to existují tabulky, ale nejlépe je si vše vyzkoušet a ověřit na vlastní pěst, což může zabrat pár sezón, ovšem čím více do toho proniknete, tím méně času budete trávit nudným trháním plevele a tím hezčí a plnější záhonek budete mít. Je to vlastně docela kreativní pěstitelská práce, a pokud máte rádi experimenty, bude vás to bavit. V principu to funguje tak, že na záhon zasadíte jednu hlavní plodinu, která má nejdelší dobu růstu, a tu pak doplníte plodinami dalšími, které rostou krátkou dobu a méně vyčerpávají živiny v půdě.

Každá rostlina má své benefity. Jedna obohacuje půdu o dusík či fosfor, jiná přitahuje užitečný hmyz, další zakrývá holou půdu a předchází vysychání, ale vždy je třeba myslet na to, že existují i nevhodné kombinace. Není dobré vedle sebe dávat rostliny trpící na stejné choroby a škůdce, tím se riziko násobí. Smíchat, ale rozumně a promyšleně. A navíc jsou dva způsoby - buď dáte vedle sebe řádky, nebo rostliny rozhodíte volně na záhon úplně pospolu. Já zkoušela druhý způsob na záhonu, kam jsem se dostala jednou za pár měsíců a údržba byla tímpádem minimální, měla jsem pohromadě hrášek, měsíček, špenát a kopr a všechno rostlo, hrášek pokryl záhon a zastínil plevel, zbytek zeleniny se "prodral" mezi ním a fungovalo to docela dobře, na první pokus. Každopádně, pokud vás toto téma zaujalo a chcete se o něm dozvědět víc, silně doporučuji knihu Česká biozahrada od Radomila Hradila a kol.

Pak tady máme pojem "permakultura". Permanentní je synonymem trvalého, a pokud vám tento název evokuje, že budeme pěstovat trvalky, tak jste jej pochopili správně. Permakulturní pěstování se celé zakládá na minimální údržbě a maximální přirozenosti, což znamená, že musíme mít velkou trpělivost, oželet pár svých oblíbených plodin a najít využití pro nové, které by nás dříve nenapadlo konzumovat. Pěstují se hlavně ovocné stromy a keře, dále pak trvalkové louky (zkuste třeba pampeliškový med), bylinky a je možné pěstovat i rostliny jednoleté či dvouleté, ale s tím, že je necháme vytvořit semena a množit se přirozeně, tedy bez zásahu zvenčí a každoročního vysazování nanovo. V permakulturní zahradě se nachází výhradně jedlé rostliny. I plot je tvořený ovocnými keři. V záhoně nenajdete žádné túje ani růže (jedině šípkové keře), nic, o co by bylo třeba se starat. A pokud potřebujete pro své potěšení okrasné květiny, pak takové, co rostou i bez lidského přičinění - právě ty pampelišky, kopretiny, zvonečky… A jelikož se taková zahrádka ničím neošetřuje a ani trávník se příliš neseká, je to ideální místo pro víly a všechny přírodu-milující lidské tvory, kteří odmítají podporovat eroze a vyčerpávání půdy v důsledku monokultur.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Klon Klon | 28. června 2016 v 11:18 | Reagovat

Krásná dekorativní travina ozdobnice čínská:

http://www.bambusy.cz/miscanthus-sinensis-aferner-ostena-ozdobnice-inska/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama