Březen 2015

Probuzení - březen 2015

3. března 2015 v 22:59 | Neri |  Čísla

A máme tady březnové číslo, tentokrát na téma "Probuzení". Proč takové téma? To je jednoduché. Je začátek jara, vše se nám probouzí, především příroda, ale také my. Znovu začíná svítit slunce, teploty se zvyšují a v mnoha lidech se objevuje nová chuť začít - neboť jaro je časem začátků - s novými projekty, změnami a plány. Všechno se rozjíždí, jak uvnitř, tak vně a proto se budeme rozjíždět i tady. Tento díl je více zaměřený na přírodu než byly ty předchozí, spíše seberozvojové, ale objeví se i stará známá témata, jako šití, astrologie a od minulého čísla také MBTI. Představíme si první typ, a pokud se v něm někdo najdete, nebojte se pod komentáře přihlásit, jestli to sedí/nesedí (samozřejmě pro účely analýzy, milí INTJ ;-)). Dočkáte se i slíbeného článku o tanečním stylu Gothic Bellydance a recenzí na knihu a hru s fantasy tématikou. A pro dámy opět šití a něco málo k oblékání.

Přeji hezký počátek jara a samé slunečné dny

Neri


Obsah:

Past jménem duchovno a jak do ní nespadnout
Snivá a soucitná ryba - pravidelné astrologické okénko
Propojení s přírodou - co to je a jak ho získat
Nejlepší přítel člověka - jak si vybrat zvíře?
Potěšení z přirozené zahrady bez chemie a monokultury
4 ženy v lásce - jaký vliv má ženský cyklus na jejich pojetí vztahů?
Hledání vlastního stylu - který fantasy styl je ten váš?
Daň peklu - recenze knihy
Neverwinter aneb představení jedné hry
Z čeho šít, to je oč tu běží! tentokrát o materiálech
Knězova večeře - irská pohádka


Past jménem duchovno

3. března 2015 v 22:52 | Neri |  Sebeláska
Pamatuji si, že když jsem byla dítě, život byl v některých věcech o mnoho jednodušší. Ne proto, že bych neměla zodpovědnost a byla šťastná, to jsem nebyla. Věřila jsem, že v dospělosti budu, ale to byla hudba budoucnosti. Mým svatým grálem byla dospělost, možnost plnit si sny, dělat všechno, co jen budu chtít. Dětství skončí, ale touha plnit si sny a být šťastný lidské bytosti neopouští nikdy. Všichni chceme být svobodní, šťastní, milovaní a naplnění, žít život, který má smysl. Už nám nestačí náboženství a vidina nebe někdy po smrti, my chceme být šťastní HNED. A proto se začalo světem šířit tzv. duchovno, všechny ty dobře míněné nauky o štěstí a spokojenosti, dříve buddhismus a nirvána, nyní duchovno a nikdy nekončící štěstí. Ne pouhý klid, ale extáze! A protože po tom všichni toužíme, dříve či později se mnoho z nás chytí do pasti.

Najdeme nějakou duchovní nauku, třeba Tajemství nebo Čtyři dohody a řekneme si: "To je úžasné, vážně můžu mít všechno, co jen chci? Vážně můžu být šťastný?" A ty nauky křičí: "Ano, řiď se mými pravidly a všechno bude skvělé!" Takže naším svatým grálem se stává "být duchovní" což si pojíme s tím "být šťastný a dobrý" a následujeme veškerá pravidla oné nauky stejně, jako by to bylo náboženství. Vlastně jsme duchovno vyměnili za církev, poněkud rozporuplnou a nejasnou a neuvěřitelně obsáhlou, protože každý duchovní učitel tvrdí něco jiného, každá nauka se tváří jako ta správná a úžasná a každá má svá pravidla. Čím víc pátráme, zkoumáme a snažíme se najít další a další způsoby jak být šťastní a dobří (protože ty, co už jsme našli, obvykle nefungují dle našich představ), tím více se zamotáváme do sítí nadměrných očekávání vůči sobě sama. A to je právě ten problém, ten důvod, proč všechna duchovní učení často končí tím, že nejsme šťastní, ale v ještě větších depresích.


Snivá a soucitná RYBA

3. března 2015 v 22:48 | Neri |  Astrologie
Série horoskopy, Ryby, 20. února - 20. března

Možná by se to hodilo říct spíše o blíženci, ale i ryba je znamením mnoha tváří, či spíše - emocí. Bývají z nich dobré herečky, protože dokáží proniknout pod povrch, až do hlubin, ve kterých jsou doma. Ryby jsou snílci a dokáží se ve svých představách situovat do různých rolí. Ryba má sen a nebude spokojená v obyčejné a stereotypní práci, potřebuje plout na vlnách své fantazie, proti proudu, tam, kde je tráva zelenější, nebe modřejší a spousta květin kolem pobřeží. A když se nedaří do těch krajin doplout, tak se uzavře do sebe a představuje si, že už tam je. Ryby mají tak trochu problém přijmout krutou realitu, radši se schovají za své iluze.

Někdy jsou to pestré rybičky a ozdoby společnosti, natřásají ploutvemi a popíjí víno, zatímco myšlenkami jsou někde jinde, na podmořské výpravě za hledáním mořských panen. Záměrně píši v metaforách.

Rybám je těžko rozumět pouhým rozumem, mají "něco", takové to něco uchopitelné pouze intuicí a pocity, auru tajemna, kterou většina ostatních znamení nedokáže proniknout.

Ryby moc ze svých pravých emocí neukazují, ani pořádně neví, které to jsou, ale (a to mají s námi kozorohy společné) uvnitř jsou velmi citlivé a zranitelné, to je to nitro, které ze zcela praktických důvodů schovávají, aby se vyhnuly ublížení. A tak o svých snech jen sní a neplní si je, protože jim někdy někdo něco vyčetl a ony se bojí, že se to stane zase. Omezují svou přirozenou obětavost, soucit a touhu pomoci, aby nebyly využívány. Ano, jsou to umělci a někdy třeba i zdravotníci nebo kněží. A jsou výborní umělci. Jen je smutná pravda, že díky své nestálosti a nezájmu o materiálno mají často nezaplacené účty a problémy s penězi. Mohou dělat práci, která je nenaplňuje, ale myslíte, že dokáží šplhat po kariérním žebříčku a být s takovým životem spokojené? Odpovědí je prosté ne.

Muži v rybách mohou být velmi romantickými partnery nebo notorickými starými mládenci, protože pro samé pronásledování svých snů jim nezbude žádný čas a prostor pro ženu. Krom toho je dost pravděpodobné, že by ji neuživil. Ryby buď najdou svůj směr a šťastnou hvězdu do třiceti… anebo vůbec. Pokud si nenajde směr, který ho uživí a nestane se význačným a bohatým, pravděpodobně zůstane chudým a spokojeným, protože to mu ke štěstí stačí. Jeho sny, něco k jídlu a střecha nad hlavou. Třeba se najde nějaký mecenáš nebo známý, co se o něj postará. Anebo žena. Bohatá žena, které dělá potěšení svého muže živit, by mohla být šťastná i s neúspěšnou rybou. Možná. Většinou si ženy přejí být zabezpečeny a chráněny mužem. Ne naopak.

Ženy ryby po takovém muži určitě touží. Jsou křehké, ženské, obvykle nemají chuť muži vládnout a s radostí ho budou obdivovat, pečovat o něj a na oplátku chtějí jen tu ochranu a zabezpečení. Sen každého odpůrce feminismu. Jen málo mužů by se odmítlo oženit se ženou, která je bude vždy podporovat, snášet jejich nálady a omlouvat jejich chyby. Alespoň do svatby. A pak, no, trocha kritiky se vždycky snese. Žena ryba toho také snese hodně. Ustojí i bouři a stále u toho vypadá jako andílek. Existují samozřejmě i ryby, které muže ponižují a odmítají a snaží se si hrát na nezávislé feministky, ale pravdou je, že je to jen hra. V každém znamení je pár takových žen, zklamaných životem a s raněným srdcem, které potlačí svou přirozenost a radši zapomenou, že nějaké srdce vůbec mají. A přesto, hodně hluboko, chtějí k někomu patřit a čekají, až je vysvobodí, jako zakletou princeznu z věže.

Propojení s přírodou

3. března 2015 v 22:46 | Neri |  Pohanství a druidismus
Pokud laškujete s druidismem anebo máte prostě a jen rádi přírodu, jistě jste už přemýšleli nad tím, jestli a jak je možné s ní získat silnější propojení. Už kdysi zde na blogu byla série o přírodní magii, která se ovšem zabývala spíše věcmi, jako jsou živly a kontakt s přírodou, žádná zaklínadla ani rituály. A v tomto duchu bude i tento článek.

První a nejtěžší otázkou je: Kde začít? Odpověď se přímo nabízí - vyjít ven do přírody. Nejlepší je najít si místo, kde vás nikdo nebude rušit, čím přirozenější, divočejší a opuštěnější, tím lepší. Netvrdím, že není možné se spojit s přírodou i na betonu, ale je to (hlavně pro začátečníky a ty, co nemají velké přirozené nadání) těžší. Ideální je najít si lesní zákoutí a posadit se tam. Až bude trochu tepleji, ovšem, ono soustředění příliš nepomáhá klepat se zimou.

Dalším problémem, který může nastat, je vůbec ujasnit si, co čekáte, co chcete zažít, co je vaším cílem, protože - spojení s přírodou, co to vlastně je? Co je to příroda? To je velmi rozsáhlý pojem. Příroda je země, vzduch, voda a oheň a je to éter, duše, je to všechno živé okolo, od brouků, přes rostliny až po zvířata, jsou-li nějaká poblíž. Většinou to znamená propojit se se vším kolem, cítit vítr, cítit energie, vědomí živočichů a rostlin. Druid ví, o co jde, ostatní si mohou jen domýšlet, dokud to nezažili. Je to pocit, kterému je třeba se odevzdat, nepronásledovat ho, jinak uteče. Něco, co nelze dost dobře popsat slovy. A když se naučíte zažívat ten pocit, přijmout ve vší své plnosti a rozmanitosti co se vám nabízí, tak po čase, až si přivyknete, dokážete zajít ještě dál a soustředit se třeba jen na jednu věc, pár věcí. Anebo to udělejte naopak, zkuste se soustředit na jednu věc a pak své vědomí rozšiřovat. Uvidíte, co vám půjde jednodušeji. Hrajte si, veškerá podobná cvičení je lepší brát jako hru, příliš se tím netrápit a experimentovat.

Pak můžete časem zjistit, že dokážete komunikovat s jednotlivými částmi ekosystému kolem sebe, vnímat společenství brouků a jak vzájemně spolupracují, dokonce ucítit, jak je vše propojeno se vším. Vy s přírodou, příroda s vámi, vše v přírodě mezi sebou. A jelikož z přírody jsme vzešli a je vším, co nás obklopuje, možná zjistíte, že jste tam venku v lese zjistili o životě a vesmíru a jeho principech mnohem víc než v deseti duchovních knihách. A to už stojí zato. Příroda je skvělá učitelka. Kolik mudrců našlo své osvícení někde o samotě tam venku? Mnoho. Slyšeli jste o nich. Ale nenechte to, aby to svázalo vaši pozornost. Vaším cílem není stát se slavnými. Vy se chcete spojit s přírodou. A když se to podaří… objevíte poklad větší, než je sláva.

Vílí humor a hry

3. března 2015 v 22:44 | Neri |  Víly, bohyně a ostatní bytosti

Pokud vás někdy zajímalo, jak vypadá vílí humor a jak se vlastně víly baví a hrají si doopravdy, pak bude vaše zvědavost tímto článkem uspokojena. Není pochyb o tom, že víly milují zábavu! Neustále se snaží lidem připomínat, že je třeba se bavit a hrát si. Když si hrajeme, jsme kreativní a veselí a cítíme se lépe, napadají nás nové věci a ještě si odpočineme. A to nutně potřebujeme úplně všichni! Víly to ví, a proto samy nijak nezaostávají. Vysloužily si pověst vtipálků, škodolibých šprýmařů a veselých uchechtaných bytostí… a tak trochu právem, ale nejsou kruté, jak tvrdí některé zlé jazyky a staré pověsti.

Vílí humor je škodolibý. Je zvláštní. A u některých (hlavně těch, co mají moc co dočinění s lidmi, přiznejme si to…) i přisprostlý a cynický. Věřte mi, mám partu pěti víl, která je zkažená lidmi (mnou). Víly rády ostatní pošťuchují, provokují, dělají si legraci ze slabostí a neúspěchů svých přátel a jsou těmi, kdo vypukne v hurónský smích, když někdo upadne. Znovu připomínám, nemyslí to zle. Musíte chápat, že z nepřátel si neutahují. Ignorují je, zlobí se na ně, ale nelaškují s nimi. To je ten rozdíl mezi tím, když někoho nemají rády a když rády mají, jen si utahují. A víly nemilují bezpodmínečně každého. Víly cítí zlobu vůči všem, kteří ubližují přírodě, jejich domovu.

K vílímu humoru patří i urážlivost. Víla napálená jinou vílou se nafoukne, urazí a dokáže chvíli hrát velmi dotčenou. Dlouho to nevydrží, nakonec se rozesměje, protože jen hraje. Ve skutečnosti se ani nezlobila. Jedna z nejčastějších vílích her je právě na vtipálka a uraženého. Uražený se snaží vydržet uražený co nejdéle, aby si ho ten druhý musel udobřovat… a pak už to nevydrží a vysměje se tomu druhému, že mu na to hraní uraženého skočil. To je vílí humor. Víly mají také tu úžasnou schopnost rozesmát se kdykoli čemukoli, což mezi lidmi už tak tolerované není. Pokud si víla vzpomene na něco vtipného nebo jí něco připadá vtipné, třeba výraz jiné víly nebo něco, co udělá člověk, zvíře, atd., prostě se rozesměje a nehledí na to, jak to vypadá. To by se od nich lidé také měli naučit. Smích léčí, že?

Vílí hry jsou hodně o kreativitě, napálení druhého, předstírání a pohybu. Víly se schází a předvádí různé věci, které někde viděly, hlavně u lidí a dělají si z toho legraci. Pak vymýšlí, jak napálit jiné víly. Také se prohánějí po okolí, tančí, vypráví příběhy (čím fantastičtější, tím lepší) a celkově se ve svém nezkaženém a veselém přístupu k životu podobají dětem, které mají velmi rády.

A nakonec menší ukázka vílího vtipkování:

První víla: Nemůžu uvěřit tomu, že jsi to tak popletla!
Druhá víla: Víš, co miluju? Jak mě umíš podpořit.
První víla: Stačí nebo mám ještě?
Druhá víla: To jde ještě víc?
První víla: Jo, třeba: Tak to se může stát jenom tobě! Hele a pomůžeš mi pak s něčím?
Druhá víla: Já? Neblbni, ještě bych to popletla.
První víla: No hlavně, že mi to umíš vrátit…
Druhá víla: Že? Stačí nebo mám ještě?

Nejlepší přítel člověka

3. března 2015 v 22:41 | Neri |  Příroda a ekologie

Nejen pes, ale i jiná zvířata jsou tady pro lidi jako přátelé, mlčenliví společníci. Ta domácí jsou ovšem na lidech také závislá a proto je nutné pečlivě zvážit všechna pro a proti, než si některé přineseme domů. V každé příručce o konkrétním druhu zvířete je (z dobrých důvodů) seznam všeho, co je třeba vzít v úvahu, např. kolik času zabere péče o něj, jestli potřebuje blízký kontakt s chovatelem nebo má další speciální nároky. Nejspíš není nutné rozvádět do podrobností každý druh domácího mazlíčka, a jaké má výhody a nevýhody. Většinou, když si někdo chce mazlíčka pořídit, už má určitou představu o tom jakého. Nikdo by si neměl pořídit zvíře bez toho, aby věděl, co ho čeká a převzal veškerou zodpovědnost za to, jak se s tím popasuje. Bude mít přece na starost živého tvora!

A tak ano, logicky, nepořizujte si zvířata, pokud nejste schopni být zodpovědní a pečovatelští a nemáte k nim citový vztah silnější než je lenost. A o to jde při výběru především. Vybírejte dle rozumu, ale hlavně podle srdce. Vyberte si zvíře, které je vám sympatické. Nejen rasu, ale i jedince. Každé zvíře je jiné. Jsou jedinci agresivní, společenští, líní, hraví a aktivní, zkrátka, všehochuť. Nejen u psů a velkých zvířat, ale i u hlodavců, ptáků a rybiček. Stejně, jako si vybíráte partnera, vyberte si zvíře. Vyberte si takové, do kterého se zamilujete, protože to je nejlepší předpoklad pro to, abyste se o něj postarali.

Nepořizujte si psa jen na hlídání domu, není to věc, je to jedinečná osobnost. Vyžaduje lásku a péči úplně stejně, jako každý jiný tvor. A to stačí, tento článek může být krátký, protože to podstatné už bylo řečeno. Zvíře je osobnost, živý tvor a potřebuje lásku! A to je vše, co potřebujete vědět.

Potěšení z přirozené zahrady

3. března 2015 v 22:38 | Neri |  Příroda a ekologie
Máme tady začátek jara, dobu, kdy se začínají vysévat semínka pro předpěstování sadby a vysazovat sazeničky do skleníků a pařenišť. Brzy se oteplí a na záhonech se objeví první rostlinky. Už jsme se bavili o tom, jak by měla vypadat zahrádka, kde víly rády pobývají, ale neřekli jsme si, jak začít takovou zahrádku budovat a to třeba i od nuly. Určitě se najde mnoho zahrádkářských magazínů a chytrých knih, které s tím milerády poradí, ale třeba už se v nich nedozvíte, že existují i jiné než klasické metody pěstování rostlin. Mohli jste někdy slyšet o hydroponii, pěstování v roztoku, které se využívá s úspěchem třeba u palem nebo řezaných květin, což je metoda poněkud složitá a nepřirozená. A nám jde především o přirozenost, že? Proto bude tento článek především o permakultuře a ekologickém pěstování rostlin.

Je asi všem jasné, že když se řekne ekologické pěstování, znamená to absenci všech chemických hnojiv, postřiků a podobných přípravků, ale je v tom mnohem více. Ekologický pěstitel se snaží při svém zahradničení co nejlépe kopírovat podmínky, které příroda vytváří sama. Všimněte si, že příroda sama od sebe nevytvoří monokulturní (= skládající se z rostlin pouze jedné plodiny, třeba kukuřice) pole nebo trávník, ale vše v přírodě funguje v symbióze, dohromady. Na louce roste a žije nepřeberné množství organismů, které se navzájem regulují, doplňují a spolupracují. Stejná rozmanitost by měla ideálně fungovat i na zahrádce, kde místo toho máme jeden záhon s mrkví a všechno ostatní bez milosti vytrháváme. Pak je nutné vytrhávat, protože jinak nám plevel mrkev udusí a také je nutné zalévat, protože nezakrytá půda snadno vyschne. Někteří toto řeší mulčováním, což je o něco chytřejší (vždyť i spadané listí je přirozený mulč), ale pořád to lze zlepšit. Proto vznikly dvě ekologické metody pěstování nazývané polykultura a permakultura.

Polykultura je opak monokultury a spočívá v tom, že na jednom záhonu roste pohromadě více druhů rostlin, které se vzájemně vhodně doplňují. A pokud se ptáte, jak takový začátečník pozná, co zkombinovat, říkám: Nebojte se, v příslušné literatuře na to existují tabulky, ale nejlépe je si vše vyzkoušet a ověřit na vlastní pěst, což může zabrat pár sezón, ovšem čím více do toho proniknete, tím méně času budete trávit nudným trháním plevele a tím hezčí a plnější záhonek budete mít. Je to vlastně docela kreativní pěstitelská práce, a pokud máte rádi experimenty, bude vás to bavit. V principu to funguje tak, že na záhon zasadíte jednu hlavní plodinu, která má nejdelší dobu růstu, a tu pak doplníte plodinami dalšími, které rostou krátkou dobu a méně vyčerpávají živiny v půdě.

Každá rostlina má své benefity. Jedna obohacuje půdu o dusík či fosfor, jiná přitahuje užitečný hmyz, další zakrývá holou půdu a předchází vysychání, ale vždy je třeba myslet na to, že existují i nevhodné kombinace. Není dobré vedle sebe dávat rostliny trpící na stejné choroby a škůdce, tím se riziko násobí. Smíchat, ale rozumně a promyšleně. A navíc jsou dva způsoby - buď dáte vedle sebe řádky, nebo rostliny rozhodíte volně na záhon úplně pospolu. Já zkoušela druhý způsob na záhonu, kam jsem se dostala jednou za pár měsíců a údržba byla tímpádem minimální, měla jsem pohromadě hrášek, měsíček, špenát a kopr a všechno rostlo, hrášek pokryl záhon a zastínil plevel, zbytek zeleniny se "prodral" mezi ním a fungovalo to docela dobře, na první pokus. Každopádně, pokud vás toto téma zaujalo a chcete se o něm dozvědět víc, silně doporučuji knihu Česká biozahrada od Radomila Hradila a kol.

Pak tady máme pojem "permakultura". Permanentní je synonymem trvalého, a pokud vám tento název evokuje, že budeme pěstovat trvalky, tak jste jej pochopili správně. Permakulturní pěstování se celé zakládá na minimální údržbě a maximální přirozenosti, což znamená, že musíme mít velkou trpělivost, oželet pár svých oblíbených plodin a najít využití pro nové, které by nás dříve nenapadlo konzumovat. Pěstují se hlavně ovocné stromy a keře, dále pak trvalkové louky (zkuste třeba pampeliškový med), bylinky a je možné pěstovat i rostliny jednoleté či dvouleté, ale s tím, že je necháme vytvořit semena a množit se přirozeně, tedy bez zásahu zvenčí a každoročního vysazování nanovo. V permakulturní zahradě se nachází výhradně jedlé rostliny. I plot je tvořený ovocnými keři. V záhoně nenajdete žádné túje ani růže (jedině šípkové keře), nic, o co by bylo třeba se starat. A pokud potřebujete pro své potěšení okrasné květiny, pak takové, co rostou i bez lidského přičinění - právě ty pampelišky, kopretiny, zvonečky… A jelikož se taková zahrádka ničím neošetřuje a ani trávník se příliš neseká, je to ideální místo pro víly a všechny přírodu-milující lidské tvory, kteří odmítají podporovat eroze a vyčerpávání půdy v důsledku monokultur.

4 ženy v lásce

3. března 2015 v 22:36 | Neri |  Posvátné ženství

V minulých číslech časopisu jste mohli číst články o tom, jak se ženy proměňují během svého cyklu a jsou tak vlastně 4 ženami v jednom a že v každém cyklu jsou věci, které ženám jdou a věci, které jim nejdou. Tentokrát půjdeme ještě víc do hloubky a povíme si, jaký je vztah těchto "4 žen" k lásce a sexu.


Dívka

V prvním týdnu se žena o svého muže zase tolik nezajímá. Není to tím, že by ho snad přestala mít ráda, ale je orientovaná na práci a výkon a mezilidské vztahy jí v tomto týdnu připadají jako ztráta času. Ochotně se půjde bavit s kamarádkami do klubu, vydrží protancovat celou noc, pak ještě pěšky dojít domů a zbude-li chuť, dát si brzo po ránu s partnerem "rychlovku" než půjde spát - a po pár hodinách se probudí opět svěží a všehoschopná. I ty, které neholdují sportu, si rády zajdou někam na výšlap, zaběhat nebo se jinak fyzicky odreagovat a to nejlepší, co může muž udělat, je jít se svou drahou polovičkou (i přes to, že teď s ní možná ani on nedokáže udržet krok). V sexu bude spíše dominantní, bude chtít sama určit, kdy, jak a kde a nedělá jí problémy partnera i svázat a "osedlat", pokud bude takovým hrátkám nakloněn J Výhodou je, že se teď cítí dobře ve svém těle, nestydí se za něj a je i docela hravá a bezstarostná, takže je vhodná doba i na striptýz nebo plnění jakýchkoli odvážných fantazií. Stejně, jako ve sportu bude neutahatelná, ale její zájem nevydrží příliš dlouho, protože musí stále myslet na tu spoustu věcí, kterou potřebuje udělat do práce. Užívá si spíš rychle a účelově, nemá chuť na dlouhé mazlení ani romantiku.

Je-li žena zrovna sama, nebude ji to příliš trápit. Může být na muže naštvaná, může jimi pohrdat, může být protivná a zlá, pokud zažila zklamání, ale pak si řekne "vlezte mi na záda" a bude v pohodě. Může flirtovat s muži pro zábavu, ale nestará se o závazky ani o to, jaký ten druhý je. Může jít na schůzku, pobavit se a pak na všechno zase zapomenout, jako by se nic nestalo. Proto je to období vhodné spíš pro práci a pro přátelské schůzky za účelem pouhého odreagování se, než pro hledání partnera.

Dramatický, temný a nezapomenutelný

3. března 2015 v 22:33 | Neri |  Kreativní nápady
Tanec, který propojuje temnou gothickou subkulturu s dávným východem a veselým břišním tancem? Ano, takový tanec existuje a můžeme ho nalézt pod jmény gothic bellydance nebo dark fusion. Poprvé jsem měla možnost jej spatřit naživo v rámci brněnské akce Afterdark Fair, ale slyšela jsem o něm už dřív. Jednu věc tomuto tanečnímu stylu nelze upřít a to je, že umí zaujmout - a zanechat dojem. Dokáže se opravdu dotknout všech "temných duší", jde o zážitek, na který se nezapomíná.

Už z názvu vyplývá, jak tento tanec vznikl. Je odnoží orientálního tance, používá jeho pohyby a rekvizity, spojují je i rytmy v hudbě, ale gothic bellydance je mnohem temnější, inspirovaný prvky gothické subkultury. Větší temnota se projevuje v hudbě i kostýmu, pohyby tanečníka jsou dramatické, někdy až záměrně trhané, výraz tváře spíše pohřební než rozjásaný, záleží na tom, co zrovna vyjadřuje. Rekvizit lze použít opravdu mnoho, od křídel a šavlí, přes šátky až po masky, složitější kostýmy, u nichž se postupně odkládají části… a cokoli, co jen tanečník vymyslí, aby vytvořil kýžený dojem nebo předal příběh svého tance.

Nelze určit, kdo přesně nebo kdy vymyslel gothic bellydance. Zdá se, že vznikal na více místech současně, zásluhou mnoha tanečníků, kteří přinášeli nové nápady. Ve známost vešel zhruba v 90. letech minulého století a od té doby zájem o něj roste. Začít s tímto tancem není jednoduché, neexistují školy, především ne u nás, jen občasná setkání a pár výukových videí ze zahraničí. Na většinu si musí každý tanečník přijít sám a cesta vede skrz lekce klasického orientálního tance. Když navíc připočteme nutnost záliby v temných a dramatických prvcích a emocích, jen těžko se lze divit tomu, že příliš tanečníků gothic bellydance nepotkáváme - a i jako diváci musíme velmi těžko hledat, jak se dostat k podobnému vystoupení. Jak bylo zmíněno výše, třeba Afterdark Fair je událostí, kde je možné na vystoupení tohoto druhu narazit a třeba se najdou i další místa, jen je třeba hledat - a to především ve vodách gothické subkultury a jejích vyznavačů. A pro ty, kteří se bojí někam vyrazit je k nalezení dost ukázek na youtube, za všechny hovoří třeba tyto dvě:

Hledání vlastního stylu

3. března 2015 v 22:29 | Neri |  Osobní styl
V předchozích číslech jsme si představili pět stylů, pět možností, jak můžete pojmout svůj vlastní fantasy styl. Účelem nebylo dodávat přesné návody, ale inspiraci, jak přinést do svého života více kouzla i skrze oblečení, jinými slovy, jak tématiku přírody, fantasy a magie (a oblibu v ní) vyjádřit skrze oblékání. Protože "šaty dělaj člověka", především tedy to, jak se na něj díváme, je velmi důležité, aby náš styl odrážel naše nitro, to, jací uvnitř doopravdy jsme. A každý je jiný. Proto i těch pět typů je odlišných. Máme jeden pro spíše praktické ženy, jeden velmi romantický, jeden pro dámy, jeden pro temné čarodějky, zkrátka všehochuť. Ve skutečnosti to ovšem jsou spíše podtypy než typy.

Abychom mohli nosit oblečení jakkoli odlišné od normálu, či dokonce velmi výrazné, což fantasy styl nepochybně je, musíme mít velkou odvahu a chuť překonávat konvence. Ne každá žena takovou chuť má, především dámy, extra praktické sportovkyně a hvězdy kolektivu, kterým záleží nejvíc na tom, co si druzí myslí, tohle oblékání nenadchne. Dámy mají rády klasiku, sportovkyně džíny… Co máte rády vy, které tohle čtete? Pokud máte rády oblečení neobvyklé a inspirované historií, pak se třeba najdete v jednom z těch pěti stylů. Nebo budete kombinovat všechny, to je na vás. A tak… jak poznáte, který k vám nejvíce sedí? Zkusím vám s tím pomoci.

Královny milují luxus. Potrpí si na pravé šperky, drahé látky a elegantní provedení. Obdivují urozené dámy z minulých století, kdy hlavními atributy bylo dobré vychování, krása a schopnost být dobrou manželkou. Královnám záleží na společenském postavení, dobrém vzdělání a od ostatních očekávají úctu. Nejčastěji jsou narozeny ve znamení lva, kozoroha nebo panny. I když je to styl inspirovaný historií a fantasy, není až tak výrazný, nepotrpí si na výstřednosti a inspiruje se hlavně obdobím středověku.

ANO pravé šperky, kožešiny, látky jako samet, satén a brokát, šaty, elegantní ženské střihy, podpatky
NE vulgárnost, výstřednost, napodobeniny, "obyčejné" přírodní látky, kanady


Daň peklu

3. března 2015 v 22:28 | Neri |  Knihy

Autorka Holly Black je známá především ve spojení s knižní sérií Kronika rodu Spiderwicků (dle který vznikl i příjemný stejnojmenný film), na které spolupracovala, ale na kontě má i svou vlastní trilogii. Bohužel je z ní přeložen pouze první díl (ačkoli snahy o fanouškovský překlad druhého dílu tu byly také) a vyšel v Knižním klubu v roce 2007. Nezdá se tedy, že by se chystalo pokračování.

Krátce k ději. Hlavní hrdinkou knihy je dívka Kaye, která má do normálnosti opravdu daleko. Žije s nezodpovědnou matkou, škole příliš nedá a ještě k tomu všemu se jí začnou dít podivné věci. Oživí kolotočového koně, očaruje svého vrstevníka a povídá si se skřítky. Bláznivá? Možná, ale pak se ocitne ve světě, kde nachází tvory podobné sobě sama a najednou se všechno, co znala, rozpadá jako domeček z karet. Samozřejmě nebyla by to kniha pro mladé dámy, kdyby se neobjevil i nějaký ten nepravděpodobný románek. Bohužel, svět pohádek vůbec není tak krásný a bezpečný, jak by se nezasvěceným mohlo zdát. A co teprve, když znají vaše skutečné jméno…

Musím přiznat, že tuto knihu miluji. Nejen proto, že jsou v ní víly, ale hlavní hrdinka a její přístup ke světu, fantazie a určitá romantičnost myšlení je mi velmi blízká. Kniha Daň peklu, ač český název dle mého obsahu tak úplně neodpovídá, je nevšedním čtenářským zážitkem a zanechala ve mně hluboký dojem. Jsou chvíle, kdy si říkáte: Tohle se ale přece doopravdy neděje. Anebo: Od kdy je v krutosti tolik krásy? Ano, možná jsem zkrátka tragická romantička a je mi jasné, že ne každý čtenář dokáže knihu stejně ocenit, ale pokud milujete víly a fantasy a trochu té potemněle kouzelné atmosféry, zajisté si přijdete na své. Obzvlášť, pokud jste si někdy představovali, že jste utajené víly nebo skřítci.


NEVERWINTER

3. března 2015 v 22:25 | Neri |  Pc hry

Pokud máte rádi počítačové hry, obzvlášť ty fantasy MMORPG typu World of Warcraft, Aion nebo Lineage 2, hra z dílny Cryptic Studios, o které budu dnes psát, vás zajisté potěší. Její název je Neverwinter a pokud vám ten pojem něco říká, nejspíš nejde o náhodu. Starší hra Neverwinter Nights nese ten stejný název a to název města, které je do češtiny obvykle překládáno jako Letohrad. Ačkoli každá z těchto her funguje na jiném principu, mají společný základ a tím je svět Forgotten Realms. Znáte-li tedy Dračí doupě, znáte už i prostředí, ve kterém se celá hra odehrává. Stejná města, stejní bohové, stejné rasy.



Kde hru sehnat a jak začít hrát?
Potěšující zprávou je, že Neverwinter je free-to-play, tedy zadarmo a stačí jej pouze stáhnout na oficiálních stránkách distrubutora hry Arc. Tam si vytvoříte účet a stáhnete downloader Arcu, který vám celou hru stáhne a nainstaluje. Trvat to bude až několik hodin, záleží i na rychlosti připojení, takže pokud se připojujete z více míst, nechte si stahování na den, kdy budete mít k dispozici rychlé připojení.

První seznámení se hrou
Po nainstalování celé hry ji jednoduše spustíte a můžete začít hrát. Nutnost spouštět pokaždé nejprve Arc je otravná, ale s tím bohužel neumím nic udělat. Teď k těm příjemnějším záležitostem. Tvorba postavy nezabere dlouho. Na výběr máme několik běžných ras - elfové, drowové, hobiti, trpaslíci, lidé. Několik ras je bohužel placených, což je jedna z mála vad na kráse této hry.

Hra jako taková placená sice není a dá se bez problémů hrát i bez přispívání na chod, ale některé věci jsou přístupné pouze za zeny, což je herní měna, kterou si hráči kupují za reálné peníze. Za zeny je třeba větší počet slotů na postavy, speciální jezdecká zvířata nebo dračí rasa. Dá se hrát i bez zenů, ale pak tyto věci zkrátka nemáte.

Výběr povolání je opět docela klasický - roguna, hunter, mage, paladin, fighter, warlock, cleric. Každé má svá pozitiva a negativa a záleží na tom, co vás baví hrát. Roguna, fighter a warlock jsou damage dealeři, cleric a paladin podpora. Hunter mi osobně přijde jako jeden z nejslabších, může přepínat mezi útoky na dálku a na blízko, ale příliš toho nevydrží. Pokud hodláte chodit dungeony a PvP, což se dá předpokládat, že budete, je dobré si vybrat clerica. Cleric je vítaný v každé partě, jako jediný umí léčit, v čemž je nepostradatelný (hlavně v PvP není jiný způsob léčení, navíc má i znehybňovací kouzlo) a obvykle je to spíš šťastná náhoda, když má parta clerica, než pravidlo. Do party je užitečný i paladin (guardian fighter), ale mě osobně jeho hraní nebaví, není pro každého.

Damage dealeři jsou kapitola sama pro sebe, každý umí něco jiného. Fighter naběhne s obouručním mečem, ale je pomalý a neohrabaný. Roguna je zase o rychlosti, užijete si s ní skákání, uhýbání, plížení a zákeřných útoků, se kterými dává obrovská zranění a obvykle se umisťuje na prvních příčkách v počtu zabitých nepřátel a velikosti uděleného zranění. Warlock je speciální kategorie v tom, že vysává životy, má svého služebníka (jakéhosi ducha) a také uděluje značná zranění. Problém je v tom, že na sebe obvykle natáhne všechny povtory, právě díky velkému zranění, a pak to neustojí. Na rozdíl od roguny se nemůže schovat. Mág je class vydělený, jakožto controller. Jeho síla je ve zpomalování nepřátel.



Při zakládání si krom výběru rasy a povolání také určíte vzhled postavy, její minulost, jakého boha uctívá a kolik bodů chcete dát do jakého skillu. Jak už jste možná pochopili, hra je v angličtině. Má spoustu zcela jasných popisků týkajících se výhod ras, jaké skilly jsou nutné pro povolání, co dělá která schopnost, apod. Pokud neumíte anglicky, bude vám dělat problémy zjistit, který skill si máte dát a co hůř, jaké schopnosti. Rozdělování bodů do schopností je třeba dělat uvážlivě, je jich jen omezený počet, přibývá 1 bod na level, takže není prostor na plýtvání. Jinak hra není složitá, naučíte se kontrolovat všechny schopnosti pár klávesami, a když umíte uhýbat speciálním útokům (což mně osobně přijde jako úžasné, protože hráč ovlivní vlastní šikovností, jestli se nepřítel trefí nebo ne) a ovládat správně útoky, co máte, půjde vám to dobře. Žádné složité strategické plánování.


Možnosti hry
Nakonec chci ještě (a hlavně) vyzdvihnout, v čem je tato hra tak dobrá, že stojí za to ji hrát. Co všechno lze v Neverwinteru dělat, jaké má možnosti? Jistě vás nepřekvapí, že základem je levelování a PVE. Celou hrou vás provází questy, jejichž plnění je hlavním předpokladem postupu na vyšší úroveň. Výchozí lokací je samotné město Neverwinter, ze kterého jste pak posílání po celém království a tam plníte dílčí questy. Každá lokace má jakýsi příběh, questové linie se vůbec snaží držet příběhu a krom zabíjení mobů, toho je jako vždy hodně, se setkáte i s jinými úkoly, jako je provázení šílené ženské kanály, sázení kytiček nebo doručování… kytiček. V každé lokaci je na konci série questů minidung s minibosem, obvykle zvládnutelný v jedné osobě, ale někdy dá zabrat.




Během levelování se vyskytují další příležitosti, jak si hru ozvláštnit. Můžete vyrazit nakoupit novou výbavu na aukci, shánět artefakt, pomocníka nebo koně, především však jsou tady skirmishe, dungy a PvP. Jelikož v NW fungují achievmenty, jistě budete chtít zvládnout úplně všechny skirmishe a dungeony, které ve hře jsou. Bohužel jsou omezeny na úroveň, takže je třeba si to hlídat, pokud opravdu chcete získat všechny achievmenty. Do dungeonu lze vstoupit jen v pětičlenné partě. Do té se lze dostat dvěma způsoby. Buď oprášíte svou angličtinu a budete shánět ochotné spolubojovníky, kteří už pak můžou být v rozmezí jakýchkoli úrovní na jakýkoli dung, anebo se jednoduše přihlásíte do fronty dostupné pod kláveskou L. Tam je omezení levlové, ale nemusíte nic dělat, jen čekat. Někdy je to čekání (hlavně na dungeony) otravně dlouhé. Skirmishe mají stejný systém přihlašování jako dungeony, ale obvykle se na ně party sbírají mnohem rychleji. Seřazování se děje náhodně, takže pokud vy nejste ten cleric, nikdy nevíte, jestli nějakého mít budete.

Rozdíl mezi skirmishem a dungeonem tkví v tom, že dungeon je klasická dlooouhá lokace, kterou musíte skrz moby a pár minibosů projít a ž k hlavnímu bosovi. K němu vejde celá parta společně, a když umřete, máte smůlu, už se k nim nemůžete vrátit, dokud ho nezabijí nebo on nezabije je (všechny). A že se to stává. Někdy se povede posledního bose zabít až na potřetí. Skirmishe naproti tomu fungují na principu "návalů" mobů, kdy stojíte nebo pobíháte po menší oblasti a potvory útočí ve vlnách s jedním nebo více minibosy v průběhu. Za splnění dostanete odměnu, achievment, diamanty a dobrý pocit J Ty diamanty jsou hlavní, je to další měna, kterou lze získat obvykle jen za splněné dungeony a skirmishe a nakupuje se za ně výbava na aukci, takže jsou potřebné.

Maximální úroveň je 60 a hraní s ní nekončí. Na výběr máte z foundry, což jsou questy tvořené hráči, PvP zápasů (opět v náhodně vybraných skupinkách), epických dungeonů a skirmishů a několika kampaní, pro které plníte každý den pár questů a tím postupujete. Čím výše jste v kampani, tím lepší odměny na vás čekají - hlavně nezanedbatelné bonusy (boony) do útoku, obrany, apod. Krom toho probíhají eventy typu jarní a zimní festivaly, kde můžete soupeřit v rybaření nebo chytání prasat.


Nakonec stručný přehled, plusy a mínusy


+
-
uživatelsky přívětivé ovládání
bonusy za skutečné peníze
zábava i na maximálním levelu
malé možnosti při zakládání postavy
dungeony a skirmishe
dlouhé čekání na dungeony
možnost plnění achievementů
časově náročné, hlavně kampaně
možnost uhýbání při boji
diamanty na výbavu se těžko shání
foundry - můžete sami tvořit questy
party se tvoří náhodně a ne vždy výhodně
eventy a akce se speciálními odměnami
procházet znovu všechny questy
a lokace s novou postavou je nudné
příjemná a vyspělá grafika
návykové

Z čeho šít, to je oč tu běží!

3. března 2015 v 22:18 | Neri |  Kreativní nápady

Jedna z prvních výzev, která vás před šitím čeká, je výběr látky. Kdykoli se rozhodnete něco ušít, musíte na to použít ten správný materiál, jinak byste nedosáhli kýženého výsledku. Snad už jste si sami všimli v obchodě při nakupování, že každý kousek oblečení je vyroben z určitého materiálu. Svetry z vlny, trička z pružné látky, džíny z džínoviny, to každý pozná. Při šití je to ještě malinko složitější. Existuje spousta nejrůznějších materiálů a možností z čeho šít. V zahraničí mají dokonce ještě lepší výběr. A vy se jistě ptáte - tak jak poznám, z čeho mám šít? Časopisy o šití jako je Burda mívají u každého modelu napsaný vhodný materiál, ale jestli myslíte, že si s takovým popiskem vystačíte, jste na omylu. Jelikož je Burda zahraničním časopisem, používá také látky, které u nás nejsou běžně k dostání a tak často nezbývá než zapátrat po jiné, podobné látce. Pro naprosté neznalce je zde tento malý přehled nejzákladnějších druhů látek:


Bavlněné látky jsou jedny z nejstarších dostupných, jsou přírodní, k dostání ve všech možných barvách i s potisky, batikovaná a (stejně jako lněné látky) se v přírodních barvách perfektně hodí na historické a larpařské kostýmy. Bavlna se mačká, a pokud nevezmete strečovou, tak není pružná, tímpádem se hodí na oblečení volnějšího střihu, které se nemusí přizpůsobit tělu. Příliš se také nehodí (pro svůj obyčejný vzhled) na společenské šaty a neobstojíte s ní ani v zimě, je příliš tenká. Zato se ale výborně hodí na letní sukně, halenky, košile (hlavně popelín), plátěné tašky, apod.



Lněné látky byly, především v našich zemích, dříve a běžnější než bavlněné, naši předkové chodili v košilích ze lnu, možná i ten praotec Čech, když šplhal na Říp, si při tom šlapal po lněném šatu. Len se opět barví, ale nejkrásnější je v barvách jako je bílá, hnědá nebo zelená. Má zvláštní strukturu podobnou svým vzhledem papyru a dlouhou životnost. Používá se opět na letní sukně a šaty, halenky a je možné z něj ušít i kalhoty.



Džínovinu snad ani není třeba představovat, šijí se z ní bundy, kalhoty sukně i šaty. Podstatnější je, že dnes je k dostání v různé tloušťce a dokonce i vzorovaná.


Úplety jsou látky s velmi velkým využití v šití, neboť jsou vždy strečové (pružné, natahovací) a přizpůsobí se postavě. Na rozdíl od předchozích materiálů, které drží tvar, je úplet splývavý. Jde o umělou látku (materiál = viskóza), ale je těžší než jeho přírodní kolegové. Opět k dostání tenký i silnější, podle toho, jestli chcete šít letní nebo zimní oblečení. Jednobarevný i vzorovaný, někdy jsou k dostání opravdu hezké kousky. Využití je, jak už bylo řečeno, velmi rozmanité. Sukně, šaty, trička, halenky, legíny. Jakousi odnoží úpletů jsou navíc teplákoviny. Nehodí se na košile a kalhoty, právě proto, že nedrží tvar a je poměrně tenký. Může být využitý i na společenské oblečení, ale tam velice záleží na střihu (výstřih typu "vlna", zavinování, volánky, …). Jednoduché a rovné úpletové šaty jsou vhodnější na sport než do divadla.


Fleece je hrubá látka s vlasem, připomíná trochu plyš. Je teplý, ale lehký. Na klasické oblečení se používá málo, především na teplé mikiny (a třeba i s ouškama), jinak je vhodný spíš na šití hraček.


Satén je poměrně tuhá lesklá látka, k dostání i strečový, ale drží tvar. Používá se především na šití společenského oblečení, všemožné šaty, sukně, ale hlavně halenky, klasikou je i saténová noční košilka nebo povlečení. Při šití a hlavně nošení saténu je třeba dávat pozor na zašpinění, tvoří se na něm skvrny, dokonce i čistá voda může zanechat nepěkný flek (majitelky košilek jistě znají… což mi navíc připomíná, že satén na saténu klouže).



Tyl je materiál obvykle tuhý, průsvitný, tvořený jakoby "očky". K dostání je vzácně i strečový, splývavý a tenký, jemný, který je opravdu nádherný třeba na sukně, pokud je pod ním ovšem podšívka z jiného materiálu (lze použít zmiňovaný satén). Tyl sám o sobě se používá na sukně typu "tutu" nebo doplnění šatů, ale tam je třeba počítat s tím, že trčí. Může být výrazným ozvláštňujícím prvkem pro ty, kterým se jeho nápadnost líbí, ale není pro každého.


Taft je pevná lesklá nebo měňavá látka mačkaného vzhledu, používá se na podšívky nebo společenské oděvy, obvykle k dostání v tlumených barvách.

Šifon je velmi lehká, průsvitná látka vhodná třeba na svatební (i jiné) šaty, halenky a sukně. Někomu je na těle příjemná, jiným vadí, že je umělá, ale díky své průhlednosti je stejně obvykle podšitá látkou jinou (nebo alespoň vrstvená).



Krajky snad není nutno představovat, lze je najít v různých délkách a velikostech, různě barevné a vzorované, záleží jen na vkusu. Bohužel jsou obvykle i docela drahé, jako doplněk použitelné, ale celé šaty z nich už nepatří mezi nejlevnější záležitosti.


Madeira je velmi specifický typ vyšívané látky, poznáte ji podle vzoru drobných kvítků a obšívaných dírek. Používá se výhradně na letní oblečení - sukně, šaty, halenky. Bývá z bavlny, bílá, černá i barevná.


Samet patří mezi látky těžké, společenské, s vlasem (a snadno se na něj chytá smetí). Někdy bývá spojován s luxusem a bohatšími vrstvami, což už dnes tolik neplatí. Hodí se pro dámy na šaty, sukně, kabátky, lze z něj ušít i top nebo dokonce korzet. Špatně se z něj šije, pouští chloupky, ale u některých modelů je jako materiál zkrátka nepřekonatelný.


Dyftýn je látkou zimní, hrubou, teplou, s vlasem. Používá se výhradně na kabáty.


Manšestr zná asi každý, klasické manšestráky byly oblíbeným či neoblíbeným kouskem zimního šatníku mnoha žen a mužů. Dnes jsou k dostání i tenčí a vzorované, lze z nich ušít krom kalhot také sukni nebo kabátek. Chytají se na něj nitky a smetí, sám při šití pouští chloupky a je nutné velmi pečlivě hlídat směr vlasu, který je ale u manšestru díky jeho nerovném povrchu jen těžké poplést.


Umělá kožešina je používaná buď jako doplněk nejrůznějších modelů anebo k šití vest či kabátů, pak se může prodražit podobně jako krajka (ale stále je levnější a ekologičtější náhradou skutečného kožichu zvířat).


Zdroj obrázků: www.dumlatek.cz

MBTI - Architekti INTJ

3. března 2015 v 22:11 | Neri |  Psychologie

INTJ jsou jako jedni z nejvzácnějších a nejvíc strategicky schopných typů dobře obeznámeni s osamělostí, jsou jich v populaci asi 2% a u žen je toto číslo ještě menší. Samozřejmě je třeba počítat s tím, že testování jsou jen orientační a nelze vyzkoušet celé lidstvo planety, přesto… vzácnost je vzácnost, ať už jsou procenta dvě nebo tři a půl. Je pro ně často těžké najít někoho, kdo se jim svým intelektem vyrovná. Mají dobrou představivost, jsou rozhodní, ambiciózní, uzavření a zvědaví, ale svou energií neplýtvají. Pokud si určí cíl, tak za ním půjdou přes všechny překážky. Říct, že jsou snílci, by bylo hrubou chybou, ale přesto v nich je cosi takového, něco, co je nutí jít za svou hvězdou, bez ohledu na to, jestli je podle ostatních možné jí dosáhnout. Nehoní se za nemožnými cíli, ne, oni mají přesný cíl a přesný plán, a pokud neuspějí, je to tím, že ten plán nebyl dokonalý a příště dokonalý plán vymyslí a uspějí. Skoro se nabízí myšlenka, že největší vynálezci a myslitelé byli INTJ. A možná to není až tak úplně od věci. Jsou cyničtí, co se týče ostatních lidí (nelibují si v drbech, plytké konverzaci a celkově nesnáší ignoranci a povrchnost), ale svým vizím věří. V jejich písmenech je přece N za intuici a to už o něčem vypovídá.


INTJ milují vzdělání, dá se říct. Ale nemusí ho milovat, stačí, že jsou zvědaví a často považování za geeky a knihomoly a někdy jsou na to ještě hrdí. Zmínila jsem intuici. INTJ jsou dobří ve vymýšlení a prosazování nových myšlenek a vynálezů, které prosadí díky svému sebevědomí, síle vůle a samozřejmě logickým argumentům. Jsou velmi realističtí. Jako introverti se obvykle drží v pozadí, nesnaží se prosadit mezi extroverty, nebudou tancovat na stole, radši budou stranou popíjet svou sklenku a pátrat v davu po lidech, jako jsou oni - podobně inteligentních, hlubokých a stojících stranou. S takovými si rozumí. Samozřejmě nejdříve důkladně promyslí, jestli si budou rozumět, než se s někým seznámí. Pro INTJ je život jako velká šachovnice, plánují každý tah, zvažují každý krok a spoléhají na svůj bystrý úsudek více, než na náhodu. Nejednají na základě emocí, což emocionální typy irituje a možná proto jsou i postavy smyšlených zločinců často situovány jako INTJ.



Emoce jsou jejich achilovkou, ne proto, že by byly jejich projevy pro okolí nepřijatelné, ale spíš proto, že je neumí projevit, neumí si s nimi ani poradit. Mnozí INTJ je dokonce sami považují za neomluvitelnou slabost. Odmítají si přiznat, že jsou také jen lidé a lidé jsou emocionální bytosti. A to přináší problémy. Když někdo své emoce popírá, odmítá je a snaží se je potlačit, neumí je kontrolovat ani vyjádřit, tak se stávají mocným spodním proudem, kostlivcem ve skříni, který může kdykoli vykouknout a svého pána srazit na kolena. Někteří INTJ se svých emocí bojí a popírají je (vlastně většina), jiní se časem naučí je kontrolovat a využít pro své účely, třeba tak, že se jim snaží přijít na kloub a zjistit, co v nich emoce vyvolává, jestli jsou dobré nebo špatné a co s tím lze dělat.


Tohle příliš nesvědčí romantice. Ve vztazích jsou INTJ… chladní. Nejen v nich, ale už při jejich hledání pátrají po partnerovi, který splňuje jejich specifická kritéria, poznávají ho a odškrtávají okénka na pomyslném seznamu žádaných vlastností. Stejně jako ve všem, i pro získání dlouhodobého vztahu mají plán. Problém je, když ten plán nevychází - a on nevychází, protože vztahy nejsou otázkou chladné logiky. A na tom INTJ ztroskotávají a hledání vztahu se tak stává opravdovou výzvou, možná největší v jejich životě. Časem někteří pochopí, že musí i city zahrnout do svých plánů. Jiní zahořknou a usmyslí si, že ostatní jsou prostě příliš nelogičtí a hloupí, aby uznali genialitu jejich způsobu vybírání partnera. Nejvíce atraktivní jsou ironicky ve chvíli, kdy se přestanou snažit a jsou prostě sami sebou. Pak můžou ostatní přijít k nim a INTJ dokáží být dobří partneři, budou řešit všechny problémy, které přijdou a dávat svému protějšku svobodu a důvěru, jakou by od jiného typu dostat nemusel. Ano, nedokáží nikdy pořádně ventilovat své emoce a nebudou plýtvat energií na melodramatické projevy citů, ale dokáží být věrní, upřímní a opravdu je raní, když se rozpadne něco, do čeho investovali tolik času a snahy. Možná vztah berou tak trochu jako projekt, ale partner, který je dobře zná, v tom může vidět výhodu. Nebylo už výše zmíněno, s jakou vytrvalostí a snahou se věnují svým projektům? Ovšem, že ano. Nakonec, nejlépe si rozumí s typy, které jsou jim podobné, především IN__. S intuitivními cítí přirozenou spřízněnost a introverti jsou často stejně hlubocí, sečtělí a nezávislí jako oni. Jen je dobré, aby alespoň jedno písmeno bylo rozdílné pro udržení "náboje" ve vztahu.


Silné stránky: skvělé, rychlé a kreativní myšlení; vysoká sebedůvěra; rozhodnost a nezávislost; odhodlanost a pracovitost; otevřenost myšlení; je schopen vynikat téměř v čemkoli se mu zamane


Slabé stránky: arogantní; kritický; přespříliš analytický; potlačuje emoce (a špatně snáší cizí projevy emocí); odměřený; těžko navazuje vztahy; samotář; nesnáší pevně organizované struktury bez logického základu a opovrhuje těmi, co v nich dobrovolně jsou


Čerpáno z této, na lidech testované, stránky: http://www.16personalities.com/intj-personality

Knězova večeře

3. března 2015 v 22:06 | Neri |  Pohádky a další milé počtení

Říká se, že "dobří lidé", jinak řečeno víly, jsou některými z andělů, kteří byli vypovězeni z nebe a přistáli nohama na zemi, zatímco zbytek jejich společníků, příliš plný hříchu, spadl ještě níž. Takto tvrdí ti, kteří by tomu měli rozumět. Ale ať to je jak chce, jednou takhle byla veselá partička víl, tančící a hrající si. Prováděla všemožné lumpárny za svitu měsíce, toho večera na konci září. Místo jejich veselení nebylo moc daleko od Inchegeela, na západ od vesničky Cork. Byla to vesnička chudá, měla svá kasárna pro vojáky, ale vysoké hory a neúrodné kamení kolem stačilo, aby přineslo chudobu kamkoli, kde bylo.

Nicméně, víly mohou mít vše, co si přejí a chudoba je příliš netrápí. Raději hledají neotřelá místa, málo známá lidmi, kteří by jinak rušili jejich zábavu. Na krásném zeleném paloučku u břehu řeky tito malí přátelé tančili v kruhu, tak vesele, jak jen to šlo, a divoce se zmítali, dokud jeden z nich nezašveholil:

Tiše, dost už bubnování
tady končí naše hraní,
něco cítím
a už vím,
že kněz sem uhání!

A každý z tanečníků pelášil tak rychle, co mu nohy stačily, aby se někam schoval. Hupli pod zelené listy tak, aby jejich vykukující rudé čepičky připomínaly červené zvonečky nebo se schovali za kameny a do děr a vůbec kdekoli to šlo. Ten, kdo mluvil, se nepletl. Po cestě jel otec Horrigan na svém poníkovi a myslel na to, jak už je pozdě. Tak pozdě, že ukončí svou cestu v první chatrči, ke které dojede.

Podle svého rozhodnutí zastavil se u obydlí Dermod Learyho, zvedl petlici a vešel se slovy: "Žehnám vám i vašemu domu."

Nutno říci, že otec Horrigan byl vítaným hostem kamkoli přišel, jelikož žádný jiný člověk nebyl tolik pobožný a milovaný v celé zemi, jako on. Teď velmi trápilo Dermoda, že neměl co ctihodnému nabídnouti k večeři, krom brambor, které "stará" (jak Dermod říkal své ženě, i když měla jen něco málo přes dvacet) vařila v hrnci nad ohněm. Pomyslel na síť, kterou nastražil v řece, ale byla tam teprve chvíli a šance, že v ní nějakou tu rybku najde, byla jen malá. "Nevadí," pomyslel si Dermod, "Nikomu nemůže ublížit, když sejdu dolů a zkusím to. A možná, když potřebuji rybu pro večeři knězovu, nějaká se tam objeví, než dojdu."

Březnový borec na konec

3. března 2015 v 22:04 | Neri

Tentokrát trocha černého humoru, snad neurazí :-)