Potěšení je nutnost!

2. února 2015 v 19:43 | Neri |  Sebepoznání

Doufám, že každý z vás už ve svém životě narazil na činnosti, které ho těší tak moc, že u nich zapomíná na čas. Ono vlastně stačí to slůvku "těší" samo o sobě. Kdo by nechtěl strávit celý život děláním toho, co má rád, co mu působí potěšení? Já ano a věřím, že vy také. Mě třeba těší psát sem, na tento blog. Některými články sdílím své zkušenosti, názory a myšlenky, jiné slouží spíš k odpočinku a pobavení - a obojího je v životě třeba.

Skoro by se až zdálo, že lidé dělají tak málo věcí, které je těší proto, že mají moc jiné práce, veškerý čas zabírají nutné činnosti a povinnosti a na zábavu a potěšení ho už tolik nezbývá. Smutnou realitou ale je, že často je problém ještě v něčem jiném. Lidé si neudělají čas zjistit, co mají rádi a nedovolí si za tím jít. Lidé si nedovolí dělat to, co je těší. Jak je to prosté. A nejde tu jenom o věci, jako je práce a smysl života, ale i dopřávání si drobných radostí. Život se prý skládá z maličkostí. Většinou dáváme větší důraz na velké a důležité věci a bez takových věcí bychom neměli pořádné cíle, ale dopírat si ty maličkosti pro velké cíle (a tzv. vyšší dobro, ať už to pro vás znamená cokoli) není obvykle cestou ke štěstí.

Je to proto, že všechna ta malá potěšení jsou nutná pro naše "správné fungování". Lze tomu říkat třeba psychohygiena. Na odpočinku a malých radostech načerpávají lidé sílu k plnění svých úkolů. Nejsou to tedy ani tak radosti, jako nutnost. Je nutné si dopřávat věci, které potřebujeme k udržení dobré nálady. Pro každého je to něco jiného. Někdo se potřebuje hýbat, někdo potřebuje tvořit umění, někdo musí číst. Těmito věcmi udržujeme spojení se svou pravou podstatou, což je alfa a omega psychické pohody. Být, kým jste. Dělat, co milujete. Spojovat se s vlastními emocemi. Obklopovat se krásnými věcmi. To vše pomáhá. Jelikož mám velice ráda příklady z vlastní zkušenosti, rozepíšu se trochu o svých maličkostech.

Já jsem svou podstatou víla. Ať si kdo chce, co chce myslí, ale je to tak a vyplývá z toho dost věcí, které si někdy zapomínám uvědomovat, což pak vyústí obvykle v psychické problémy. Marně pak hledám příčinu. Dokud mi nedojde, že jsem zase zapomněla na svou podstatu, nic se nespraví. A tak je pro mě důležité být blízko věcem, které pro mě znamenají domov. Jsou to někteří lidé. Je to využívání mých schopností. Je to mluvení s vílami. Meditace. Hudba. Zpěv. Tanec. Bio potraviny, hodně ovoce a zeleniny. Voda. Samozřejmě chození ven. Společnost zvířat a rostlin. Hlavně v zimě alespoň poslouchání zvuků přírody, oku lahodící umění, atd.

A velmi často zapomínám se jen tak, pro potěšení, věnovat těmto věcem. Mám povinnosti, školu, časopis (který tvořím ráda, ale zabere dost času) a i nějakou zábavu, která se seznamem výše nesouvisí. Pak přijdou deprese, úzkosti, únava, nechuť cokoli dělat a divím se. Přitom je to tak prosté. Když se nespojujete se svou podstatou a neděláte věci, které vás naplňují a dodávají vám energii, tak tu energii nemáte. Někdy tedy v "den blbec" pomůže se zamyslet nad tím, co potřebujete a dlouho jste nedělali a zkusit se tomu alespoň chvíli věnovat.

Smutné je hlavně to, že mnoho věcí lidé nedělají jen proto, že jim to nepřipadá v pořádku, i když by chtěli. Třeba je jim hloupé chodit po lese bosi, zpívat, kreslit… vymlouvají se na to, že jim to nejde, bojí se, že výsledek nebude stát za to a zapomínají na radost z bytí, dělání a tvoření. A já vím, jaké to je, protože to také prožívám. Strach nelze překonat ze dne na den, ale pokud budete tyto věci vidět jako nutnost, možná pro vás bude snazší se odhodlat a dělat je bez ohledu na to, co si druzí myslí. Víly vždycky říkají, že je nutné brát život jako hru, radovat se, bavit se a je to pravda. A já doufám, že jsem vám to opět připomněla - stejně, jako sobě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama