Únor 2015

Únor 2015 - Veni, vidi, vici

2. února 2015 v 19:55 | Neri |  Čísla

Právě máme únor, druhý měsíc nového roku, a už uběhlo dost času na to, abychom zhodnotili, jak postupujeme s plněním svých plánů na tento rok, s předsevzetími a podobně. Je pravděpodobné, že ti, kteří se vrhli do všeho po hlavě, už skončili. První týden vydrželi cvičit, další týden už se jim nechtělo a za další týden to vzdali. Toto číslo je pro ty, kteří už hodili flintu do žita a také pro ty, kteří to ještě neudělali. Dočtete se pár tipů a rad, jak si jít za svým a možná se i dozvíte, jestli jdete za těmi správnými věcmi a proč. V neposlední řadě třeba pochopíte, že stejně jako v domě i v životě je třeba uklízet a na to se počátek roku velice hodí. Nové návyky, nové plány, nové důvody, proč si za tím jít. Přišli jste sem, podívejte se - a zvítězte J

Vím, že Vílí magazín se teď poněkud odklonil od tématiky víl, ale není to napořád. Zima není zrovna obdobím, které by vílám přálo, zato se výborně hodí ke zkoumání hlubin vlastní duše - a ostatně i víly si přejí, aby lidé byli šťastní a plnili si své sny. S příchodem jara se tématika článků v časopisu posune zase jinam. A nevím, jak vy, ale já už se na to docela těším.

Neri

Obsah:

Zvědavý vodnář - série znamení zvěrokruhu
Potěšení je nutnost! pro naše psychické zdraví
Úklid nezbytný pro život - ukliďte si uvnitř i vně
Dostaneš tolik, kolik si dovolíš - proč se nám někdy nedaří změnit věci k lepšímu?
MBTI pro život - jedna z nejlepších psychologických typologií
Recept na správné stravování si každý nosí sám v sobě
Nespoutaná cikánka - série fantasy styly
Tanec jako terapie - aneb proč by každý tančit měl
Umění nicnedělání - tentokrát o odpočinku
Proč vznikají závislosti - je všechno tak, jak nám tvrdí "specialisté"?



Zvědavý VODNÁŘ

2. února 2015 v 19:46 | Neri |  Astrologie
Série horoskopy, Vodnář, 21. 1. - 19. 2.


Jakožto zrozenci znamení větru mají vodnáři mnoho rozumových kvalit spojených se snílkovstvím a přelétavostí. U typického vodnáře je těžké odhadnout, jestli žije jen ve svém světě anebo se naopak zajímá o vše a všechny kolem, pitvá je jako pod mikroskopem a snaží se s velkým zájmem odhalit veškerá tajemství lidí kolem sebe… všech lidí… a když nemá co objevovat, jde dál. On je totiž obojí, snílek i badatel.

A ta přelétavost. Vodnáři mají mnoho přátel a mnoho zájmů a všechny jsou si v jejich očích rovnocenné. Možná má větší prioritu to nové, neobjevené, ale po čase ta vyšší priorita opět spadne "na normál" a hledají zase něco jiného. Málokteré z jejich vztahů jsou opravdu hluboké. Vodnáři, stejně jako vítr, nemají čas někde setrvávat příliš dlouho. Potřebují jít dál.

Mezi jejich skvělé a obdivované vlastnosti patří například tolerance. Nemají sklony ostatním diktovat, jak mají žít (a sami si nic diktovat nenechají) a máloco je rozhodí nebo překvapí. Obvykle netrpí předsudky. Dokáží se výborně soustředit a pamatovat si. Obzvlášť, pokud jste momentálně středem zájmu vodnáře, brzy si všimnete, že si pamatuje téměř každé slovo, které jste kdy řekli a to hlavně, pokud jste říkali něco o sobě.

Jsou opravdu geniálními sběrateli informací a většinou tomu odpovídají i jejich studijní výsledky.

Vlastní jsou jim sklony k vizionářství, mají odvahu být nekonvenční a přicházet s originálními nápady, které pak i realizují. Předbíhají dobu a nezřídka jsou považováni za blázny a snílky právě díky své předvídavosti.

Ač "snílek", muž vodnář bývá v lásce velice neromantický. Přátelství je cit, který je mu mnohem bližší než láska a není mu až tak přirozené dávat dárky, vyjadřovat náklonnost nebo snad pomýšlet na to, že se usadí. Pokud v něm manželství nevyvolá podobou zvědavost, jako jiné ještě neprozkoumané věci, pravděpodobně bude zůstávat svobodný. Což může trvat velice dlouho. Není nijak zvlášť majetnický ani žárlivý a obvykle bývá i věrný. Na druhou stranu není moudré žárlit na něj, protože má 1. většinou příliš jiných věcí na práci než se poohlížet po jiných sukních a 2. si rád vymýšlí historky. On sám všechny zkoumá, ale nerad odhaluje zákoutí svého nitra, takže odpověď na nějakou vaši "šťouravou" otázku může vyústit ve fantastickou historku a vy nevíte, jestli si vymýšlí, anebo má s tou kráskou odvedle opravdu dva syny, kteří jsou černí proto, že se její babička spustila s černochem a… jistě si to dokážete představit. Navíc má talent vyprávět s tak vážným a nevinným výrazem, že pokud jeho přítelkyně tuto vlastnost dobře nezná, je ještě víc zmatená. Takže se radši ani neptejte. Pro něj to není lhaní, spíše takový žert, nic, co by zatěžovalo jeho svědomí. Lépe je brát jeho historky s rezervou, humorem a určitou zvědavostí (možná se stane dobrým zvykem vyprávět kamarádkám, co si zase vymyslel) a pak se vrátit k zašívání ponožek nebo co to zrovna potřebuje.

Žena vodnářka, podobně jako muž, potřebuje svobodu víc, než cokoli jiného. Nesnese omezování, nebude si hrát na domácí puťku, nebude žárlivá a žárlivost nebude ani tolerovat a vždy pro ni bude důležitější realizace nejnovějšího nápadu než klid v rodině. Má totiž svou vlastní morálku a nenechá si do ní zasahovat, drží se svých (vlastních) zásad s obdivuhodnou tvrdohlavostí. Je sentimentální, ale jen do určité míry. Na svou první lásku nikdy nezapomene, ale jinak si ve vztazích počíná spíše chladně a odtažitě. Umí být milá a něžná, ale vášnivá vrnící kočička z ní pravděpodobně nikdy nebude. Dá se popsat jednoduše jako "zvláštní". Její myšlenky putují nevyzpytatelnými cestami. Někdy mluví jako snílek, jindy jako tvrdý realista. Může se obléci jako dáma nebo jako cirkusačka. A nejvíce obdivuje muže, kteří něco dokázali. Něco, co je v jejích očích úžasné, jako letět na měsíc nebo přeplavat oceán nebo… kdo ví, co se jí zrovna honí hlavou? Jisté je jen to, že je plná překvapení.

Potěšení je nutnost!

2. února 2015 v 19:43 | Neri |  Sebepoznání

Doufám, že každý z vás už ve svém životě narazil na činnosti, které ho těší tak moc, že u nich zapomíná na čas. Ono vlastně stačí to slůvku "těší" samo o sobě. Kdo by nechtěl strávit celý život děláním toho, co má rád, co mu působí potěšení? Já ano a věřím, že vy také. Mě třeba těší psát sem, na tento blog. Některými články sdílím své zkušenosti, názory a myšlenky, jiné slouží spíš k odpočinku a pobavení - a obojího je v životě třeba.

Skoro by se až zdálo, že lidé dělají tak málo věcí, které je těší proto, že mají moc jiné práce, veškerý čas zabírají nutné činnosti a povinnosti a na zábavu a potěšení ho už tolik nezbývá. Smutnou realitou ale je, že často je problém ještě v něčem jiném. Lidé si neudělají čas zjistit, co mají rádi a nedovolí si za tím jít. Lidé si nedovolí dělat to, co je těší. Jak je to prosté. A nejde tu jenom o věci, jako je práce a smysl života, ale i dopřávání si drobných radostí. Život se prý skládá z maličkostí. Většinou dáváme větší důraz na velké a důležité věci a bez takových věcí bychom neměli pořádné cíle, ale dopírat si ty maličkosti pro velké cíle (a tzv. vyšší dobro, ať už to pro vás znamená cokoli) není obvykle cestou ke štěstí.

Je to proto, že všechna ta malá potěšení jsou nutná pro naše "správné fungování". Lze tomu říkat třeba psychohygiena. Na odpočinku a malých radostech načerpávají lidé sílu k plnění svých úkolů. Nejsou to tedy ani tak radosti, jako nutnost. Je nutné si dopřávat věci, které potřebujeme k udržení dobré nálady. Pro každého je to něco jiného. Někdo se potřebuje hýbat, někdo potřebuje tvořit umění, někdo musí číst. Těmito věcmi udržujeme spojení se svou pravou podstatou, což je alfa a omega psychické pohody. Být, kým jste. Dělat, co milujete. Spojovat se s vlastními emocemi. Obklopovat se krásnými věcmi. To vše pomáhá. Jelikož mám velice ráda příklady z vlastní zkušenosti, rozepíšu se trochu o svých maličkostech.

Já jsem svou podstatou víla. Ať si kdo chce, co chce myslí, ale je to tak a vyplývá z toho dost věcí, které si někdy zapomínám uvědomovat, což pak vyústí obvykle v psychické problémy. Marně pak hledám příčinu. Dokud mi nedojde, že jsem zase zapomněla na svou podstatu, nic se nespraví. A tak je pro mě důležité být blízko věcem, které pro mě znamenají domov. Jsou to někteří lidé. Je to využívání mých schopností. Je to mluvení s vílami. Meditace. Hudba. Zpěv. Tanec. Bio potraviny, hodně ovoce a zeleniny. Voda. Samozřejmě chození ven. Společnost zvířat a rostlin. Hlavně v zimě alespoň poslouchání zvuků přírody, oku lahodící umění, atd.

A velmi často zapomínám se jen tak, pro potěšení, věnovat těmto věcem. Mám povinnosti, školu, časopis (který tvořím ráda, ale zabere dost času) a i nějakou zábavu, která se seznamem výše nesouvisí. Pak přijdou deprese, úzkosti, únava, nechuť cokoli dělat a divím se. Přitom je to tak prosté. Když se nespojujete se svou podstatou a neděláte věci, které vás naplňují a dodávají vám energii, tak tu energii nemáte. Někdy tedy v "den blbec" pomůže se zamyslet nad tím, co potřebujete a dlouho jste nedělali a zkusit se tomu alespoň chvíli věnovat.

Smutné je hlavně to, že mnoho věcí lidé nedělají jen proto, že jim to nepřipadá v pořádku, i když by chtěli. Třeba je jim hloupé chodit po lese bosi, zpívat, kreslit… vymlouvají se na to, že jim to nejde, bojí se, že výsledek nebude stát za to a zapomínají na radost z bytí, dělání a tvoření. A já vím, jaké to je, protože to také prožívám. Strach nelze překonat ze dne na den, ale pokud budete tyto věci vidět jako nutnost, možná pro vás bude snazší se odhodlat a dělat je bez ohledu na to, co si druzí myslí. Víly vždycky říkají, že je nutné brát život jako hru, radovat se, bavit se a je to pravda. A já doufám, že jsem vám to opět připomněla - stejně, jako sobě.

Úklid nezbytný pro život

2. února 2015 v 19:40 | Neri |  Sebepoznání
Možná se ptáte: Proč? Proč se zabývat takovou otravnou a nepříjemnou činností, jako je uklízení? Dobrá, jsou lidé, kteří mají uklízení rádi a pak jsou takoví, kteří nemají. Nejen děti nesnáší uklízení. Ale dovolte mi vysvětlit to proč. Proč je dobré a vhodné si alespoň jednou za čas uklidit?

Nebudeme se teď bavit o žádných z důvodů hygienických nebo společenských (však zvířata v lese také neuklízí a člověk je původem zvíře), ale vezmeme to z hlediska více psychologického a duchovního. Doufám se shodneme na tom, že každý konec je nový začátek, co víc, že když chceme něco nového, musíme tomu nejprve uvolnit místo. Chcete-li si koupit nové auto, přece si nenecháte v garáži stát to staré, kterým už jezdit nebudete. Staré auto prodáte, darujete synovci, v nejhorším případě necháte odvézt někam do šrotu, ale nenecháte ho stát v garáži. Dokud tam stojí, nové auto se tam nevejde. A tak je to v životě se vším, dokonce i s méně hmotnými statky.

Všichni máme omezené prostředky a omezený prostor ve svém životě. Můžete namítat, že dle duchovních principů jsme bytosti s neomezenými možnostmi, ale to je jen teorie. V praxi máme mnohá omezení, která se sice mění, posouvají a zmenšují, ale naše mysl omezení zkrátka vytváří a tak existují. Když něco chcete, musíte tomu udělat místo v tom svém omezeném prostoru. Chcete nový dům? Asi nebudete bydlet ve dvou naráz. Ten druhý pronajmete. Chcete jinou přítelkyni nebo přítele? Ano, možná chvíli vydržíte žít dvojí život a pendlovat mezi dvěma partnery, ale postupem času to začne být vyčerpávající a budete si muset vybrat (nemluvě o tom, že na to vaše podvádění mohou přijít). Pokud máte moc práce a nemáte pro partnera místo vůbec, nemůže do vašeho života přijít. A tak dále. A to s úklidem úzce souvisí. Mluvím tady o úklidu ve vašem životě, vašich záležitostech a ano, i ve vašich věcech, protože to, co uvnitř je i venku a naopak. Vaše okolí odráží váš vnitřní stav.

Proto vás vyzývám: Ukliďte si! Zbavte se všeho starého a nepotřebného. Vyházejte všechny věci, které nepoužíváte, nepotřebujete, nechcete a jen vám zbytečně zabírají místo, protože jste mysleli, že je potřebovat budete, protože vám je někdo daroval, atd. Nechte si jen to, co máte opravdu rádi, co má ve vašem životě místo a chcete to v něm mít i nadále. U oblečení se třeba říká, že (snad vyjma společenského) cokoli neoblečete 1 rok, už pravděpodobně neoblečete nikdy. Bez milosti tedy ty staré a nepoužívané věci vyhoďte. Vy sami moc dobře víte, co pro vás má užitnou a citovou hodnotu a co ne. Můžete si schovávat staré milostné dopisy, ale vyhoďte deset let staré zaplacené složenky, které už určitě nikde nebudete ukazovat.

A ukliďte si i v sobě. Přestaňte dělat věci, které nechcete, a jen vás okrádají o čas. Věci, které by se dělat měly, ale nepřináší vám potěšení. Bez zaváhání říkám, ať přestanete chodit do aerobiku s kamarádkou, pokud vás to nebaví a chodíte tam kvůli ní. Přestaňte číst časopisy, kde se píše, jak se máte chovat a oblékat, abyste byla dost dobrá a krásná žena (nebo muž) a radši ten čas věnujte péči o sebe sama, učení se sebelásce, svým koníčkům. Pokud pořád pracujete přesčas a výsledky tomu neodpovídají, hledejte, kde je chyba. Vyhraďte si místo práce pár hodin čas na pouvažování nad tím, jak zlepšit efektivitu té práce (aneb když máš tupou sekeru, nejdřív si ji nabrus a pak běž kácet stromy). Přestaňte se vídat s lidmi, se kterými se necítíte dobře. Naučte se říkat ne všemu, co dělat nechcete a najednou budete mít víc času, víc prostoru na to říkat ano tomu, co dělat CHCETE!
Jelikož je tohle číslo motivační a mnoho lidí si stěžuje, že nemá čas jít za svými sny a cíli, že jsou příliš unavení a zaneprázdnění, tak nemohu doporučit nic lepšího, než si opravdu vyhradit čas na úklid. Když zjistíte, co vás okrádá o čas a dělat vlastně ani nemusíte, posunete se o velký kus k tomu dělat něco jiného a pro vás lepšího. Tak to vyzkoušejte a ukliďte si. Já věřím, že nebudete litovat.



Dostaneš tolik, kolik si dovolíš

2. února 2015 v 19:38 | Neri |  Sebeláska

Kdo četl Tajemství, zajisté ví, že může dostat vše, co si jen dokáže představit. Všichni máme velké sny a plány, toužíme je naplnit a doufáme, že díky zákonu přitažlivosti se nám to podaří. Začneme ho s chutí využívat ve svém životě a ono… se nic neděje. Tak to vzdáme a zahodíme s tím, že to nefunguje. Možná tohle není první článek na téma "co nebylo řečeno v Tajemství", který čtete, možná jste četli i jeden, co už byl v předchozím čísle magazínu, ale tentokrát se snad dovíte zase něco nového. Jedna z hlavních věcí, kterou mě čas naučil je ta, že všichni máme hranice a překonávat je musíme postupně. Jistě, to nezní jako novinka. A přesto, jakmile k tomu dojdete, pochopíte, jak je to myšleno, zažijete to… pak víte, že to vlastně je převratná novinka. Je to něco, o čem čtete a slýcháte, ale jakmile se to promítne do vaší reality, přijde takový ten "aha moment" a vše je náhle jasné.

Pokusím se vám to vysvětlit trochu lépe. Každý z nás už s něčím přišel, v něčem žije, ve své realitě. Pro někoho je realitou vila u moře, pro jiného domek na vesnici nebo dvoupokojový byt v paneláku. Cokoli máte právě teď, situace, ve které jste - ať už je vztahová, finanční, pracovní, zdravotní nebo jakákoli jiná - je váš výchozí bod, startovní čára na cestě k lepšímu životu. To, co vidíte v dáli, tu svou vysněnou a dokonalou realitu mít nemůžete. Teď ještě ne. Proč? Protože si to nedovolíte.

To, co si přejete, je pravděpodobně obrovsky vzdálené tomu, co právě teď máte! Je to tak odlišné a vzdálené, že zkrátka nemůžete pouhou silou svého myšlení onu vzdálenost překlenout. Představte si, že se ze dne na den přestěhujete z garsonky do vily. Nezvládnete to. Vaše mysl to nepřijme a brzy se dostanete zpátky tam, odkud jste přišli. To je proč výherci milionů často končí bez koruny. Ještě nejsou připraveni na tak velký skok. Vše je třeba dělat postupně. Každý z nás totiž má svou realitu a podvědomě žije s tím, že právě tohle si zaslouží. Nedovolí si víc.

A pak to postupně začne měnit a klíčem je právě to postupně. Pokaždé, když se z jednoho bodu posunete dál k něčemu lepšímu, znamená to, že jste si dovolili víc. Souvisí to se sebeláskou. Pokud se nemáte rádi, nemůžete mít víc. Nedovolíte si to, myslíte si, že toho nejste hodni. Můžete se proti tomu vědomě bouřit, ale podvědomě to tak je. A tak se musí změnit něco ve vašem myšlení, co vám umožní si ve svých očích zasloužit víc - a pak to můžete dostat. Můžete chtít úžasnou práci a každý den si představovat, jak ji máte, ale dokud se nepřesvědčíte, že si ji zasloužíte, že jste na ni dost chytří, dobří, atd., tak nepřijde. Nemůže přijít. Vaše podvědomí ji blokuje.

Jistě, že mluvím z vlastní zkušenosti a nejvíce je to viditelné na mém vztahu k mužům. Byla jsem holčička, na kterou rodiče neměli moc času, ta, co se už v raném dětství naučila být sama, hrát si sama, postarat se sama o sebe a hlavně nespoléhat na muže, nevěřit jim, atd. A jako starší jsem byla přesně ta, co nikoho nepotřebuje a o kterou vlastně ani nikdo nestojí. Neuměla jsem od mužů přijímat péči a pomoc, peníze, lásku. Tvrdila jsem, že to nepotřebuji, ale faktem bylo, že jsem nevěřila tomu, že si to zasloužím (co v dětství nedostáváš, máš pocit, že si nezasloužíš…). Nesmírně mi vadilo, když mě muž na něco pozval, něco mi daroval, pečoval o mě, zajímal se. A moc často to ani nedělali, prostě jsem si to "nezasloužila" a tak to do mého života nepatřilo. Ještě dva roky zpátky to tak bylo. Pak jsem i někoho našla, ale podmínky pro mě byly nepohodlné, musela jsem daleko dojíždět, skoro žádné soukromí… a teď nejezdím nikam, někdo jezdí pro mě a bydlí blízko a vyhovuje mi víc, než ten předchozí i v jiných věcech. Prostě je to lepší a lepší.

Teď mám kolem sebe muže, kteří mě klidně někam pozvou, kteří mi píší sami od sebe, lichotí mi, pečují o mě, zajímají se, respektují a dávají mi, o čem jsem snila, jen si to nikdy nedovolila. A není to tím, že bych byla nějaká potvora, co s nimi manipuluje. Jen se změnilo mé myšlení a tak se změnil i typ lidí, kteří se dostávají do mé společnosti. A protože si dovoluji přijímat, jsou tady lidé, kteří dávají. Dřív by mi to vadilo, cítila bych se provinile, že někoho "zneužívám". A to je právě ten stav nedovolení si. Dokud to, po čem vlastně toužíte, považujete za špatné… když mít u sebe pečující osobu je zneužívání, mít peníze je materialistické, mít dům je náročné na údržbu a vaše vysněná práce není pro vás… tak to jsou všechno znamení toho, že si to NEDOVOLÍTE a musíte změnit své myšlení, abyste se mohli mít líp. A teď, když to víte, můžete s tím pracovat a změnit to. Je snazší jít po malých krůčcích. Možná si ještě dle sebe nezasloužíte vydělávat třicet tisíc, ale můžete si zkusit vydělat o tisícovku víc, než máte teď. A když toho dosáhnete, zjistíte, že se vlastně nic strašného nestalo, že si to docela i zasloužíte a můžete chtít ještě víc. A čím víc si dovolíte, tím více dobrých věcí vám do života přichází. Lepší vztahy, více peněz, hezčí životní prostředí, zábavnější práce, lákavější příležitosti, atd.


Jak se naučit jazyk, zn. samouk

2. února 2015 v 19:35 | Neri |  Rady a tipy
Na úvod mi dovolte říct, že naučit se jazyk bez docházení na kurzy a poslouchání učitelů opravdu JDE. Pokud jste se teď nadchli a doufáte, že nebudete muset ani jako věčný začátečník učení se jazyku vzdát, tak vás zklamu. Jde to, ale vyžaduje to mnohem větší snahu a vytrvalost než učení se s učitelem. Proč? Protože pokud nejste pedant, který má den i týden naplánovaný přesně na hodinu a je schopen tento rytmus dodržovat, tak je dost dobře možné, že po prvním týdnu či měsíci nadšení toho necháte. Ne proto, že by vám to nešlo a nebavilo vás to (i takoví jsou), ale že si nenajdete čas. Ono docházet pravidelně do kurzu, kde se jednou týdně něco učíte, sice nestačí na dokonalé ovládnutí jazyka (rozhodně ne rychlé), ale je tady dobrá šance, že něco v té hlavě utkví. Když se na to podíváte jednou za půl roku, aby se neřeklo, tak se nenaučíte nic.

A já to vím, já se učím španělsky už asi tři roky a umím sotva tři věty. Tak. Asi si teď říkáte: Jak chce kohokoli naučit se učit cizí jazyk, když to sama neumí? Výborná otázka. Taky si ji pokládám. No, naštěstí mám tu přednost, že vím, kde dělám chyby… a tu nevýhodu, že jsem zkrátka chaotická povaha a neumím se ničemu věnovat pravidelně. Skvělou radou pro spisovatele je: "Piště každý den. Alespoň pár vět. Jednu stránku. Hlavně každý den." Já psala někdy stránku týdně, jindy dvacet stran za den, a tak. Jsem prostě nepravidelně žijící člověk. Tu knihu jsem dopsala. Naučit se španělsky se mi nedaří. No hablo espaňol. A přitom se mi ten jazyk tak líbí a chtěla bych ho umět.

Zkoušela jsem všemožné věci pro samouky, třeba interaktivní příběh se španělštinou, výukové lekce online na internetu i se cvičeními, vše v angličtině. Anglicky totiž umím, jsem angličtinou obklopená celý život, takže jeden jazyk jsem se naučila. Ne jako samouk, měla jsem klasické školní hodiny, ale ano, většinu jsem pochytila z her, filmů, textů, apod.


Co tedy udělat pro to, abyste se cizí jazyk sami naučili?

1. Musíte chtít. Opravdu, ale opravdu chtít, mít silnou motivaci a VYTRVAT.

2. Každý den pro to něco udělat. Pište si kartičky se slovíčky a noste je v kabelce, prohlížejte si je v tramvaji, pouštějte si doma nějaké online lekce (pokud je seženete), zkoušejte číst a překládat texty, kupte si knihu pro samouky (nejlépe s CD) a učte se, učte se, učte se.

3. Najděte si svůj způsob, kterým se učíte nejlépe. Posloucháním? Psaním? Čtením? Využívejte ho na začátku jako primární, ale myslete na to, že u jazyka se musíte naučit všechny části - číst, psát, mluvit i rozumět.

4. Nenechte se odradit tím, že z počátku neumíte skoro nic a ničemu nerozumíte, gramatika je otravná a už chcete mluvit. Všechno chce čas, buďte trpěliví.

5. Obklopujte se tím jazykem co nejvíce. Pokud možno, přenastavte si ovládání něčeho do toho jazyka, hrajte na PC hry v tom jazyce, zkoušejte číst zprávy, atd. Hry jsou nejlepší v tom, že třeba rovnou vidíte předměty a u nich napsané názvy, takže si spojujete jména s objekty bez zakomponování druhého jazyka.

6. Dopisujte si s rodilým mluvčím. Najděte si kamaráda, který se bude učit stejný jazyk, a komunikujte spolu v něm. To jsou skvělé způsoby, jak se naučit.


Čím déle se jazyk učíte, tím více máte možností, tím více rozumíte a můžete zkoušet těžší a těžší věci. Možná jsem neporadila nic nového. Toto si lze najít i jinde, čímž si lze i ověřit, že neříkám nic, co bych si sama vymyslela, a nefungovalo. I přesto, jednu věc chci, abyste si z tohoto článku odnesli. JDE to, když VYTRVÁTE. Pokud nevytrváte, žádné rady ani metody vám nepomůžou. Vše je jen o vaší vůli.

MBTI pro život

2. února 2015 v 19:33 | Neri |  Psychologie
Myers-Briggs Type Indicator neboli typologie osobnosti MBTI je jednou z nejzajímavějších a nejspolehlivějších typologií osobnosti dostupných v moderní psychologii a zároveň přístupných i široké veřejnosti. I bez pomoci psychologa si každý jedinec sám dokáže určit, do kterého typu spadá a dle charakteristiky svého typu lépe pochopit své povahové vlastnosti, nadání, slabé stránky, chování ve vztazích, apod. Tato typologie vychází z dalších starších typologií, třeba využívá klasické dělení na introverty a extroverty, ale jde mnohem více do hloubky.

Každý jednotlivý typ se skládá ze čtyř písmen. Každé písmeno určuje jeden (dá se říct) hlavní povahový rys. Spojením všech 4 rysů vzniká kombinace tvořící typ, jak už bylo psáno výše. Zajímavost této metody spočívá v tom, že ze 4 písmen dokázali tvůrci metody vytvořit velmi složitý, dlouhý a komplexní popis osobnosti. Ten je dodnes dále rozvíjen různými "nadšenci" do MBTI typologie, samotnými zástupci všech 16 typů i odborníky, takže si můžete přečíst i na internetu různé charakteristiky, různě podrobné.

Vílí magazín vám postupně přinese podrobné překlady všech typů, ale abyste mohli začít zkoumat, nejprve musíte zjistit, do kterého typu spadáte.

Existují testy na internetu, které mohou a nemusí být spolehlivé, jednak s ohledem na otázky a pak také záleží na tom, jak dokážete být objektivní, když jde o popis vás a vašich vlastností. Nejlepší co můžete do začátku udělat je přečíst si charakteristiku všech 4 dvojic písmen a sami odhadnout, která kombinace by mohla být ta vaše. A pokud si nebudete u jednoho z písmen jistí (např. nevíte, jestli jste INFJ nebo INFP) nejlépe uděláte, když si přečtete charakteristiky obou možných kombinací - a to už sami uvidíte, co jste více vy a co ne. Objektivita je opět nutná, ovšem. Nemá smysl se snažit být "lepšími", přijdete tak nejen o chyby, ale hlavně o dobré vlastnosti svého typu, které jste mohli rozvíjet a využít, kdybyste si nic nenalhávali.

Recept na správné stravování

2. února 2015 v 19:31 | Neri |  Péče o tělo
… si každý nosí sám v sobě. Existuje bezpočet různých teorií, jak by měl člověk jíst, aby byl co nejzdravější. Vitariáni tvrdí, že klíčem ke všemu je syrová strava. Makrobiotika je skoro přesný opak. Vegetariáni zavrhují maso. Masožravci zavrhují vegetariány, že prý jim chybí důležité živiny. Vyznavači stravování dle krevní skupin si nedají rajče, protože jsou pro ně nevhodná krevní skupina. A tak dále, a tak dále. Jak se v tom vyznat? Jak najít mezi tím vším to jediné správné stravování? Jaké argumenty použít proti lidem, kteří nám nutí "to své vyvolené"? Jediný platný argument je tento: "To funguje pro tebe, ale já jsem jiný."

A tolerance rozdílnosti lidských potřeb je celé řešení neustálých hádek o tom, jestli je rajče zdravé nebo ne a jakými pravidly se při výběru jídla řídit. Jednodušeji a pravdivěji už to ani pojmout nelze. Stravujte se tak, jak vám a jen vám osobně to nejvíce vyhovuje. Zkoušejte různé potraviny a jezte ty, které vám chutnají, po jejichž snězení se cítíte dobře (a nejlépe přímo skvěle!) a neprovází je žádné nevolnosti a podobně. Až tak je to snadné. Sledujte své tělo. Sledujte, jak reaguje na potraviny, které jíte. Jistě to nestačí jen samo o sobě, dobré je si třeba nastudovat, jaké prvky a vitamíny tělo potřebuje a v čem se nachází a vybrat si z těch vhodných potravin "ty pravé pro vás". Ale nutné to není, protože (a to je už dlouho a všeobecně známé) tělo má automaticky chuť na to, co mu chybí. I proto jsou v těhotenství tak šílené chutě, protože s vývojem dítěte má tělo jiné a větší potřeby, než obvykle. Máte-li opravdu chuť na zmrzlinu, i když ji normálně nejíte, v těhotenství si ji jako žena dáte, že? Jistě, ženy, které děti neměly a muži naprosto neví, jaký to je pocit, ale o to nejde. Stačí znát tento princip.

Tělo ví, co chce, co mu dělá dobře a co je pro něj nejlepší. Naslouchejte tělu a ono si řekne, co by chtělo a vy budete jíst tak nejlépe, jak jen můžete, jako vy. Co svědčí jiným, vám svědčit nemusí a naopak. Proto je dobré nikomu nenutit své stravovací názory a navzájem se respektovat. Tohle je můj život a tamto tvůj a každý ho žijeme po svém, správně? Ale nejprve se musíte objevit, naučit se své tělo poslouchat a to jde jen zkoušením a praxí. Možná jste zvyklí něco jíst a přitom to vašemu tělu až tak nevyhovuje, jen to prostě jíte odjakživa a už nad tím nepřemýšlíte. Začněte přemýšlet. Klidně zkuste některé z teorií stravování, co jsou k dispozici. Možná zjistíte, že vám vyhovuje jíst makrobiotiku, syrovou stravu nebo dietu dle krevních skupin - a možná ne. Doporučuji se nevrhat do ničeho po hlavě. Žádné "zítra začnu jíst pouze podle těchto pravidel". Jděte na to opatrně, pomalu. Třeba vitariánství. Bez ohledu na to, jak se považuje za skvělé, zkuste to pomalu. Dejte si k snídani jen ovoce a všímejte si, jak se cítíte. Je to dobré? Není to dobré? Možná zjistíte, že chcete jíst VÍC ovoce, ale ne JEN ovoce. A to je také v pořádku. Hlavní je si na všem najít to, co vyhovuje vám a převzít jen to, nic zbytečného navíc. Pokud vám vyhovuje celý nějaký styl stravování, tak ho vezmete celý. Když ne, tak ne.

A ještě jedna věc se stravováním souvisí. Když se cítíme psychicky opravdu dobře, jsme tzv. ve vysokých vibracích, obklopujeme se věcmi i jídlem, které má tzv. vysoké vibrace. Takže máte-li špatný den nebo celkově špatný pocit ze života, budete mít sklony jíst spíše nezdravé jídlo, těžké jídlo, mastné, slané, atd. Naopak v lepším období budete mít třeba větší zájem o to, jíst zdravěji. A to je také v pořádku. Další věc, které si můžete všímat. Cítím se dobře, na co mám chuť? Cítím se špatně, na co mám chuť? Nevyčítejte si, že jste smutní a máte chuť na čokoládu, když normálně byste po "něčem tak nezdravém" ani nesáhli. A dopřejte si ji. Neuškodí vám. Naopak je zbytečné lpět na tom, co jste jedli dřív, když se cítíte na něco jiného. Měňte, zkoušejte a hlavně naslouchejte svému tělu - nešlápnete vedle.

Nespoutaná cikánka

2. února 2015 v 19:30 | Neri |  Osobní styl

Nespoutaná cikánka, ta dívka, která žije bohémským životem, toulá se po lesích a lukách, široké sukně se vlní v tanci u ohně, na krku korále, nohy bosé… ženská a divoká, přírodní a přirozená, přesto pestrá a veselá. Inspiruje se érou hippies a oblečením právě ve stylu někdejších cikánek a cirkusaček.

Trička, tílka: volná, krajková, bavlněná, úpletová alá Carmen, volány, výšivky, řasení, široké rukávy, květiny, vzory, cípy, asymetrické, batika

Kalhoty, kraťasy, legíny: džíny nebo kraťasy, můžou být i hnědé kalhoty, otrhané, zvláštní

Bundy, kabáty, svetry: džínová bunda možná, volnější mikina, popř. kabátek, ale hlavně pletené svetry, propínací i přes hlavu, dlouhé, světlé, výrazné, atd.

Korzet, vesta: korzet z přírodnějších látek, spíš korzetový top, vesta kožešinová nebo plátěná

Košile: všemožné košile, hlavně lněné a podobné přírodní materiály, krajky, výšivky, volány

Sukně: sukně hrají prim, dlouhé až na zem nebo pod kolena, hodně pestré, volánové, různobarevné, vyšívané, široké a bohaté, se šátky na nich, cingrlata

Šaty: opět spojení stylu šatů a sukně, krajkové, dlouhé, bohaté, barevné, až exotické jako břišní tanečnice, šátky, cingrlata, pásky, ozdoby, …

Boty: nejlépe vysoké semišky nebo kožené, mohou být i plátěné sandály, s kytičkami a třásněmi, a nejlépe naboso

Kabelka: jednoznačně plátěná, žebradlo, zdobená

Punčochy, ponožky: hnědé nebo vzorované punčochy, ponožky mohou i vylézat z boty, barevné

Prádlo: žádné, bílé krajkové, podprsenkové topy, krajka, mašlička, klasický styl, romantické bokovky

Šperky: starobylé, hodně výrazné, několik náhrdelníků, spousta náramků, prsteny, přívěsky, kožené šňůrky, indiánský styl, korále, peříčka

Doplňky: všemožné šátky - barevné, s třásněmi, s plíšky, na hlavu i na sukni; pásky, vějíř, čelenky

Barvy: hnědá, bílá, oranžová, žlutá, zelená, teplé a výrazné barvy, přírodní barvy


Tanec jako terapie

2. února 2015 v 19:25 | Neri |  Kreativní nápady

Existuje jedna činnost, dobrý zvyk, který by v nějaké podobě měl mít každý - a tím zvykem je tančit. Nezáleží na tom, jestli máte nebo nemáte talent, jestli se trefujete do hudby anebo ani trochu, nesejde na tom, jestli znáte kroky nebo nějaké triky z moderních tanců. Nemusíte umět vůbec nic. Ale tančete. Tančete, když jste sami a nikdo se nedívá, tančete na svou oblíbenou píseň tak, jak to cítíte, aniž byste řešili, jak u toho vypadáte nebo jestli to děláte "správně". A proč vlastně mluvím o tanci?

Tanec je pro lidi jedním z nejpřirozenějších pohybů, věřte tomu nebo ne. Když hraje hudba, všichni máme přirozeně sklony se hýbat podle ní, i když to třeba potlačujeme nebo si to neuvědomujeme. Pokud se opravdu uvolníte a pustíte si hudbu, sami uvidíte, že to tak je. Alespoň maličké, nepatrné pohyby vaše tělo bude téměř automaticky provádět. To je ostatně nejlepší způsob, jak s tancem začít, pokud se opravdu bojíte, že vám to nepůjde. Jednoduše se postavte někam, kde máte dost prostoru, pusťte si hudbu a nechte ji na sebe působit. K žádným pohybům se nenuťte, nechte je přicházet přirozeně, a když se budete cítit dobře, můžete je trochu prohloubit, zvýraznit. Klíčem je vůbec nepřemýšlet, jen poslouchat a hýbat se. Dělat jen to, na co se cítíte, žádné odkoukané kroky a pohyby.

Jaké jsou tedy výhody tance, proč tančit? Tanec umožňuje odpoutat se od přemýšlení, vyjádřit a vybít své emoce, lépe se sžít se svým tělem, uvolnit se, přenést pozornost do přítomného okamžiku, jeho rychlejší formy vylepšují také fyzickou kondici, pomáhají hubnutí a stejně jako při sportu i při tanci vylučujeme endorfiny. Navíc má tanec mnoho druhů a forem, záleží jen na nás, jak ho pojmeme, takže je to druh pohybu, který můžeme zcela přizpůsobit sobě. Můžete tančit rychle i pomalu, elegantně i výrazně, můžete dokonce křepčit kolem jako v epileptickém záchvatu, dokud si to užíváte, je to v pořádku. Možná nakonec zjistíte, že vás tanec zaujal natolik, že zkusíte i pár tanečních lekcí. Mezi ženami je momentálně oblíbený třeba flirt dance a pole dance, ale škála tanců je velmi pestrá. V některém z příštích dílů bych třeba ráda napsala o gothic bellydance, velmi zajímavém stylu břišního tance, který není až tak rozšířený.

Tanec ostatně ve vílím magazínu nesmí chybět, je všeobecně známo, že je to činnost vílami milovaná a podporovaná a jejich "vílí večírky" se bez tance, improvizovaného divadla a hudby nikdy neobejdou.

Kouzelná tvorba Janny Prosviriny

2. února 2015 v 19:20 | Neri |  Výtvarné umění a fotografie

Pokud přemýšlíte nad tím, kdo je autorkou obálky tohoto čísla, ráda vás uvedu do obrazu. Opět se mi podařilo narazit na tvorbu velmi talentované umělkyně, která kreslí víly, a chci se s vámi podělit o pár informací o ní a menší ukázkou její tvorby. Je nesmírná škoda, že její tvorba není až tak známá, jako tvorba jiných umělkyň (jmenovitě např. Anne Stokes, Chris Ortega nebo Jessica Galbreth) a protože já ráda propaguji šikovné umělce, zde máte překlad menšího úvodního článku, který o sobě Janna Prosvirina napsala na DeviantArtu:

"Ahoj, jmenuji se Janna Prosvirina a jsem autorkou tvorby, kterou můžete nalézt na těchto stránkách. Jsem naprostý samouk, začínala jsem hlavně kreslením tužkou a později si našla cestu k akvarelům. Vždy mě zajímaly mýty, legendy, pohádky a fantasy světy tvořené ostatními umělci, proto je fantasy tématika mou oblíbenou. Zdroje mé inspirace jsou: příroda, podzim, hudba a lidé kolem mě. Miluji kreslení, cestování, fotografování, modeling, surfování po netu a rozhovory s kreativními lidmi. Jsem šťastná, že mám možnost se o své kresby dělit s dalšími lidmi. Ať se vám moje tvorba líbí!"

Jak už jste možná z textu pochopili, tato slečna nejen, že kreslí a umisťuje své kresby na DeviantArt, ale také fotí a její fotografickou tvorbu můžete nalézt TADY. Doufám, že jsem vás trochu navnadila a najdete si chvíli na to, se pokochat jejími kresbami.



Umění nicnedělání

2. února 2015 v 19:18 | Neri |  Sebeláska

V tomto čísle jste se (doufejme) naučili víc o tom, jak jít za svými sny, plnit své plány a vůbec, jak se v životě někam posunout. Teď už zbývá jen jediná věc a tou je naučit se nedělat nic a odpočívat. Je čas práce, je čas zábavy a je čas, kdy práce i zábava musí jít stranou a člověk si potřebuje prostě a jen odpočinout, mít chvíli sám pro sebe, pečovat o své tělo, dopřát si něco dobrého, přečíst si knížku, pustit hudbu, anebo jak ten ležet a přemýšlet. Lehnout si a nedělat nic. Hrozné, že? Někdo má už jen při pomyšlení na něco takového výčitky. Tolik se toho musí udělat a já nemám dělat nic?! Co rodina, o kterou se starám. Co práce? Co domácnost? Co mé koníčky? Co všechny ty cíle a kroky, které musím podniknout pro jejich dosažení? No, ony prostě počkají.

A pokud jste reagovali právě takto, je to jasný důkaz toho, že se musíte naučit odpočívat. Povinně si vyhraďte každý den alespoň 30 min a dělejte něco čistě odpočinkového. Nejlépe nedělejte nic. Žádná kniha ani televize. Jen si lehněte, zavřete oči a nic nedělejte. Můžete přemýšlet. A pokud takto nevydržíte ležet ani 5 minut, nezbývá, než na to jít postupně. Jeden den dvě minuty, další den tři, a tak dále. Dobré je si pro začátek, pokud opravdu nevydržíte odpočívat, najít něco, co vyplní tu dobu odpočinku a bude vám připadat užitečné (Jakožto kozorožka vím, o čem mluvím. Jestli je pro mě něco horšího než dělat neužitečné věci, je to nedělat nic. Ale konečně se těch pár let snahy o zmírnění výčitek začíná vyplácet…). Pusťte si nějakou namluvenou řízenou meditaci nebo meditační hudbu. Třeba na přitahování přání.

Úžasná věc je ASMR. Možná jste o tom nikdy neslyšeli, tak ve zkratce vysvětlím: ASMR je vlastně metoda navození stavu uvolnění na základě zvuků. Na youtube můžete najít mnoho zahraničních nadšenců do této metody, kteří čtou na kameru nebo mikrofon pohádky (velmi tichým hlasem až šepotem), ťukají na různé povrchy, škrábou, probírají se předměty… takto vysvětlené to zní bláznivě, ale určité zvuky vyvolávají v mozku stav uvolnění, navozují pocit bezpečí, skoro jako byste byli malé děti zpátky doma u maminky. Zkrátka je to psychologicky velmi uvolňující a až to sami vyzkoušíte a najdete si ty správné zvuky, které jsou vám příjemné, pochopíte. A pokud ne, nejspíš hledáte špatně nebo jste si nedali na uši sluchátka (blízkost zvuku je důležitá).

ASMR, meditace nebo hudba jsou jedny z nejlepších způsobů relaxace. Také pobyt v přírodě a zvuky přírody působí blahodárně na lidskou psychiku. Duševní odpočinek je ostatně ten nejdůležitější, stres je všudypřítomný a zničující. Takže se naučte odpočívat nejen fyzicky, ale hlavně právě psychicky. To už může zahrnovat i nejrůznější činnosti, každý má své činnosti, které na něj působí odpočinkovým dojmem - a na jiné zase ne. Mělo by to být něco, u čeho se nepřemýšlí. Někoho uklidňuje zahradničení, někoho třeba jen sednout si a hledět z okna. Pak různé druhy terapií - kreslením, tancem,… hlazení zvířat (jistě jste slyšeli o návštěvách psů a koček v nemocnicích, mít kočku na klíně a hladit ji je uklidňující) nebo i fyzický kontakt mezi blízkými lidmi. Objetí, pohlazení…

Takže si dneska napusťte vanu, pusťte si meditaci nebo zvuky přírody, sedněte si k oknu s kočkou na klíně nebo se přitulte k partnerovi a nedělejte vůbec nic. Čas od času to potřebujete a co víc, vy si to zasloužíte. Nedovolte své mysli, aby vám tvrdila opak.

Proč vznikají závislosti

2. února 2015 v 19:14 | Neri |  Sebeláska

Existuji vícero důvodů, proč jsou lidé závislí na jiných lidech, na omamných látkách, na věcech, na majetku, na jakýchkoli aspektech svého života, bez kterých se nedokáží obejít. O závislosti mluvím hlavně v tom smyslu, že jde o jakýkoli návyk, který nám škodí. Škodí nám kouření, negativní myšlení, odmítání lidí, kteří nás mají rádi, drogy, alkohol, káva, nezdravé jídlo… zkrátka spousta věcí. A já chápu, že je nemožné se zbavit ze dne na den všech špatných zvyků, že je nutná motivace, kterou možná nemáte a velká snaha. Nenutím vás nic měnit. Jde mi spíš o to, abyste své závislosti (ať už jsou jakékoli) pochopili. Proč vzniká závislost?

Psychologové a příručky metodické prevence by vám vyjmenovaly nějaké jistě pádné důvody, stejně tak byste na ně dokázali přijít i sami (i děti na ZŠ sami nalézají důvody vzniku závislostí jen s malým přemýšlením). Jistě, závislost vzniká, když něco uděláme víckrát, pravidelně, obzvlášť když nám to přináší příjemné pocity. Můžete namítnout, že kouření není příjemné, než si na ně tělo navykne. Lidé se dusí, cigareta mnohým páchne, tak proč se stanou závislými? Přemýšlejte. Proč to vlastně zkouší v první řadě? Když opomineme zvědavost, ta může být opravdu jen jednorázová a neškodná, tak se objevuje mnoho psychologických důvodů. Ano, kouření může přinášet příjemné pocity. Pocity sounáležitosti s vrstevníky, kteří nám cigaretu nabídli. Pocity vlastní důležitosti, jak jsme "cool", že kouříme. Cítíme se dospělejší, silnější, možná i svým způsobem bohatí. A jelikož nám ta samotná činnost přináší určité psychické uspokojení, zvykne si na ní i tělo a pak přijde závislost a absťáky.

Závislí si nalhávají, že můžou kdykoli skončit a my ne-závislí víme, že to není pravda. Ano, můžou skončit, ale ne jen tak, protože všechny závislosti jsou v první řadě psychické a teprve až potom fyzické. A nemůžete svůj mozek jen tak oloupit o příjemné pocity, aniž by si začal stěžovat. Základní lidskou potřebou je totiž vyhnout se nepříjemnému a získat co nejvíc příjemného. A základním důvodem vzniku závislostí je nedostatek lásky. Jako příklad jsem uvedla kouření, ale existuje mnoho psychologických skrytých závislostí, které jako závislosti nevnímáme - a přesto jsou. Jsme závislí na ostatních lidech, na jejich chvále, pozornosti, dotycích, lásce. Ano, lidská bytost nemůže žít bez lásky a je schopná udělat cokoli, aby si ji zajistila. Pro lásku rodičů naprosto přeměníme v dětství svůj charakter, spoustu vlastností upozadíme a rozvíjíme ty, které se rodičům líbí. A tak v dospělosti zjistíme, že nenávidíme svou práci, ale "táta chtěl, abych byl doktor jako on" a náš partner nás ponižuje, ale "já ho potřebuji, nemůžu bez něj být a možná má nakonec pravdu v tom ošklivém, co o mně říká…".

Ve většině z nás je něco jako propast, hluboká rána, která vznikla z nedostatku lásky. A ta rána nás bolí a děsí a musíme onu propast něčím zaplňovat. Každý má svůj způsob, jak si "házet hlínu do jámy". Někdo se přejídá. Určitě jste slyšeli o emočních jedlících. Tito lidé prostě potřebují lásku stejně, jako všichni ostatní a jejich náhražkou je jídlo. Cítí se dobře a spokojeně, když jí něco dobrého, tak si po těžkém dni nebo hádce s milovaným člověkem sednou k televizi a jí. Pak třeba tloustnou a vyčítají si to, ale nemůžou s tím přestat. Opravdu nemůžou, protože nikdo nemůže přestat toužit po lásce. A tak, protože lásku necítí a neví, jak ji získat, vrhají se lidé do zvyků, které přinášejí příjemné pocity. Jsou závislí na lidech, na drogách, na jídle, na sexu. Potřebují tu svou "náhražku lásky", aby byli vůbec schopni žít dál a nějak fungovat. Problémem je, že takto můžete svou propast plnit donekonečna a nikdy se nezaplní, protože všechny tyhle věci jsou opravdu jen náhražkami. Pokud máte velký hlad, pomůže se trochu napít. Jenomže to nestačí k zahnání hladu, tak pijete víc a víc, ale dokud se nenajíte, hlad nezmizí. Proto závislí požívají čím dál větší dávky, přestávají jim rychle stačit a potřebují víc. Ale nejde to. Hlad po lásce neutišíte žádným jiným potěšením.

Ráda bych vám poradila, čím tedy hlad po lásce utišit, ale to nevím. Každý z nás má své důvody, proč se cítí nemilován a své způsoby, jak se milován cítit. Každý potřebuje něco jiného a musí sám zjistit, co to je a jak to získat, jak se naučit si svou potřebu plnit a neumlčovat ji jinými prostředky. Je to běh na dlouhou trať, ale nejspíš je to i jeden z mála spolehlivých způsobů, jak být šťastný. Protože když žijete s propastí v sobě, prázdnotou po něčem, co člověk bytostně potřebuje, nemůžete být úplně spokojení. Ten hlad se bude pořád ozývat. Můžete ho záměrně ignorovat, ale bez vašeho vědomí (díky podvědomí) se bude do života promítat stále dokola v podobě závislostí, bolestivých situací, atd. Jediným řešením, jak se zbavit nějaké potřeby, je ji naplnit. A závislostí ji bohužel nenaplníte.

Borec utíká z vězení

2. února 2015 v 19:10 | Neri
Vždy si jděte za svým! Opravdu...?