Cestou bohyně

3. ledna 2015 v 14:12 | Neri |  Posvátné ženství
Ano, poslední dobou se vynořuje stále více různých přednášek, seminářů a projektů na podporu ženství, sebehodnoty žen a návratu ke kořenům a ženské energii. Objevují se zapomenuté a znovunalezené archetypy, ženské bohyně různých kultur, od kterých se máme my ženy něčemu naučit. Bohyně, vnitřní bohyně. Mnozí o tom už slyšeli, ale pořádně neví, co si pod takovým souslovím představit. Co si o tom myslíte vy, milí čtenáři? Je hledání vnitřní bohyně jakýmsi dalším neurčitým fenoménem nebo má v sobě opravdu každá žena bohyni?

Přiznávám, že nevím. Neprošla jsem žádným ze seminářů hledání vnitřní bohyně a celá ta věc s božstvím mi trochu připomíná cestu k nadřazenosti a odstupu, ačkoli to jistě není účelem. Jak tedy uchopit myšlenku božství tak, aby to nebylo víc ke škodě než užitku? Všimněte si, že v řecké mytologii jsou bohové velmi podobní lidem. Každý z bohů má svou božskou moc a je nadřazený, ale když vypustíte tuhle část, zjistíte, že každá z těch dokonalých božských bytostí má mnoho nedokonalých lidských vlastností. Žádná bezpodmínečná láska a vykoupení hříchů. Jsou jako lidé, jenomže na rozdíl od lidí se za sebe a své chyby nestydí. Ač nedokonalí, stále jsou bohové a mají svou moc. To je poselství, které nám mohou polyteistická náboženství předat.

Takže najít svou vnitřní bohyni neznamená, že se žena stane nafoukanou a ve svých očích značně lepší, než jsou ostatní. Znamená to, že přijme svou osobnost se vším všudy a přesto se bude považovat za cennou a mocnou bytost. Znamená to, že přestane vinit ostatní za své činy a převezme zodpovědnost. A mimo jiné to také znamená, že v sobě přestane potlačovat stránky touto společností běžně nepřijímané a naučí se být silnou a stát si za svým, aniž by přišla o svou ženskost. Zní to nemožně? Možná trochu, ale staré bohyně jsou ve skutečnosti dobrými učitelkami.

Každá je jiná a něčím výjimečná, alespoň v rámci jedné kultury. Většina zemí měla svou bohyni lásky, bohyni umění, bohyni přírody, někde dokonce i bohyni války nebo smrti. Dívka, matka a stařena jsou třemi tvářemi trojjediné bohyně, které mimo wiccu často symbolizují tři různé bohyně. I v již zmiňované řecké mytologii lze nalézt bohyni dívku (Koré), její matku (Démétér) a třetí, ačkoli vlastně tu první bohatší o nové zkušenosti, Persefonu. Další bohyně jako Héra, Athéna nebo Afrodita jsou pak dalšími aspekty ženství, dalšími podobami dívky, matky či moudré vědmy. Nezáleží na věku, spíš na roli, jakou určitá bohyně hraje. A to je další věcí, kterou nás mohou bohyně naučit.

Každý vyniká v něčem jiném a v tom je dokonalý. Nikdo nemusí a nemá umět vše. Všimněte si, že jedna je bohyní jara a přírody, milující a pečující matka, vzor plodnosti. Jiná pouze svádí, užívá si a neváže se. Obě jsou perfektní takové, jaké jsou, skvělé v tom, jak žijí. Kdo by vyčítal Afroditě, že je koketní? Ona je bohyní lásky a jako taková je milována a uctívána. Bohyně nás učí, že každá žena si zaslouží být milována a uctívána přesně taková, jaká je. Jenomže aby tohle mohlo přijít, musí nejprve v sobě toto najít. Najít svou bohyni, zjistit, kdo je a zamilovat se do té osoby, kterou najde. To je cesta bohyně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama