Už se vám někdy stalo, že jste měli vztah s osobou, který zrovna dvakrát nefungoval, vysával vás, ale přesto jste se jí nedokázali zbavit? Rozešli jste se, ale když se pak vrátila, stejně jste ji nedokázali odmítnout a tak to šlo pořád dál, dokud jste z toho nebyli úplně na dně? Mně se takový krásný vztah poštěstil a moje milá se nazývá deprese.
Dost jsem na to téma v minulosti četla. Prošla si čímsi jako internetovým programem proti depresi. Ale ona se vracela. Nejčastěji přicházela, když se můj život dostal do bodu, kde jsem nechtěla být a trávila čas věcmi, které mi nedávaly smysl a dostala mě od ní až změna prostředí, školy a tak podobně. Teď je zpátky bez jakékoli logické příčiny. Můj život by mohl být lepší, ale už to není tak, že bych školu nenáviděla a nechtěla do ní chodit nebo mi nedávala smysl. Nic mi sice nedává smysl, ale to je spíš důsledek než příčina tohoto stavu.
Myslíte, že existují lidé, kteří jsou prostě přirozeně nešťastní celé roky svého života? Ano, existují a trpí poruchou nálady, která se nazývá dystymie. Dys-mají všemožné problémy, věci, které jim nejdou a válčí s nimi celý život. Dystymikovi nejde být šťastný a válčí celý život se samotným životem, vše si moc bere, vše je moc těžké a složité. Řekla bych, že mnoho umělců a sebevrahů tímto trpělo, jen na to neměli žádný papír. Ale teď k veselejší části článku, vím, že nikdo nemá rád depresivní témata, ha.
Povíme si, jaké výhody má taková deprese! (Protože když je Čechům nejhůř, dělají si z toho srandu…)
1. Nemusíte vůbec nic dělat.
Faktem je, že vlastně vůbec nic dělat nemůžete. Záleží na síle deprese, ale není deprese, která by život neomezovala alespoň trochu. Jste příliš unavení, abyste pracovali, ale pracovat stejně musíte, takže tam chodíte. Všechno děláte pomalu, všechno je namáhavé, věci vám padají z rukou, nemůžete se soustředit, stačí 8 hodin práce a jste vysátí na celý den a už neuděláte nic. Chce se vám brečet z představy, že ještě musíte na nákup nebo udělat nějaký úkol. Koníčky?! Co to je? Nemáte sílu na žádné mimopracovní aktivity, žádné tvoření, žádné psaní, žádné ježdění na kole. Někdy ani nezvládáte vyjít schody. Únava, námaha, zoufalství, nekonečný kolotoč.
2. Vidíte, jak je všechno zbytečné a ušetříte si mnoho zklamání a námahy.
Sice obvykle nemáte sílu pracovat, ale… když už vás neomezuje energie, tak nic neděláte prostě proto, že to nemá smysl. K čemu je něco psát, stejně to nikdo nebude číst. K čemu je hrát na kytaru, stejně se to nikdy dost dobře nenaučím. K čemu zpívat, zpěvačka ze mě nebude. K čemu… proč… nemá to smysl, nic nemá smysl, všechno je zbytečné. Život sám o sobě se stává zbytečným a nesnesitelným a myšlenky na sebevraždu jsou jedinou nadějí do budoucna. Nepouštíte se do nových věcí, protože je vám předem jasné, že je nezvládnete. Tímpádem ušetříte spoustu času, peněz, energie a nervů, protože kdo nic nezkusí, nic nezkazí! A máte víc času ležet, koukat do stěny a litovat se. Životní ráj… ne?
3. Nemusíte se zabývat vztahy s lidmi.
S nikým se vám nechce mluvit, nikdo vám nemůže pomoci, nikdo vám nerozumí, nikdo vás nemá rád. Je jasné, že se všem ve svém okolí vyhýbáte, a když už jim řeknete, jak je vám hrozně a že to tu chcete zabalit, akorát se zděsí a přemlouvají vás, ať neblbnete. Což vyústí v onen pocit, že vás nechápou a že je zbytečně jen obtěžujete a bude lepší, když je zbavíte své přítomnosti jednou pro vždy. A to je přece skvělé! Proč smutnit nad tím, že vás nechce láska vašeho života, když jste stejně přesvědčeni, že jí bez vás bude líp? Už pro její dobro se o ni ani nebudete snažit. Jednak to (bod 2) nemá smysl a pak, co by dělala s tak depresivním člověkem, budižkničemu, který skoro (nebo úplně) není schopný pracovat, postarat se o sebe a ještě komunikovat s ostatními o čemkoli jiném, než je jeho hrozný duševní stav? Odpadají schůzky s lidmi, společenské konverzace a vůbec jakékoli kontakty. Pokud máte tu smůlu a musíte s někým žít v jedné domácnosti, budete tak hákliví na každý detail, neustále tak vystresovaní a protivní, že po nich budete akorát řvát, oni vás začnou nesnášet a přestanou otravovat s tím, že s vámi stejně není řeč a jste nesnesitelní. Sen každého asociála!
4. Vaše rodina a známí si ušetří mnoho peněz a starostí.
Pravděpodobně se brzy zabijete, takže všem ubyde práce se starostí o vás a množství peněz, které ušetří, je úměrné vašemu věku a každopádně velmi vysoké! Pokud jste ještě závislí na rodičích, jen si spočítejte, kolik je stojí ročně energie a jídlo, které spotřebujete, nemluvě už o elektronice, oblečení, nákladech na školu, výlety, apod. A když vás nebudou muset živit dalších X let, ušetří velké peníze! Ano, rakev a pohřeb také něco stojí, ale to je vlastně minimální investice, když to srovnáte s tím, co by za vás ještě utratili. Pokud pracujete, uvolníte místo novému nadějnému pracovníkovi, vždyť pracovní situace je hrozná. Uvolníte někomu byt, třeba mladé šťastné rodině, jakou vy mít nikdy nebudete. Vaše manželka si najde lepšího muže, manžel lepší ženu, děti dostanou lepší matku nebo otce, který se o ně postará a nebude celé dny jen ležet a nadávat na život. Lepší vzor, takový, který je naučí být šťastnými. A pokud jste důchodce, státu se velmi uleví, že nemusí platit váš důchod a když vezmete v potaz, jak cpete lékárníkům za léky a jak dlouhé jsou čekací fronty na domov důchodců… a kolik mládež stojí dojíždění za vámi… ano, všem vaše deprese ušetří mnoho starostí. Však lidé, kteří vás milují, to časem pochopí. A když ne, je to jejich problém, že nevidí rozumné výhody a utápí se v sentimentalitě. Vždyť vy přece víte, že jako člověk nestojíte za nic, tak proč by jim na vás mělo záležet? Troubové.
No dobrá, uznávám, není to tak vtipné, jak by mohlo být, ale hej! I tohle je výkon na někoho v depresi. Je těžké být vtipný v takovém stavu (a takové ty kecy, doplňte si dle libosti…).
PS: Tím se snažím nenápadně naznačit, že únorové číslo nejspíš nebude. Aktuálně je 17. ledna a já ještě ani nesestavila celý seznam plánovaných článků. Už je skoro hotový. Ale zatím články prostě nejsou a vypadá to, že do konce ledna ani nebudou.
Ano, poslední dobou se vynořuje stále více různých přednášek, seminářů a projektů na podporu ženství, sebehodnoty žen a návratu ke kořenům a ženské energii. Objevují se zapomenuté a znovunalezené archetypy, ženské bohyně různých kultur, od kterých se máme my ženy něčemu naučit. Bohyně, vnitřní bohyně. Mnozí o tom už slyšeli, ale pořádně neví, co si pod takovým souslovím představit. Co si o tom myslíte vy, milí čtenáři? Je hledání vnitřní bohyně jakýmsi dalším neurčitým fenoménem nebo má v sobě opravdu každá žena bohyni? 
Afrodita/Venuše
Isis (Eset)
Nejasné to bylo i s jejím nejznámějším synem, jediným, kterého nepočala z vlastní vůle. Jeden zdroj tvrdí, že byla znásilněna, jiný, že přinucena souhlasit se sňatkem, aby dostala zpátky svůj plášť. Jinak ale brala Aine roli bohyně lásky velice vážně a často si pro svou potěchu vybírala lidské muže, se kterými měla mnoho dětí, čímž si vysloužila pověst Leannan Sidhe, tzv. "vílí milenky". Její děti se staly novou rasou, vílo-lidskými kříženci. Co se s touto rasou stalo, už nikdo neví. Skoro se nabízí možnost, že nebyla dcerou Tuatha de Danaan, ale právě jejich matkou (ačkoli za tu je považována bohyně Dana). A copak ve světě víl a kouzel záleží na příbuzenských svazcích? Vlastně ne. Co je však podstatné:
Výborně to funguje při nakupování. Skvělá zpráva pro ženy! Ať už kupujete ovoce, zvíře, oblečení nebo elektroniku, dejte na svůj pocit. V případě elektroniky si rozmyslete, jaké chcete parametry a dle nich hledejte. Určitě se vám objeví spousta výrobků splňujíc parametry, co tedy dál? Jakého výrobce vybrat? Dobré jsou recenze, přečíst si, co kdo píše o výrobku. Ale třeba se vám nebude chtít číst o všech výrobcích. Tak si vyberte dle intuice. Prostě se blíže podívejte na ten, který vás na první pohled zaujme. Který si zamilujete. Ještě se mi nestalo, že by se mi nakupovat podle tohoto nevyplatilo. Pokud milujete ten bílý mobil, ale manžel vám doporučuje červený, který je dle něj "nadupanější", postavte si hlavu a kupte ten, který vás těší. Vesmír má tu nepříjemnou vlastnost, že když si vyberete dle názoru ostatních a ne své intuice, nevyberete si to pravé pro sebe. Kupte si šaty, které milujete vy, ne kamarádka. A tak je to se vším. Důležité je, abyste se obklopovaly věcmi, které vás těší. A když se naučíte toto a naučíte si věřit, že si umíte vybrat dobře, začne pro vás být snazší si vybírat, jak se zachovat, kterou cestou jít, kdy změnit svůj návyk jen na základě pocitu. Všímejte si svých pocitů, z čeho máte dobrý pocit a z čeho špatný. Neuškodí se na chvíli zastavit a zvážit, jestli ten špatný pocit přináší rozum a není to intuice anebo ani nevíte, proč ten pocit máte, ale máte ho. Když nevíte proč, s velkou pravděpodobností to bude intuice. Ta nehraje na logické důvody. A tak se časem zlepšíte v rozpoznávání. Věřte mi.
Není žádným tajemstvím, že tato společnost příliš nepodporuje zdravý sebeobraz a téměř každá žena nemá ráda své tělo. Vždycky si najdeme důvod, kterým si to omlouváme. Jsme moc tlusté, moc hubené, moc vysoké nebo moc malé, máme moc velká nebo moc malá prsa, odstáté uši či křivý zub. Dokonce i žena, která vypadá jako modelka, na sobě pravděpodobně něco nesnáší. Ano, existují i ženy, které jsou se svým tělem spokojené. To jsou ve většině případů ty, které pracovaly na svém sebevědomí a zasadily se o lásku ke svému tělu aktivně samy. Nikdo jiný vás totiž nenaučí spokojenosti s vlastním tělem.
Víly pohádkové
Kozorozi jsou často lidé, kteří nebudí až tolik pozornosti. Zapálení do své práce málokdy vystrčí nos někam ven mezi lidi, nepotrpí si na bujaré večírky a mají radši klid a pohodu domácího krbu. Jakožto zemní znamení si potrpí na pravidla, tradice, jistoty, finanční zabezpečení a ano, kariéru. To může dohromady znít, jako že každý kozoroh je nudný a zapšklý kariérista. Jsou i takoví, ale vůbec to není pravidlem. Kozorozi jsou totiž mnohem složitější, jen to jejich okolí často nepozná.
Trička, tílka: s krajkou, saténová, sametová, kaskádovité výstřihy, úplet, spíše luxusně vypadající látky a střihy, společenské, elegantní, výšivky, kamínky, ozdoby
Ačkoli by se mohlo zdát, že kniha by se podle své anotace na obálce (viz výše) měla pojednávat o poruchách příjmu potravy u žen a jejich vztahu k jídlu, opak je pravdou. Podává nejprve poměrně ucelený předobraz dřívějších dob, které se vyznačovaly úctou k ženství a matriarchátu, který dříve panoval, a to nejen strohými informacemi, ale za pomocí starých příběhů, které alegoricky odhalují tuto část minulosti. Dále se zabývá symbolickou podstatou hladu, který může být nejen fyzický, ale také emocionální, což je v dnešní době velmi častým jevem, který je třeba si uvědomit. Od těchto dvou aspektů hladu se kniha dostává k závislosti na jídle, a to nejen k přejídání, ale také hladovění a odhaluje jejich emocionální příčiny. Je velmi zajímavé se dozvědět vnitřní pohnutky k takovému jednání z tohoto pohledu. Autorka nezapomněla ani na další emocionální příčiny těchto problémů, jako je nízké sebevědomí, chybějící sebeláska, potlačování ženství v sobě a ztracená ,,moudrost těla'', která byla dříve každému člověku vlastní, avšak s nástupem moderního lékařství (které má ale samozřejmě také své kladné stránky) byla potlačena až zapomenuta.
