Už se vám někdy stalo, že jste měli vztah s osobou, který zrovna dvakrát nefungoval, vysával vás, ale přesto jste se jí nedokázali zbavit? Rozešli jste se, ale když se pak vrátila, stejně jste ji nedokázali odmítnout a tak to šlo pořád dál, dokud jste z toho nebyli úplně na dně? Mně se takový krásný vztah poštěstil a moje milá se nazývá deprese.
Dost jsem na to téma v minulosti četla. Prošla si čímsi jako internetovým programem proti depresi. Ale ona se vracela. Nejčastěji přicházela, když se můj život dostal do bodu, kde jsem nechtěla být a trávila čas věcmi, které mi nedávaly smysl a dostala mě od ní až změna prostředí, školy a tak podobně. Teď je zpátky bez jakékoli logické příčiny. Můj život by mohl být lepší, ale už to není tak, že bych školu nenáviděla a nechtěla do ní chodit nebo mi nedávala smysl. Nic mi sice nedává smysl, ale to je spíš důsledek než příčina tohoto stavu.
Myslíte, že existují lidé, kteří jsou prostě přirozeně nešťastní celé roky svého života? Ano, existují a trpí poruchou nálady, která se nazývá dystymie. Dys-mají všemožné problémy, věci, které jim nejdou a válčí s nimi celý život. Dystymikovi nejde být šťastný a válčí celý život se samotným životem, vše si moc bere, vše je moc těžké a složité. Řekla bych, že mnoho umělců a sebevrahů tímto trpělo, jen na to neměli žádný papír. Ale teď k veselejší části článku, vím, že nikdo nemá rád depresivní témata, ha.
Povíme si, jaké výhody má taková deprese! (Protože když je Čechům nejhůř, dělají si z toho srandu…)
1. Nemusíte vůbec nic dělat.
Faktem je, že vlastně vůbec nic dělat nemůžete. Záleží na síle deprese, ale není deprese, která by život neomezovala alespoň trochu. Jste příliš unavení, abyste pracovali, ale pracovat stejně musíte, takže tam chodíte. Všechno děláte pomalu, všechno je namáhavé, věci vám padají z rukou, nemůžete se soustředit, stačí 8 hodin práce a jste vysátí na celý den a už neuděláte nic. Chce se vám brečet z představy, že ještě musíte na nákup nebo udělat nějaký úkol. Koníčky?! Co to je? Nemáte sílu na žádné mimopracovní aktivity, žádné tvoření, žádné psaní, žádné ježdění na kole. Někdy ani nezvládáte vyjít schody. Únava, námaha, zoufalství, nekonečný kolotoč.
2. Vidíte, jak je všechno zbytečné a ušetříte si mnoho zklamání a námahy.
Sice obvykle nemáte sílu pracovat, ale… když už vás neomezuje energie, tak nic neděláte prostě proto, že to nemá smysl. K čemu je něco psát, stejně to nikdo nebude číst. K čemu je hrát na kytaru, stejně se to nikdy dost dobře nenaučím. K čemu zpívat, zpěvačka ze mě nebude. K čemu… proč… nemá to smysl, nic nemá smysl, všechno je zbytečné. Život sám o sobě se stává zbytečným a nesnesitelným a myšlenky na sebevraždu jsou jedinou nadějí do budoucna. Nepouštíte se do nových věcí, protože je vám předem jasné, že je nezvládnete. Tímpádem ušetříte spoustu času, peněz, energie a nervů, protože kdo nic nezkusí, nic nezkazí! A máte víc času ležet, koukat do stěny a litovat se. Životní ráj… ne?
3. Nemusíte se zabývat vztahy s lidmi.
S nikým se vám nechce mluvit, nikdo vám nemůže pomoci, nikdo vám nerozumí, nikdo vás nemá rád. Je jasné, že se všem ve svém okolí vyhýbáte, a když už jim řeknete, jak je vám hrozně a že to tu chcete zabalit, akorát se zděsí a přemlouvají vás, ať neblbnete. Což vyústí v onen pocit, že vás nechápou a že je zbytečně jen obtěžujete a bude lepší, když je zbavíte své přítomnosti jednou pro vždy. A to je přece skvělé! Proč smutnit nad tím, že vás nechce láska vašeho života, když jste stejně přesvědčeni, že jí bez vás bude líp? Už pro její dobro se o ni ani nebudete snažit. Jednak to (bod 2) nemá smysl a pak, co by dělala s tak depresivním člověkem, budižkničemu, který skoro (nebo úplně) není schopný pracovat, postarat se o sebe a ještě komunikovat s ostatními o čemkoli jiném, než je jeho hrozný duševní stav? Odpadají schůzky s lidmi, společenské konverzace a vůbec jakékoli kontakty. Pokud máte tu smůlu a musíte s někým žít v jedné domácnosti, budete tak hákliví na každý detail, neustále tak vystresovaní a protivní, že po nich budete akorát řvát, oni vás začnou nesnášet a přestanou otravovat s tím, že s vámi stejně není řeč a jste nesnesitelní. Sen každého asociála!
4. Vaše rodina a známí si ušetří mnoho peněz a starostí.
Pravděpodobně se brzy zabijete, takže všem ubyde práce se starostí o vás a množství peněz, které ušetří, je úměrné vašemu věku a každopádně velmi vysoké! Pokud jste ještě závislí na rodičích, jen si spočítejte, kolik je stojí ročně energie a jídlo, které spotřebujete, nemluvě už o elektronice, oblečení, nákladech na školu, výlety, apod. A když vás nebudou muset živit dalších X let, ušetří velké peníze! Ano, rakev a pohřeb také něco stojí, ale to je vlastně minimální investice, když to srovnáte s tím, co by za vás ještě utratili. Pokud pracujete, uvolníte místo novému nadějnému pracovníkovi, vždyť pracovní situace je hrozná. Uvolníte někomu byt, třeba mladé šťastné rodině, jakou vy mít nikdy nebudete. Vaše manželka si najde lepšího muže, manžel lepší ženu, děti dostanou lepší matku nebo otce, který se o ně postará a nebude celé dny jen ležet a nadávat na život. Lepší vzor, takový, který je naučí být šťastnými. A pokud jste důchodce, státu se velmi uleví, že nemusí platit váš důchod a když vezmete v potaz, jak cpete lékárníkům za léky a jak dlouhé jsou čekací fronty na domov důchodců… a kolik mládež stojí dojíždění za vámi… ano, všem vaše deprese ušetří mnoho starostí. Však lidé, kteří vás milují, to časem pochopí. A když ne, je to jejich problém, že nevidí rozumné výhody a utápí se v sentimentalitě. Vždyť vy přece víte, že jako člověk nestojíte za nic, tak proč by jim na vás mělo záležet? Troubové.
No dobrá, uznávám, není to tak vtipné, jak by mohlo být, ale hej! I tohle je výkon na někoho v depresi. Je těžké být vtipný v takovém stavu (a takové ty kecy, doplňte si dle libosti…).
PS: Tím se snažím nenápadně naznačit, že únorové číslo nejspíš nebude. Aktuálně je 17. ledna a já ještě ani nesestavila celý seznam plánovaných článků. Už je skoro hotový. Ale zatím články prostě nejsou a vypadá to, že do konce ledna ani nebudou.