Listopad 2014

Listopad 2014 - Po stopách minulosti

2. listopadu 2014 v 12:46 | Neri |  Čísla


Editoriál

Máme tady listopad a s ním další číslo Vílího magazínu. Tentokrát se podíváme trochu do historie, či přesněji na její odkaz, který přetrval do dnešních dob. Třeba takové pohanství, náboženství staré skoro tak, jako samo lidstvo a dnes stále ještě oblíbené. A pokud byste chtěli vzpomínat na staré časy živěji, můžete navštívit larp nebo dřevárnu. Že nevíte, co to je? To a mnoho dalšího se v tomto čísle dovíte. Najdete své totemové zvíře, přečtete si recenzi na knihu inspirovanou keltskou mytologií a u Keltů na chvíli zůstaneme i v historicky prvním videočlánku. Aby těch novinek nebylo málo, do tohoto čísla přispěli také další dva "redaktoři". Jedním z nich je (mimo jiné i hudebnice) Vénya Lunová, která se vám sama představí. A nebojte, ani o své oblíbené seriály nepřijdete. Další část výkladu tarotu, článek o zrozencích štíra a třetím týdnu ženského cyklu přece nesmí chybět!



Pohanství

2. listopadu 2014 v 12:41 | Neri |  Pohanství a druidismus

Samotné slovo pohan či pohanství si velká část civilizovaného světa spojuje s bezvěrcem, ačkoli k tomuto významu má pohanství velmi daleko. Toto označení vzniklo za dob křesťanství a křesťané jím označovali všechny, kteří vyznávali jiné náboženství, než křesťanské. A protože jiná náboženství neuznávali, pohanství se na čas dostalo na úroveň ateismu. Ne tak dnes. Tzv. novopohané (tedy moderní vyznavači a pokračovatelé pohanství) jsou většinou polyteisté (věří ve víc bohů), ale dá se říct, že co pohan, to názor.

Někteří opravdu navazují na staré tradice a uctívají bohy starověkých pohanských kultů. Např. bohy staroegyptské, starořecké, římské, keltské, staroslověnské, atd. Tito lidé se často zajímají i o historii národa, jemuž určitý panteon (=soubor božstev uctívaných jedním národem) patřil, oživují staré tradice a svátky a celkově se cítí s onou zemí nebo jejími bohy spřízněni. Představte si typického kemetistu (uctívače egyptských bohů) jak slaví svátek Hathor, oblečeného do svého "kostýmu" ušitého dle představy o odívání starého Egypta, ozdobeného šperkem s kobrou a kadidlem v ruce před sochou Hathor. Tak by mohl vypadat ortodoxní (=oddaný a důsledný ve víře) kněz pohanského boha (bohů). Ne všichni jsou takoví. Další pohané nejsou až tak ortodoxní a bohy berou spíše jako ochranné duchy, přátele, ke kterým přistupují s úctou a láskou, ale ne ponížeností. A ne každý pohan uctívá určitý panteon. Někteří věří pouze v přírodní síly a duchy nebo Bohyni a Boha, mužskou a ženskou energii, zkrátka v něco vyššího, co není křesťanský Bůh. Vyznejte se pak v tom.

Přesto je pravděpodobné, že právě tato volnost výkladu přivádí k pohanství stále více lidí. Neexistují žádná pevně daná pravidla, žádné bible, nařízení nebo zákoníky. Každý může svou víru pojmout po svém, utvořit si ji tak, jak mu vyhovuje. Děsivé pro křesťana, který potřebuje mít vše řečeno v bibli, aby nemusel přemýšlet, ale úžasné pro svobodomyslnou lidskou bytost s vlastními názory. Chcete-li se stát pohanem, nepotřebujete nic, kromě víry. Nikdo vás nemůže nutit dělat to či ono nebo jinak omezovat. Vše je na vás.

O počtu dnešních pohanů si lze udělat lepší obrázek třeba z výsledků posledního sčítání lidu (ačkoli nás v počtu překonali buddhisté, islámisté a dokonce i Jedi!). Ne každý zatrhl svou víru, ale dost takových pohanů se našlo. Z části i díky kampani vyzývající: "Přihlaste se k pohanství!" Takže ano, nejste a nebudete v tom sami, pokud tuto víru přijmete za svou. Nejen v zahraničí, ale i v Česku máme organizace sdružující pohany, druidy, wiccany a další. Jsou jimi např.:






Larpy a dřevárny

2. listopadu 2014 v 12:35 | RD |  Kulturní akce
Máte rádi fantasy literaturu, historii, hry na hrdiny a ještě nevíte, co to je LARP? Chyba!

Pokud jste pozorní, tak si převážně během letní sezóny můžete na nádražích všimnout čekajících skupinek lidí, kteří tam tak nějak nezapadají. Oblečeni jsou v podivných kostýmech a středověkých zbrojích, jako by nepostřehli, že tyto časy dávno skončily. Někteří dokonce vypadají, že vyskočili přímo z filmu Pán Prstenů nebo jiné fantasy ságy. Máte-li smysl pro detail, všimnete si na nich takové zvláštnosti, jako jsou špičaté elfí uši nebo nelidsky zabarvené oči. Ten však, kdo je trpělivý a na chvíli se zaposlouchá do jejich řeči, zjistí i to, že se oslovují jmény, která určitě nejsou z tohoto světa a dokonce se baví se o neskutečných dobrodružstvích a bitvách, které očividně prožili, i když vám je jasné, že nic z toho, o čem rozprávějí, se v 21. století stát nemohlo. Blázni, pomyslí si většina lidí a jdou si po svém. Zvědavějším ale vyvstanou otázky, kde se tam tito podivíni vzali, kam cestují, a co jsou vlastně zač. Tihle lidé si říkají dřevárníci, podle dřevěných zbraní, které s sebou zpravidla nosí. A jejich příběhy jsou pravdivé. Jsou to dobrodruhové, cestovatelé mezi světy. Náš svět používají jen jako středobod, dopravní tepnu, skrze kterou putují, když míří za dalším dobrodružstvím a do nového světa, kde je nutně potřeba jejich pomoc.

Co je to LARP?

LARP je zkratka z anglického Live Action Role Play. Jde o aktivitu, která spočívá v hraní rolí naživo v prostředí kulis fiktivních světů. Zpravidla to probíhá tak, že skupina organizátorů zajistí kulisy a prostředí pro hru, připraví příběh a svět, ve kterém se vše bude odehrávat. Hráči se pak sjedou na několik hodin nebo dní, aby ztvárnili postavy v tomto fiktivním světě a společně rozvinuli příběhy a vztahy svých postav a ovlivnily běh událostí celého tohoto světa. Přitom scénář obvykle nebývá pevně daný a je jen na hráčích, co příběhu přinesou navíc.

Jedná se především o volnočasovou aktivitu. Na pár dní si tak můžete odpočinout od reality a vlastních starostí a ponořit se do problémů a dobrodružství světů jiných, například světa Tolkiena, kde se vžijete do postavy hrdého trpasličího bojovníka, moudrého čaroděje, krásné elfky nebo i krvežíznivého skřeta. Samozřejmě se jedná jen o jednu z mnoha možností. Dnes už najdete mnoho akcí pořádaných na motivy různých knih, filmů, her… a to nejen fantasy. Běžné jsou historické, postapokalyptické, mafiánské a mnohé jiné světy. A pokud se vám nepodaří najít takovou akci, která by se vám líbila - můžete zorganizovat i svůj vlastní larp. Ale než se do něčeho podobného pustíte, raději naberte zkušenosti a na pár akcí zajeďte.


Chladný a vášnivý ŠTÍR

2. listopadu 2014 v 12:25 | Neri |  Astrologie
Série horoskopy, Štír, 24. října - 22. listopadu

O štírech se říká, že jsou vášniví, nebezpeční, pomstychtiví, přitažliví a mají hypnotický pohled. To všechno je pravda, ale není to tak snadné. K vášnivosti přidejte silné sebeovládání, se kterým vám předhodí ledově klidnou tvář. Může se vám zdát, že ten štír (nebo štírka) nemá žádné emoce, ale opak je pravdou. Štíři jsou všechno, jen ne klidní. Pod maskou lhostejnosti se skrývá emotivní, inteligentní, proměnlivá osobnost. Prohlédne vás během okamžiku, pohlédne až na dno vaší duše, ale sám ze své příliš neodhalí. Může vypadat jako tajemný cizinec, o jehož náruživosti si ženy potají šeptají anebo extrémně ženská femme fatale s grácií královny (i když zrovna mluví o fotbale a vyrovná se v tom každému muži…).

Pokud se štír pro něco nadchne, nezastaví ho naprosto nic. Ani společenské odmítnutí. Klidně bude bojovat proti všem a všemu a každý by si měl dvakrát rozmyslet, než se mu postaví do cesty. Štíři jsou nebezpeční. Ta milá štíří dívka se může rozzuřit tak, že se vyrovná i rozzuřenému býku a štír, ten ledově klidný muž, dokáže být tak krutě upřímný, že rozpláče i nejtvrdší osobnost jakou si dokážete představit. Nemyslí to vždycky zle, ale radši se dejte pozor. Štír musí vyhrát.

V lásce jsou stejně vášniví, oddaní a odhodlaní jako ve všech jiných záležitostech.

Jakmile se pro někoho rozhodnou, omotají si ho kolem prstu s elegantní samozřejmostí (radši začněte utíkat už, když na vás štír nebo štírka upře svůj hypnotický pohled), ale nesnáší žárlivost. Sami jsou velmi žárliví. Ale věrní, opravdu. Pohledy nic neznamenají, a jakmile jednou najde štír ženu či muže svého srdce, ostatní už nejsou důležití. To je dobrá zpráva, že? Takže pokud máte sílu na štírovu upřímnost, vášnivost, dokážete snášet oheň v něm a nespálit se a oceňujete jeho tajemnost, můžete být velmi šťastný muž nebo žena. Anebo také nešťastná oběť. Zkrátka si dejte pozor. Vážně. (Doufám, že po zveřejnění tohoto článku sama nedostanu výhružný dopis uraženého štíra, který si odmítá přiznat, že to na něj sedí…)

Divoká, tvůrčí a nejistá

2. listopadu 2014 v 12:23 | Neri |  Posvátné ženství

Právě jsem v polovině fáze Čarodějky, která je ze všech fází asi tou nejsložitější na pochopení. Možná proto jsem se tak dlouho přemlouvala k sepsání tohoto článku a vůbec se mi do něj nechtělo, i když jsem teď tvůrčí a psaní mi jde od ruky. Ano, to je jedno z pozitiv této fáze. Žena je velmi tvůrčí. Malování, zpěv, kreslení nebo jakákoli jiná kreativní činnost se jí daří, dokonce i ty z nich, které jindy dělá jen s obtížemi a nechutí. Teď v sobě tvůrčí energii má a přímo ji potřebuje vypustit ven! Další věcí, která ji baví a skvěle jí jde, je uklízení. Žena totiž v této fázi uklízí i v sobě a přemýšlí o věcech, které se staly v předcházejících třech týdnech. Hodnotí a zvažuje, co dál. Má nápady, ale malou chuť je realizovat. Je mnohem lepší, když si povede deník a zapíše je na později, na týden Dívky. Pokud má žena ráda nadpřirozeno nebo se rovnou věnuje magii, v tomto týdnu jí to opět půjde nejlépe.


Intuice se zesiluje, ponořuje se víc do sebe a láká ji vše tajemné a zakázané. Což mimo jiné znamená, že bude otevřená experimentování v sexu. Dokáže být divoká a vášnivá jako nikdy, možná tak moc, že svého partnera dokonce vyděsí. V tuto dobu si bude chtít plnit své tajné choutky, třeba jako lehké BDSM praktiky nebo sex ve více lidech. Kdo ví, co všechno ji napadá. Nejspíš ani ona sama nemá jasno. To vše ovšem za předpokladu, že se cítí dobře. A, přiznejme si, v tomto období je právě dobrá nálada věcí, kterou se ženě dostává nejméně.

Je to doba PMS, takže ji trápí silné výkyvy nálad. Ve svých myšlenkách je velice kritická, mluví sama se sebou urážlivě a všechno jí připadá špatně. Včetně partnera, dětí, práce… je to období, kdy se ženy nejčastěji rozchází. Každá maličkost se jich velmi dotkne a jejich mysl ji nafoukne do obludných rozměrů. Bavit se s nimi v tuto dobu je jako minové pole a to nejhorší, co můžete udělat, je nějak se s ní hádat nebo ji kritizovat. Teď nejvíc ze všeho potřebuje lásku a přijetí. Ano, ta protivná, hádavá, ječící saň nechce nic jiného, než aby ji měl někdo rád a ujistil ji, že nic není tak zlé, jak se zdá. A i když vám nedovolí ji ujistit, udržujte si nadhled. Tento týden přejde. A to, co říká, si neberte osobně. Možná bude později litovat, že vás urazila nebo ranila. Zkrátka teď potřebuje svůj prostor a klid, když jí všechno jde na nervy. Čím víc nesnáší svou menstruaci, tím horší jsou i příznaky PMS.

A ještě tečka na závěr… i když to vypadá, že se trápí, ale nechce říct proč a na vás je zlá a odhání vás, tak to neznamená, že vás u sebe nechce. Naopak, může se cítit osamělejší než kdy jindy. Nenechte se odehnat a třeba se pak z ježibaby promění v tu příjemnější divokou čarodějku…

Půlměsíc

2. listopadu 2014 v 12:19 | Vénya Lunová |  Hudba

Můj pseudoumělecký pseudonym je Vénya Lunová, zvolila jsem si jej asi před rokem, protože jsem se nekriticky zamilovala do nočního nebe a vesmírných těles na něm viditelných. Krom toho, i lidé, kteří nikterak neuznávají alternativní a lehce esoterické smýšlení a jsou spíše praktičtí a materialisticky založení uznávají, že síla Měsíce je nepopiratelná, že se jim například při úplňku zvláštně spí, apod. Proto jsem si Lunu včlenila do svého jména, kvůli její kráse a tajemnosti. A pod tímto pseudojménem se zejména ve vodách internetu prezentuji.

Už odmala se věnuji hudbě, a to nejspíš hlavně díky mým rodičům, kteří se mnou často zpívali a hrávali mi na kytaru. Přihlásili mě do ZUŠky, ale nemůžu říci, že by se mi tam líbilo. Až dnes oceňuji dokončený první cyklus hry na flétnu a až teprve nedávno jsem se začala učit na klavír, na který teď hraji třetím rokem a na kytaru, kde jsem téměř úplný začátečník. To mi ale nebrání hrát v každé volné chvíli, která se naskytne.

Psát, rýmovat a skládat slova k sobě jsem začala již hodně dávno, ani si přesně nepamatuji, kdy. Bylo to nejspíš kvůli mému pocitu vykořenění ze společnosti, odlišnosti od svých vrstevníků a naprosto jiných zájmů od většiny lidí, které jsem znala. A tak jsem psala. Příběhy, básničky, občas i nějaká zamilovaná vyznání, jak už to tak bývá, o světě, o společnosti, o přírodě, o tajemnu, o vůli něco dokázat… Za svůj prozatímní největší úspěch na tomto poli považuji své autorské čtení, které mi umožnila výše zmíněná Základní umělecká škola, za což jsem moc vděčná. Posunulo mě to dál a dalo mi to další naději tvořit.

Spojovat mluvené slovo a hudbu jsem začala teprve nedávno. Musela jsem se nejprve naučit pozitivněji myslet, být mnohem šťastnější a vyrovnanější, všímat si i těch hezkých a příjemných stránek světa a celkově změnit svůj způsob nahlížení na svět. Ale myslím, že se mi to povedlo, a to považuji po letech trápení za skutečný úspěch. A abych mohla svou radost a pochopení sdílet s ostatními, začala jsem svou hudbu nahrávat. Ne všechny mé písničky jsou pozitivní, ale tak už to v životě chodí. Navíc si myslím, že dnes už jim nechybí nadhled, který byste u mé předchozí tvorby marně hledali.

A teď už bych za sebe nechala mluvit mou hudbu, kterou si můžete poslechnout na www.bandzone.cz/pulmesic, doporučuji zejména písničku I feel green, kterou jsem napsala speciálně pro Vílí magazín. Je o tom, jak v některých z nás stále sílí láska k přírodě. A že v nás i přes veškeré všední starosti dřímá skrytý elf. Pak také můžete navštívit můj youtube kanál Vénya Lunová, zde doporučuji ke zhlédnutí píseň Podzimní paní (https://www.youtube.com/watch?v=oBOGBxR-LYk), jednu z mých oblíbených.

Zdravím všechny čtenáře Vílího magazínu a budu ráda, když se zde zastaví odpočinout si od stále se zrychlujícího světa a po přečtení těchto článků vyrazí například do lesa na procházku, třeba i s písničkou na rtech.

Vénya Lunová

Velká arkána - pokračování

2. listopadu 2014 v 12:10 | Neri |  Věštění

V říjnovém čísle jsme si rozebrali významy první poloviny karet Velké arkány. Nyní se podíváme na ty zbývající.

XI. Spravedlnost

Tato karta obvykle zobrazuje ženu, která drží váhy a meč, tedy klasické atributy spravedlnosti. Často má i zavázané oči (spravedlnost je slepá). Tato karta nás vyzývá k poctivosti a to nejen ve vztahu k druhým, ale především ve vztahu k sobě. Je na čase si přestat lhát a uvést svůj život do rovnováhy. Podívat se, co není v pořádku a je třeba napravit. Tato karta také představuje rozhodnutí, které je nutné učinit. Může naznačovat, že se k sobě nebo ostatním chováme nespravedlivě. Možná se za něco podvědomě trestáme a to musí skončit. Nebo vyčítáme partnerovi, zatímco bychom se měli zamyslet sami nad sebou. Třeba už dlouho nejdeme tou správnou cestou nebo nám chybí vyváženost práce s odpočinkem, zábavy s prací, apod. Pokud se otázka týkala sporu, záleží na ostatních kartách ve výkladu, jestli máme být obezřetní anebo se vše spravedlivě vyřeší.


XII. Viselec

Karta představuje muže, který visí hlavou dolů a jednu nohu má v pravém úhlu. Je obětí okolností, neschopný se sám uvolnit ze zajetí. Tak se právě možná cítíte a tato karta na tento fakt upozorňuje. Někdy se cítíme být oběťmi okolností, zatímco máme život i nadále ve svých rukou. Jindy se snažíme si věci příliš vynucovat a máme se naopak odevzdat, pustit otěže. Pokud jste vyložili tuto kartu, možná se změnil váš náhled na určitou životní situaci a vy teď vidíte věci z opačného úhlu pohledu. A pokud nevidíte, možná je na čase to zkusit. Vidět věci jinak. Buďte chápaví a trpěliví, nic netrvá věčně, ani období bezmoci a čekání.


XIII. Smrt

Tato karta je neprávem považována za jednu z nejzlověstnějších karet tarotu. Smrtka, dávný symbol konců a nebytí, se nám vysmívá, ukazuje, že je mocnější než my. Temná stařena, čarodějnice, vše, čeho se lidstvo bojí. Při vykládání této karty je nutné myslet na to, že smrt je vlastně transformace a každý konec v sobě skrývá nový začátek. Jedny dveře se musí zavřít, aby se jiné mohly otevřít. Staré musí odejít, aby uvolnilo místo novému. Toto je poselství karty Smrt. Často poukazuje na to, že něco končí a umírá, ale v symbolickém duchu - staré názory, přesvědčení, starý úhel pohledu, staré pořádky. Váš život se změnil nebo změní k nepoznání. Je to změna, která už byla nutná. Může končit vztah anebo jen jedno období v něm. Můžete končit s prací, abyste našli ještě lepší. Ale také můžete být zaseklí ve starých pořádcích, v depresi a pasivitě, protože vám chybí vášeň a změně se vyhýbáte. Možná bude nutné opustit staré pořádky, abyste se z této deprese a pasivity dostali.



Tetování - láska na celý život?

2. listopadu 2014 v 12:00 | Neri |  Osobní styl

Existují lidé, kteří tetování odsuzují a pak takoví, kteří je milují. Do které skupiny patříte vy? V dnešní době různorodosti a tolerance snad do té druhé - anebo vás tento "fenomén" nechává zcela chladnými. Důvodů proč si pořízení tetování nejméně třikrát rozmyslet je dost. Tetování je permanentní. Dnes už je sice možné ho odstranit, ale je to velmi drahé a bolestivé, tak radši počítejte s tím, že vám zůstane až do smrti. Není dvakrát moudré si nechat vytetovat králíčka, který vám za deset let začne připadat stupidní.

Řekněme ale, že jste se rozhodli si tetování pořídit. Co musíte zvážit dál? Tak za prvé, samozřejmě, motiv, velikost, složitost provedení a umístění. Ideálně jste tohle rozhodli ještě dřív, než jste se rozhodli pro samotné tetování. Pokud totiž máte něco nosit na svém těle až do smrti, nejlepší je, když to pro vás má hluboký význam. Jsou lidé, kteří si pořizují tetování jen proto, že je to "cool" nebo si chtějí něco dokázat. To první nedoporučuji. To druhé není až tak špatný důvod. Pokud si totiž pořídíte tetování jako důkaz své odvahy a přizpůsobíte tomu třeba i motiv, v tu chvíli pro vás dostává význam. Na svou odvahu můžete být hrdí až do smrti, ne?

Možných motivů existují tisíce a výběr máte velmi pestrý. Můžete si vybrat něco obvyklého, jako jsou květiny, motýli, růže, kotva, apod. Můžete si nechat vytetovat dílo nebo část díla oblíbeného umělce (časté třeba u gothiků). Určitý symbol, třeba symbol svého znamení je také dobrou možností. Nebo cokoli jiného, fantazii se meze nekladou. Čím větší, složitější a barevnější motiv, tím dražší. Pokud chcete tetování, počítejte nejméně s tisícovkou (za malé, nepříliš složité, jednobarevné).

Velmi důležitá je volba umístění. Malé motivy se vejdou téměř všude, snadno se schovají a jsou obecně lépe tolerované. Pokud toužíte po větším tetování, bude poutat mnohem více pozornosti a může se stát překážkou pro výkon některých zaměstnání. To neplatí, pokud tetování umístíte na obvykle zakrytá místa, třeba žebra nebo břicho. Záleží jen na vás, jestli chcete, aby vaše tetování bylo vidět a vy se mohli chlubit anebo si ho necháte jako něco speciálního jen pro potěchu svou, svého partnera nebo blízkých přátel, popř. návštěvníků koupaliště. A dle místa se odvíjí i bolestivost. Obecně platí, že čím více tuku, tím méně to bolí a naopak. Lopatky, zápěstí, kotník, apod. jsou velmi bolestivá místa. Pro první tetování se proto obecně doporučují spíše menší motivy a méně bolestivá umístění. Proč pro první? Není nijak neobvyklé, že někdo prohlašující "Nikdy nebudu mít tetování!" se změní přes "Tak jenom jedno…" na "Jedno mi prostě nestačí." Takže s tím také počítejte.

Jak probíhá samotné tetování? Pokud máte motiv vybraný a rovnou i vytištěný, zkrátka přijdete do tetovacího salonu, řeknete, co si přejete, dáte jim předlohu, zaplatíte a tetování může začít. Spousta lidí ale chodí do tetovacího salonu jen s přibližnou představou nebo absolutně netuší a nejprve si prohlédnou katalogy, nechají poradit, atd. Pak se domluví na termínu. Velká a náročná tetování se obvykle tetují na více návštěv, už kvůli zákazníkovi, který by jinak nemusel tolik bolesti najednou vydržet. Snad není třeba zmiňovat, že je třeba si salón vybrat pečlivě, informovat se o spokojenosti předchozích zákazníků, kvalitě služeb, atd. Tetování je na celý život, nešetřete na něm. Navíc je to zdravotní riziko. Při tetování se barva vnáší do otevřené rány, takže je důležité, aby salon dodržoval striktní hygienická opatření a nedošlo k infekci. Každý nejspíš ví, že se tetuje speciální jehlou. U méně bolestivých míst je cítit jako přejíždění po kůži obyčejnou jehlou a bolí mnohem méně než vrtání zubů! U tatéra si lehnete, on vám na kůži natiskne motiv a pak ho vykresluje jehlou, dá se říct. Nakonec motiv obkreslí ještě jednou a ránu zakryje, je-li to tetování menší. Pak už je jen na vás, abyste o čerstvé tetování pečovali. Buď dostanete speciální mast, nebo vám poradí, co si máte koupit v drogerii. Nemělo by vyschnout, takže se maže několikrát denně. Brzy se vám na kůži utvoří stroupky, ty nestrhávejte! Časem sami odpadají a zůstane hladká potetovaná pokožka. To už by vám měli v každém dobrém salonu říct. Dobré je si sehnat k tatérovi doprovod. Někdy může po čerstvém tetování přijít nevolnost (obzvlášť máte-li nízký tlak), takže je dobře, když na vás někdo dohlédne. A rozhodně doporučuji si doma lehnout a nepřepínat se, ten první den.

Tip na závěr: Pokud máte už tetování vybráno a víte, kam ho chcete, zkuste nejprve pár týdnů chodit s falešným. Jde-li o jednodušší symbol, není problém ho nakreslit třeba tekutou linkou. Další možnost je tetování henou. Nejlépe tak uvidíte, jestli jste spokojení, cítíte se dobře se svým tetováním a budete to tak vidět i za pár dalších týdnů, měsíců, let…

Praktická lovkyně

2. listopadu 2014 v 11:54 | Neri |  Osobní styl

Do lesa i do města a přitom po svém

Série fantasy styly

Minule jsme se podívali na oblečení v temnějším stylu, nyní zabrousíme zase někam jinam, tentokrát do světa elfů a fantasy bojovnic. Sukně, šaty a krajky, to všechno je krásné, ale ne vždy se hodí. Jsou chvíle, kdy i ty nejženštější slečny potřebují vyrazit do přírody a shání něco praktického. Co dělat, když chtějí při vší té praktičnosti zůstat věrné své "fantasy duši"?

Praktická lovkyně


  • Trička, tílka: v zimě dost teplá, v létě spíše minimalistická s odhaleným pupíkem; ve středověkém stylu, zřasená, s knoflíky, se zavazováním u výstřihu, dívčí, volánková, volná i těsná, zvláštní prvky (např.) průstřih, potisk motýlků nebo květin, písmo s myšlenkou, ležérní, indiánské, hlavní je praktičnost a pohodlnost, ale zároveň zůstat ženská, dívčí
  • Kalhoty, kraťasy, legíny: klasické úzké džíny nebo hnědé kalhoty, světlé šortky, legíny neprůhledné se zajímavým provedením a do vysokých bot, popř. ke krátké sukni
  • Kabáty, mikiny, svetry: kabátek huňatý, s falešným kožíškem, ve stylu kápí a svrchníků let dávno minulých, fantasy, mikiny mohou být taky a to ve světlých přírodních barvách, s kapucí, potiskem, vypasované, ženské; svetry klidně i volnější, přírodní
  • Korzet, vesta: korzety kožené, široké i úzké opasky; vesta hnědá, semišová, s kožíškem
  • Košile: kostkovaná nebo bílá, možná i zelená, bavlněná
  • Sukně: spíš krátká nebo po kolena, volánky, do A i úzká
  • Šaty: podobně jako sukně a tílka, spíše jednoduché, ale mohou být i dívčí a volánkové, stažené páskem, praktické
  • Boty: hlavně praktické - kozačky, vysoké boty, tenisky, pohodlné baleríny
  • Kabelka: hnědá, kožená nebo plátěná, s motýlky, korálky, aj.
  • Punčochy, ponožky: silné hnědé punčochy na zimu
  • Prádlo: pohodlné, praktické, dívčí, veselejší barvy, brazilky
  • Šperky: kožené šňůrky, kovové přívěsky, dřevěné korále
  • Doplňky: opasky, bezprsté rukavice
  • Barvy: hnědá, zelená, bílá, žlutá, béžová, přírodní barvy
  • Kde se inspirovat: fantasy obrázky elfek, lovkyň, bojovnic, oblečení na larp, historické

Poslední druid

2. listopadu 2014 v 11:52 | Neri |  Knihy

První díl knižní série Kroniky železného druida s názvem Prohnaný je fantasy román autora jménem Kevin Hearne. Není to první román, který napsal, ale je první, jehož vydání se po mnoha odmítnutích dočkal (jako to ostatně dnes zažívá mnoho autorů). A rozhodně můžeme být rádi, že kniha vyšla.

Představte si několik tisíciletí starého druida, který si prošel mnoha důležitými obdobími lidských dějin, zná osobně řádku starověkých bohů a telepaticky mluví se svým psem. Vypadá jako velmi mladý muž. A je jediným druidem, který snese železo. V tom vyniká i nad bohy. Co myslíte, že se stane, když si jednoho z nich rozhází? A to všechno kvůli jednomu mizernému starému meči.

Jsem naživu už dost dlouho, takže beru většinu pověrčivých obav na lehkou váhu: konec konců jsem byl naživu, když řada z nich začala zapouštět kořeny. Ale jedné takové pověře věřím, a to že průšvihy přicházejí po třech. Za mých časů se říkalo "Bouřná mračna třikrát jsou prokletá," něco takového nemůžu říct, pokud po lidech chci, aby zbaštili, že jsem jednadvacetiletý Američan. Musím trousit hlášky jako: "Když se něco sere, tak pořádně, kámo."

Atticus si mě získal už po pár stranách. Není žádným čestným rytířem, ale už dobře ví, o čem život je a snaží se jím nějak proplouvat se svým osobitým humorem a utahováním si z lidí, bohů a hlavně nadšenců do čarodějných serepetiček, které prodává ve svém obchodě. Oproti zajímavosti postavy je příběh trochu jednodušší, dost se dá předvídat, ale občas se nějaké překvapení vyskytne. Celkově bych knihu zařadila mezi oddychovou četbu s nijak složitými myšlenkami, je milým počtením ve chvíli, kdy si jen chcete vychutnávat postavy a vtípky a třeba si vytvořit i nový náhled na starou mytologii. Proto bych ji doporučila hlavně lidem, kteří krom fantasy mají rádi i keltské pověsti.

Totemové zvíře

2. listopadu 2014 v 11:48 | Neri |  Sebepoznání

Které zvíře máte ze všech nejradši? Které vás fascinuje? Které v zoo musíte pokaždé vidět? Které zvíře vás pronásleduje, objevuje se na obrázcích, v televizi, přechází vám přes cestu? Zodpovězte si tyto otázky a možná zjistíte, které zvíře je vaše totemové. Ale jsou i jiné způsoby.

Totemové zvíře, jinak také silové zvíře nebo zvířecí duchovní průvodce, je ta vaše část, která má nejblíže k vaší přírodní podstatě. Má podobu a vlastnosti určitého zvířete, hmyzu, ptáka. Učí nás více o nás samých, ukazuje, kde jsou naše silné a slabé stránky a co je třeba v životě zlepšit nebo uvést do rovnováhy. Můžete mít celý život jedno hlavní zvíře anebo se setkávat postupně s různými, podle toho, co zrovna v tu chvíli potřebujete. Ať už tak nebo onak, vaše zvíře je důležitou součástí vašeho osobního rozvoje a sebepoznání. Jakmile své zvíře jednou poznáte, silně doporučuji nastudovat si o něm co nejvíc. Čím se živí? Jak žije? Jak loví? Choďte ho pozorovat do zoo nebo ven, pokud máte tu možnost. Pusťte si dokument o něm. Poznejte ho. Na zahraničních stránkách nebo v knihách je možné najít přímo charakteristiky jednotlivých nejčastějších totemových zvířat. A nakonec máte i intuici. Pokud je vaše zvíře zrovna sup, možná jste příliš bezohlední. Možná se naopak musíte naučit, že koloběh života a smrti tady prostě je, nelze ho přerušit, je zbytečné se ho bát, je třeba ho přijmout. Vaše zvíře je váš velký učitel. Ale jak své zvíře najít?

Existuje vícero metod. Můžete porovnávat, klást si otázky, pozorovat, jaké zvíře se vyskytuje ve vašem okolí. Můžete si přečíst charakteristiky a zjistit, že jedno zvíře na vás naprosto sedí a jiné nikoli. Má to jeden háček. Budete mít sklony považovat své nejoblíbenější zvíře za své totemové, ale nebývá to pravidlem. Můžete si myslet, že jste "lepší" než nějaká myš nebo "horší" než lev a postrádáte jeho kvality a přesto je to vaše totemové zvíře. Má vás učit. Má vás učit tomu, co ještě nemáte nebo jste zapomněli. Dokonce i zvířata, ke kterým máme odpor, o něčem vypovídají. Co na sobě nesnášíte? Neshoduje se to náhodou s vlastnostmi nenáviděného zvířete?

Skvělá metoda, pro ty s představivostí a otevřeností vůči meditacím apod., je vizualizace. Jednoduše si lehnete nebo sednete, zavřete oči a ponoříte se do sebe. Představíte si, že jdete po schodech stále níž a níž, až dojdete do místnosti. Budete si přát spatřit své osobní totemové zvíře pro tuto chvíli svého života. Možná se tedy neobjevíte v místnosti, ale na skále. V savaně. V tundře. Nebo kdekoli jinde. Dovolte si vidět cokoli, co se objeví. Nezasahujte, nesuďte. Vaše mysl je moudrá. Chvíli počkejte. Vaše zvíře přijde. A až přijde, můžete si ho prohlédnout. Možná bude zdravé a čilé, možná unavené, možná bude vypadat nemocně. Možná někam půjde - jděte za ním. Nechte si ukázat, co vám chce ukázat. Promluvte s ním. A až bude čas, zase se vraťte k sobě. Odteď můžete své pouto s daným zvířetem dál zkoumat a rozvíjet a vracet se na to místo v sobě kdykoli, kdy budete mít chuť se zase něco nového dozvědět, požádat o radu nebo se jen potěšit společností své zvířecí stránky.