Mezi smrtí a životem

5. října 2014 v 0:31 | Neri |  Věci mezi nebem a zemí
Mezi smrtí a životem

V pohádkách, pověstech a na esoterických webech se dočtete o velkém množství nadpřirozených bytostí, ale snad žádná z nich nepoutá zájem veřejnosti tolik, jako duchové. Čím to je, že už malé děti přetřásají ve školách a školkách duchařské historky? Možná to bude tím, že duchové jsou lidem nejbližší, zkrátka proto, že také bývali za života lidmi. Anebo je za tím třeba ta lidská fascinace smrtí. Nikdo doopravdy neví, co bude po ní, navíc je to téma stále ještě tabuizované. Ze smrti jde strach a zároveň fascinuje a duchové jsou (ne)hmotné důkazy existence lidské duše. Proto je víra v duchy jednou z nejrozšířenějších vír na světě. Dodnes lze v časopisech narazit na stovky článků od lidí, kteří údajně nějakého ducha spatřili. Dnes už není takový úkaz až tak nenormální, přesněji řečeno, tolerance mezi lidmi je větší a ten, kdo tvrdí, že ducha viděl, už není pokaždé označován za blázna.

Kdo jsou duchové?

Duchové jsou duše zemřelých lidí, které nějakým způsobem uvízli na zemi a nemohou postoupit dál (do nebe, dalšího života,… záleží na tom, v co věříte). Někdo si myslí, že duchem se stává každý, častější je pak přesvědčení, že jako duchové zde bloudí oběti násilné smrti a ti, co si ještě neuvědomili, že jsou mrtví. Na základě pověstí a příběhů očitých svědků si můžeme udělat obrázek. Nejpravděpodobnější totiž je, že se duchem stane ten, co má na Zemi ještě nějakou nedořešenou záležitost. Může to být slib daný za života (budu na tebe dávat pozor), strach o majetek a neschopnost se od něj odpoutat (to je můj dům!) a někdy dokonce přílišný stesk pozůstalých. Je v pořádku, když nám někdo chybí, ale pořád lpět na tom, jak chceme, aby se vrátil, mu občas nedovolí jít dál. Pak se hodí toho člověka alespoň v duchu poslat za světlem, osvobodit ho, nechat jít dál. Stačí se pro to rozhodnout, říct si to v duchu.


Vyvolávání duchů

Jedna z největších hloupostí, co může truchlící člověk (nebo zvědavé dítě) udělat, je vyvolávat duchy. Nejen, že rušíte jejich klid, to by až tak nevadilo. Obvykle se nestane vůbec nic a vyvolávání se nezdaří. Ale tak to není vždy. Může se stát, že někoho opravdu povoláte. V 98% to nebude ten, koho jste povolat chtěli. Může to být démon či jiný duch, zkrátka cosi nepříjemného. Pokud máte s duchem svého milovaného zemřelého mluvit, zjeví se vám sám, ať už v realitě nebo (abyste neměli takový šok) ve snech. Jsou samozřejmě i lidé, kteří s duchy komunikovat umí, ale ti k tomu nepotřebují žádné povolávací formule a kruhy, mluví s nimi přímo, stejně, jako třeba s anděly a vílami. Na tomto způsobu komunikace v zásadě nic nebezpečného není, i když občas mohou být duše otravné a je třeba se naučit chránit. Osoba s tímto darem na to časem přijde. Ostatní, kteří mají na(ne?)štěstí dveře do světa duchů zavřeny, by tam neměli nahlížet násilím. Mohlo by se jim něco stát. A to bychom nechtěli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 eni-story eni-story | Web | 19. října 2014 v 11:46 | Reagovat

ahoj, moc peknej blog :))) clanek! nejvic se mi libilo to o vyvolavani duchu.. uplne s tebou souhlasim! nemel by to delat nikdo kdo to neumi... taky píšu příbehy, jsou založený na skutečnosti:)) jestli chceš tak se podívej na mou stránku ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama