Víly mezi námi

7. září 2014 v 16:04 | Neri |  Víly, bohyně a ostatní bytosti
Průkopnicí fenoménu vtělených bytostí je bezpochyby známá spisovatelka esoterické literatury Doreen Virtue. Právě její kniha Pozemští andělé (Synergie, 2004) odstartovala vlnu nadšení pro toto téma. Pokud na to už dřív někdo pomyslel, neodvážil se to vyslovit nahlas, a najednou tady byla Doreen, která ve své knize tvrdila, že mezi námi skutečně žijí víly, andělé a mimozemšťané, jejich duše se vtělují do lidských těl a plní zde na Zemi své poslání - pomáhají lidem a přírodě. Všichni, kteří měli pocit, že nezapadají do světa kolem sebe, že se víc zajímají o přírodu než o ostatní lidské bytosti a spoustu věcí nechápou, se najednou začali nacházet. Konečně tady byl někdo, kdo řekl, že jejich pocity nejsou hloupé a nemístné, ale naopak oprávněné vzhledem k jejich původů. Mnohým se ulevilo. Jiní, naopak, začali toto poznání využívat, ač na něj neměli právo. Není zase tak těžké si namluvit, že jste andělem, i když nejste. Někteří začali tvrdit: Jsem anděl a mám na tohle právo! Jsem lepší než ty, hloupý člověk! Těch je ale jen minimum a jejich výkřiky do tmy jasně ukazují, že s anděly mají pramálo společného. Jak sama Doreen ve své knize píše:


Lidé, kteří jsou anděly, můj záměr okamžitě pochopí. Zatímco ti ostatní jej nejenže nepochopí, ale dokonce mohou mít proti mé knize z hlediska svého materiálního založení námitky.


Co tedy ty skutečné cizí duše? Co se dělo a dodnes děje s nimi? V některém z dalších čísel časopisu možná rozvedu více i tematiku andělů, ale dnes se zaměřím hlavně na vtělené víly a okrajově i na jim podobné přírodní bytosti. Jak poznáte skutečnou vílu? Co víc, jak poznáte, že jste jednou z nich? Podotýkám, že toto není otázka jen pro ženy, jsou i muži, kteří mají vílí duši (bohužel pojem "vílák" zní krajně divně, takže raději používám termín elf anebo skřítek, i když je to trochu něco jiného). Bez ohledu na test v samotné knize, který nemá zcela přesnou vypovídací hodnotu, můžete poznat, že do této skupiny patříte, pokud to tak skutečně je. Asi se to nedá lépe říct, než že to poznáte v srdci. Někdy to i pár let trvá, ale nakonec se s tím smíříte. Nejen, že na vás budou sedět všechny charakteristiky patřící vaší skupině duší, ale také k nim dokážete přidat další věci, co už se v knize nepíší. Budete mít schopnosti, třeba odlišné od ostatních z vaší skupiny duší, ale nějaké mít budete. To je třeba jedna z těch věcí, kterou v knize nenajdete. Také je pravděpodobné, že pokud skutečně jste jiní, než vaši vrstevníci, zažili jste od nich už tolik odmítání, že vás ani nenapadne běžet do světa a všem vykládat, že jste elf/víla. Naopak, necháte si to pro sebe jako docela střežené tajemství. Vy už totiž víte, jaké to bylo, když jste objímali strom a načapali vás spolužáci a vysmáli se vám. Nebo jaký jste měli vztek, když někdo před vámi nakopl psa a vy jste ho toužili zbít do krve, i když jste jinak mírumilovní. Víte, jaké to je, být ten divný a zároveň oblíbený bavič. Víte své. A možná jste i trochu zahořkli. Přesto, věřím, že někde tam hluboko ve vás stále ještě zbývá naděje. Já ji mám.


Existují znaky společné pro všechny vtělené bytosti. Je to třeba pocit vyděděnosti ze společnosti.
Ať už ostatní říkají nebo dělají cokoli, jsou chvíle (a docela často, hlavně v dětství je to pro vás ještě nové a bolestivé), kdy máte pocit, že vám nerozumí a nikdy vás chápat ani nebudou.



Co víc, že jste osamělí. Že jste divní a zcela jiní než oni. Že i když je dokážete rozumově chápat, vaše srdce pláče nad jejich chováním, protože vašim citům se příčí. Jste přecitlivělí, spíše pacifističtí a máte pocit, že váš domov - ať už je kdekoli - není tady, na Zemi. A pokud je na Zemi, tak někde v přírodě, ne v tom "zatraceném" paneláku. Máte silný pocit, že tady na Zemi máte nějaké poslání. Třeba ani nevíte jaké, netušíte, jestli pomáhat lidem nebo přírodě, ale cítíte, že k něčemu jste povolaní. Tohle se vás drží už od dětství, nedá se to změnit ani ignorovat, je to vaše součást.

Další charakteristiky už jsou specifické pro vaši skupinu duší a od těch ostatních se liší. Tak například, máte velmi, ale opravdu velmi silné pouto s přírodou. Vaše všeobjímající láska se nedá slovy ani popsat. Ano, můžete tíhnout k některému přírodnímu prostředí více než k jinému. Můžete nesnášet komáry (momentálně jste také jenom lidi, navíc ne moc zvyklí na těla a štípance jsou vážně nepříjemné), můžete mít strach z některých zvířat kvůli špatným snům nebo výhružkám rodičů v dětství, ale celkově máte sklony spíš k tomu být tolerantní a odvážní, co se přírody týká. Jen málo víl má opravdu strach z pavouků, nesnáší kočky nebo se bojí projít naboso v trávě kvůli klíšťatům. Pobyt v přírodě, především se vašem prostředí (les, u moře, atd., záleží na typu víly, kterým jste) vás neskutečně nabíjí energií a dobrou náladou. Jsou to ty chvíle, kdy se cítíte doma, kdy jste veselí, smějete se, vaše starost odplouvají a vy můžete téměř létat. Natáhnete se sami na louce, necháte sluneční paprsky hladit vaši tvář a čas přestává existovat. To je nejlepší důkaz toho, že jste elf/víla. Navíc bytostně nesnášíte ubližování zvířatům. Možná nejste vegetariány (ale pravděpodobně ano), ale sami byste zvíře zabít nedokázali, ne pro jídlo. Ještě odpornější vám připadá ubližovat zvířatům jen pro zábavu nebo pocit moci. Týrání zvířat vás donutí vidět rudě. Natolik, že můžete ztratit veškeré sebeovládání a vrhnout se i na většího a silnějšího soupeře. Pro logiku tu není místo.


Milujete umění, máte blízko k hudbě, tanci a všemu krásnému. Víly ve svých říších často pořádají večírky, kde hrají improvizované scénky, vtipkují, tančí, zpívají, tvoří hudbu a tak podobně.


I v lidském životě pro vás budou tyto věci pravděpodobně důležité a možná se přistihnete při zastesknutí nad tím, jak by bylo skvělé mít takovou partu přátel, se kterou byste uspořádali právě takový venkovní večírek, více s uměním než s alkoholem. Vtělené bytosti prý mají sklony k závislostem, to aby utlumili bolest ze své odlišnosti, ale není to tak úplně pravda. Víly jsou na všemožné chemikálie dost citlivé, takže i alkohol (pokud nejste opravdu dlouho zvyklí, je to případ od případu) vám může připadat cize, nepříjemně, když to porovnám se svou zkušeností - jako jed. Stejně tak chemie v jídle. Nedělá vám dobře (to ostatně nikomu) a máte větší sklony to netolerovat a vybírat si bio potraviny a ekologické čisticí prostředky. Osobně pozoruji třeba, že i některé technické a chemické zápachy, jako je např. pach benzínu a cigaret, mi silně vadí.

Víly si rády užívají. Vtipkují, snaží se ostatní rozesmát a často se jim to daří. Jsou na Zemi teprve poprvé, možná tak podruhé, ale rozhodně tady nestrávili tolik času jako lidské duše. Když k tomu připočteme, jak jsou od přírody zvědavé, mnoho víl skončí u koníčků typu "vyzkoušet co nejvíc a co nejvíc si to užít". Můžou zkoumat lidskou psychiku, učit se hrát na spoustu hudebních nástrojů, hodně číst, ale také být promiskuitní. Sexuální oblast je ostatně jednou z mála, ke které nemají ve své skutečné vílí podobě žádný přístup. Tím víc to láká. Víly také nemají v lásce pravidla. Mohou je dodržovat, pokud jim zrovna připadají rozumná anebo se bojí trestu, ale jinak si s nimi hlavu moc nelámou. Některé rebelují už jen proto, aby ukázaly, že poslouchat prostě nebudou. Jsou to bytosti tvrdohlavé, veselé, citlivé, škodolibé (vážně rády provádí lumpárny a občas to přeženou, ale nemají zlé úmysly), zvědavé, v životě někdy i roztržité a nepraktické, protože špatně snáší těžkou práci, která je nebaví. V jejich říších se starají celé dny o květiny nebo se baví. Sezení v kanceláři je jednoduše k smrti ubíjí a často vede k depresím a syndromu vyhoření. Někdy, pokud se nedokáží živit svou skutečnou vášní, mohou být prostě nezařaditelné do běžného života a společnosti. Mohou být bohaté a úspěšné anebo zoufalé a chudé. Život zde pro víly není nijak jednoduchý.

Pokračovat by se dalo ještě dál, třeba o postoji vtělených víl k lásce, magii, lidem, svým duchovním sestrám, a tak podobně, ale věřím, že většina těch skutečných víl už se poznala a ti ostatní mají také jasno. Nemusíte být vílou, abyste byli výjimeční, buďte sami sebou. Pokud jste se našli, skvěle. Pokud ne, také skvěle! Když víte, co nejste, jste o krok blíž k tomu, co jste. Hrajte si, ale nepředstírejte, že jste někdo jiný. To nedělá dobrotu. Bez ohledu na to, jak moc chcete být jiní, nic se nezmění. Mějte se rádi J
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vénya Lunová Vénya Lunová | Web | 16. září 2014 v 17:50 | Reagovat

Vílí magazín je dle mého názoru skvělý nápad, mnohem lepší než tvůj předchozí blog, určitě zde opět zavítám:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama