Září 2014

září 2014 - Víly mezi námi

7. září 2014 v 16:05 | Neri |  Čísla

Úvodem


Existuje vůbec holčička, která si nikdy nepřála být vílou, alespoň na okamžik? Která se netočila na louce v šatičkách a nepředstavovala si, že má křídla? Hádám, že jsou i výjimky, ale mnohé dívky opravdu mají tento sen. Pak vyrostou a sny jsou pryč. Ze života jim zmizí kouzla. Náhle mají všední starosti a už jim nezbývá čas, aby si hrály na víly. Přestanou vyrábět věnečky z květin, přestanou nosit šaty, někdy se přestanou i smát. A to je škoda.

Pak jsou tady snílci, jako jsem já, kteří se odmítají vzdát své pohádky bez ohledu na to, jak šedivý, krutý, nudný a vážný svět dospělých je. Snílci, kteří se pořád chtějí smát a bavit, chtějí tančit na louce, chtějí v životě najít kouzlo a obklopují se věcmi, jako z říše pohádek. Kteří věří na víly, anděly a magii a vidí ji ještě stále kolem sebe, bez ohledu na to, jak slabé jsou její stopy. Naštěstí nejsem jediný snílek.

Když shrnu své důvody, proč jsem kdysi založila tento blog a nyní časopis, do jednoho, vyjde mi, že jsem chtěla prostě vytvořit místo pro snílky. Místo, kde si mohou číst o pohádkách a třeba i diskutovat. Místo, kde zjistí, jak se obklopit kouzly a přivést si je do života. Místo, kde všichni ti divní alternativní lidé najdou informace o věcech, které je zajímají. A také - místo pro víly. Právě proto se to snad jmenuje Vílí magazín. Ne, nebude tady počtení jen o vílách, ačkoli hlavně ze začátku se na ně hodně zaměřím. Budou zde vážné články o alternativním životním stylu, sebepoznání, přírodě, ekozemědělství, magii, ale také nevážně o módě a bydlení, to vše ve stylu kouzelných pohádek.

Inspirací pro tento projekt mi byl zahraniční časopis Faerie magazine, s jehož úrovní se bohužel nemůžu rovnat, ale budu se k ní snažit alespoň přiblížit - časem. Jinak bude mezi mým a tímto časopisem spíše více, než méně, podstatných rozdílů. Tak např. - ten můj je zcela zadarmo dostupný online a teprve v začátcích. To poslední se změní, to první s velkou pravděpodobností ne.

Nakonec ještě dodám, že časopis bude vycházet měsíčně a vždy bude tematicky zaměřen. Tento díl má téma "Víly mezi námi". Podíváme se na problematiku vtělených víl, povíme si pár základních informací o vílách obecně, jak je přilákat do své zahrady, a objevíte první články o znameních horoskopu a ženském cyklu, které budou na díly vycházet pravidelně každý měsíc.

PS: A nebojte se. Příště už úvodní slovo nebude tak moc dlouhé ;)

Obsah


Víly mezi námi

7. září 2014 v 16:04 | Neri |  Víly, bohyně a ostatní bytosti
Průkopnicí fenoménu vtělených bytostí je bezpochyby známá spisovatelka esoterické literatury Doreen Virtue. Právě její kniha Pozemští andělé (Synergie, 2004) odstartovala vlnu nadšení pro toto téma. Pokud na to už dřív někdo pomyslel, neodvážil se to vyslovit nahlas, a najednou tady byla Doreen, která ve své knize tvrdila, že mezi námi skutečně žijí víly, andělé a mimozemšťané, jejich duše se vtělují do lidských těl a plní zde na Zemi své poslání - pomáhají lidem a přírodě. Všichni, kteří měli pocit, že nezapadají do světa kolem sebe, že se víc zajímají o přírodu než o ostatní lidské bytosti a spoustu věcí nechápou, se najednou začali nacházet. Konečně tady byl někdo, kdo řekl, že jejich pocity nejsou hloupé a nemístné, ale naopak oprávněné vzhledem k jejich původů. Mnohým se ulevilo. Jiní, naopak, začali toto poznání využívat, ač na něj neměli právo. Není zase tak těžké si namluvit, že jste andělem, i když nejste. Někteří začali tvrdit: Jsem anděl a mám na tohle právo! Jsem lepší než ty, hloupý člověk! Těch je ale jen minimum a jejich výkřiky do tmy jasně ukazují, že s anděly mají pramálo společného. Jak sama Doreen ve své knize píše:


Lidé, kteří jsou anděly, můj záměr okamžitě pochopí. Zatímco ti ostatní jej nejenže nepochopí, ale dokonce mohou mít proti mé knize z hlediska svého materiálního založení námitky.


Co tedy ty skutečné cizí duše? Co se dělo a dodnes děje s nimi? V některém z dalších čísel časopisu možná rozvedu více i tematiku andělů, ale dnes se zaměřím hlavně na vtělené víly a okrajově i na jim podobné přírodní bytosti. Jak poznáte skutečnou vílu? Co víc, jak poznáte, že jste jednou z nich? Podotýkám, že toto není otázka jen pro ženy, jsou i muži, kteří mají vílí duši (bohužel pojem "vílák" zní krajně divně, takže raději používám termín elf anebo skřítek, i když je to trochu něco jiného). Bez ohledu na test v samotné knize, který nemá zcela přesnou vypovídací hodnotu, můžete poznat, že do této skupiny patříte, pokud to tak skutečně je. Asi se to nedá lépe říct, než že to poznáte v srdci. Někdy to i pár let trvá, ale nakonec se s tím smíříte. Nejen, že na vás budou sedět všechny charakteristiky patřící vaší skupině duší, ale také k nim dokážete přidat další věci, co už se v knize nepíší. Budete mít schopnosti, třeba odlišné od ostatních z vaší skupiny duší, ale nějaké mít budete. To je třeba jedna z těch věcí, kterou v knize nenajdete. Také je pravděpodobné, že pokud skutečně jste jiní, než vaši vrstevníci, zažili jste od nich už tolik odmítání, že vás ani nenapadne běžet do světa a všem vykládat, že jste elf/víla. Naopak, necháte si to pro sebe jako docela střežené tajemství. Vy už totiž víte, jaké to bylo, když jste objímali strom a načapali vás spolužáci a vysmáli se vám. Nebo jaký jste měli vztek, když někdo před vámi nakopl psa a vy jste ho toužili zbít do krve, i když jste jinak mírumilovní. Víte, jaké to je, být ten divný a zároveň oblíbený bavič. Víte své. A možná jste i trochu zahořkli. Přesto, věřím, že někde tam hluboko ve vás stále ještě zbývá naděje. Já ji mám.


Existují znaky společné pro všechny vtělené bytosti. Je to třeba pocit vyděděnosti ze společnosti.
Ať už ostatní říkají nebo dělají cokoli, jsou chvíle (a docela často, hlavně v dětství je to pro vás ještě nové a bolestivé), kdy máte pocit, že vám nerozumí a nikdy vás chápat ani nebudou.

Praktická a tichá PANNA

7. září 2014 v 15:58 | Neri |  Astrologie
Série znamení zvěrokruhu, Panna (24. srpna - 23. září)

"Jsi panna?" zeptá se chlapec dívky.
"Ne, já jsem střelec."

Možná i ty z nás, kteří se setkali s někým ze znamení panny, spletly předsudky, které se k samotnému slovu "panna" vážou, ale pravdou je, že ať už si pod tímto slovem představíte cokoli, nejspíš se netrefíte do skutečné povahy muže či ženy tohoto znamení. Jejich patronem je živel země, což už o jejich povaze vypovídá o něco víc. Jsou to lidé rozumní a praktičtí, velmi často také perfekcionisté. Potrpí si na řád, pořádek, systém. Zvyk je pro ně důležitý. Chtějí mít věci pod kontrolou.

Dávají přednost kultivovanému vzhledu, heslo méně je více by odpovídalo, a často u nich najdeme smysl pro slušné společenské vystupování. Na druhou stranu, netouží po pozornosti. Jsou to spíš tiší introverti, drží se stranou a zabývají se svými věcmi - třeba prací, kterou berou velmi vážně. Podobně je to vlastně se vším v životě. Často a hodně si dělají starosti. S penězi zachází šetrně, pakliže jich nemají jasný nadbytek. Pak se trochu uvolní, ale pořád dávají pozor, jestli je koupě, ke které se chystají, dostatečně výhodná. Netrpí iluzemi. Dokonce i láska a partnerství je pro ně víc věcí rozumu, než srdce, ale tvrzení, že neumí být oddané a milující lze jen vyvrátit. Typická panna oddaně pečuje o nemocného přítele, zaběhne mu do lékárny, uklidí a ještě se tváří tak chápavě, že se nemocnému zákonitě musí alespoň trochu ulevit. Dokonce i ty peníze mu bez problému dá.

Romantika? Na tu většinou časem neplýtvá. Panny si životního partnera vybírají pomalu
a obezřetně. Čím víckrát se zklamou, tím opatrnější jsou.

Není snadné je získat a často se nevdají ani neožení. Ve vztahu chce panna upřímnost, kterou umí odměnit neobyčejnou oddaností. Jakmile se jednou zamiluje, může to trvat celá léta, i když je láska neopětovaná. Muži ve znamení panny jsou málokdy promiskuitní a dokáží hrát chladného tak dokonale, že to nejednu ženu zcela odradí. Smůla je, když odradí zrovna tu, kterou si nakonec vyvolí (jen jim rozhodování trochu trvalo). Naštěstí dokáží být velmi vytrvalí a neodbytní, aby její zájem získali zpátky.

Ženy ve znamení panny dokáží pro "dokonalou lásku" obětovat mnohé, včetně společenského postavení a předchozího manželství. Navíc to udělají tak chladnokrevně, že nikomu ani nepřijde na mysl, aby je považoval za naivní zamilované princezny. Panny jsou všechno, jen ne naivní nebo lehkovážné. Manželovy finance (pokud jim to ovšem dovolí) spravují s vypočítavou pečlivostí, stejně jako domácnost. Pevně v rukou drží i výchovu dětí a přes to všechno zůstávají ženami.

Samozřejmě nelze uplatnit jediný vzorec na všechny. Budou panny, které některé své vlastnosti mít nebudou a jiné budou nosit tak dokonalé schované, že bude potřeba lupy, aby je člověk prohlédl. Ostatně, údajně mají panny i skvělý herecký talent. Přesto vždy pátrejte po stopách pečlivosti, uhlazenosti, kritičnosti a nesobeckosti a nakonec zrozence panny v jeho charakteristice najdete. Jen mu to radši neříkejte.

Někdy je žena tak trochu muž

7. září 2014 v 15:45 | Neri |  Posvátné ženství
Série ženské cykly



Možná se názvu článku divíte, možná čekáte feministické či anti-feministické zamyšlení, možná něco úplně jiného. Hádám, že vaše očekávání nenaplním ani v jednom z případů. To, o čem se budeme bavit, je totiž vliv menstruace na ženskou psychiku, tak, jak jej začala propagovat Miranda Gray. A tím nemyslím jen ten jediný týden menstruace, ale celý cyklus, který trvá měsíc a dělí se na 4 týdny, z nichž každý je pro ženu jiný. Jsou ženy, které berou antikoncepci a toto na ně proto nepůsobí a jsou ženy, které jsou "zaseklé" v jednom z týdnů téměř natrvalo, protože se nejvíc přimkly k jeho charakteristice. Přesto, že mnoho žen si svých týdnů vůbec není vědomo (a některé dokonce tvrdohlavě tvrdí, že se s nimi nic neděje, i když děje), ženský cyklus neoddělitelně patří k ženství a má mnoho výhod i nevýhod. První výhoda - každý týden jste jiná a jdou vám jiné věci, takže pokud si vše správně naplánujete, děláte vždy to, co vám jde zrovna nejlépe. A první nevýhoda - pokud své cykly ignorujete, stane se, že děláte to, co vám vůbec nejde a ještě si vyčítáte, že se vám to nedaří.

Na konci článku najdete několik užitečných odkazů na weby a publikace, které se hlouběji zabývají touto tématikou. Tento článek se pro dnešek omezí na podrobnější charakteristiku jednoho z týdnů. Dozvíte se, kdy je žena tak trochu muž a jak s tím pracovat. Užitečné to bude nejen pro ženy, ale i pro jejich muže, kteří se naučí lépe chápat proměnlivost své ženy a nebudou jejím chováním zaskočeni.


Týden panny neboli dívky, jinak řečeno ještě dynamická fáze, je týden, který následuje hned po týdnu menstruace. Dá se tedy počítat jako první s tím, že vzhledem ke kolu roku zastupuje období jara a nový začátek, anebo jako druhý s tím, že první je právě týden menstruace, jehož počátek je ze všech týdnů nejsnazší určit. Ať už první nebo druhý, je to týden obnovené energie a počátků.

Žena má najednou tolik energie, že skoro neví, co s ní. Je to teď taková bojovnice a amazonka, panenská lovkyně, jako bohyně Artemis. Vrhá se do nových projektů, sportuje, pracuje a nemá pomyšlení na romantiku ani vztahy. Její muž, má-li nějakého, ustupuje do pozadí a skoro na něj nemá čas. Nemá-li muže, může být otevřenější vztahům na jednu noc a rychlovkám. Chce si užívat, ale nechce ztrácet příliš času nějakým mazlením. Je víc zaměřená na sebe, dovnitř. Může být až sobecká a bezohledná. Zároveň je ale zaměřená i ven, chodí do společnosti, víc tančí a pije alkohol. Bývá podrážděná a neklidná, když nemá možnost svou energii nějak využít. Jak jsem zmínila, vybít se dá třeba sportem. I žena, která je jinak líná a nesportovní, může mít najednou chuť vyrazit na túru, jít si zaběhat nebo alespoň zacvičit. Pokud žena svou energie nějak vybije a někam nasměruje, zlepší se jí nálada.
Líbí se sama sobě, chová se nezodpovědně, bezstarostně, někdy i dětinsky. Baví se. Nestará se o závazky. Mívá problém pokračovat v rozdělaných projektech a vydržet delší dobu u jedné věci. Potřebuje si práci naplánovat, aby neodbíhala, ale ani s tou spoustou energie není dobré se příliš přepínat a očekávat od sebe nadlidské výkony. To by mohlo vést k další nespokojenosti, protože co se týče výkonu, je teď na sebe velmi náročná. Ano, je opravdu víc jako muž. Nezávislá, logická, rozumná, dokonce se lépe učí. Více aktivní, sportuje, plánuje, spíš koná, než tvoří. Ale to je jen jeden týden. Až udělá svou práci a její týden skončí, promění se k nepoznání - bude naopak milá, mazlivá… ale o tom se dočtete víc zase v příštím čísle.


Odkazy na weby pro více informací:





Vše, co jste chtěli vědět o vílách

7. září 2014 v 15:42 | Neri |  Knihy
Jméno spisovatelky Doreen Virtue je odjakživa spojováno s literaturou na téma andělů a víl. Autorčino hluboké spojení s říší neviditelných bytostí je z jejích knih jasně patrné, komunikuje s nimi už celá léta. Své poznatky o vílách přináší v knihách Léčení s vílami a Víly. Druhou jmenovanou knihu si dnes představíme.

V češtině tato kniha vyšla roku 2008 v nakladatelství Pragma a stala se jednou z mnoha významných esoterických děl, které toto nakladatelství předkládá českým čtenářům. První, co na knize zaujme, je nádherné vizuální zpracování. Každá strana je barevná a s ozdobnými okraji, knihu navíc skvěle doplňují ilustrace z dílny Howarda Davida Johnsona.

Po obsahové stránce je kniha sice stručná (pouhých 140 stran), ale i tak poskytuje všechny nezbytné informace.

Autorka víly nejprve představí a poté hned přechází ke kapitolám zaměřeným na podrobnější informace o možnostech jejich začlenění do našeho života. Dovíme se, s čím nám tyto přírodní bytosti mohou pomoci a jak je o pomoc požádat. Dostane se nám i skutečných příběhů ze života lidí. Nenásilným způsobem je nám skrze tyto příběhy a doporučení ukazováno, jakou mají víly povahu a jak pomáhají. Teprve na konci nalezneme seznam druhů přírodních bytostí a jejich "králů a královen", což jsou vlastně mocné a známé bytosti ze světa víl. Snad by to patřilo spíše na začátek, ale to je jen drobná chybička na kráse.

Knihu uzavírá zodpovídání často pokládaných otázek. Tuto část nejvíce ocení lidé, kteří ještě neuvykli myšlence, že víly skutečně existují a nejsou takové, jaké je známe z pohádek. Ano, v knize je pár nesrovnalostí. Nejvíce matoucí je asi tvrzení, že "víly rády sladkosti", jelikož ve skutečnosti víly nemají těla a lidská potrava jim nic neříká. Těchto chybiček je ovšem minimum, většina věcí souhlasí, takže mohu knihu směle doporučit. Já sama se k ní ráda vracím, už jen proto, abych se potěšila pohledem na její výtvarné zpracování a připomněla si, že je tady vždy někdo, koho můžu požádat o pomoc - víly.

Mediaeval Baebes

7. září 2014 v 15:37 | Neri |  Hudba

Už podle názvu lze usoudit, že tato skupina bude něco netradičního, tedy alespoň pokud umíte trochu anglicky. V překladu to totiž znamená "středověké dívky", ač můžete být zaskočeni zvláštním zápisem. To je ta věc, co je na této skupině zvláštní. Nejen, že má písně se středověkou, až pohádkovou tématikou, ale navíc jsou jejich texty psány starou angličtinou. Ukážu vám to na tomto krátkém úryvku z písně Kilmeny:

Kilmeny look'd up wI' lovely grace, but nae smile was seen on Kilmeny's face;
As still was her look, and as still was her e'e, as the stillness that lay on the emerant lea,
or the mist that sleeps on a waveless sea

Tak co, dokázali byste píseň přeložit? Některá slova určitě, jiná jsou neznámá a nezvyklá. Tímto ale zajímavosti o skupině nekončí. Jistě není překvapením, že jejími členy jsou jen mladé ženy, které se rády předvádí v krásných šatech. Používají jen minimum nástrojů, jejich hlavním hudebním prostředkem je zpěv.

Jako ukázku si můžete poslechnout tento playlist.

Za zakladatelku skupiny je považována Katharine Blake, dřívější členka skupiny Miranda Sex Garden. Na oficiálních stránkách o skupině se píše: "Příběh Mediaeval Baebes započal v roce 1996, kdy se skupina přítelkyň vloupala na londýnský hřbitov a zpívala společně, oděná ve volném bílém šatu a s břečťanovými věnci na hlavách." Snad ten netradiční počátek může za to, že se časem skupina vyhoupla mezi ty úspěšné, vydala několik alb, podílela se na hudebním doprovodu k filmu Panenská královna (The Virgin Queen) a dodnes koncertuje ve své stabilní šestici (Katharine Blake, Sophie Ramsay, Clare Marika Edmondson, Melpomeni Kermanidou, Emily Alice Ovenden a Josephine Ravenheart). Potkat tyto dámy s flétnami někde v lese, jeden by si je mohl splést i s bandou víl, nemyslíte?

Zdrojem obrázku je oficiální web skupiny.

Úžasná Anna Ignatieva

7. září 2014 v 15:33 | Neri |  Výtvarné umění a fotografie

Anna Ignatieva je ruská umělkyně, přesněji malířka. Tvoří nádherná digitální díla, většinou s motivy víl. Víly na jejích obrázcích jsou tak živé, jako by kreslila podle skutečných předloh. Ne proto, že by snad její kresba vypadala jako fotografie, ale protože vystihuje běžný vzhled víl a (skrz pohyb, gesta a výrazy tváře) i jejich povahu. Najdou se u ní však i díla děsivá, inspirovaná surrealismem anebo kresby postav z pc her. Na svých oficiálních stránkách píše, že její pravé jméno zní Anya a náplň její práce tvoří především obaly knih, plakáty apod., ale ráda maluje i ilustrace. A jelikož o umělci nejlépe vypovídá umění, pokochejte se ukázkami její tvorby.



Více ukázek v galerii zde anebo na oficiálních stránkách.

Film pro pravé milovníky pohádek

7. září 2014 v 15:29 | Neri |  Divadlo, filmy a seriály
Kdo by neznal příběh o Petru Panovi, chlapci, který se svými přáteli žije v kouzelné Zemi-Nezemi, bojuje se strašlivým kapitánem Hákem, snáší žertíky své víly Cililink a nikdy nedospěje? Petr Pan je klasický pohádkový film pro všechny, kteří ještě stále věří na kouzla, lásku a přátelství. Pro někoho je tento film příliš přeslazený, ale my, milovníci víl, si v něm zajisté přijdeme na své. I proto bych jako první vyzdvihla skvělé ztvárnění Cililink, která je přesně tou pravou, škodolibou, ne však vyloženě zlou, vílou. Ve kterou je nutno věřit, aby se uzdravila. Ano, snad všichni, kteří dnes ve víly věří, znají tuto scénu a tuto větu ("Já věřím na víly!") Podle mého byl nejkouzelnější scénou z filmu vílí tanec Wendy a Petra, doplněný nádhernou melodií, kterou už nešlo vyhnat z hlavy.

Herecké výkony jsou odpovídající. Lynn Redgrave zvládla roli víly na jedničku i se vším "pitvořením", které k tomu patří. Jeremy Sumpter jako správně samolibý Petr Pan také nezklamal. Především výběr herců tak, aby seděli vzhledově na své postavy, se povedl na jedničku. Masky a kostýmy taktéž. Mnoho dnešních filmů (především ty dle knižních předloh) nemá tak dobré obsazení a herci vypadají zcela jinak, než jak jsou postavy popisovány. Právě proto musím obsazení Petra Pana pochválit.

Co se příběhu týče, těžko šlo přijít s něčím novým. Scénáristé možná mohli místo Wendy Petru Panovi přisoudit jinou dívku, anebo dokonce donutit věčného kluka, aby konečně vyrostl, ale nestalo se tak. Vše zůstalo tak, jak je to známé a konec je tak trochu hořkosladký.


film PETR PAN, USA/VB, 2003;
Hrají: Jason Isaacs, Jeremy Sumpter, Rachel Hurd-Wood, Lynn Redgrave, a další.


Vílí prach

7. září 2014 v 14:02 | Neri |  Kreativní nápady
V pohádkách je často s vílami spojován tzv. vílí prach. Obvykle barevný, někdy i různobarevný, třpytivý prášek, který má kouzelnou moc. Pomáhá rostlinám růst nebo třeba umožní lidem létat. Takový "kouzelný" prášek si můžete vyrobit i doma, ať už jako dekoraci na krk nebo jen tak do sklenice.

Lahvička vílího prachu na krk

Budete potřebovat:
  • malou uzavíratelnou lahvičku nebo ampulku, např. s korkovou zátkou
  • třpytivý lak na nehty nebo barevné třpytky (třeba z papírnictví)
  • drátek (dost silný, aby plnou lahvičku udržel) nebo kancelářskou svorku
  • něco na ozdobení (třeba malého motýlka)
Postup je jednoduchý, ale pro jistotu si ho alespoň jednou přečtěte už před začátkem výroby. Nachystáme si lahvičku, naplníme ji asi ze dvou třetin třpytkami nebo třpytivým lakem a uzavřeme zátkou. Dejte si pozor, aby opravdu dobře držela. Klidně si dejte tu práci a přilepte ji vteřinovým lepidlem. Určitě nechcete, aby se při nošení otevřela a lak se na vás vylil, že? Když máme toto hotovo, vezmeme si drátek a uděláme několik pevných smyček kolem víčka. Obtočit to můžete tak moc, jak chcete, a výběr drátku je také na vás. Záleží na osobním vkusu. Opět se ujistěte, že drátek lahvičku dobře drží. Pokud máte obavy, že to držet nebude, radši konec drátku zastrčte do lahvičky ještě předtím, než ji uzavřete a zalepíte. Z kancelářskou svorkou se zachází podobně, jen ji nejprve roztáhnete, aby z ní byl jen pokroucený drát. Na konci drátku, tam, kde bude držet na šňůrce, udělejte malou smyčku. Nakonec můžete lahvičku dozdobit nalepením nějaké dekorace - motýlka, kytičky, atd.

Inspirace a zdroj obrázku - wikihow

Sklenice s (jedlým) vílím prachem

Budete potřebovat:
  • jednu zavařovačku
  • cukr krystal
  • potravinářské barvivo (klidně více barev)
  • potravinářské zdobení (jak bývá na Vánoce)
  • ozdoby, jako jsou motýlci, květiny, atd.

Postup: Pořídíte si jednu zavařovačku. Velikost už záleží na vás, jak velkou tu sklenici vílího prachu chcete mít. Podobně je to i s ostatními ingrediencemi. Můžete si vybrat nějaké potravinářské zdobení (pokud nemáte sklenici opravdu velkou, tak čím menší, tím lepší) anebo jen smíchat cukr s potravinářským barvivem a nechat obsah sklenice jednobarevný. Můžete smíchat trochu cukru s jednou barvou a další trochu s jinou a pak to do sklenice sypat po různě barevných vrstvách anebo promíchat úplně a čekat, co vznikne. Je to tak trochu alchymie. Pokud chcete obsah sklenice ponechat jedlý, už nic dalšího přidávat nebudete. Možná vás ale láká mít ve sklenici něco speciálního, třeba malé mušličky, perličky, … fantazii se meze nekladou. Tohle je vyrábění pro kreativní jedince, kteří si s tím chtějí pohrát a vytvořit si svou jedinečnou dekoraci. Nakonec můžete sklenici ještě dozdobit, jak vás jen napadne. Třeba polepit ji ozdobami, označit nápisem "vílí prach" nebo odrátkovat.

Líčení jako umění

7. září 2014 v 13:58 | Neri |  Osobní styl

Obvykle se make-up využívá k zvýraznění předností a zakrytí a potlačení nedostatků, ale existují kosmetičky, skoro se až chce říct umělkyně, které líčí jinak. Obzvlášť s očima lze konat opravdové zázraky a nám ne tak šikovným smrtelnicím se chce blednout závistí. Líčení jako umění, takové je téma fotek, které jsem vybrala jako inspiraci. Líčení pro krásu se obvykle nás milovníků přirozenosti nijak nedotýká, ale možná, že někteří změní názor na make-up celkově, až toto uvidí. Příště se možná dočkáte i návodu, jak něco podobného vytvořit v pohodlí domova.


Zdroj obrázků - pinterest

Kouzelná zahrádka

7. září 2014 v 13:53 | Neri |  Kouzelné bydlení
Víly jsou všude tam, kde je život. Ať už to znamená zvířata, rostliny nebo třeba broučky, je jen malá šance, že je potkáte a nikde poblíž nebude žádná víla. Přesto existují místa, která mají víly radši než jiná. Jak by mělo vypadat takové místo, které víly potěší, si povíme v tomto článku.

Rostliny & přirozenost


Co by to bylo za zahradu bez rostlin? Je mi jasné, že něco na té vaší zahrádce už roste, ale to ještě neznamená, že ji víly milují. Pokud tam máte tři políčka mrkve, cibule a salátu, bez milosti vytrháváte plevel, škůdce odháníte postřiky a trávník sekáte na velikost centimetru, víly z toho nebudou nadšené. Když to shrnu - čím přirozenější a zarostlejší zahrada, tím lepší. Žij a nech žít. Nechávejte alespoň ty méně používané části zahrady zarůst dlouhou trávou, do které se mohou ukrývat živočichové. Nechte, alespoň na těch místech mimo políčka, bujet plevel, především luční květiny. Naprosto ideální by samozřejmě bylo vyznávat zásady permakultury (o tom snad bude článek zase jindy), ekozemědělství, apod. Dobré je každé omezení chemie na zahradě. Dejte si tu práci a prostudujte alternativní metody boje proti škůdcům. Zjistěte, proč ve vaší zahradě chybí přirození nepřátelé, anebo které rostliny odpuzují škůdce na těch plodinách, co už máte. Takovým krásným zahradním pomocníkem je měsíček. Nejen, že krásně vypadá a dá se používat i k léčbě (především ženských) nemocí, ale také pomáhá udržet škůdce dál od jiných rostlin.

Co tedy vysévat nebo sázet? Travní směsi s lučními květinami, nenáročné kvetoucí trvalky, bylinky (mateřídouška, měsíček, levandule, heřmánek, …), ale také - na těch větších zahradách - stromy a keře (líska, hloh, dub). Ve skutečnosti na výběru až tak nezáleží, víly milují všechny rostliny, ale vaší zahradě dodají na živosti právě ty, co nejvíc kvetou, voní a lákají hmyz. Vám zase ulehčí práci rostliny, které se samy o sebe postarají, takže nebudete nuceni k neustálému pletí a používání chemie. Dobrý zahradník vám poradí. Pokud narazíte na někoho, kdo vyznává "postřikovat a postřikovat", hledejte rady u jiného - anebo sami. Internet je dnes plný nejrůznějších informací na toto téma.

Další tipy:

  • Neshrabujte listí na podzim. Nejen, že působí jako přirozený mulč a chrání kořeny stromů před mrazem, ale také slouží jako zimní úkryt mnohým živočichům (ježkům aspol.)
  • Vyzdobte zahrádku dle svého vkusu - dejte si tam třeba sošky, lucerničky, lavičky. Nemusí to být nutně ve "vílím" stylu, ale pokud máte blízko k podobným dekoracím… jen dobře.
  • Nechte na zahradě hrát hudbu, spíše jemnou nebo veselou než tvrdý rock nebo metal.
  • Chovejte venku nějaké zvíře nebo pouštějte ven psa - ale mluvím tady o mazlíčcích. Víly budou jen velmi těžce snášet pobyt na zahradě, kde došlo k "zabijačce" jiných živých tvorů. Zašlápnutého brouka vám ovšem prominou, to se prostě stane, i když nechcete.
  • Pozvěte si přátele, uspořádejte zahradní večírek, bavte se. Není to nutné, ale přinese to do vaší zahrady dobrou atmosféru a to mají víly rády i přes to, že jsou jinak plaché.

Borec na konec - panda

7. září 2014 v 13:45 | Neri
Časopis uzavírá tzv. borec nakonec. Do tohoto čísla byla vybrána panda, která (ne)dělá
čest svému vzhledu rozkošného medvídka a nenechá si vzít svůj míč!