Proč je tak důležité mluvit pravdu?

23. července 2014 v 10:12 | Tammy |  Duchovní cesta
Nemyslete si, že neznám důvody, které lidi ke lhaní vedou. Nemyslete si, že nevím, jaké to má benefity a jaké to je, lhát. Jak je to snadné řešení, bezpečné, omluvitelné... říká se přece, že každý lže. Už jako děti se učíme lhát. A nemyslete si, že já lhát neumím. Šlo mi to výborně. Ano, přímo skvěle. Dokázala jsme lhát bez mrknutí oka, aniž bych nad tím zapřemýšlela. Však to sami znáte, takové ty drobné lži, které říkáte, abyste někomu neublížili.

"Nemyslím si, že jsi kráva..."
"Nikdy jsem ho neviděla s jinou ženou..."
"Miluji tě..."

Nejčastěji lhaním chráníme sebe.

"Já to neudělal..."
"Vůbec jsem tam nebyl..."
"To jsem neřekl..."
"Jasně, že to umím opravit..."

Proč to děláme, proč to děláme i přes riziko, že bude lež dříve či později odhalena? Odpověď zní: Naučili jsme se, že pravda není v pořádku. My nejsme v pořádku. Vy nejste v pořádku. Ono to není v pořádku. A psychologové by řekli, že z vývojového hlediska nebýt v pořádku, tedy nezapadat, vede k opuštění a následně ke smrti. Lidé jsou tvorové společenští a potřebují se navzájem, aby přežili. Bylo to tak kdysi a je to tak teď, ještě víc, než dřív. Jsme závislí na tekoucí vodě, na zbožích v obchodech. Bez všech těch tisíců a milionů lidí, kteří zajišťují vše, co denně spotřebujeme, bychom nepřežili. A tak se bojíme pravdy, bojíme se vyjít na světlo se vším tak, jak to je, protože by to znamenalo ohrožení.



Lžeme přátelům o tom, co si myslíme, protože máme strach, že by jinak odešli a nechali nás samotné.
Lžeme nadřízeným a kolegům, abychom si udrželi práci a díky tomu i svůj příjem.
Lžeme ve škole a také podvádíme, abychom školu dodělali, protože ji potřebujeme k sehnání práce.
Lžeme rodičům, abychom mohli dělat to, co chceme a oni nás nepotrestali, i když s tím nesouhlasí.
Lžeme dokonce i cizím lidem - abychom nebyli za blbce, lakomé, podezíravé, atd. atd. atd.

Lhaní vypadá jako neškodné řešení, ale neškodné není. To neříkám proto, že to ubližuje lidem kolem vás. Když umíte lhát tak dobře, jako jsem to uměla já, hrozí jen maličká pravděpodobnost, že vás odhalí. Problém je v tom, že lhaním ubližujete sobě. Proto jsem s tím předloni přestala. Můžu teď přímo vyprávět o tom, k čemu všemu mě rozhodnutí mluvit jen pravdu donutilo...

Naučilo mě to mlčet, když něco opravdu nechci říct anebo používat věty jako: Nechci ti to říct. Po tom ti nic není. To si nechám pro sebe. My všichni totiž máme právo se rozhodnout, kdy něco říct chceme a kdy ne. Dokonce i v zákoně je řečeno, že máme právo nevypovídat, ale ve svých osobních životech na to často zapomínáme. A já si myslím, že je lepší něco neříct, když nechci, než lhát a podávat mylné informace, jen proto, aby si někdo nepomyslel, že jsem morous nebo namyšlená nebo cokoli jiného. Má právo si myslet, co chce. A já mám právo mlčet.

Naučilo mě to trávit čas se správnými lidmi. Pokud jsem k lidem kolem sebe pravdivá, buď to neunesou a odejdou (tak vím, že se ke mně nehodí a nebyli bychom dobrými přáteli anebo se sami za sebe stydí a nedokáží říkat pravdu) anebo zůstanou se mnou a pak vím, že jejich city ke mně jsou skutečné, že mě mají rádi, mě, ne masku, co jsem si lhaním nasadila. Pokud se ovšem přátelíte s lidmi, kterým lžete a kteří vás neznají, znásilňujete sami sebe. Nutíte se být někým jiným, abyste nebyli osaměli, ale přitom jste osamělí, protože nejste sami sebou. To je něco, co se nedá dost dobře popsat, ale snad každý už to zažil. Pokud milujete kreslení, chcete své nadšení sdílet s dalšími umělci? Anebo se budete tvářit jako nadšení sportovci, dělat volejbal, který nesnášíte, jen proto, abyste byli s lidmi, kteří ho milují? A víte vůbec, jestli ho milují? Možná to předstírají stejně jako vy. Za ně zodpovědnost nemáte, ale za sebe ano. Buďte pravdiví.

Naučilo mě to být pravdivá k sobě. Když vím, že mě něco štve, tak mě to štve. Když mám chuť brečet, mám chuť brečet. Nejsem žádná drsňačka, co neuroní slzu. Sebepoznání je kklíčem ke všemu. Musíš poznat kdo jsi, aby sis to mohl zamilovat. Musíš pochopit, co máš rád, abys to mohl dělat. Musíš zkrátka zjistit, kdo jsi a když si lžeš, nezjistíš nic a nic nenapravíš ani nevyřešíš. Jak chceš vyřešit problém, když si odmítáš přiznat, že máš problém?

Naučilo mě to zodpovědnosti. Především co se školy týče, musím být ještě zodpovědnější než kdy dřív. Když něco považuji za zbytečné, tak to řeknu. Když něco nechci udělat, řeknu to. Když nějaký úkol neudělám, nevymluvím se na to, že jsem zapomněla. Prostě řeknu, že jsem ho neudělala. Samozřejmě, je třeba se naučit také slušnosti. Říkám pravdu, ale nedělám to radikálně. Neřeknu: Vysrala jsem se na to, nechtělo se mi. Řeknu: Já vím, že měl být úkol. Nemám ho. Neudělala jsem ho. A pak, čtenářský deník, společná lež všech studentů. Kdo ty knihy doopravdy čte, jeden z deseti? Nebo dva? Já jsem z těch poctivců, co je četli vždycky. Možná bych se na to mohla vykašlat, ale pak by stačilo, aby se někdo zeptal: Četla jste to nebo ne? A já bych byla v háji, protože nemůžu zalhat, že ano, takže bych musela přiznat podvod. Při pomyšlení na něco takového si to podvádění rovnou ušetřím.

Naučilo mě to říkat, co chci a co nechci a držet se svých hranic. Nelžu, takže zkrátka nemůžu říct, že něco nechci, když je to naopak. Nemůžu lhát o tom, co si myslím, co cítím, s čím souhlasím a nesouhlasím. Celé mé já, celá má životní pravda, může zůstat skryta mlčením anebo vyjevena přesně taková, jaká je. Nemůžu to přikrášlit, vylhat, pozměnit. A tohle je ten nejdůležitější bod ze všech. Když nemůžete lhát o tom, kdo jste, nezbyde vám nic jiného, než se s tím smířit. Ano, musíte se smířit s tím, kdo jste, se všemi vašimi klady i zápory a nebát se to vynést na světlo. Musíte si být jisti, že: Nestydím se za to, kdo jsem.

A když se naučíte toto, pochopíte, že jste v pořádku přesně takoví, jací jste. A pak pochopíte, že jsou v pořádku i ostatní, přesně takoví, jací jsou. Ne každého budete mít rádi, ale radši poznáte nehezkou pravdu hned na začátku a půjdete si z cesty, než se s někým bavit a pak zjistit, že to všechno byla lež. Pravda vás naučí toleranci a přijetí všech a všeho. To je její největší benefit. To je to, proč stojí za to říkat pravdu. Když se naučíte žít s pravdou, všechno bude v pořádku takové, jaké to je. A to vůbec není málo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama