Červenec 2014

Ke světlu se chodí tmou

26. července 2014 v 20:54 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů
Zamyšlení na téma naší temnoty a...

... proč lidé musí trpět? Proč ty nejsilnější osobnosti prošly nejhoršími katastrofami, zažily největší bolest, přišly o všechny své sny a iluze a spadly až na dno? Proč je utrpení tak důležité? Kolikrát jsem se na tohle ptala sama sebe, obzvlášť, když mi bylo nejhůř. A tím nejhůř nemyslím jen deprese a podobné, ačkoli... snad ano, ale je to příliš plytké a jednoduché označení. Ne každá svinská nálada je deprese. Chvíle, kdy selhaly mé snahy, rozplynuly se mi sny a především iluze. Iluze o mně. Iluze, které jsem si myslela, že ani nemám. Tentokrát nebudu mluvit o katastrofách války a podobných věcí, jsou i jiné bolesti. Souhlasíte se mnou, že bolest vychází zevnitř? Bolí nás naše vnitřní zranění, ne události, které na ně znovu a znovu upozorňují. Dokud ta vnitřní zranění nevyléčíme. Jenomže... ať už chceme nebo ne, jsme bytosti plné temnoty.

Ha, to je strašné. Po všech řečech o tom, jak je každý člověk bytost světla a lásky, jedinečná a hodna veškeré lásky své i svých bližních a najednou říkám, že je v nás temnota. Už, už jste málem uvěřili tomu, že jste láska a najednou - tohle! A v tom je ten problém. Dokud se bojíme své temnoty, dokud se tak strašlivě snažíme být správní a dobří, takoví, jaké nás chce společnost, jaké chceme my sami sebe mít... nepřijímáme se. Nejsme sami sebou. Nemilujeme se plně. Tečka!

Je to hnusné, je to odporné, je to strašidelné a zvrácené... co je takové? MY. NAŠE TEMNOTA. Dříve nebo později do ní budete muset nahlédnout, projít vším tím svinstvem, zažít si to až do konce a pak s tím žít. Mysleli jste si, že cesta k osvícení je cesta lásky a světla, cesta, kdy zapudíte ego a všechny špatné věci a budete najednou čistí a nevinní. Není to tak. Prostě nemůžete část sebe... potlačit. Ona tam bude. A bude se ukazovat. Bude vám ji promítat okolí, budete si ji přitahovat dál, budete utíkat a zavírat oči, ale PŘED SEBOU NIKDY NEUTEČETE. Není to možné. Takže si přestaňte lhát, přestaňte si hrát na hodné kluky a holky, přestaňte tvrdit, že tohle vy byste nikdy neudělali. Moudří lidé nejsou nevinní. Lidé, kteří se milují, nejsou čistí a nevinní a plní iluzí. Nejde to.

Takže se radši připravte na to, že budete chybovat. Budete závidět. Budete žárlit. Budete nenávidět. Budete obviňovat. Budete ubližovat. Budete podléhat pokušení. Budete agresivní. Budete zvrácení. Budete nemilosrdní. Budete sobečtí. A budete trpět. Vším tím temným si musíte projít, jinak to nezpracujete a neproměníte. Neříkám vám, že máte jít a někoho zavraždit. Možná to pro vás osud nachystal a stane se to. Ne vše lze ovlivnit. Proto je tak důležité nesoudit ostatní. Ale pak, když projdete tím vším, když se setkáte sami se sebou, s tím nejlepším i nejhorším co ve vás je, něco se stane. S vámi. A se světem kolem vás. Věřte mi, že pak přestanete soudit, přestanete obviňovat, přestanete nenávidět, protože začnete chápat. A přijímat. Mým úkolem zde je přijímat a naučit to i ostatní. Já mám také mnoho temnoty a musím se s ní vypořádat. Prošla jsem si věcmi, na které nejsem hrdá. Stala jsem se někým, kým jsem být nechtěla. Chtěla jsem být hodná, chtěla jsem být nevinná, nechtěla jsem ubližovat. Ale nešlo to. A dodnes mám někdy problém to přijmout. Ale musím. Protože... není možné zůstat nevinný a nebýt slepý.

Písnička tak trochu k tématu, kterou momentálně poslouchám :) Halestorm - I´m not an angel

Proč je tak důležité mluvit pravdu?

23. července 2014 v 10:12 | Tammy |  Duchovní cesta
Nemyslete si, že neznám důvody, které lidi ke lhaní vedou. Nemyslete si, že nevím, jaké to má benefity a jaké to je, lhát. Jak je to snadné řešení, bezpečné, omluvitelné... říká se přece, že každý lže. Už jako děti se učíme lhát. A nemyslete si, že já lhát neumím. Šlo mi to výborně. Ano, přímo skvěle. Dokázala jsme lhát bez mrknutí oka, aniž bych nad tím zapřemýšlela. Však to sami znáte, takové ty drobné lži, které říkáte, abyste někomu neublížili.

"Nemyslím si, že jsi kráva..."
"Nikdy jsem ho neviděla s jinou ženou..."
"Miluji tě..."

Nejčastěji lhaním chráníme sebe.

"Já to neudělal..."
"Vůbec jsem tam nebyl..."
"To jsem neřekl..."
"Jasně, že to umím opravit..."

Proč to děláme, proč to děláme i přes riziko, že bude lež dříve či později odhalena? Odpověď zní: Naučili jsme se, že pravda není v pořádku. My nejsme v pořádku. Vy nejste v pořádku. Ono to není v pořádku. A psychologové by řekli, že z vývojového hlediska nebýt v pořádku, tedy nezapadat, vede k opuštění a následně ke smrti. Lidé jsou tvorové společenští a potřebují se navzájem, aby přežili. Bylo to tak kdysi a je to tak teď, ještě víc, než dřív. Jsme závislí na tekoucí vodě, na zbožích v obchodech. Bez všech těch tisíců a milionů lidí, kteří zajišťují vše, co denně spotřebujeme, bychom nepřežili. A tak se bojíme pravdy, bojíme se vyjít na světlo se vším tak, jak to je, protože by to znamenalo ohrožení.



Není jedna láska

21. července 2014 v 8:20 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů

Citace pochází z příběhu o Evě a Lilith, který se mi z nějakého důvodu velmi zalíbil. Připadá mi, že je to skvělý úvod k úvaze, kterou pro vás dnes chystám. A když už mluvím o úvahách, než začnu, chci se zmínit o jednom nápadu. Není to nic nového, mnoho blogerů už to také napadlo a úspěšně svůj nápad i uskutečnili. Řekla bych, že tento fenomém se nazýva vlogy. Já tedy vypadám na videu děsně blbě, ale mluvím vlastně docela ráda a některé věci je jednodušší vysvětlit přímo mluveným slovem, ačkoli vím, že i písemný projev mám víc než dobrý. Každopádně, zajímá mě, jestli byste měli zájem o videa, kde bych přímo mluvila na určitá duchovní či společenská témata. Můžete hlasovat v anketě pod článkem. A teď už k tématu.

Ač je dle tradičního křesťanského pojetí příběh o Lilith příběhem o zlu, zradě a ženské špatnosti, podle mého je to spíš příběh o lásce. Především ta jeho verze, na kterou odkazuji nahoře. A možná, že není jedno poznání, jedna pravda, jedna možnost ani jeden ráj, vlastně je velmi pravděpodobné, že ne, protože každý máme svou pravdu, své možnosti a svůj ráj, ale jedno vím určitě - není jen jedna láska. Ano, slyšela jsem, že existuje jen jedna láska, jen ta, ze které je stvořen vesmír a to všechno kolem, ale kdo ji zažije na tomto světě? Nikdo, protože pak by neměl důvod být naživu. Neměl by už se co učit. A tak v naší pozemské realitě není jen jedna láska a já, která lásku kdysi nesnášela, jsem se o tom mohla mnohokrát přesvědčit.