Červen 2014

Ženy žijí emocemi

25. června 2014 v 17:42 | Tammy |  Posvátné ženství
Je až neuvěřitelné, kolik nedorozumění mezi muži a ženami vzniká jen kvůli prostému faktu, že ženy žijí přítomným okamžikem a emocemi (neboť ty setrvávají v přítomné okamžiku vždy) a muži žijí myslí a v dlouhodobém horizontu. Ženy mluví, aby říkaly, co si myslí - ale to, co si myslí, je ve skutečnosti to, co cítí. A protože se emoce mění, tak se mění i to, co žena říká. A pak tady máme spoustu mužů, kteří říkají: Ženy se nedají pochopit. Ženy lžou. Ženy neví, co chtějí.

A pak přichází modelová hádka...

Žena: Ty si mě vůbec nevšímáš, nikdy si na mě nenajdeš čas, nezáleží ti na mně! (v aktuálním okamžiku se cítí nemilovaná, odstrkovaná, chce prostě trochu pozornosti, chce cítit, že muži na ní záleží... pro ni naprosto jasné sdělení a chce slyšet odpověď typu: Dobře, takže zítra si spolu někam zajdeme... nebo alespoň obejmout a ujistit, že se muž bude víc snažit)
Muž: To není pravda, vždyť včera jsme si povídali a minulý týden jsme byli v kině. (naprosto nechápe, co ženě vadí, cítí potřebu se bránit, má pocit, že ona dost neoceňuje, co on pro ni dělá, a jen vymýšlí nesmysly)

Výsledek tohoto? Žena se začne cítit ještě hůř. Muž jí říká, že její pocity vlastně nejsou v pořádku. Ale ona se doopravdy cítí zrovna osamělá a nemilovaná a je jí úplně jedno, že někdy někde byli. Potřebuje situaci řešit v přítomném okamžiku. Potřebuje teď změnit své emoce z aktuální situace. Ale místo toho se zhoršily. V dlouhodobém horizontu žena vyřeší situaci tak, že se muži přestane svěřovat, přestane říkat, co jí vadí, bude mlčet. Bude to dusit v sobě. Skvělé, myslíte si, pánové? Vůbec ne. Tohle jen znamená, že vám žena už nevěří. Možná už nevěří ani svým pocitům, ale ony nezmizí. A protože je nemůže řešit s vámi a nevěří vám, že jí emoce nějak zlepšíte, začne hledat náhradu jinde. Začne hledat jiného muže, který ji přijme takovou, jaká je, i s jejími emocemi. Najde si milence. Anebo začne mít pocit, že vztah s vámi už jí nic nedává a prostě odejde. Nebo bude dlouho nešťastná, zajídat to jídlem, potlačovat emoce, atd. a nakonec stejně skončí v čekárně psychologa anebo u rozvodového právníka. Žena s nemůže odpojit od svých emocí.

Teď si možná klepete na čelo, že to přeháním, ale takhle to funguje. Ani žena si to vždy neuvědomí, no, je to zcela běžný scénář. Nerespektujete její pocity - ztratíte její důvěru - žena je s mužem, kterému nevěří, necítí oporu - odchází.

Pochopit tohle pomáhá, je to takový základ, na kterém stavět, ale tím cesta nekončí. Jakmile pochopíte toto, je třeba se naučit ještě dvě věci. 1. Nebrat si její stížnosti osobně. Žena se cítí, jak se cítí. Ne vždy je to vaše chyba, mohlo ji rozrušit něco jiného, díky čemu teď vidí i vztah s vámi jinak, než jak to "normálně" je. Možná vám řekne, že to je vaše chyba a nemyslí to vlastně vážně a později toho bude litovat. Takže na vás je, i když to (hádám) není jednoduché, si to nebrat osobně a podívat se na ženu spíše jako na... no napadá mě přirovnání porouchaného přístroje, ale s takovým přístupem by se spíš naštvala. Hlavně jí neříkejte, co má dělat jinak a jak se má jinak cítit. 2. I když je to zrovna tím posledním, co chcete udělat, nějak jí dokažte, jak moc vám na ní záleží. Nejlépe způsobem, kterému ona rozumí, každá žena je jiná. A vy byste měl znát svou ženu.

Věřte mi, že jakmile ji něčím potěšíte, dokáže rychle zapomenout na předchozí špatné emoce, protože se začne cítit líp a tímpádem začne mít i pocit, že jí rozumíte (i když nerozumíte...), protože jste jí zlepšil náladu a bude ráda, že s vámi je. Ne vždy je to tak jednoduché. Hlavně proto, že muž mnohdy neví, čím ženu skutečně potěšit a někdy to neví řádně ani ona sama a když se jí zeptáte, řekne něco jiného, než co chce doopravdy. Protože, prostě... emoce se těžko analyzují. Dobrou nápovědou je sledovat, na co si nejčastěji stěžuje. A když to neomůže, zkuste nastudovat jazyky lásky a vypátrat, který je ten její. Udělají jí radost slova, doteky, pomoc v domácnosti, dárek nebo pozornost? Mnoho mužů prostě donese kytku a vůbec jim nedochází, že jejich žena potřebuje "ke štěstí" něco jiného. Na chvíli je potěšená, ale pak se zas vynoří nedostatek v oné pro ni nejdůležitější oblasti (jako kostlivec ve skříni) a cítí se zase špatně.

Složité, že? Ale já věřím, že to zvládnete, pokud vám na ženě opravdu záleží. Navíc šťastná žena je mnohem lepší společnice, než nešťastná, na tom se jistě shodneme. A když se cítí šťastná a milovaná, téměř si nestěžuje, což také oceníte, ne? Možná vám přijde, že na to jdu moc jen z jednoho pohledu věci, že i muži jsou často nepochopení. To je pravda, ale já nejsem muž, neznám jejich úhel pohledu příliš detailně. Článek na obdobné téma od muže jistě někde seženete. Nebo si přečtěte nějaké knihy o rozdílech mezi muži a ženami. Nejlepší pochopitelně je, když se o pochopení snaží obě strany, ale málokdy to tak funguje. Přesto věřím, že můj článek pomůže alespoň některým k zlepšení jejich vztahů :)

Chci jen jedno

16. června 2014 v 21:01 | Tammy |  Mé deníkové zápisky

Prosím, miluj mě…

Miluj mě přesto, že jsem taková, jaká jsem.

Miluj mě přesto, že chci vždycky víc, než si myslím, že můžu mít.

Miluj mě přesto, že jsem nešťastná, zoufalá, nenasytná, nemravná, šílená, divoká, nevyzpytatelná, hysterická, nevrlá, protivná, smutná, hádavá a zlá a vyčítám ti, že mi nedáváš, co chci.

Neber si to osobně, jen se mě snaž pochopit. Nebo se nesnaž. A miluj mě.

Miluj mě, i když si někdy myslím, že si to nezasloužím.

Obejmi mě, když pláču. Pohlaď mě. Polib mě. Dovol mi občas usnout ti v náručí.

Buď tu pro mě, když tě potřebuji.

Miluj mě takhle, to mi stačí. Nepotřebuji květiny ani vyznání. Jen vědět, že ti na mně záleží.

Když říkám, že chci umřít, prostě mi řekni, ať žiju pro tebe. To mi jako důvod stačí.

Miluj mě, i když po tobě toužím a vždycky budu - a ty mě nemůžeš lovit.

Nejsem zvíře. Jsem jen žena.

A ti nejzoufalejší z nás potřebují vždy jen jediné - lásku.

Miluj mě, i když si myslíš, že to nedokážeš.

Miluj mě a já budu žít.

A jestli nechceš, nech mě odejít. Vždyť mrtví už lásku nepotřebují.


Má první kniza k zakoupení online

10. června 2014 v 16:51 | Tammy |  Mé deníkové zápisky
Ten dlouho očekávaný den konečně nastal - DOPSALA JSEM KNIHU! A nejen to, že jsem ji konečně dopsala, ale také jsem vytvořila obálku, doplnila pár věcí, zkontrolovala ji a VYDALA JI online, jako e-knihu, k zakoupení. Tímto děkuji známému ze školy, který mě k této možnosti navedl. Dřív jsem si ani nemyslela, že se mi povede knihu nějak vydat :)

Příliš jsem o ní nepsala, nechtěla jsem dělat věrným čtenářům marné naděje, kdyby to nakonec nevyšlo, ale vyšlo a kniha je na světě. Protože je to jen elektronická verze, tedy bez nutnosti platit tisk atd., cena je nízká (nějakých 166 Kč). Po více než roce hraní hry (na základě které kniha vznikla) a roce psaní jsem se svým dílem konečně docela spokojená. Ale dost řečí okolo, určitě vás zajímá, co je to vlastně za knihu. Název knihy zní Paní kostí a její Krvavá spravedlnost. Jedná se o fantasy román a jak už jsem zmínila, celý jeho děj vznikl během hraní Neverwinter Nights na serveru Thalie. Tímto děkuji všem hráčům, kteří se mi připletli do cesty a dali knize její příběh. Věřte mi, že všechny ty šílenosti jsem sama nevymyslela... jen většinu z nich.


Má oficiální obálka a anotace:




Dávejte si pozor na krásné čarodějky. Mohou vás připravit o všechno.

Nerisa je žena, která si bere co chce. Neohlíží se na pravidla ani na morálku a chce toho hodně. Když dostane šanci zbavit se dohledu svého otce, neváhá a vydá se do království za moře spolu se svým bratrem. Věří tomu, že v Karathe na ni čeká vytoužená svoboda, ale brzy zjistí, jak velmi se mýlila. Její bratr, ctnostný rytíř, ani v nejmenším neschvaluje její chování a co víc, chová se jako hlídací pes. Ve městě možností se Nerisa odmítá vzdát své svobody ani zakázané nekromancie, která jí učarovala. Vymyslí ďábelský plán, jak dostat bratra na svou stranu a získat vše, po čem touží. Naneštěstí nějak zapomněla počítat s komplikacemi - třeba v podobě tajemného zlodějíčka Gorana.

Příběh, který se skutečně odehrál v jedné fantasy online hře...



(Pro ukázku rozklikněte celý článek)