Květen 2014

Nečekaná řešení, kafe a setkání

24. května 2014 v 20:01 | Tammy |  Mé duchovní zážitky
Už je tomu pár let, co jsem, jako mnozí jiní, objevila knihu Tajemství. Mám ji tady na stole, někdy si ji čtu, když mám špatnou náladu a potřebuji dodat naději. Ale přečetla i spousty jiných knih na podobná témata a jiná esoterická a tak dále a prošla si hodně dlouhým vývojem, než to opravdu začalo fungovat. Ano, když někdo tvrdí, že věří v zákon přitažlivosti (co si myslíme a cítíme si přitahujeme do života), často se ho lidé ptají: A vám to funguje?
Ano, mně to funguje, ale nebylo to ze dne na den. Trvalo několik let, než jsem se dostala k viditelným výsledkům a pořád ještě jsou to drobnosti. Jako odchovaný pesimista to mám možná těžší, ale tím spíš je skvělé, že to funguje i na mě. A jak to tedy funguje? Zákon přitažlivosti se projevuje jednoduše milými "náhodami". Někdy přímo skvělými! A teď už jsou pevnou součástí mého života. Někdy mě to těší, někdy se tomu směju a někdy bych ten zákon zrušila. To už je život.

Ale teď ke konkrétním případům, abyste si dokázali představit, jak to vypadá. Nečekejte, že hned vyhrajete milióny a pořídíte si auto, vilu a všechno ostatní. To dokáže jen pár lidí, my ostatní potřebujeme čas a víru. Takže se svěřím s pár takovými "náhodami", co mě běžně potkávají.

- Chtěla jsem si koupit černou sukni. Chtěla jsem, aby byla tak po kolena, do áčka, slušela mi a stála 250,- Peníze jsem měla, ale pořád se mi do těch nákupů moc nechtělo, odkládala jsem to. A pak jsme šly ven s kamarádkou a některou napadlo, že tedy zajdeme na nákupy, když každá něco chceme. Obcházely jsme obchody, prohlížela jsem sukně, ale žádná nebyla dle mých představ. Nevadí, tak prostě počkám, až nějaká bude, není kam spěchat, pomyslela jsem si. Ono je hodně důležité brát tyhle věci s klidem, nenervovat se, prostě počkat, co se stane, nechat to být. No ale pak jsme šly do dalšího obchodu a hádejte co - byla tam. Přesně dle mých představ, přesná cena. Zkusila jsem si ji, líbila se mi, koupila jsem. Náhoda?

- Jedna poměrně slavná osobnost měla autogramiádu v knihkupectví, kde jsem byla na praxi. Učitelka češtiny mě vybrala, že s ní mám udělat rozhovor do školního časopisu, ale rozhovor měl být až večer a já potřebovala na večeři na internát, protože jinak bych byla celý den bez jídla, neměla jem na oběd, jen na vlak. Napsala jsem tedy učitelce, že to asi nestihnu. Druhý den mi volal zástupce ředitele ze školy, že mi výjimečně škola proplatí oběd, abych na autogramiádu mohla. Navíc mi ještě kolega řekl, že se v budově prodávají fornetti pro zaměstnance se slevou. Tak jsem se ten den dobře najedla, stálo mě to dohromady 20 korun, autogramiáda se vydařila... problém vyřešen.

- Včerejšek byl vyloženě dnem synchronicity. Chtěla jsem jít večer na ohňostroje a plánovala to už pár měsíců, co jsem se o tom doslechla, ale nějak mi to vypadlo z hlavy. No a včera mě na praxi upozornili, že ty ohňostroje jsou hned ten den a jeden kolega se dokonce nabídl, že mě doprovodí. Všechno tak samo od sebe. Ohňostroje jsem viděla a večer si užila. A to není všechno. Řešila jsem s paní vedoucí prodejny něco kvůli praxi a potřebovala mluvit s ředitelkou školy. Sotva jsem vyšla z budovy a vydala se na tržiště (pořídit si konečně meloun, na který jsem měla chuť...) narazila jsem "náhodou" na paní ředitelku. To jsou mi věci, že?

- Už nějakou dobu mám dopsanou knihu a chtěla jsem ji vydat, ale nelíbila se mi představa doprošování se nakladatelů. Opět jsem se shodou okolností dostala do vydavatelství, kde mi jeden spolužák navrhl web s možností nahrávání a prodeje knih v elektronické podobě. Vzala jsem si odkaz a pustila to na chvíli z hlavy, než dodělám korektury a nakreslím si obálku. Pořád se mi do kreslení nechtělo, nevěděla jsem ani, co tam pořádně dát, ale jednoho dne se mi povedlo ji stvořit (asi nejhezčí věc, co jsem kdy nakreslila). Dodělala jsem korektury a teď je kniha už vlastně vydaná, jen mě čeká sepsat vhodnou anotaci a dát upozornění sem na blog. Bude to brzy :)

- Trik s kafem. Představte si kafe, že ho chcete přitáhnout... zkusila jsem to a narazila na automat s kafem a měla i peníze, ale protože kafe nepiju, nakonec jsem tuhle věc nepřijala a nekoupila si ho. Vždy je třeba přijímat.

- Pak tady jsou takové ty úplné drobnosti, jako že přijdu na zastávku a hned mi něco jede nebo mi někdo řekne, co zrovna potřebuji vědět, aniž bych se musela zeptat. A tak podobně. A je to úžasné :)

Takže pro ty, kteří by stáli o návod a nestačí jim kniha Tajemství...

1. Myslete na to, co chcete. Pomyslete na to, ale nedržte tu myšlenku křečovitě, nepřipomínejte si to pořád a hlavně si neříkejte, že to "přece musí vyjít a kde to je a proč to ještě není". V klidu. Berte to jako hru. Pomyslete na to, představte si to, prociťte vděčnost nebo radost nebo cokoli hezkého a nechte to být. Klidně na to zapomeňte.
2. Během dne, týdne, záleží na tom, jak "velké" přání to je dle vaší mysli (miliony za pár let, pokud vůbec, máte-li "chudé myšlení"... pak už je třeba zapracovat hlouběji na změnách, než jen přitahovat) se to objeví. Pak to musíte přijmout. Máte-li n to jídlo peníze, kupte si ho, nečekejte, že vám ho někdo dá zadarmo. To se může taky stát, ale využijte příležitost, kterou máte. Někdy k cíli vedou zcela nesouvisející možnosti... ale! dělejte jen to, co vás těší. Pokud máte z toho způsobu špatný pocit, nedělejte to tak. Ačkoli, je rozdíl mezi tím nechtít něco zaplatit kvůli tomu, že se cítíte chudí (to pak tu chudobu jen posilujete) a nejít na rande, když z toho máte vážně špatný pocit a nevíte proč. Někdy je těžko rozlišovat mezi intuicí a vnitřními špatnými vzorci. Ale hej, hlavu vzhůru, máte celý život na to, se to naučit.
3. Přijměte, konejte, užijte si, radujte se ze splněného přání, poděkujte! A když vám to naladění vydrží, začnou tyhle věci přicházet samy, bez nejmenší námahy. Je to o cviku, zvyku a víře :)

Animefest

12. května 2014 v 19:20 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů
V pátek Brno ožilo díky Animefestu. Cestou z praxe jsem se musela nacpat do tramvaje s bandou mladých lidí v nejrůznějších oděvech, které okopírovali ze svých oblíbených anime. Jsou okopírované, ok, beru na vědomí, ale i tak - bylo to úžasné!!! Jak je rok dlouhý jsem neviděla pohromadě tolik lidí v úžasných šatech, s takovým tím neotřelým stylem. Prostě jsem si to užívala. Už cestou na šalinu mi padla do oka dívka v šatech jako vystřižených z victorian lolita magazínu, přes ně s kabátkem a vlnkami ve vlasech, prostě chodící panenka. Některé kostýmy návštěvníků byly vyvedené do nejmenších detailů, zkrátka dokonalé. No vážně, proč tak lidé nechodí častěji? Proč se tahleta anime móda více nerozšíří i do běžných šatníků. Alespoň by se mohli inspirovat. Ne, nejsem zastánce růžových paruk a přeplácaných stylů (i když i takové jsou), ale prostě miluji originálnost a tak vůbec. Což mi připomíná, že dneska jsem navštívila svůj oblíbený obchod a přímo se zamilovala do jedné sukně. Byla tak krásná, jedinečná a prostě moje. Ach, kéžby jen ta cena byla nižší. Můžu si alespoň namlouvat, že sukně v mém stylu prostě má stejně vysokou hodnotu, jako já. Otázkou je, kdy mi někdo mou hodnotu vyplatí. Ale to už odbíhám od tématu.
Takže co vám měl dát tento článek, co že to vlastně miluji?

Miluji originalitu v oblékání.
Miluji, když má někdo svůj styl a ten k němu sedí.
Miluji, když mají lidé odvahu vyjít do ulic v šatech z jejich oblíbeného anime.
Miluji tu atmosféru, když spolu cizí lidé vtipkují. Nebo si obdivují šaty :D
A jestli jsem to ještě nezmínila... miluji, když šaty slouží jako sebevyjádření.
Ne jen něco na zakrytí. Ne něco, co vás zařadí do davu. Sebevyjádření.

Na Animefestu jsem nebyla (díky bohům, ta fronta před kasou byla šílená, jela jsem kolem výstaviště...), nejsem ten správný fanoušek, ale i tak se mě dotkl a zase jednou oživil můj malý svět. Malý? Při akcích, jako je tato, mám pocit, že Brno je celý můj svět. Oproti Ostravě to tam zkrátka žije, pořád jsou nějaké akce, pořád se něco děje. A to miluji. Miluji ten svůj malý velký svět, kde to žije, kde se lidé nebojí být originální a kde je co zažít a na co koukat. A miluji Brno.

To jen takové krátké okýnko z mého života, zatímco nálada psát jaksi chybí. Ale myslím, že přístí článek bude na téma: Miluji knihy! Protože s nimi teď trávím až nezdravě mnoho času.