Listopad 2013

Pochopila jsem, ale...

22. listopadu 2013 v 22:37 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů
To, že máme s některými lidmi hodně společného, ještě neznamená, že spolu budeme šťastní. Nezáleží na tom, kolik spřízněných duší potkáme - žádný není "ten pravý" nebo "ta pravá". Ano, každý je jedinečný, ale není jediný na světě, s kým nám může být dobře. Každý z nás je originál a proto ani nemůžeme najít svou druhou polovinu někde jinde. Je v nás. Proto je zbytečné lpět na jednom člověku, smutnit a žárlit, když jediný, s kým potřebujeme mít napořád krásný vztah, jsme my sami. A tak... život jde dál...

Tohle všechno vím a uvědomuji si, ale proč se ani přes to necítím líp?
Jedna má spřízněná duše by řekla... protože je to lidské.

PS: Také tak milujete, když po celém dni skládání střípků a sledování znamení pochopíte sdělení,
ale stejně máte pocit, že vám to vůbec nepomohlo? Ano, byla to ironie.

Když něco končí...
něco nového někde začíná.


Čtvrtý měsíc bez masa

20. listopadu 2013 v 17:15 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů
Ač se tomu někteří lidé divili, nebývala jsem vegetariánka. Miluji zvířata a nelíbí se mi, že žijí celý život v klecích jen proto, aby pak byla zabita a snědena rozmazlenými lidmi. Říkala jsem si, že jednou, až budu dospělá a odstěhuji se od rodičů, přestanu maso jíst, protože mi stejně nijak zvlášť nechutná a je mi to i morálně nepříjemné. Jenomže jsem pořád žila s matkou, ta si už tak stěžovala, že skoro nic nejím a nechtělo se mi s ní dohadovat ještě kvůli tomu. V srpnu jsem se od rodičů odstěhovala. Asi měsíc jsem byla čistě na vitariánské stravě, jen ovoce a zelenina, a vyhovovalo mi to. Bylo léto, všude stánky s ovocem a zeleninou, hlad jsem moc neměla a užívala si to. Měla jsem období skvělé nálady a tak mi vařené jídlo ani nechybělo. Cítila jsem se zdravě, zlepšily se mi vlasy a téměř zmizely veškeré tělesné pachy. Naneštěstí šla dolů i váha, což je v prvních měsících normální, pak se zase má zvednout. I tak mě to vyděsilo, začala jsem nad tím moc přemýšlet a jak víme, psychika na tělo velmi působí, takže jsem se zacyklila v té nízké váze.
Pak přišly nějaké špatné zprávy a psychicky jsem se dostala dolů a začaly mi chybět vařené věci, sladké, prostě takové ty "utěšováky", takže jsem zase pomalu zařadila vařené zpátky. Dokud na to nebudu zase psychicky připravená, prostě zůstanu u "normálního jídla". K masu už jsem se nevrátila. Vůbec mi nechybí, netoužím po něm, jsem ráda, že už ho nejím. Matka to prostě přijala a když k ní přijedu, vaří bez masa. V jídelně byli zpočátku zaražení, ale teď už si jen občas povzdechnou: "Nojo, vy vůbec nejíte maso, co?" A já řeknu, že ne, tak se mi snaží podstrčit alespoň dva saláty, abych neumřela hlady.
Nevím, jestli to má nějaké obzvláštní zdravotní výhody. Nevšimla jsem si žádných změn v energii, psychice ani ni čem jiném. Až na jednu věc - maso mi strašně smrdí a mám k němu odpor. Co ho nejím, prostě vidím a cítím mrtvolu a nedokážu si představit, že bych něco takového dala do svého těla. Člověk si vážně zvykne na všechno, jakkoli mu to škodí (viz cigarety apod.), ale jakmile si odvykne, uvědomí si, jak je to nepřirozené. Z tohoto důvodu si myslím, že by člověk neměl jíst maso, že to opravdu není přirozené. Copak lidem smrdí čerstvé jídlo? Ne, jen zkažené, je to přirozená výstraha, aby ho nejedl. Stejně tak by to mohla být výstraha proti masu. A co se týče bílkovin: Víte, že tělo živočišnou bílkovinu rozkládá na aminokyseliny, ze kterých skládá samo bílkoviny znovu? A ten rozklad je prostě akce navíc. Z ovoce a zeleniny všechny potřebné látky dostává i bez rozkladu. Jen je škoda, jak málo jich v moderních přešlechtěných a přehonjených plodinách je. Takže ne, maso mi nechybí. Nevnucuji nikomu vegetariánství, jezte si co chcete, ale já osobně cítím, že pro mě to správné je a to mi stačí :)