Únor 2013

Proč JÍT za svými sny

25. února 2013 v 16:09 | Tammy |  Moudra ze života
Co nejhoršího se může stát, když se pokusíte?
To nejhorší možné je, že SELŽETE.

Co nejhoršího se stane, když se ani nepokusíte?
SELŽETE, bez naděje na to, že to bude jinak.

A co nejlepšího se může stát, když se pokusíte?
USPĚJETE.

Ale když se nepokusíte, čeká vás JEN NEÚSPĚCH.

Vždycky je výhodnější se pokusit. To jen strach tvrdí opak.


Priority

14. února 2013 v 23:23 | Tammy |  Mé deníkové zápisky

... ale už jsem na tom o dost líp, než při psaní minulého článku. Přechodná špatná nálada u mě v zimě není nic neobvyklého, ale teď se do toho zamotala kupa dalších věcí, pár starostí, problémů a už to je - několik dost zkažených večerů. Teď můžu říct, že jsem se zase dokopala na správnou cestičku. Co jsem doufala, že se změní, se nezměnilo... a tak jsem si priority seskládala zase do původního stavu. Možná trochu zodpovědnějšího, než u mě bylo obvyklé.
Asi jsem potřebovala chvíli oddechu, ale už se blíží jaro, takže je na čase přestat pospávat a dát se do práce. Mám docela dost plánů, snad ještě víc, než v minulém roce a to už je co říct. Samozřejmě mi s jarem zase začne ježdění na zahradu, larpy, víkendovky na pomoc přírodě a tak podobně, ale snad budu mít už více času i na blog. Zase tak trochu vstupuju do dění.
Stále ještě se věnuji kytaře, zpívám a píšu knihu, i když teď byla tak týdenní pauza. Ale bude víkend, času dost.
Potřebuju se konečně dokopat k tomu, abych pořídila nějakou nahrávku a začala se trochu snažit opravdu být zpěvačka, ne o tom jen snít. Ano, nejsem zrovna superstar, která se svým hlasem dokáže zázraky (Např. přesvědčit ostatní, že zpívat umí, když neumí. Nejsem podvodnice jako někteří...), ale i tak začínám pomaličku, pomalinku věřit, že to se mnou není tak marné jak jsem si poslední roky myslela.
A krom toho, abych nezapomněla, jsem si nechala změnit křestní jméno. Krom zařizování po úřadech mě tedy čeká ještě hodně údivu a negativních reakcí spolužáků, učitelů, rodiny, aspol. Matka to vzala dost blbě, což jsem čekala. Jsem doma za černou ovci, zrádce vlastní krve, bezohlednou potvoru a tak dále. Žít si po svém holt něco stojí, většinou spoustu nepochopení ostatních a snášení projevů tohoto nepochopení. No, snad si brzy všichni zvyknou a budu mít pokoj. Nemohla jsem to nechat tak... připadalo mi, jako by ta osoba s mým starým jménem byla někdo úplně jiný. Cítila jsem se nepříjemně, když ho někdo používal. Strašně jsem se od dětství změnila a všichni ti lidé, co brali moje jméno do úst... nejradši bych na ně zapomněla a udělala tlustou čáru za minulostí a začala znovu. Což dost dobře nejde, takže alespoň budu pokračovat líp. Takže nyní se jmenuji Nerisa. Jsem hádám jediná či jedna z pár v republice. Jako bych už tak nebyla dost neobvyklá osoba xD A znamená to údajně vodní víla. Navíc zkratku Neri už používají roky víly, nejbližší přátelé a vůbec je to taková moje... srdcovka :)
No a jinak jsem strávila večer psaním zápisů do praxe, což je obvykle zdlouhavá, otravná a podle mě zbytečná činnost. Tentokrát taky, ale provádím ji s menším odporem. Alespoň něco dělám, nemám pocit, že se válím a neřeším věci, které nevyřeším. Aby se ze mě s takovou nakonec nestala šprtka po všech těch letech flákání.
A ještě úplně nakonec... našla jsem svůj dvojpaprsek, svou druhou polovinu. Strašně ráda bych řekla, že je všechno skvělé, padli jsme si do náruče a kdovíco, ale v životě takhle jednoduše nic nefunguje. Máme každý svůj život, svůj svět, své problémy... jedno jak podobné si jsou. No, alespoň o starost míň. Nemusím už hledat a snít o věcech, které se nikdy nestanou xD Radši dopíšu ten zápis, vezmu svoji poloanglickou knížku irských pohádek a půjdu spát. Tak snad zase brzy...

Most přes minulost

12. února 2013 v 22:00 | Tammy |  Mé deníkové zápisky
Moje naděje je jako fénix. Každý večer umírá a oplakávám ji. Ráno jsem šťastná. Naděje se znovu narodí z popela, jen abych ji pak mohla večer zase ztratit. Jo, tak se teď cítím. Některé věci nejdou napravit. Možná je na čase spálit mosty a nechat naději, aby už znovu nevstala. A tohle... nikdy mi ta píseň nebyla bližší než v těchto dnech.

Most přes minulost

Neber mi sen, víš
můj sen o probdělých nocích.
Neber mi sen
a vrať mi zpátky ten pocit.
že nejsem osamělá
v tobě se ztrácím celá.

Lhát, musím ti lhát příteli můj
já svůj osud znám, mě nelituj
Když pravda je horší než lež,
pak už jen snům věřit chceš,
když vstoupíš na poslední
most přes minulost.

Zbyl mi jen sen, víš
můj sen o probdělých nocích
Zbyl mi jen sen
aspoň ve snu zažít ten pocit,
že nejsem osamělá,
v tobě se ztrácím celá.

Lhát, musím ti lhát příteli můj
já svůj osud znám mě nelituj
proč nesmím proč nesmím se ptát
ještě stoupám, nebo už je to pád
proč čeká mě podivný most přes minulost.

Proč nesmím, proč nesmím se ptát
ještě stoupám nebo už je to pád
proč čeká mě podivný
most přes minulost.




Smlouva o vtělení

7. února 2013 v 12:09 | Tammy |  Sebepoznání
Tohle je moc hezké a pravdivé, takže to hodlám s čistým svědomím sdílet.
Smlouva o vtělení aneb podívejte se, co jste vlastně všichni "podepsali".