Listopad 2012

Transformace přichází... a co já?

6. listopadu 2012 v 17:32 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů
Tak už internetem proletěla zpráva, že 21.12.2012 nastane třídenní zatmění. Máme se zabednit doma, nekoukat ven, nechodit ven a nachystat si zásoby na následující dny. Bude úplná tma a nepůjde elektřina. Čas se bude táhnout kdovíjak a co se bude dít? Nikdo neví.
Mám strach? Panikařím? Ne, ani v nejmenším. Tak tedy tomu nevěřím? Ale to víte, že věřím. Čekám na ten den vědomě tři roky, nevědomě celý život. Alea iacta est. Jestli se něco má stát, tak se to stane a já se na to těším. Těším se na to, až příjde to období potom. Jestli to bude jak se říká, konečně se svět změní. Bude to tady ráj. Jistě, bude na tom mnoho práce, ale od toho tady jsem. Ne abych seděla zalezlá u počítače, chodila do práce nebo vychovávala děti. Já vždycky chtěla víc. A údajně to přichází. Co víc si můžu přát?
Nebojím se toho, že bych to nepřežila. Za prvé, mám hlubokou důvěru. Důvěru v to, že se stane přesně to, co se má stát a že to bude správné. Důvěru v´bohy, anděly, víly a především přírodu. Důvěřuji této Zemi. A důvěřuji také sobě. Co si pamatuji tak se znám téměř osmnáct let, ušla jsem dlouhou cestu, hodně poznala a pochopila a stala se člověkem, kterým jsem teď. Připadám si natolik jiná, že už mi nesedí ani vlastní jméno, jako by to byl někdo jiný. A věřím si, vím, že má-li to tak být tak to zvládnu. Zvládnu tak či onak úplně všechno, co bych mohla ztratit? Život, řeknete si. Život v tom světě jaký je teď se dá snést, dá se zařídit docela uspokojivě, ale jsou věci, které budou pořád hlodat a jestliže odsud odejdu, no tak co? Moje duše nezmizí, o tu nikdy nepříjdu. Půjdu dál, vždycky půjdu dál. Není se čeho bát.
Teď je čas věřit, doufat, těšit se a radovat, protože to je to, co Zemi požene vpřed, ne panika a strach a davová psychóza.
Duchovní lidé se nemají proč bát. Dobří lidé, ač trochu zaslepení, to budou mít nejspíš těžší, ale také to zvládnou.
Ti co to nezvládnou se narodí znovu. Ti špatní, kteří tady nemají co dělat, se narodí jinam. A bude tu bez nich líp.
Jestli pochybujete o tom, jestli jste dobří, dost vyspělí nebo si to zasloužíte, povím vám na rovinu - nejde o to, jestli jste dobří, ale pokud nemáte tu jistotu, nejspíš nejste připravení. Pořád je čas. A pořád to neznamená, že s tím bude problém. Věřte. Věřte svým andělům, bohům, bohu, své intuici, vyššímu já, štěstí, čemukoli, ale věřte, že to bude v pořádku. Pak bude naráz všechno jednodušší.

A nakonec taková větička, co mi dneska zní v hlavě celý den: Nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj.
Patří tam i zvířata. Svět by vypadal jinak, kdybychom se tím všichni řídili.

Tammy