Srpen 2012

První LARP, 2. den

15. srpna 2012 v 18:50 | Tammy |  Mé deníkové zápisky
Už jsem psala o prvním dni, ale jak to tak bývá, přišel i den druhý.
Začal až moc brzo. Vzbudila jsem se kolem páté-šesté hodiny a chvíli s povídala s rolníkem došívajícím si svou tuniku. Vzbudili jsme nejbližší tři stany a do nového dne vykročili bohatí o nějaké ty stížnosti. A herní den začala ještě později, protože organizátoři dospávali následky předešlé noci. Heh, je vážně fajn být abstinentem. Mimochodem - mýt si zuby u malého kohoutku se studenou vodou na zahradě u krčmy bylo naprosto v pohodě, ale nasazovat si tam do očí kontaktní čočky bylo trochu horší. Měla jsem sebou mýdlo a ručník (trochu špinavý po povalování kolem), ale i tak byly trochu obavy. Ještě štěstí, že tam ten kohoutek byl a vše se zvládlo. Ranní přelepování uší, nedýchatelno ve stanu a podobné radosti, inu... to je tak, když se jede do přírody. Vlastně poprvé :D

Indigová aura - články

11. srpna 2012 v 11:14 | přeložila Tammy |  Sebepoznání

Indigoví


Indigová barva aury je ta úplně poslední, která dorazila na planetu. Indigová ohlašuje novou energii, nové vědomí a novou éru míru a harmonie. Kvůli tomu se cítí povolání k pomoci se záchranou planety, vzdělávání mas a zlepšení životní úrovně, indigoví jsou tady jako živoucí důkazy nového vyššího vědomí.

V době psaní tohto článku je většina indigových teprve dětm, ačkoli je tady pár indigových, kteří přišli jako takoví "předskokani" o pár let dřív. Slova používaná k popsání indigáčů zahrnují upřímný, uvědomělý, vysoce intuitivní, duchovní, nezávislý, nebojácný, tvrdohlavý a citlivý.

Indigoví jsou staré duše, které si pamatují kdo jsou a odkud pocházejí. Některým se indigáči zdají podivní. Tito asertivní individuálové se narodili se svými duchovními vzpomínkami. Mnozí rodiče říkají, že jejich indigáčci je zahrnují živými detaily ze svých minulých životů nebo z nedávných setkání s duchovními bytostmi. Rodiče také často uvádějí, že jejcih děti dokážou číst myšlenky a podle všeho mají úžasné spirituální schopnosti. Rodčie jsou také často na rozpacích z toho, že vůbec přišli k takovým úžasným malým bytostem.

Zvláštní charakteristikou indigáčů je, že se často zdají bezpohlavní. Je obvykle těžké urči, jestli je indigový žena nebo muž, homosexuál, bisexuál, heterosexuál nebo asexuál. Je to proto, že indigoví mají yin i yang, vnitřní ženské i mužské kvality. Jejich sexualita nakonec stejně není důležitá, jde o jejich spiritualitu.




Indigová - barva emocionálního spektra


  • Vysoce uvědomělí a intuitivní, mírumilovní, idealističtí, žijí podle příkladů, zvědaví, staré duše
  • Nezávislí, stateční, se silnou vůlí, přesto citliví a plní soucitu
  • Neivnní, čistí, vysoce etničtí a extrémně pravdomluvní
  • Mají tendenci mít mužské i ženské kvality ve stejném měřítku
  • Jsou spokojení když prostě můžou být sami sebou, nelze jim vyhrožovat nebo něco vnutit
  • Těžce se sžívají se svým fyzickým tělem, tím víc čím se soustředí na vsé spirituální já
  • Jsou rádi v přírodě, snadno komunikují se zvířaty a dětmi
  • Extrémně zvědaví, chtějí odpovědi na otázky a vyvracet stará dogmata
  • Těžko si zvykají na chladný, uspěchaný, krutý svět, ve kterém teď žijeme
  • Mají citlivý trávicí systém, jídlo musí být v nejlepší kvalitě a zcela přírodní
  • Nevyrovnaní indigáči mohou být přecitlivělí a snadno se vyděsit nebo dezorientovat
  • Často se mohou cítit izolováni od ostatních a pak se stanou nepochopenými samotáři. Nicméně ví, že vše v životě je propojené
  • Loajalní, oddaní a věrní ve vztazích, potřebují ale hluboké porozumění
  • Stačí jim velmi málo spánku aby obnovili své síly
  • Je pro ně druhou přirozeností rozumět technice a pčoítačům
  • Může u nich být diagnostikováno pár poruch chování z důvodu jejich neobvyklosti
  • Slavné příklady - Michael Jackson, kluk Cole Sear ve filmu Šestý smysl

Smyslem života indigových je podporovat individualitu a žít s integritou a zodpovědností práce z vyšších principů.
Základním strachem pro fialové je cítit se jako izolovaný, osamělý samotář.

Indigoví tíhnou k práci, která jim dovoluje aby byli kreativní, mohli cestovat a stýkat se s lidmi mírumilovnou, milující, soucitnou cestou. Typická povolání vhodná pro indigáče jsou:

  • Pracovník v oboru životního prostředí
  • Sociolog
  • Učitel
  • Pečovatel o zvířata
  • Sociální pracovník
  • Pc programátor
  • Zahradník
  • Spisovatel
  • Umělec
  • Výzkumník
  • Hlídání dětí
  • Léčitel
  • Poradce
  • Psycholog
  • Muzikant
  • Botanik



Jak napsat dobrou knihu?

5. srpna 2012 v 16:00 | Tammy |  Mé deníkové zápisky
Dřív jsem myslela, že samotné "napsat knihu" je nezvladatelný problém, ale při téměř padesáté straně začínám mít pocit, že knihu zvládne napsat (téměř) každý. Stačí vytrvalost, námět a jednoduché pomůcky (jako je pc s textovým programem nebo obyčejný papír a ostrá tužka). Já dávala vždy přednost psaní v počítači, jsem nesmírně líná přepisovat a škrtání mi leze krkem. Jenomže teď musím řešit zase další věc - jak napsat dobrou knihu?
Každý spisovatel pochopitelně chce, aby jeho kniha byla dobrá. Píše ji proto, aby ji četlo co nejvíce lidí - čtenářů. Každá kniha je psána za jiným účelem. Odborné proto, aby ostatní zužitkovali zkušenosti autora a zdrojů, ze kterých čerpal. Často jde o poučení - ať už z příběhů ostatních nebo zcela vymyšlených. A samozřejmě k pobavení ostatních.
Já se ale radši zaměřím na fantasy beletrie, protože to je přece jen můj obor. Pravda, když jsem jako malá psala pohádky a četla jen historické a/nebo odborné knihy, ani mě nenapadlo, že někdy napíšu něco jiného než encyklopedii. A vidíte, povídky uveřejňované zde to vyvrací. V těch povídkách šlo téměř vždy jen o zamyšlení. Měla jsem pěknou myšlenku, o kterou jsem se chtěla podělit a slova tvořící příběh se sypala sama. Teď je to trochu jinak.
Těžko říct, proč vlastně píšu. Protože mě to baví, ano, vždycky jsem ráda psala. Protože mám příběh, který se mi líbí a doufám, že se bude líbit i ostatním. Je v něm schovaných i pár hezkých myšlenek. A samozřejmě bych knihu ráda vydala a vydělala si nějaké peníze, ale v dnešní době, kdy psát umí každý a mnoho lidí skutečně píše... těžko uvěřit tomu, že bych mohla být druhá Rowlingová, Meyer, Tolkien nebo Paolini. Čím to dělají, že jsou jejich knihy tak slavné a tak oblíbené?

Na první pohled je patrná jedna věc - všechny jsou svého druhu vlastně první. Tolkien byl první, kdo pozvedl pohádky na to pravé fantasy, jak ho známe dnes. Paolini byl první, který doopravdy psal o dracích a jezdcích na nich. Nebo alespoň nejznámější. Meyerová odstartovala vlnu upířích knih, ale lidé, kteří se chtějí svézt na vlně úspěchu upírů už takové štěstí nemají. Je toho prostě všude moc. A Rowlingová? Nejslavnější čarodějnická škola má už také dost kopií, ale tudy cesta očividně nevede. Je dobré se isnpirovat úspěšnými, ale nekopírovat, vytvořit něco originálního. Kéžby to bylo tak snadné. Zdá se, jako by už všechno bylo napsáno nebo alespoň zfilmováno. Kde vzít něco nového?

To ale není to jediné. Dejme tomu, že máme originální myšlenku. Musíme ji sepsat tak, aby se dobře četla a oslovila co nejvíce skupin, věkových kategorií a zkrátka - lidí. To se snadno řekne, ale hůř udělá. A pak samotný příběh - postavy musí být uvěřitelné, mít svou historii, příběh, chyby i klady a tak dále a tak dále. Tohle všechno vím a přesto pořád nemám odpověď na tu zapeklitou otázku. Jak napsat dobrou knihu?

Nějaké nápady?


První LARP, 1. den

2. srpna 2012 v 19:02 | Tammy |  Mé deníkové zápisky
Tak tedy! Vůbec teď nejsem schopná stvořit článek, takže to bude takové všelijaké, ale... dobrá, dobrá! Tady je...


Zpátky z larpu

1. srpna 2012 v 21:48 | Tammy |  Mé deníkové zápisky
Jsem nesmírně unavená, zničená, ale docela šťastná. Pořád nemám sílu psát nějaké články, takže zážitkovníček nebude :p :D Možná později. Zatím jenom taková malá fotka, aneb elven ranger (v tu chvíli teda trader) in real.
Všechno bude, i článek. Jen mi dejte trochu času. Moc jsem toho nenaspala, od pondělí brigádničím a je toho na mě nějak moc. Pardooon .)