Tak aby bylo jasno

2. července 2012 v 21:59 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů
Už mě unavují někteří lidé, kteří si stojí za svými názory jak ocas velbloudovi za zadkem. Nic proti tomu, když má někdo své zásady a tak vůbec. Já sama jsem umíněná, ale naučila jsem se v životě nic ostatním necpat. Mluvit o kontroverzních tématech jen když začnou sami nebo se ptají. Prostě nemám chuť na nějaké hádky o to, kdo má pravdu. Já vím, že ji mám já a druhý je o tom přesvědčený stejně neoblomně, tak co se změní? Vůbec nic.
No, horší je to když se někdo opravdu zeptá. Lhát nehodlám, za svými názory si stojím. Přesto mi nějak chybí ten elán abych je pořád dokola obhajovala před nevěřícími tomáši.

Já nežiju proto, abych žila, ale pro to, co můžu za svůj život dokázat. Raději zemřu při tom pokusu o dokazování, než abych uchránila holý život pro nic za nic. Jednou jsem řekla, že obdivuji lidi za to, jak jsou ochotni udělat vše pro záchranu svého života. Byla to ironie. Pro mě vždy existovaly vyšší věci než je život, ale ostatním to připadá potrhlé a nepochopitelné.

Tak třeba dvakrát od stejné osoby jsem se po nějaké své narážce dozvěděla, že bych zabila slepici ani bych nemrkla, kdybych měla hlad. Řekla jsem jen: "Já ne." A tím pro mě debata končila. Poznám, když je někdo umíněný a nedokáže pochopit, že pro každého vlastní život není důležitější než život všeho ostatního. Mohla jsem se jí zeptat, jestli by zabila svou sestru, kdyby tam s ní byla místo slepice. Ale neudělala jsem to. Proč se zbytečně pouštět to konfliktů?
Jen si to vybíjím tady. Pro všechny bohy starověku, můj život patří přírodě. Jsem tady jen proto, abych jí pomáhala, abych zvířata chránila a učila lidi jak se k nim mají slušně chovat. Kdybych zabila a snědla zvíře kvůli vlastnímu přežití, kdybych zničila vše, za co bojuji... Jak bych si vůbec mohla vybrat v takovém případě život a zradit celý jeho smysl?! K čemu by mi pak byl? Jak bych se na sebe ještě někdy dokázala podívat do zrcadla, jak bych mohla žít s vědomím, že jsem si nestála za svým když bylo třeba přestat mluvit a začít jednat?
Pro mě příroda není jen nějaká kulisa divadla zvaného život. Pro mě je celým smyslem mé existence, domovem a místem, do kterého patřím. Země je má matka. Víly jsou mé sestry a zvířata jsou jako mé děti, které mám chránit. Miluji je a neublížila bych jim pro to, abych zachovala holý život. Tolik bych chtěla lidem vysvětlit, jaké to je být skutečnou součástí živého světa kolem a nestarat se jen o vlastní sobeckost. Jenomže nemůžu, tohle chápe jen málokdo.
Tak radši mlčím a vybíjím si to tady. Přesto...
Jednou budu muset přestat couvat před nutností obhájit vše, pro co žiju, i nahlas i před těmi nevěřícími a zabedněnými.
Jen doufám, že mi dají bohové dost síly na to, abych to zvládla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keta Keta | Web | 9. července 2012 v 20:57 | Reagovat

Ty dvě poslední věty jsou přesně moje myšlenky :D Taky se většinou vyhýbám obhajování vlastních názorů, protože vysvětlení je tak dlouhé a složité... Ale jestli se chci někam dostat, někdy se budu muset překonat :D

2 Tammy Tammy | Web | 10. července 2012 v 10:20 | Reagovat

[1]: Občas je to třeba, hlavně s těmi správnými názory.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama